Následující příspěvek velmi úzce souvisí s úvodním materiálem tohoto čísla. Odpovědi na otázky, které jsme položili Mgr. Ivě Procháskové, předsedkyni Asociace knihoven vysokých škol, ho výborně doplňují či propojují a do praxe uvádějí některá jím nastolená témata.
Novostavba Univerzitní knihovny Univerzity Pardubice přitahovala koncem 90. let velkou pozornost, protože to byla po velmi dlouhé době stavba určená speciálně pro knihovnu, navržená a postavená podle vzoru moderních vysokoškolských knihoven v západních zemích. Ne všechno je v ní povedené, zájemce o podrobnější popis mohu odkázat na článek, který byl publikován v roce 20031. Nicméně po jedenácti letech provozu musím konstatovat, že knihovna stále dobře slouží studentům, akademickým pracovníkům i odborné veřejnosti. Nejdůležitější je, že se ukázala být „nafukovací“. Podle stavebního programu byl cílový stav 5000 uživatelů, ale nyní máme již více než 6700 uživatelů s platnou registrací. Klade to samozřejmě velké nároky na zaměstnance knihovny. Je nás pouze dvacet a nové úkoly a speciální činnosti stále přibývají. Mnoho času věnujeme informačním školením studentů, na dvou fakultách vyučujeme v akreditovaných předmětech. V roce 2007 jsme začali s budováním institucionálního repozitáře pro publikování závěrečných vysokoškolských prací.