Základní kameny nové budovy Národní knihovny ČR aneb Národ sobě II - 23

Knihovníci z ústeckého regionu předávali své kameny do základů nové budovy Národní knihovny ČR společně a jejich delegace byla skutečně nepřehlédnutelná. Kameny byly čtyři a pocházejí z památných míst, která jsou dnes součástí historie našeho národa i státu: z bájné hory Říp a ze Stadic, kde poslové kněžny Libuše nalezli jejího budoucího manžela Přemysla a zakladatele panovnického rodu. Každý kámen měl svého patrona v dobovém kostýmu. Kámen z hory Říp provázel praotec Čech, stadický kámen měl průvodce dva - Přemysla a Libuši. Darovanému kamenu z Místní lidové knihovny v Kostomlatech pod Milešovkou je věnována samostatná kapitola (Kámen dvacátý šestý) stejně jako základnímu kamenu z keltského oppida od knihovny Regionálního muzea v Teplicích (Kámen dvacátý sedmý).

O tom, že knihovníci ze severu Čech přistoupili ke své účasti na chystaném happeningu na Letné zodpovědně a se vší vážností, vypovídá Alžběta Tománková z regionálního výboru SKIP a pracovnice SVK v Ústí nad Labem: „Na výborové schůzi naší organizace SKIP nás paní Alenka Kysilková seznámila s chystanou akcí Národ sobě II a očekáváním, že se nenecháme zahanbit a i my dopravíme na Letnou nějaký ten kámen. Nevím, jak reagovaly ostatní přítomné kolegyně, ale mně se vybavil školní výlet a exkurze do Národního divadla, kde jsme měli možnost vidět základní kameny, věnované z mnoha významných míst našeho státu, a padla na mne beznaděj. Pravděpodobně i ostatní kolegyně jsou také ovlivněné obrazem našeho kraje vytvářeným médii - doly, továrny a víc nic, takže jsme nějakou dobu jenom meditovaly, jak to jinde mají lehké, protože ve svém regionu mají historicky významná místa. … Pak někoho napadlo, že vlastně nejsme zase tak bezvýznamná oblast, protože v našem „rajónu“ leží Říp, a kdyby se na něm nezastavil praotec Čech, kdo ví, kde by vznikl český stát? Od praotce Čecha a Řípu pak už nebylo daleko do Stadic, které byly zřejmě známé i v dobách dávných, když o nich věděla i kněžna Libuše. A nejen samotná kněžna, ale i její kůň, který sem došel pro knížete Přemysla...“

Jedna věc je strategické rozhodnutí, druhá samotná realizace. Získat kámen z Řípu nebyl vůbec jednoduchý úkol. Jednak dnes toto území patří rodi-ně Lobkoviczů, jednak katastrálně spadá pod obec Mnetěš. A navíc jakákoli manipulace s přírodním majetkem podléhá schválení památkového úřadu. Knihovníci ze severu Čech měli tedy malou naději, že uspějí, natož aby se jim podařilo kámen získat k termínu slavnostního předání na Letenské pláni. Za svoje úsilí byli však nakonec odměněni a jejich záměr se jim podařilo uskutečnit.

První písemnou zmínku o Stadicích nalezneme u Kosmase. V roce 1841 nechal hrabě Ervín Nostic v době, kdy byla celá oblast osídlena převážně německým obyvatelstvem a kdy germanizace území byla velmi silná, vystavět Přemyslu Oráčovi pískovcový památník. Stadice dnes katastrálně spadají pod obec Řehlovice, která se nachází deset kilometrů od Ústí nad Labem.

Na happeningu na Letné skupinu z ústeckého regionu na pódiu uvedla a vlastní předání moderovala Alena Kysilková. Čestná role předat základní kameny připadla řediteli Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem Aleši Brožkovi, který se ujal kamene z Řípu, a starostovi obce Řehlovice Josefu Macháčkovi, který předával kámen ze Stadic. Oba kameny byly spolu s dalšími dvěma z Ústeckého kraje posvěceny léčivou vodou z teplického Pravřídla, kterou v kameninovém džbánku převzala vedoucí knihovny Regionálního muzea v Teplicích Jana Michlová, aby ji předala senátorovi a teplickému primátorovi Jaroslavu Kuberovi. Ten pak vlastní světící akt mírně radioaktivní vodou na letenském pódiu vykonal, i když ho mnozí podezírali, že to spíš byla nějaká voda ohnivá…