Od redakčního stolu

Milí čtenáři,

konec roku je časem bilancování a zamýšlení se nad tím, co z našich plánů, představ a předsevzetí se nám v uplynulém roce podařilo zrealizovat a naplnit. A to jak v životě osobním, tak pracovním. Na druhou stranu je to podle mého názoru doba k hlubším úvahám vlastně trochu nevhodná, protože je poměrně hektická. Ne, nechci si zde stěžovat na stále větší stres a konzum, který provází vánoční svátky. Jsem v tomto případě totiž zastáncem přísloví: „Jak si to kdo udělá, takové to má.“

O slovo se však hlásí i v knihovnách povinnosti pracovní, které jednoduše jako vánoční shon ignorovat nejde. Ani v redakci tomu není v tomto čase jinak. Přesto jsme si před několika dny před sebe vyložili všechna dosud vyšlá čísla letošního Čtenáře a kritickým okem jsme začali hodnotit. A výsledek? Myslíme si, že časopis se ve svém jubilejním šedesátém ročníku alespoň trochu opravdu proměnil. Už na první pohled se snažil přinášet hlubší zamyšlení nad rolí knihoven v současné společnosti po celý rok. Na jeho obálkách se tak střídala různá témata. Od dětského čtenářství přes multikulturní setkávání až třeba po mobilní knihovny. Prosincovým číslem, kdy se s nadhledem snažíme naznačit, co si vlastně uživatel dnes může ve „své síťovce z knihovny přinést“, tato série myšlenek v podstatě končí. Nicméně i od ledna jsme pro vás nachystali téma zajímavé a v jistém slova smyslu i stále aktuální. Nechte se překvapit.

Co nyní prozradíme, je, že již příští měsíc k vám dorazí Čtenář trochu rozsáhlejší. Přes Vánoce ho totiž hodláme „vykrmit“ o čtyři stránky a tak by to mělo zůstat po celý rok. Zajímavých témat je totiž mnoho. Doporučuji k pozornosti například právě začínající materiál o historii Parlamentní knihovny ČR.

Doufáme proto, že nám i nadále zachováte čtenářskou a autorskou přízeň. Knihovnické časopisy jsou nedílnou součástí celoživotního vzdělávání v našem oboru a my se zavazujeme tuto roli i nadále co nejlépe plnit.

Příjemné čtení přeje

Lenka Šimková