Věčně se učící věcný katalogizátor

ALEŠ HRAZDIL > hrazdil@svkos.cz
Totam je okouzlení eléva věcné katalogizace, který s podivem sledoval, jak služebně starší kolegyně sázejí věcně správná hesla a klasifikační znaky na dokumenty z oborů, které jim, jako bývalým učitelkám cizích jazyků, musely být bytostně cizí. Ještě slyším jejich sarkastický smích v odpovědi na mé obdivné vzdechy, jak velice si musejí neustále rozšiřovat obzory svých vědomostí. Také se teď jízlivě směji podobným tirádám noviců a praktikantů, neboť dobře vím, že pokud si k novému výrazu neudělám poznámku v autoritním záznamu řízeného slovníku, nemusím být vůbec políben krásnou zakletou pannou a do několika týdnů ony nové poznatky zapadnou hluboko za mé intelektuální obzory, aby již nikdy, nikdy z mé paměti nevyšly; jsem tabule nepopsaná. Zůstane jen nemoc z povolání - dejavue při další obsahové analýze.
Takže, usuzujete asi, tudy cesta nářků na učení nepovede. Ano, nepovede a slepými cestami, o čem by asi příspěvek mohl být, avšak není, vás hodlám iritovat i nadále. Pokud si říkáte, že budu lkát nad učením se novým poznatkům v oboru, pak je to lákavá vize. Jistě, myslíte si zřejmě, je notoricky známo, že dnešní katalogizátor nekrouží celý život písmena do jednoho svazkového katalogu. Nedá se ani předpokládat, že pokud vyjdou nová pravidla, znamená to pro něj celoživotní otřes, takže zbytek života trhá v ústavu pro choromyslné vztekle papír na marné kousky. Ba ne, dnešní indexátor toho za svůj život musí vstřebat docela hodně.
Nejde jen o nám svatý systematický selekční jazyk MDT. Nejdříve przněný Tropovským, pak ze stejných končin ohrožovaný sovětským Knihovnicko-bibliografickým tříděním jak Ježíšek Dědou Mrázem se Sněguročkou dohromady. To vše MDT sice přežilo, ale náhle se nám smrsklo z rozsahu cca 200 000 znaků na sumičku nejméně o dvě nuly řádově nižší; nabízena byla makroklasifikace, tabulky zvané Vybrané znaky, velestručné a navíc pomocných znaků téměř zbavené. Sotva jsme si na takovou velkorysost zvykli, již se tabulky rozrostly na rozsah více než šedesátitisícový, stručně a nehezky MDT-MRF zvaný. A pomocné znaky? Jsou zde zase všechny finesy a rafinovanosti znaků složených a rozvinutých, i pomocné znaky nezávislé, to vše servírováno jako součást národních věcných autorit. Věcný katalogizátor si zvykne, navíc málem jako drogu očekává pravidelný přísun revolučních aktualizací a téměř dychtivě čeká další přísun, další ránu. Ještě sám přesvědčuje knihovnice s volným přístupem k fondu, že nový folklor velí místo přástek a draní peří po večerech za zpěvů teskných lidových písní přepisovat signatury oborového stavění a přesouvat čtenářům fondy podle těchto změn po vzoru zboží v prohnaných hypermarketech. Jistě, učení není nikdy dosti, tak nám přibyl zpoza „Velké louže“ další selekční jazyk zvaný integrovaný - jazyk metody Konspektu.
Ještě zajímavější je určitě situace v předmětových selekčních jazycích. Poté, co v 80. letech uplynulého století byla česká knihovnická obec normou ČSN 01018811 definitivně přesvědčena, že v sousloví je podstatné jméno nositelem hlavního významu a má stát na prvním místě před přídavným, byť to češtině např. na rozdíl od jazyků románských, resp. blízké polštiny, není vlastní, vše bylo jinak. Již o něco málo než 10 let později aby se indexátor za svůj hluboce vkořeněný názor styděl před Bohem, počítači a snad i lingvisty a žádal si pomoci první. Je usvědčován ze zpátečnictví a zaostalosti tak vehementně, až je natolik zpitomělý, že je ochoten zapřít snad i názvy nomenklaturní češtině přirozené a schopen nechat se v zoufalství pokousat vzteklou obecnou liškou (Vulpes vulpes), žádat v lékárně sírovou kyselinu nebo požití odvaru zlomocného blínu. Jen posměch prodávajících jej vrátí realitě a do lůna měnícího se knihovnictví. Nebohá hesla českých lístkových katalogů už zrušené normy vyšla z módy a zraky pokroku se upínají k zářnému Washingtonu a k matičce Praze, k LCSH a k PHNK.2 K heslům stále kratším a kratším, k souslovím stále delším a delším. Čas oponou trhnul a mysl indexátorova vymknuta z kloubů šílí, neřekl by asi klasik.
Klasik by toho neřekl více, indexátor namnoze opustil hesla a tvoří klíčová slova, pardon, klíčová slova je termín sice vžitý, ale správně určený jen pro slova vybraná z textu (především názvu) dokumentu, takže učme se užívat raději prostinký správnější název - lexikální jednotky (nebo indexační termíny) předmětového postkoordinovaného selekčního jazyka. Ty ukládá do paměti elektronických katalogů. Ach, říkáte si, chce nás unavovat stesky na učení se polím a podpolím jednotlivých pracovních masek či výměnných formátů. Nechci, vždyť kolik takových automatizovaných knihovních systémů za život potkáte - jen pár (naštěstí). Takže o stále nových standardech, jejich interpretacích, instrukcích, národních autoritách a věcech profesních jsem vlastně také hovořit nechtěl.
Chci vás nudit stesky zcela jinými. Jde mi o problémy jazykové. Nuže, teď si bude stýskat, že se katalogizátoři musí učit cizím jazykům, tušíte. Ano, o tom by se dalo také hovořit. Určitě se učit musí. Je mi žel jasné, že Attila byl skutečně „bič boží“ a že maďarštině a jazykům přicválavším s nájezdníky na malých konících z oněch končin neporozumím ani obložen nejkvalitnějšími slovníky. Stejně tak pouze se slovníky nepochopí Čech, kde rozetnout odborné několikačetné německé sousloví na těch správných místech, a může jen závidět Alexandrovi Makedonskému jeho gordický uzel. Což o to, prohlížíte-li si třeba název vysoce odborné publikace v angličtině, kde jsou jen čtyři neznámá slova, z nichž každé jediné má aspoň šest významů (třeba: táhnout, regál, ozubice, krmelec, mříž, nosič pum, týrat, zvýšit daně atd., ale ve spojení nabývají dalších zcela netušených významů), začnete být rádi, že jste již zapomněli kombinatoriku a nemůžete si spočítat ke kolika možným, či nemožným překladům celého názvu můžete dospět.
Ale dosti. Konečně jste se dočkali, teď se teprve dostávám k tomu, o čem hlavně chci povídat, rád bych se věnoval vlastnímu přirozenému jazyku a jeho nástrahám, asymetrii jazykových znaků (synonymii, polysémii, homonymii), vágnosti slov, paradigmatickým slovníkovým vztahům. I zde mohu problematiku rozdělit.
Jednak je zde patrný snad stále bouřlivější kvas analyticko-syntetického období rozvoje věd. Jako ze chřtánu zdivočelé sopky to bublá a vylétají kameny, vylévá se láva a popel, tak na nebohého indexátora stále dopadají nové termíny - názvy nových interdisciplinárních a transdiciplinárních oborů. Jako by to nestačilo, tyto obory si ještě stále vymýšlejí nové a nové termíny. I odborník se diví a laik? Ten přímo žasne, mnohokráte neví, zda ctibažný a samožerný autor vymyslel jen nový termín kolegům navzdory, nebo novou vědu, která se ujala dříve, než oschla tiskařská čerň daného dokumentu, nebo toliko otočil pořadí slov staršího termínu. Slovníky oboru termíny nestíhají, tak se knihovník radí s internetem. Pomiňme disciplíny mírně okultní přišedší z východu, či ze západu (ovšem přes východ), tam je situace opravdu složitá. Nebudeme tedy pátrat po tom, co vše znamená např. bioterapie. Věnujme se vědám akademickým. Někdy se sice k termínu najde několik odkazů, ale všechny směřují na jednu katedru, k jednomu autoru, někdy vidíme termín poprvé, ale zjišťujeme, že kdo chvíli stál, již nestojí opodál, leč hodně daleko. O oné vědě se nabízí už několik obrazovek odkazů. Ale kdo se má vyznat, kdy jde o synonyma, kvazisynonyma, kdy dokonce o antonyma. Jeden autor přísahá, že dané termíny jsou stejné, druhý, že rozdíly jsou jemné, třetí, že propastné, u dalšího jeden termín požírá druhý, jde o vztah hierarchický, jindy o homonyma. Tak se trápíme s patopsychologií a psychopatologií, nebo s antropomotorikou, antropokinetikou a kiantropologií a jejími vztahy ke kinezioologii, ta může být ovšem aplikovaná, ne nebojte se, nebudu rozvíjet. Někdy se podaří klubko rozmotat jako v případě biotechnologie, bioinženýrství a biochemického inženýrství, leč osten pochybností zůstává. Někdy je z ostnu spíše nosorožčí kel; tak nás např. trápí vztah bionanotechnologie a nanobiotechnologie. Leč i zavedené obory podléhají vichru inovací a vrhají na trh zbrusu nové termíny, tak pátrej, knihovníče, po nuancích mezi ekoregiony, ekosystémy a biomy! Mám pocit, že někteří odborníci nyní poznali termíny bytostně jim drahé, mají jasno a nějaký diletant si dovolí pochybovat - pokud se tak schyluje k další české defenestraci, nevyhazujte mne ještě z okna.
Mám na srdci ještě něco k naší drahé mateřštině. Přiznám se, že spolu s Bolkem Polívkou se mnohdy s údivem díváme na sebe sama a říkáme: neumí česky! Ne, nejsme běženci z východních zemí, přesto je to pravda. Je bohužel trpkou pravdou poučka ze sémantiky, že každé slovo je trochu vágní (neostré), kromě jmen vlastních a že člověk užívá léta slova, aniž zná jejich přesný význam. Nemusí jít zrovna o nástrahy prohnaných autorů, jakým je nevinný termín devoční grafika. Teprve usilovnou indukcí jsme zjistili, že jde prostě o obrázky svatých. Někdy se nám zdá, že máme mezi synonymy a kvazisynonymy jasno, letci (zahrnují i letkyně?) jsou osoby určité profese; aby z nich bylo letectvo, potřebují i své kovové ptáky, řečeno slovy básníka, tedy letadla. Ale rozdíl mezi jezdci a jezdectvem nám při indexaci určitých dokumentů tak jasný není. Říkáte si, mají přeci slovníky českého jazyka a výkladové slovníky jednotlivých oborů. Máme, a protože slovníky vztahy ke slovům blízkým prakticky většinou neřeší, připadáme si někdy jako silně esoterická sekta. Řešíme problém kolektivně. Každý drží slovník s jedním slovem podezřelým ze synonymie a drmolí svůj výklad, ostatní pozorně poslouchají a pak mumlají to své. Poté vykřikují, už to mám, ne, nemám! Konečně otupělí odkládáme slovníky s přesvědčením, že nás naše matky zřejmě učily jiný jazyk. Ještě v noci se neklidně převalujeme na lůžku a zdají se nám nepěkné sny, jak pod jednu z nejrozsáhlejších českých publikací vkládáme jeden z největších českých vynálezů - Semtex s rozbuškou.
Tak se doznáváme, že i slova alespoň zdánlivě ryze česká nám náhle svým významem a smyslem unikají. Dlouho nám splýval např. rozdíl mezi stěnami a zdmi, než nový slovník učinil jasno, že zeď je druhem stěny ze zdicích prvků. Jiný slovník3 sliboval u ekonomiky, že vysvětlí pod národním hospodářstvím vztah obou termínů. Jak jsem se těšil na příslušný díl! Dílu jsem se dočkal, vztah nechápu dodnes. Říkáte si, proč nekonzultuje s odborníky? Inu i toto zkoušíme, ale odborník většinou nechápe, co knihovník chce. Potřeby řízených slovníků jsou mu cizí. Termínům rozumí, ví, kdy je použít. To je vše. Např. konzultace názvů konkurence, hospodářská soutěž a nekalá konkurence měla téměř digitální formu. Když jsem se ptal na možnost jejich vzájemné záměny, dostávalo se mi odpovědí ano, ne, ano a ne, bohužel algoritmus nevznikl, výsledek ano, ale ne vždy, mi nepomohl. Tak se raději mnohdy trápíme sami. Nemusíme naštěstí dořešit rozdíl mezi drakem a saní, saň prostě ignorujeme, saně jako sportovní nářadí ovšem nikoli. Ne každý pomník je památník, zpracovateli, který umí s jistotou přidělit dokumentu tento indexační termín a nezaváhá, bych takový monument postavil. Někdy se ani navíc není kam obrátit. Co např. se slovem panenka ve významu hračka pro děti ovšem. Jak naložit s Kenem, je také panenka? S prominutím ve srovnání s Barbie ji v něčem přesahuje a něco mu zase chybí, i když holčičkám, těm se prý strašně líbí, chtělo by se parafrázovat. Takže je Ken panáček, nebo snad loutka? Ale on není na hraní v divadle, on je na jiné hraní. Teď jsem se trochu zarazil, dcer nemaje, nevím, na jaké hraní vlastně Ken slouží, ale do divadla to nebude. Takže znova, co je vlastně všechno loutka. Honem běžím ke slovníkům…
Nyní asi po sobě loupají očima češtináři a oni si říkají - ten diletant, skutečně neumí česky. Já to ale nezastírám, a než mne učenci onoho oboru z okna vyšoupnou, zašeptám, co jsem chtěl tímto příspěvkem vlastně tvrdit a sdělit: věcní katalogizátoři se věčně učí česky!
ODKAZY:
1 ČSN 01 0188. Tvorba předmětových hesel. 1982.
2 Library of Congress Subject Headings; Předmětová hesla Národní knihovny
3 Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Vyd. 1. 1996. ISBN 80-85841-17-2.
Příspěvek byl přednesen v únoru 2008 na konferenci Kniha 21. století.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2