Zuzana Helinsky odpovídá (nejen) ze Švédska

Dotaz: S jakými představami o budoucí podobě knihoven se setkáváte?

Odpověď: Samozřejmě, že nikdo asi přesně neví, jak budou knihovny vypadat v budoucnosti, ale ve Švédsku to nyní vypadá i takto: Představte si bývalou továrnu, která v podstatě dostala jenom nová, větší okna a je plná různých přístrojů, obrazovek, počítačů, přehrávačů, kde se pouštějí filmy, kde si spousta mladých lidí hraje TV hry a všechno je vystaveno jako v kterémkoli jiném obchodě. Je slyšet hudba z reproduktorů, normalní hovor a i jiné zvuky, třeba řinkot talířů známý z restaurací. Vedle voní káva… úplně jako v nákupním středisku. Na knihovních regálech nejsou jenom knihy, ale fungují hlavně jako zobrazovací jednotka (display) a vystavují tak produkty. Budova se jmenuje Dieselverkstad a nachází se ve Stockholmu. A je to skutečně knihovna, do které vpustili neortodoxní knihovníky. Její šéf má slogan: Nechci, aby se příští generace učila, že knihovna je místo, kde má být úplné ticho. Vždyť máme v naší knihovně i Strinberga i Dostojevského.
Už slyším, jak reagujete (a já taky). Hrůza, knihovna ztrácí svoje poslání. Co ti ostatní uživatelé, kteří chtějí ticho? Kde je vzdělávání, obroda atd. Úplně stejně se kritizuje tato knihovna a jiné podobné ve Švédsku, v Anglii a zřejmě i všude jinde, jako populistické a povrchní. Hlavní kritika ovšem je, že se tato místa (určití kritici jim ani nechtějíi říkat knihovny) komercializují, čemuž, jsme všichni vystaveni od rána do večera. Ovšem faktem zůstává, že právě tato knihovna stále zvyšuje počet výpůjček i počet návštěvníků a podle všeho získává úplně nové spektrum uživatelů. Po 25 letech, kdy dochází ke snižování výpůjček a k poklesu počtu návštěvníků knihoven po celém Švédsku, je tohle určitě něco nového.
Pohled na knihovnu se radikálně mění. Už nyní se knihy perou o místo se spoustou drátů, přípojek, počítačů, obrazovek a tak dále. Takže se dá říci, že pohled na tichou knihovnu, která uchovává jenom spoustu knih, je už poněkud přežitý.
A tak přichází nová vize: tzv. Knihovna 2.0. Michael Casey, stejně jako později další knihovníci, začal na svém blogu (http://www.librarycrunch.com) v roce 2005 uvažovat o využití konceptu Web 2.0 i pro knihovny. Koncovka 2.0 se dnes může přidat k mnoha dalším odvětvím - např. business 2.0, ekonomie 2.0 nebo školství 2.0.
V knihovnách to může kromě využití technologií znamenat i posun od zažitých stereotypů, jako je zákaz jídla a pití v knihovnách, zákaz mobilních telefonů atd. Knihovna 2.0 má být místem, kde rozhodují návštěvníci, kteří se dají přirovnat k akcionářům, protože ve Švédsku jsou všechny knihovny financovány státem, městy/obcemi, a tudíž z daní všech obyvatel. Takže tedy pryč s hierarchiemi a nechte návštěvníky rozhodovat.
Konkrétním příkladem je i Anglie a její Idea Store. Tento projekt tvoří síť několika londýnských knihoven s velice netradičním pojetím knihovnických služeb. Začínal v Bow v severním Londýně a nyní má sedm budov po celém městě. Název by se dal volně přeložit jako skladiště nebo obchodní dům s nápady či myšlenkami. Tou hlavní myšlenkou je, že nic v této knihovně není pevné dané - ani nabídka, ani aktivity. Všechno se stále mění, s minimální námahou se přestavují i regály, které jsou na kolečkách a všechen mobilní nábytek. Na stěnách jsou citáty a portréty návštěvníků. Změna ve všem zde není něco, co děsí a co je namáhavé, ale něco, co prostupuje celou knihovnu a na čem je knihovna založena.
Několik Idea Store je přímo v nákupních střediscích. Dieselverkstad a Idea Store úplně mění pohled na knihovny. Jsou založeny na myšlence, že naši zákazníci vědí, co chtějí a my to máme jen zařídit. Těmto novým knihovnám předcházelo totiž mnoho průzkumů a prověřování, aby knihovníci věděli, co si vlastně jejich zákazníci žádají. Krátce se to dá vyjádřit metaforicky: Pusťte lidi dovnitř.
Existuje již spousta různých webových stránek, kde si mohou zákazníci sami povídat o knihách, a to bez našeho vměšování a usměrňování. Takže je na obzoru chaos? Možná že ne. Možná, že podceňujeme naše uživatele. A protože s příchodem Googlu a jiných projektů se skutečně mění i potřeby katalogizace a klasifikace, je na nás, abychom toho využili a pomohli s našimi znalostmi ten chaos trochu utřídit. Zapojme ale i uživatele, o kterých si možná dosud myslíme, že vlastně nemají v knihovně co dělat. Opusťme hierarchie, povolme hranice a zahrňme zákazníky i do našich uzavřených systemů (některé programy to již nabízejí - Connotea a Zotero).
Znamená to i nové formy spolupráce, například s knihkupectvími, kdy knihovníci pomáhají uživatelům s objednáním knih. Mnoho knihoven se slučuje s turistickými kancelářemi, archivy i muzei. Už se objevilo i nové jméno Bibliosseum. V menších městech a obcích toto sdružování probíhá hlavně kvůli možnosti lepšího marketingu a dostupnosti technologií. Zkušenosti jsou kladné, poskytují větší flexibilitu a jsou rozhodně zajímavé. Možná i maličko bolestné pro nás všechny, kteří máme „staré” školy. Tak co myslíte? Budou v budoucnu knihovny vůbec ještě potřeba? Odpověď mám od samotného zakladatele pojmu Knihovna 2.0, Michaela Casey: „Ano budou, ale my knihovníci to musíme obhájit!”

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2