Vybrané překlady ze španělské a hispanoamerické literatury 2005-2007 - 1

HELENA ZBUDILOVÁ > zbudil@ff.jcu.cz

U příležitosti 400. výročí prvního vydání CERVANTESOVA románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (I.-1605, II.-1615; El ingenioso hidalgo Don Quijote de la Mancha) byl reeditován překlad Václava Černého z roku 1931. Reedice byla vydána v Edici světových autorů KMa - Levné knihy (773 s.). Připomeňme si, že toto dílo vyšlo česky pod různými názvy i v podobě několika adaptací: Bláznivý rytíř Don Quijote de la Mancha, Don Quijote de la Mancha, Don Quijote z La Manchy, Duchaplný rytíř Don Quijote de la Mancha a nejčastěji Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1864, 1866, 1868, 1897, 1899-1900, 1902, 1908, 1910, 1914, 1936, 1938, 1931, 1947, 1952, 1955, 1966, 1982). (Z adaptací pro děti a mládež zmiňme především opakovaně nejvydávanější dílo Příběhy Dona Quijota od Jaromíra Johna.)

Kniha Legendy ze Španěl, kterou ze španělských originálů vybrala a přeložila Eva Hrozková, vydala Mladá fronta (192 s.). Dílo, které je rozděleno do čtyř částí, přiblíží čtenáři legendy z tradičních španělských regionů: z Katalánska (32 legend), Galicie (14 legend), Asturie (15 legend) a Andalusie (26 legend).

Španělský spisovatel FEDERICO GARCÍA LORCA (1898-1936), představitel Generace 27, byl opakovaně představen v překladech do češtiny jako básník i dramatik. V roce 2005 bylo reeditováno jeho úspěšné drama Krvavá svatba (1933, Bodas de sangre; č. např. 1946, 1958, 1983, 1986) v překladu Antonína Přidala nakladatelstvím Větrné mlýny (90 s.).Drama patří spolu s dalšími dvěma - Pláňka (1934, Yerma) a Dům Bernardy Albové (1936, La casa de Bernarda Alba) k jeho nejslavnějším dílům, v nichž rozvíjí svůj oblíbený motiv frustrace milostného citu a zachycuje tragické příběhy žen ze španělského venkova. Dílo vychází z andaluských tradic. Popisuje krutý příběh vášně, která překračuje sociální a morální hranice.

Španělský prozaik a esejista RAMÓN GÓMEZ DE LA SERNA (1888-1963) ve své tvorbě uchovává ráz surrealistické tvůrčí hry a experimentu. Autorova románová tvorba byla českému čtenáři opakovaně představována od roku 1926. V roce 2005 vydal LIKA KLUB sbírku Gregerie aneb Co vykřikují věci (Greguerías) v překladu Josefa Forbelského (152 s.). Základem gregerií Gómeze de la Serna, které psal od roku 1910, je aforistická hříčka a metafora. Uveďme několik příkladů: „Blesk odhaluje lebeční švy nebe. Kyvadlo ukolébává hodiny. Cypřiš je pero krajiny ponořené do kalendáře hrobu. Kýchnutí je citoslovce ticha. Q se narodilo toho dne, kdy O, plno radosti, zavrtělo ocáskem. Kytara je čtyřboká žena. Na psacích strojích se usmívají falešné zuby abecedy. Protože líbal pomalu, jeho láska trvala déle. Náhrobní kámen: poslední naškrobená náprsenka. Písmeno B je kojná abecedy. Sandál je náhubek na nohu. Tužka píše stíny slov. Květiny, které nevoní, jsou němé“.

Románová tvorba španělského romanopisce ARTURA PÉREZ-REVERTEHO (*1951) byla také opakovaně překládána do češtiny. V období let 1997-2004 vyšlo pět překladů. Autor je jedním z nejčtenějších ve Španělsku a jedním z nejpřekládanějších spisovatelů světa. V roce 2005 vyšel v českém překladu Vladimíra Medka jeho poslední román Královna jihu (2002, La reina del Sur). Dílo vydal Knižní klub (464 s.). Autor psal tento obsáhlý román, jenž bývá přirovnáván k dílům jako je Kmotr od Maria Puza nebo Hrabě Monte Christo od Alexandra Dumase, déle než dva roky. Jedná se o rozsáhlý román hybridní formy na pomezí novinové reportáže a fikce. Zabývá se amorálním životem distributorů drog. Hlavní postavou je Teresa Mendózová, původně chudá mexická dívka, která se zamiluje do Blonďáka, mexického pilota, jenž letecky pašuje drogy do USA. Teresa se tak dostává do soukolí vyřizování účtů mezi mafiánskými gangy. Sama se časem stane šéfkou gangu a vybuduje pašeráckou síť, která ovládá 70 procent obchodu s drogami ve Středomoří. K sepsání tohoto díla se autor inspiroval zvláštním druhem lidové písně, ve které se v několika slokách popisuje v podobě „mininovely“ život a smrt distributorů drog.

Druhé setkání českého čtenáře s prózou andorského spisovatele ANTONIA MORELLA (*1941) představuje novela Protivný sníh (La neu adversa), která vyšla v překladu Jana Schejbala v edici Současná světová próza v nakladatelství Argo (116 s.). Kniha získala v roce 1999 prestižní katalánskou literární Cenu Karla Velikého. Dílo Protivný sníh zpracovává otázku ztráty identity v soudobém světě a hledání kořenů vlastního rodu a ztracené minulosti. Sníh je leitmotivem díla, v němž je konfrontován svět dávno minulý, ztělesněný postavou babičky AgnŹs, a svět moderní, který reprezentuje její vnuk Eugeni. Oba protagonisté se snaží proniknout do toho „druhého neznámého světa“ a pochopit ho. Autor záměrně využívá zvláštního způsobu vyprávění, protagonisté spolu nevedou dialog, svá setkání a jejich přípravu si promítají v duchu. Nejen v této novele, ale i v ostatní tvorbě Morell užil principu rozbití lineárního plynutí děje a změny různého úhlu pohledu.

ALBERT SÁNCHEZ PIŇOL (*1965), katalánský antropolog a spisovatel, je autorem úspěšného románu Studená kůže. Duch Lovecrafta se vrací (2000, La pell freda), který byl prodán ve více než 100 000 výtiscích v katalánštině a přeložen do 28 jazyků včetně španělštiny. Za toto dílo autor obdržel Cenu kritiky. Do češtiny román přeložil Vít Klouček, byl vydán Mladou frontou (176 s.). Tento román s dokonalou „kruhovou“ strukturou připomíná dobrodružné romány, hrůzostrašná díla s tajemstvím i vědeckofantastickou prózu. Děj se odehrává v 19. století na opuštěném nehostinném ostrůvku v arktických vodách, kam přijíždí mladý Ir, meteorolog, který zde má po jeden rok provádět různá měření. Na tomto konci světa se setkává s šíleným strážcem majáku a z moře vylézajícími podivnými bytostmi, lidmi-rybami s mrtvolně studenou bělavě zelenavou kůží. Ir se s nimi sblíží, avšak po tragické smrti strážce majáku se vystřídá s novým meteorologem. Román vyšel jako první díl trilogie.

Soudobá chilská autorka románů, povídek a divadelních her ISABEL ALLENDEOVÁ (*1942) se po řadě českých překladů prózy pro dospělé představila opět jako autorka knih pro děti a mládež. V roce 2005 vyšel překlad románu Les Pygmejů (2004, El bosque de los pigmeos) od Moniky Baďurové. Vydalo ho nakladatelství BBart (188 s.). Jedná se o první vydání závěrečného dílu dobrodružné trilogie nazvané Vzpomínky Orla a Jaguára, jemuž předcházely Město netvorů (La ciudad de las bestias, česky 2003 v překladu Dory a Jany Novotných, BBart, 225 s.) a Království Zlatého draka (El reino del Dragón de oro, česky 2004 v překladu Moniky Baďurové, BBart, 249 s.). Stejní protagonisté prožívají úžasná dobrodružství v Africe. Během návratu do Spojených států se setkávají s misionářem, který pátrá po ztracených druzích. Snaží se mu pomoci, ale společně skončí uprostřed africké džungle odříznuti od civilizace, kam se nikdo neodváží vstoupit a kde vládne samozvaný král Kosongo. Zde se setkávají se zotročeným kmenem Pygmejů. Román popisuje tradiční způsob života obyvatel plný záhadných a magických prvků. Dílo lze číst jako fantastický nebo dobrodružný román.

Dalším z překladů je román Zorro. Legenda začíná. Příběh o dětství a dospívání legendárního Zorra Mstitele (El Zorro. Comienza la leyenda), který vydalo nakladatelství BBart (351 s., v překladu Moniky Baďurové).

JORGE ZÚŇIGA PAVLOV (*1965) je soudobý chilský spisovatel žijící od roku 1988 v Praze. V roce 2005 vydalo nakladatelství Mladá fronta jeho povídky nazvané Stěhování a jiné po(c)hyby (Mudanzas y otros movimientos) v překladu Anežky Charvátové a s doslovem Ximeny Alfaro (168 s.). Některé povídky jsou inspirovány autorovými vlastními zkušenostmi, jiné jsou čistě imaginativní. Kniha je rozdělena do dvou částí. Autor vypráví příběhy mužů a žen, kteří řeší své osobní problémy, nevyřešenou minulost, pocity samoty a prázdnoty, nevěru a rozchody. Příběhy se odehrávají na mnoha místech v Chile, v Praze, Paříži… Některé z povídek byly již opublikovány i v zahraničí (např. v Miami nebo v Mexiku).

Nakladatelství Mladá fronta vydala poprvé cyklus šesti přednášek argentinského spisovatele JORGE LUISE BORGESE (1899-1986), které přednesl na Harvardově univerzitě v letech 1967-1968 během svého ročního stipendia. Jedná se o dílo Ars poetica (This Craft of Verse), vydané v překladu Mariany Houskové v edici Myšlenky Mladé fronty (120 s.). Českému čtenáři se tak dostává do rukou významné dílo odhalující další „tvář“ Borgesovy tvorby, jehož světová proslulost se zakládá především na esejích, poezii a povídkách, na časopiseckých studiích, předmluvách, kritikách, recenzích, anketách, rozhlasových úvahách, scénářích, seminářích a zmíněných přednáškách, jichž pronesl několik desítek. Borgesovy přednášky Ars poetica netvoří ucelený systém. Autor v nich osobitým způsobem, který vycházel z jeho vlastních zkušeností čtenáře a básníka, pojednává o poezii, její podstatě, o metaforách, o problému překladu v poezii apod. Zdůrazňuje potěšení z četby a hledání abstraktní krásy v literatuře. Metafory chápe jako matematické vzorce, které lze neomezeně kombinovat; hovoří o tvorbě Homéra a o staroanglické a severské poezii; uvažuje o smyslu doslovných překladů, které mohou být působivější, protože čtenáři přinášejí „otřes“; o zvukomalebnosti slov apod. Poslední přednášku věnoval sám sobě, své tvorbě.

Významný představitel „boomu“ hispanoamerické literatury 60. let 20. století, peruánský romanopisec, povídkář, dramatik a esejista MARIO VARGAS LLOSA (*1936) je u nás již dobře znám. V roce 2005 se na českém knižním trhu objevilo druhé vydání románu Zelený dům (1966, La casa verde; č. 1. vyd. 1981 v překladu Vladimíra Medka a s doslovem Hedviky Vydrové, Odeon). Toto druhé vydání překladu Vladimíra Medka vydala Mladá fronta (376 s.). Jedná se o autobiografické dílo, v pořadí druhý román Vargase Llosy, který potvrdil jeho úspěšnost coby prozaika. Vargas Llosa se kdysi zúčastnil pralesní expedice, a tak děj svého románu umístil do prostředí amazonského pralesa a pouštního města Piury (to se objevuje i v románu Město a psi, 1963, č. 1966). V díle Zelený dům popisuje dva zdánlivě nesouvisející světy a vzájemné prolínání lidských osudů. Autor použil nových vypravěčských postupů, v románu se prolínají různé dějové, prostorové a časové roviny a postavy plynule postupují z jedné roviny do druhé. Román získal mnohá ocenění.

Tvorba kubánského dramatika, básníka a prozaika VIRGILIA PIŇERY (1912-1979) se prvního překladu do češtiny dočkala v roce 2005. Jedná se o Studené povídky (Cuentos fríos), vydané v překladu Petra Zavadila brněnským nakladatelstvím Julius Zirkus (232 s.). Doslov „Virgilio PiĖera mezi Kafkou a supy“ napsal Stanislav Škoda. Piňerova díla nebyla za jeho života systematicky publikována, přesto podle kritiků figuruje spolu s Alejo Carpentierem, José Lezama Limou a Nicolásem Guillénem ve čtveřici nejslavnějších kubánských autorů 20. století. Studené povídky (1956, Cuentos fríos) jsou první sbírkou autorových povídek a také prvním důležitým klíčem k pochopení tvorby. „Jsou studené (…), protože se omezují pouze na „čistý popis skutků“, jak uvedl sám autor a dodal: „Jsem natolik realistický, že nemohu vyjádřit skutečnost jinak, než ji přetočit, tj. udělat ji reálnější a živoucí“.

MARIO BENEDETTI (*1920) je uruguayský spisovatel, jehož próza se českému čtenáři představuje v překladu již počtvrté. Pěstuje všechny literární žánry včetně literárně-kritických prací. Literární kritikou jsou nejvíce ceněny romány a povídky psané v duchu realismu, kolokviálním jazykem, inovující technikou a stylistikou se zaměřením na vykreslení psychologie postav. Ve svých povídkách se především zaměřuje na každodenní život v hlavním městě Uruguaje. V roce 2005 byly do češtiny Janem Mattušem přeloženy Benedettiho povídky Psaní do schránky času (1999, Buzón del tiempo), které vydal Julius Zirkus v edici Artigas (228 s.). Povídky se věnují různým podobám setkání. Autor podává nostalgický obraz široké mozaiky: vzpomíná na ztracenou lásku, samotu, smrt, život, telefonické hovory bez odpovědi, zvuky z jiných dob, bolestně získanou identitu, „zestárňující“ zrcadla apod.

Kolumbijský autor GABRIEL GARCÍA MÁRQUEZ (*1928) se prezentuje třemi reedicemi a prvním vydáním překladu posledního románu. První z reedicí je třetí vydání románu Kronika ohlášené smrti (1981, Crónica de la muerte anunciada, č.1984, 1997) v překladu Eduarda Hodouška. Knihu vydalo nakladatelství Odeon (96 stran). Nejedná se o klasický kriminální příběh, o vraždě se dozvídáme již na první stránce románu. Následují jména vrahů, důvody a okolnosti, které předcházely činu, i odsouzení společnosti, která vidí, že se k vraždě schyluje, ale nezabrání jí. Autor se zabývá rekonstrukcí zločinu formou novinové kroniky. Román vychází ze skutečné události, ze zabití mladého Santiaga Nasara na základě mylného obvinění ze znásilnění Angely Vicariové, jejíž ztracenou čest pomstí její dva bratři.

Dalším reeditovaným dílem je jedna z nejhodnotnějších próz Garcíi Márqueze, mystický román o diktátorovi, viděný z perspektivy magického realismu, nazvaný Podzim patriarchy (1975, El otoĖo del patriarca, č. 1978). Příběh se odehrává na ostrově v Karibiku. Podává černě groteskní portrét smyšleného samozva-ného latinskoamerického ty-rana a diktátora v bludišti moci, samoty, monstróznosti a ubohosti absolutní moci.

Posledním reeditovaným dílem je soubor Dvanáct povídek o poutnících (1992, Doce cuentos peregrinos, č. 1996 a 2000) v překladu Vladimíra Medka. Knihu vydalo nakladatelství Odeon (176 s.). Jedná se opět o kvalitní vyprávění s dokonalou stavbou, promyšleným rytmem vět, paralelními ději, vedené v brilantním vypravěčském stylu. Jako důležité rysy povídek jsou vyzdvihovány paradox a vizuálnost. Soubor obsahuje dvanáct povídek, které podle autora „dlouho putovaly mezi žánrem a košem na papír“ a jež napsal během posledních 18 let.

Kolumbijský nositel Nobelovy ceny za literaturu vydal po deseti letech novou novelu Na paměť mým smutným courám (2004, Memoria de mis putas tristes), kterou v překladu Blanky Stárkové vydalo poprvé nakladatelství Odeon (112 stran). Děj novely se odehrává v jednom městě na karibském pobřeží Kolumbie, kde žije starý mládenec, hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, považovaný za místního filozofa a učence. U příležitosti svých 90. narozenin chce strávit noc s nezletilou pannou. Pravidelně dochází za svou Delgadinou do vykřičeného domu, ale jeho tužby se nenaplňují. Strhující milostný příběh vede autor v ich-formě, pro něho neobvyklé. Pro sepsání novely se inspiroval románem japonského nositele Nobelovy ceny Yasunariho Kawabaty Dům spících krasavic.

Mexický romanopisec, esejista a scenárista CARLOS FUENTES (*1928) patří v současnosti k nejčtenějším autorům. Jeho díla byla u nás vydávána od 60. let 20. století. Román Starý gringo (1985, Gringo viejo) přeložil Vladimír Medek. Byl vydán nakladatelstvím Garamond (224 s.). Román byl připraven pro vydání v českém překladu již dříve pod názvem Starý amerikán, ale nevyšel v důsledku kritických postojů autora k událostem v Československu v roce 1968. Román je považován za vrchol Fuentesova prozaického díla. Byl také zfilmován. Autor uvádí, že dílo psal dvacet let. Popisuje příběh investigativního novináře a spisovatele Ambrose Bierce, starého Američana (gringa), který se vydává do severního Mexika, aby se zúčastnil revoluce, a jde si tak pro násilnou hrdinskou smrt.

ROBERTO BOLAŇO (1953-2003) je chilský prozaik, básník a kritik, patřící k obnovitelům hispanoamerického románu. Díky svému v pořadí pátému románovému dílu Vzdálená hvězda (1995, Estrella distante) je považován za nejlepšího soudobého chilského prozaika. BolaĖo vytváří svůj osobitý literární svět zaměřený na temné stránky současného moderního světa. Používá cynický a mnohdy i dojímavý tón, zabývá se existenciálními otázkami a rád ve své tvorbě mísí životní zkušenosti s fikcí. Popisuje tragikomické, mnohdy až perverzní situace. Do češtiny byl v roce 2005 přeložen jeho román Chilské nokturno (2000, Nocturno de Chile) a vydán nakladatelstvím Garamond (136 s.) v překladu Daniela Nemravy. Popisuje vnitřní monolog Chilana Sebastiána Urrutiy Lacroixe, kněze, literárního kritika, básníka a člena Opus Dei, který používá pseudonym H. Ibacache. V jedné horečnaté noci je přesvědčen, že umírá, a tak vzpomíná na nejdůležitější okamžiky svého života i života chilské společnosti během posledních padesáti let. Dílo se stylem odlišuje od ostatní autorovy tvorby.