JAK NA TO: Zákoník je také kniha

Pořizování a další užití obrazových a zvukově obrazových záznamů uživatelů a zaměstnanců knihoven
KATEŘINA SLUŠNÁ, advokátka > COUNSEL, Koutná&Slušná, advokátní kancelář v.o.s.
Problematika užívání kamerových systémů, ale i prostého fotografování či jiného způsobu zachycování podoby osob bez jejich souhlasu na veřejně přístupných místech je tématem ožehavým, a to nejen v České republice, kde v posledních letech došlo k nebývalému nárůstu provozovaných sledovacích (kamerových) systémů. Při procházce městem míváme občas oprávněně pocit, že „Velký Bratr“ nás vidí… Otázka hranic použití sledovacích systémů reflektuje základní střet přirozených lidských práv - práva na soukromí, na ochranu osobnosti a osobních údajů, která stojí proti právu na ochranu majetku, zdraví a života, jakož i právu občana na zajištění bezpečnosti. Které z těchto práv je „lepší“, které má větší sílu? Jaké jsou právní limity pro „zobrazování“ lidí na veřejně přístupných místech, tedy i v knihovnách?
Již samotné fotografování a použití kamerových systémů je výrazným zásahem do sféry ochrany osobnosti člověka, uchovávání záznamů z těchto kamerových systémů a další užití obrazových záznamů a fotografických snímků je pak nakládáním s osobními údaji a podléhá režimu zákona č. 101/ 2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. V případě, že dochází k nakládání s fotografiemi či sledování kamerovými systémy ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnancům, přidává se k dvěma výše uvedeným právním předpisům ještě působnost zákoníku práce, tedy zákona č. 262/ 2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ochrana podle občanského zákoníku a autorského zákona
Jedním z oprávnění náležejících pod ochranu všeobecného osobnostního práva je právo člověka na ochranu jeho podoby, podobizny i obrazových a zvukových snímků. Tato ochrana je zakotvena v § 12 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Platí, že podobizny, obrazové snímky, obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být použity jen s jejím svolením. Existují zde ovšem zákonné výjimky (tzv. zákonné licence), kdy svolení subjektu není potřeba, použijí-li se podobizny, obrazové snímky, obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy k účelům úředním nebo na základě zákona (např. druhá pasová fotografie archivovaná úřadem pro identifikační účely osoby, důkazní fotografie v rámci trestního řízení apod.). Další zákonnou výjimkou, kdy není třeba vyžadovat souhlas subjektu, je přiměřené použití těchto záznamů pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.
Můžeme tedy fotografovat při společenských událostech, rautech, vernisážích, pro propagační a reklamní účely a podobně? Zjednoduším-li problém, platí, že pořizovat fotografie na veřejnosti, na nichž jsou zachyceny fyzické osoby, obecně lze. Autor snímku by však měl získat souhlas zobrazovaných osob. Forma tohoto souhlasu není zákonem stanovena, souhlas může být explicitní, ale i konkludentní - stačí kývnutí nebo jen fakt, že zobrazovaný subjekt „zapózuje“. Je potřeba brát velmi vážně žádost „mne prosím nefotografujte“, neboť porušení této prosby má důsledky nejen společenské, ale i právní, a to právě v oblasti ochrany osobnosti. Stejný režim pak platí nejen pro fotografie, ale i pro jiné obrazové a zvukově obrazové záznamy. Je třeba zdůraznit, že další souhlas je nutné od zobrazované osoby získat pro další užití fotografií - tedy v případě jejich publikování, zveřejnění, vystavení. V případě, kdy fyzická osoba kdykoli v průběhu užití jejího obrazového záznamu svůj souhlas odvolá, případně vysloví nesouhlas tam, kde souhlas udělen nebyl, je nutné neprodleně upustit od dalšího takového užití (odstranit fotografii z nástěnky, z internetové prezentace apod.). V případě, že jsou snímky používány v rámci některé ze zákonných licencí (např. ve zpravodajství), může se fyzická osoba bránit proti zveřejnění pouze tehdy, kdy jsou narušeny její oprávněné zájmy (snížena důstojnost, porušeno právo na soukromí, ohrožena vážnost fyzické osoby ve společnosti apod.).
Abychom problematiku ještě trošku zkomplikovali, je potřeba upozornit, že fotografie (dílo fotografické) je taktéž dílem autorským ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, ve znění pozdějších předpisů. Proto je nezbytné myslet na to, že v případě užití fotografického díla musíme kromě souhlasu zobrazované osoby získat souhlas, příp. licenci k užití ještě od autora fotografie, který disponuje osobními a majetkovými autorskými právy k dílu. V případě, že fotograf bude pracovat na objednávku (smlouvu o dílo), jejímž předmětem je vytvoření fotografií, platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. Je proto více než vhodné sjednat účel a způsoby dalšího použití v objednávce (smlouvě o dílo). Taková objednávka může být uzavřena písemně, ale také ústně, mailem či faxem. Je vhodné, aby byla zachycena písemně a existoval tak evidentní doklad o obsahu ujednání mezi autorem a objednatelem.
Ochrana podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů
Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), který je orgánem státní správy odpovědným za dohled nad dodržováním ochrany osobních údajů, věnuje otázce užívání kamerových systémů a užití obrazových a zvukově obrazových záznamů osob značnou pozornost. Každému budoucímu provozovateli kamerového systému důrazně doporučujeme nastudovat stanoviska ÚOOÚ publikovaná na jeho webových stránkách (www.uoou.cz). Jen kamerovým systémům je věnována zvláštní sekce obsahující celou řadu stanovisek, která lze považovat za směrodatný výklad zákona, neboť úřední výklad zákona je podstatným (nikoli však závazným a zavazujícím) interpretačním pramenem.
Provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů, pokud je vedle kamerového sledování prováděn záznam pořizovaných záběrů a tento záznam umožňuje identifikaci fyzických osob. Zpracování osobních údajů je třeba registrovat u ÚOOÚ, přičemž registraci lze provést opět prostřednictvím jeho webových stránek. Je třeba tak učinit před zahájením provozu kamerového systému a je nutné počítat s alespoň 30 denní lhůtou na vyřízení registrace (obvykle bývá provedena dříve). V registraci je potřeba vymezit účel sledování (v případě knihoven to bude obvykle zejména ochrana majetku a bezpečnosti osob). Je nutné předložit projekt rozmístění kamer, kdy musí být dodržena v maximální možné míře ochrana soukromí osob. Dále je nutné stanovit lhůtu pro uchování záznamů, která by neměla přesáhnout časový limit maximálně přípustný pro naplnění účelu provozování (obvykle 24-72 hodin). Pouze v případě bezpečnostního incidentu jsou záznamy poskytnuty orgánům činným v trestním řízení, ty však údaje zpracovávají na základě zákonného zmocnění. Po uplynutí tohoto časového limitu musí být záznamy zničeny (vymazány). Dále je potřeba specifikovat ochranu a technické zajištění snímacích zařízení, přenosových cest a záznamových datových nosičů před jejich zneužitím, neoprávněným přístupem, změnou apod.
V neposlední řadě je třeba oznámit, jakým způsobem budou subjekty údajů o kamerovém sledování informovány - pokud možno před vstupem do monitorovaného prostoru musí být vstupující osoby upozorněny, že prostor je monitorován.

Ochrana podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů
V pracovněprávních vztazích je střet různých zájmů při používání kamerových systémů asi nejmarkantnější. Proti sobě zde stojí právo zaměstnance na ochranu soukromí a právo a povinnost zaměstnavatele na ochranu jeho majetkových práv, jakož i povinnost kontrolovat výkon práce zaměstnance. Zaměstnavatel jakožto provozovatel veřejného zařízení (knihovna) má také povinnost chránit majetek, který se ve veřejných prostorách nachází.
V § 316 Zákoníku práce je stanoveno: „(1) Zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování zákazu podle věty první je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat.“ „(2) Zaměstnavatel nesmí bez zvláštního důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.“ „(3) Jestliže je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a způsobech jejího provádění“.
Platí tedy, že zaměstnanci musí být o zavedení kamerových systémů informováni. Je vhodné, aby tato informace byla inkorporována i do interních předpisů zaměstnavatele, případně do knihovního řádu v knihovně, kde jsou kamerové systémy instalovány. Při použití kamerového systému je i vůči vlastním zaměstnancům nezbytné dodržovat požadavek přiměřenosti a pouze minimálně nezbytného rozsahu použití sledovacích zařízení v prostorách, kde zaměstnanci vykonávají práci.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2