Evropská digitální knihovna a autorské právo - 2

ADÉLA FALADOVÁ > adela.faladova@mkcr.cz  
Osiřelá díla a díla nedostupná na trhu
V minulém čísle Čtenáře jsme se seznámili s projektem Evropské komise „Evropská digitální knihovna“ (EDK).1 V tomto navazujícím příspěvku se věnujme podrobněji návrhům řešení některých problémů souvisejících s tímto projektem a autorským právem, konkrétně problémů s tzv. osiřelými díly a díly nedostupnými na trhu.
K tomu, aby bylo možno projekt EDK realizovat, je třeba autorská díla digitalizovat (nevznikla-li již přímo v digitální podobě nebo nebyla-li již digitalizována přímo autorem nebo s jeho souhlasem - tzv. born-digital works) a poté zpřístupnit veřejnosti prostřednictvím internetu. Z hlediska autorského zákona jde o dva způsoby užití autorského díla - rozmnožování díla a sdělování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k dílu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby, zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.2 Podle autorského zákona má autor výlučné právo užít své dílo uvedenými způsoby a udělit jinému subjektu svolení dílo takovým způsobem užít. Není-li v autorském zákoně stanoveno jinak - není-li stanovena výjimka z výlučných práv - musí každý, kdo chce uvedenými způsoby autorské dílo užít, získat předem licenční smlouvou souhlas autora, resp. nositele práv (kromě autora může být nositelem práv jeho dědic, zaměstnavatel apod.). Autorský zákon sice upravuje ve prospěch knihoven, muzeí, galerií, vysokých škol a jiných nevýdělečných školských a vzdělávacích zařízení výjimku z práva na rozmnožování pro účely archivace a konzervace, tato výjimka ale umožňuje jen relativně omezené využití takto pořízených rozmnoženin, v žádném případě neumožňuje jejich zpřístupňování prostřednictvím internetových stránek.3 K tomu je vždy potřeba získat souhlas nositelů práv.
Osiřelá díla
V případě osiřelých děl nelze souhlas k užití díla získat, neboť se buď neví, kdo je nositelem práv (zpravidla se neví, kdo je dědicem práv) nebo se neví, kde se nositel práv nachází. Některé státy, např. Kanada a USA, se již pokusily tento problém odstranit a umožnit tak zájemcům o užití osiřelých děl uskutečnit jejich plány, aniž by byly dotčeny zájmy autorů a zároveň aniž by se uživatelé ocitali ve značné právní nejistotě pramenící z hrozby možných budoucích sankcí či náhrad požadovaných autory, kteří by se posléze ke svému dílu přihlásili. Některá tato řešení předložila ke zvážení i Podskupina pro autorské právo zřízená v rámci Skupiny expertů na vysoké úrovni (dále jen „Podskupina pro autorské právo“).
Náležité hledání nositelů práv
Předtím, než bude možné nějaké dílo prohlásit za osiřelé, by měly být učiněny veškeré možné kroky k nalezení nositelů práv. Podskupina pro autorské právo doporučuje, aby pravidla, resp. doporučené postupy pro vyhledávání nositelů práv, byla vypracovávána ve spolupráci se zainteresovanými subjekty (se zástupci nositelů práv, např. kolektivními správci, se zástupci uživatelů, např. knihoven, archivů, ale také třeba nakladatelů apod.), a to pro jednotlivé kategorie autorských děl tak, aby respektovala specifika jednotlivých druhů děl (jiná je situace např. u literárních děl, kde jde zpravidla o jednoho či několik málo nositelů práv, jiná v případě audiovizuálních děl, kde je nositelů práv celá řada). S cílem zajistit dostatečnou pružnost a možnost změn pravidel pro vyhledávání nositelů práv je doporučováno nestanovovat tato pravidla právním předpisem, ale raději formou doporučení, instrukcí apod.
Podskupina pro autorské právo odkazuje na některá již existující pravidla pro náležité hledání. Např. v Kanadě musí zájemce o užití osiřelého díla prokázat, že kontaktoval přinejmenším kolektivní správce, nakladatele, knihovny, univerzity, muzea, prošel relevantní internetové stránky (prostřednictvím vyhledávačů) a v případě zemřelých autorů se pokusil nalézt dědice. Ve studii o osiřelých dílech, která byla vypracována v USA se také doporučuje, aby každé jednotlivé vyhledávání bylo posuzováno podle řady faktorů, např. kolik informací obsahuje dílo samo o sobě (jméno autora, copyrightová výhrada apod.), podle stáří díla (datum vzniku či zveřejnění), zda lze informace o díle nalézt ve veřejně dostupných zdrojích (např. v rejstříku Copyrightového úřadu apod.), zda je autor ještě naživu nebo zda nositel práv stále existuje (např. v případě zaměstnaneckých děl). Dále rovněž podle povahy a rozsahu zamýšleného užití (komerčního či nekomerčního) a podle významu, jaký bude mít užití díla pro uživatele. Budou-li se vypracovávat obdobná doporučení pro náležitá hledání nositelů práv v rámci realizace projektu EDK v České republice, je možno se výše zmíněnými pravidly inspirovat.
Užití osiřelých děl - modely řešení
Podskupina pro autorské právo předložila ke zvážení dva základní modely řešení problému osiřelých děl. Prvním z nich je model přijatý v Kanadě, druhý model je zvažován v USA.
Kanadský autorský zákon zavedl v roce 1997 režim umožňující užívání osiřelých děl spočívající v tom, že se zájemce o užití takového díla poté, co se pokusil náležitě (a bezúspěšné) nalézt nositele práv, obrátí na speciální úřad (Copyright Board of Canada) s žádostí o udělení licence k užití uvedeného díla. Úřad posoudí, zda zájemce skutečně provedl náležité šetření, a pokud dospěje ke kladnému závěru, udělí zájemci licenční smlouvou souhlas k užití díla za stanovených podmínek a za stanovenou licenční odměnu. Úřad zpravidla stanoví, že odměna má být zaplacena kolektivnímu správci, který může vybrané odměny využít ke společnému prospěchu svých členů, resp. autorů, které zastupuje. V případě, že se nositel práv posléze objeví a ke svému dílu přihlásí, stane-li se tak ve lhůtě do pěti let po vypršení licenční smlouvy, je mu vyplacena odměna přímo kolektivním správcem. Uživateli díla nehrozí podle této úpravy za užití díla žaloby ze strany nositele práv ani nebezpečí dalších nepředvídatelných nákladů (na odměnu autorovi, na soudní výlohy apod.). 4
V USA byl v roce 2006 Kongresu předložen návrh právní úpravy, která nepočítá s udílením licencí úřadem či jinou institucí, pouze by měla být omezena odpovědnost uživatele za užití díla bez souhlasu autora. Pokud uživatel prokáže, že učinil vše, co bylo v jeho silách, aby autora nalezl, bude moci autor po takovém uživateli požadovat nanejvýše odškodnění ve výši obvyklé licenční odměny, jakou by bývali spolu uzavřeli, kdyby uživatel autora před užitím díla nalezl. Autor se nebude moci domáhat odškodného, na které má nárok v případě nelegálního užití autorského díla a které je podstatně vyšší (až 150 000 dolarů). Výhodou tohoto systému je, že nepředstavuje žádné nároky na státní rozpočet ani žádné jiné administrativní, personální a finanční nároky na kolektivní správce či jinou instituci, která udělovala licence. Nevýhodou pro uživatele je skutečnost, že i nadále nemá přílišnou právní jistotu, že nebude žalován a že nebude platit odškodné, resp. jakou odměnu bude muset autorovi dodatečně doplatit. Rovněž výsledek sporu může být značně nejistý. Návrh právní úpravy zatím nebyl přijat. 5
Doporučení Podskupiny pro autorské právo - licence
Podskupina pro autorské právo doporučuje ve svém dokumentu z listopadu 20076 zřizovat tzv. Střediska pro vyřizování autorskoprávních otázek (angl. Rights Clearance Centres, dále jen „Středisko“), přičemž takovými středisky by mohli být např. již existující kolektivní správci práv (nebo úřady podobné kanadskému Copyright Board of Canada apod.), kteří by na základě právní úpravy mohli udělovat svolení k užití osiřelých děl za stanovených podmínek v rámci tzv. rozšířených licencí nebo v rámci jiných režimů s obdobným účelem.7
Postup by měl být takový, že před podáním žádosti o licenci k digitalizaci a/nebo ke zpřístupnění osiřelého díla, provede uživatel (nebo po vzájemné dohodě jeho jménem příslušné Středisko) s náležitou péčí pátrání po nositeli práv, přičemž se bude řídit požadavky či doporučeními vypracovanými pro příslušnou oblast (druh díla apod.). Středisko poté vydá licenci k digitalizaci a zpřístupnění osiřelého díla se souborem prozatímních podmínek, které budou platit, pokud nedojde ke změně situace (tzv. prozatímní licence/default licence), a vybere licenční odměnu. Podskupina pro autorské právo doporučuje, aby koncepci odměny (zejména její výši) a popřípadě i způsob nakládání s vybranými odměnami vypracovala Střediska ve spolupráci se zástupci autorů (sdruženími nositelů práv a kolektivními správci).
V případě, že se autor posléze objeví, resp. přihlásí u příslušného Střediska, budou mu veškeré odměny vybrané jeho jménem, v souvislosti s udělením licencí k užití jeho díla, vyplaceny. Pravidla pro nakládání s těmito odměnami vypracují Střediska rovněž ve spolupráci s příslušnými sdruženími autorů, uživatelů (nakladatelů, výrobců záznamů apod.), s kolektivními správci, jakož i kulturními institucemi. Podskupina pro autorské právo nevylučuje, že by tato pravidla mohla zahrnovat i možnost vyplácet určitý podíl z nerozdělených odměn kulturním institucím.
Licence k užití osiřelého díla, kterou by udělovalo Středisko, by měla být nahraditelná licencí vydanou příslušným autorem nebo jeho zástupcem a měla by zahrnovat i ustanovení o zániku licence v případě, že se autora podaří identifikovat a/nebo dohledat, jakož i ustanovení o tom, jak bude poté nakládáno s digitalizovaným dílem. V té souvislosti by se mělo přihlížet k potřebám uživatele (ať už by šlo o knihovnu či podobnou instituci nebo o komerčního uživatele), který získal svolení k digitalizaci a/nebo ke zpřístupnění původně osiřelého díla.
Projekt EDK předpokládá, že jednotlivá Střediska ze všech členských států Evropské unie budou vzájemně spolupracovat a že přijatá opatření budou vzájemně kompatibilní a uznávaná v celé Evropské unii. S tím souvisí i nezbytná transparentnost a dostupnost informací. Střediska by měla vhodným způsobem zveřejňovat veškeré relevantní informace - o právní úpravě, o zvolených opatřeních, o podmínkách udílení licencí, jakož i rejstříky již známých osiřelých děl.
Díla nedostupná na trhu
V případě tzv. děl nedostupných na trhu stojí před knihovnou či obdobnou institucí, která má zájem digitalizovat a/nebo zpřístupnit takové dílo v rámci EDK prostřednictvím internetu, nutnost zajistit si souhlas nositelů práv. Totéž platí i pro jakéhokoli jiného zájemce o užití takového díla. V praxi se jedná zpravidla o díla, která byla vydána či jinak zpřístupněna veřejnosti (např. odvysílána) před dlouhou dobou a která většinou, přinejmenším podle názoru zájemce o užití, nejsou již komerčně zajímavá. Otázka, zda jde o dílo skutečně již komerčně nezajímavé v blízké či vzdálené budoucnosti, může být značně zapeklitá a názory na ni se mohou a jistě i budou v jednotlivých případech hodně lišit. V každém případě je věcí nositele práv, aby se rozhodl, zda chce i nadále dílo komerčně využívat nebo zda svolí k jeho digitalizaci a zejména k jeho zpřístupnění na internetu, čímž může do značné míry komerční využitelnost díla v budoucnosti omezit.8
Vzorová licenční smlouva
Prvním praktickým výstupem Pracovní skupiny pro autorské právo byla vzorová licenční smlouva pro digitalizaci děl nedostupných na trhu a jejich zpřístupňování knihovnami, která byla navržena tak, aby se mohla přizpůsobit různým právním režimům a modelům správy práv, které se používají v jednotlivých členských státech Evropské unie.9 S cílem nepůsobit újmu zájmu nositelů práv na komerčním využití jejich děl omezuje se vzorová licenční smlouva pouze na to, že umožňuje knihovnám díla nedostupná na trhu digitalizovat a zpřístupňovat uživatelům prostřednictvím uzavřených zabezpečených sítí. Nositel práv má nárok na odměnu, může však uzavřít i bezúplatnou licenci. Licenci lze kdykoli zrušit, mimo jiné i za účelem opětovného komerčního využití díla, vzorová smlouva však pamatuje i na ochranu oprávněných zájmů knihovny (např. za určitých podmínek má knihovna nárok na náhradu vynaložených nákladů apod.).
Licenční smlouvou se uděluje knihovně nevýlučné a nepřevoditelné právo digitalizovat dílo, které je předmětem licence, a zpřístupňovat ho uživatelům prostřednictvím uzavřených sítí. Nositel práv k dílu má nárok na odměnu, kterého se může svobodně vzdát. Příslušnému autorovi/vydavateli zůstává jeho autorské právo zachováno i u digitální verze a může kdykoli licenci zrušit, mimo jiné také za účelem opětovného komerčního využití díla. Autor/vydavatel má právo požadovat od knihovny informace o užívání díla, které mu umožní lépe zhodnotit, jaký potenciál má jeho případné opětovné komerční využití. Pokud udělovatel licence odejme knihovně část materiálu, na nějž byla licence poskytnuta, a odňatá část představuje více než 10 % daného titulu, má knihovna nárok na náhradu nákladů. Knihovna může poskytovat on-line přístup k digitalizovanému dílu jiným knihovnám nebo třetím osobám (např. univerzitám apod.) jen na základě zvláštní licenční smlouvy.
Vzorová licenční smlouva je určena především knihovnám, ale mohly by ji využívat i další instituce (např. archivy, muzea apod.). Měla by být šířena a doporučována nejlépe prostřednictvím internetových stránek příslušných institucí (ministerstev, národních knihoven, sdružení autorů, kolektivních správců apod.) a mohla by být podpořena také přímo Evropskou komisí. I v případě děl nedostupných na trhu by podle názoru Podskupiny pro autorské právo mohla sehrát určitou pozitivní (asistenční) roli výše zmíněná Střediska. V případě děl nedostupných na trhu by však plnila pouze doplňkovou roli (vedením databází děl prohlášených autory za nedostupná na trhu, uzavíráním licenčních smluv za autory, poskytováním informací o subjektech oprávněných takovou smlouvu uzavřít apod.). Bylo by věcí rozhodnutí autora, resp. příslušného nositele práv, zda by Středisko využívali či nikoli.
Obdobně jako v souvislosti s osiřelými díly doporučuje Podskupina pro autorské právo, aby Střediska ve spolupráci se zástupci autorů a dalších nositelů práv a s kolektivními správci vypracovala koncepci udílení licencí, pravidla pro vytváření databází děl nedostupných na trhu, jakož i podmínky prozatímních licencí, které by měly vycházet ze Vzorové licence pro užití děl nedostupných na trhu, vypracované Podskupinou pro autorské právo (viz výše). I v případě děl nedostupných na trhu by veškerá přijatá opatření měla být náležitě transparentní a kompatibilní s opatřeními v ostatních členských státech.
ODKAZY:
1 FALADOVÁ, A. Evropská digitální knihovna a autorské právo - 1. část. Čtenář. 2008, č. 4, s. 136-139.
2 Ustanovení § 13 a § 18 odst. 2 autorského zákona.
3 Ustanovení § 37.
6 i2010 Střediska pro vyřizování autorskoprávních otázek u osiřelých děl a databáze těchto děl - Doporučené základní zásady fungování vypracované podskupinou pro autorské právo v rámci iniciativy i2010 digitální knihovnY (http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg_minutes/copyright/key_principles_ow.pdf)
7 Pojmem „Středisko pro vyřizování autorskoprávních otázek“ se rozumí vnitrostátní centralizované přístupové místo, jehož prostřednictvím lze vstoupit do sítě středisek pro autorskoprávní agendu, provozovaných jednotlivými autory nebo vydavateli a jejich zástupci, což jsou například kolektivní správci, agentury apod. Mechanismy fungování vnitrostátních středisek pro vyřizování autorskoprávních otázek by měly být navzájem propojitelné, aby bylo možno vytvořit celoevropskou síť těchto středisek.
8 Nutno také pamatovat na to, že není vyloučeno, že práva k takovým dílům mohou vykonávat na základě dříve uzavřených licenčních smluv nakladatelé či výrobci a autor sám nemůže s dílem zcela volně disponovat.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2