Známí neznámí čtenáři

BLANKA VORLÍČKOVÁ > blanka.vorlickova@seznam.cz  

Všichni čtenáři (pochopitelně) čtou. Pro zábavu, z důvodů pracovních, pro ukrácení dlouhé chvíle. Čtou a málokdy si uvědomí, že také autoři knih, které mají v ruce, byli čtenáři. Že i oni měli své oblíbené spisovatele, svá oblíbená literární díla a časopisy, k nimž se vraceli, které ovlivnily jejich práci, které používali pro své studium a které tvořily jejich vnitřní duchovní svět.
Nejedná se však zdaleka jen o autory literární. Také hudebníci, výtvarníci, filosofové, vědci, politici a stručně řečeno všechny osobnosti, které se zasloužily o milníky naší historie či povznesení naší kultury, vlastnily osobní knihovnu1 a v ní díla, která ovlivnila je samotné i jejich práci, díla, z nichž vycházeli ve své tvorbě, která potvrzovala jejich názory a která naopak dodnes nesou na svých stránkách stopy nesouhlasu v podobě poznámek podél textu.
Fondy osobních knihoven významných osobností, které se nám dodnes dochovaly nebo se zachovaly alespoň písemné zmínky o nich, jsou pramenem poznání jejich majitelů. Zřídka kdy knihovna zůstává v místě, kde byla po smrti svého majitele zanechána, jako je tomu např. u osobních knihoven Karla a Josefa Čapka, Jaroslava Ježka nebo Bohumila Říhy.
Sbírky jsou uchovávány ve fondech paměťových institucí, především knihoven. Nacházejí se v národních a dalších knihovnách veřejných, které zpravidla uchovávají knihovní fondy osobností významných pro národní kulturu, region nebo významné celky knihoven historických osobností. Dále se tyto fondy nalézají v knihovnách univerzitních, které do sebe absorbují knihovny osobností spojených s univerzitou, a v knihovnách oborově specializovaných, které shromažďují osobní knihovny významných odborníků ve své oblasti. Obecně je možno tedy říci, že osobní knihovny jako celky, torza nebo jednotlivé svazky jsou uchovávány ve všech typech knihoven.
Tyto fondy nalezneme ale také v depozitářích muzeí, v rodných domech, v rukách potomků či v podobě jednotlivých exemplářů v kolekcích sběratelských. Stává se také, že je osobní knihovna včleněna do pozůstalostního fondu. Objevuje se zde v podobě jednotlivých knih, zařazených do pozůstalosti pravděpodobně náhodou ještě při shromažďování dokumentů a písemností před převzetím sbírky2, nebo, pokud se jedná o větší množství knih, jako plánovaná součást pozůstalostního celku.
Osobní knihovny bývají často zaměňovány se sbírkami, v nichž jsou shromažďována tištěná vydání děl jednoho autora, ať už se jedná o autora literárně činného či autora pracujícího v jiných odvětvích lidské činnosti3. Tyto sbírky však nejsou osobními knihovnami, neboť neobsahují dokumenty z knihovny daného majitele, tj. knihy, periodika a další materiály, které jejich majitel za svého života četl, z nichž čerpal při studiu a které ovlivnily jeho tvůrčí i osobní vývoj.
Tiskem vydávané dílo se ale naopak často stává součástí fondu osobní knihovny po smrti majitele, pokud do ní jeho potomci přidávají další vydání autorova díla (tato část knihovny však nebývá předmětem zkoumání).
Sbírky osobních knihoven bývají řazeny mezi vzácné sbírky, jsou uchovávány odděleně a zpřístupňovány za prezenčního režimu, nebo naopak včleněny do fondu a půjčovány prezenčně i absenčně (podle rozhodnutí uchovávající knihovny i významu osobnosti). Pro ilustraci uvádím několik příkladů: Britská národní knihovna uchovává 186 svazků, které náležely básníku S. T. Coleridgeovi (mnohé z nich obsahují jeho rukopisné poznámky)4. Do sbírek Britské národní knihovny patří také např. osob-ní knihovna dramatika G. B. Shawa. Národní knihovna Francie vlastní ve svých sbírkách kromě dalších osobních materiálů i knihy z osobní knihovny spisovatele Jorys-Karla Huysmanse5, rukopisy a knihovnu Victora Huga, osobní knihovnu spisovatele Gustava Flauberta, dramatika a básníka Jeana Cocteaua a bibliofilské sbírky rodiny Rothschildů.
Ruská národní knihovna uchovává knihovnu francouzského filosofa Voltaira obsahující 6814 svazků, zakoupenou Kateřinou Velikou a v roce 1779 převezenou do Petrohradu.
Kongresová knihovna ve Washingtonu uchovává (podle informací na svých webových stránkách) 200 podepsaných i nepodepsaných svazků patřících původně do osobních knihoven prezidentů Spojených států amerických Thomase Jeffersona, Woodrowa Wilsona a Theodore Roosevelta, knihy z osobní knihovny bojovnice za ženská práva Susan B. Antonyové, knihovnu lékaře a básníka Olivera Wendella Holmese, knihovnu typografa Frederica W. Goudyho a známého kouzelníka a eskamotéra Harryho Houdiniho. Knihovny jsou uchovávány odděleně a zpřístupňovány pouze přísně prezenčně.
Podle slov Mgr. Petera Sabova, který více než deset let pracuje ve Slovenské národní knihovně na rekonstrukci celků osobních historických knihoven, se tyto knihovny jako celky dochovaly jen zřídka a byly rozptýleny ve fondech ústředních státních knihoven. Koncem 80. let 20. století se začala Slovenská národní knihovna věnovat rekonstrukci těchto fondů. Byla provedena rekonstrukce více než 50 osobních knihoven a probíhají práce na dalších. Mezi již zpracovanými je knihovna politika a astronoma Milana Rastislava Štefánika (826 sv.), zakladatelky Československého červeného kříže Alice Masarykové (2011 sv.), slovenského národovědce a archeologa Andreja Kmeťa (797 sv.), historika a archiváře Pavla Križky (570 sv.), historika, filologa a knihovníka Antona Augustína Baníka (22 475 sv.), náboženského publicisty a evangelického kněze Augusta Horislava Krčméryho (218 sv.) a historika a jazykovědce Jozefa Škultétyho (4788 sv.). Mnohé ze slovenských osobních knihoven byly vyhlášeny za národní kulturní památky6. Velmi podnětným pramenem týkajícím se těchto knihoven je sborník Osobné knižnice dejateľov, který vyšel ze stejnojmenného semináře konaného v Dolním Kubíně v roce 1989. Přináší příspěvky o zmíněných osobních knihovnách M. R. Štefánika a Alice Masarykové, dále o osobní knihovně P. O. Hviezdoslava, Petra Jilemnického a pětadvaceti dalších slovenských osobností7. Problematice osobních knihoven se věnuje na Slovensku kromě Petera Sabova také např. J. Cabadajová, A. Maťovčík, J. Procházka a K. Komorová.
V Čechách se tematika osobních knihoven těšila pozornosti, jak tomu napovídá soudobá literatura, převážně ve 20. a 30. letech 20. století, kdy byly ve středu pozornosti především knihovny Otokara Březiny, K. H. Borovského, Arnošta Procházky, Julia Zeyera, Arne Nováka, Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického a T. G. Masaryka (o níž publikoval především knihovník Masarykovy osobní knihovny Oskar Odstrčil). Často se však jednalo o zprávy o právě prodané osobní knihovně v aukci či výzvu k záchraně některé knihovny před rozprodáním. K. J. Obrátil ve svém článku Soupis knihoven českých bibliofilů v roce 1931 píše: „Na každé knihovně za čas ulpí mnoho z osobnosti vlastníkovy; byla jedním ze svědků jeho života, jeho niterného vývoje, jeho přerodů, vyvrcholení i pádů. Mnohým velikým spisovatelům rozumíme daleko lépe a hledíme k nim ještě s větší pietou, známe-li jejich knihovny (Palacký, Šafařík, Vrchlický), u jiných upřímně litujeme, že nezanechali po sobě knihoven (Havlíček). Ale u běžných lidí je knihovna určitým silným individuálním znakem a mnohém směru spolehlivým příspěvkem k utvoření si věrného obrazu o duchu majitele knihovny… S katalogizací soukromých knihoven to vypadá celkem špatně. Jak tklivým a krásným pomníkem Arnošta Procházky je jeho třísvazkový Zinkův aukční katalog! Vždyť katalog knihovny není jenom dobrým dílem bibliografickým, on je zrcadlem básníkovy, spisovatelovy, bibliofilovy duše. V jeho výběru knih se zrcadlí jasně jeho záliby, vášně a v poznámkách proniká často intensivněji vnitřní autorův život.8
Z 20. let 20. století se dochovalo poměrně velké množství aukčních katalogů, především právě z aukcí knihkupce a archiváře Karla Zinka, které ukazují obraz osobní knihovny nejen básníka a redaktora Moderní revue Arnošta Procházky, ale i hraběte Clam Martinice ze Smečna, knihovny hrabat Apponyiů na zámku Oponice, spisovatele Ferdinanda Čenského a dalších soudobých bibliofilů a intelektuálů. Tyto katalogy jsou umístěny ve fondu Národní knihovny ČR.

Od 20. let na téma osobních knihoven (resp. jednotlivých knihoven) publikovalo velké množství autorů, šlo však většinou o jednotlivé příspěvky nežli o soustavnou badatelskou činnost. Systematicky se tomuto tématu začal věnovat PhDr. Richard Khel, CSc., který jej také již před více než deseti lety zavedl v podobě přednášek na dnešním Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Dnes se v knihovnách a muzeích na území České republiky nachází velké množství knihoven významných osobností, které darovali či prodali jejich příbuzní. Vlastníky největšího počtu těchto fondů jsou Knihovna Památníku národního písemnictví (87 fondů), Knihovna Národního muzea v Praze (55 fondů) a Národní knihovna ČR (16 fondů). Vedení těchto institucí se tematikou začala v posledních několika letech zabývat, bohužel, nedostatek personálních i finančních prostředků zabraňuje hlubšímu zkoumání příslušných fondů uložených v jejich sbírkách.
Sbírky osobních knihoven jsou však přítomny i na dalších místech. V knihovnách kateder a ústavů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze je uchováváno 19 osobních knihoven (a dá se předpokládat, že v knihovnách ostatních fakult Univerzity Karlovy a dalších českých univerzit jsou uchovávány další)9. Tyto sbírky jsou začleněny do fondu od doby, kdy byly knihovně ústavu či katedry věnovány osobnostmi, které na univerzitě působily, nebo zde zůstaly po jejich smrti. Mezi nimi je knihovna hudebního skladatele Zdeňka Fibicha (knihovna Ústavu hudební vědy - 1306 svazků), knihovna hudebního vědce a estetika Otokara Hostinského (knihovna Ústavu hudební vědy - částečně se kryje s fondem Z. Fibicha, počet svazků prozatím blíže nespecifikován), knihovna předního českého historika Josefa Pekaře (původně v knihovně Historického kabinetu, nyní je uložena v Centrálním depozitáři Národní knihovny ČR v Hostivaři), knihovna etnografa a historika náboženství Otakara Pertolda (knihovna Ústavu etnologie na FF UK - 2000 sv.), knihovna profesora pražské konzervatoře Bedřicha Voldána (knihovna Ústavu hudební vědy - 821 sv.) a knihovny dalších odborníků svého oboru. Knihovny, rozptýleny do fondů jednotlivých ústavních knihoven podle obsahového třídění, identifikovatelné podle signatur, jsou určeny pro studijní účely posluchačů oboru.
V Ústavu T. G. Masaryka AV ČR je umístěno 12 000 svazků osobní knihovny T. G. Masaryka a knihovna Edvarda Beneše, v Ústavu fyzikální chemie AV ČR knihovna nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského (400 sv.). Také v historických fondech tzv. spolkových knihoven je možno nalézt svazky z osobních sbírek (především lidí, kteří spolek založili - např. svazky Elišky Krásnohorské ve fondu Ženského výrobního spolku uchovávaného v Knihovně PNP) a v tzv. nakladatelských knihovnách, v nichž jsou obsaženy osobní knihovny nakladatelů - J. R. Vilímka (Knihovna Národního muzea - 2264 sv.), Jana Otty (tamtéž - 7827 sv.) nebo Františka Bačkovského (tamtéž - 773 sv.) a dalších nakladatelů.
Knihovna Památníku národního písemnictví vlastní ve svém fondu 87 sbírek osobních knihoven. Jedná se například o knihovnu malíře a ilustrátora Mikoláše Alše (2192 sv.), spisovatele a knihovníka Jiřího Mahena (465 sv.), literárního vědce a překladatele Václava Černého (1210 sv.), malíře a karikaturisty Adolfa Hofmeistera (803 sv.), překladatele a literárního historika Pavla Eisnera (3659 sv.), slovenského spisovatele Ladislava Mňačka (1847 sv.), spisovatele Aloise Jiráska (11 100 sv.), básníka Vítězslava Nezvala (2111 sv.), předního českého filozofa Jana Patočky (527 sv.), básníka Vladimíra Holana (2855 sv.) a estéta a básníka Jiřího Karáska ze Lvovic (více než 40 000 sv.).
Fondy jsou zpracovány a umístěny v depozitářích jako oddělené celky. Knihy jsou přístupné prezenčně. K dispozici je badatelům lístkový a elektronický katalog a na požádání přírůstkový seznam. V bibliografických záznamech elektronického katalogu Knihovny PNP jsou v poli „Poznámka“ uvedeny individuální znaky knih, jako jsou vpisky, podpisy, věnování, poznámky a kresby, což je ve vztahu k těmto dokumentům velmi užitečné a v oblasti knihovnických katalogů ojedinělé řešení.
 Obr. č. 1 Zachycení vpisků v bibliografickém záznamu elektronického katalogu Knihovny Památníku národního písemnictví
Knihovna Národního muzea v Praze uchovává, jak již bylo řečeno, 55 sbírek osobních knihoven, mezi nimi knihovnu profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera (1036 sv.), operní zpěvačky Emy Destinnové (252 sv.), historika Františka Palackého (3888 sv.), spisovatele a básníka Jana Nerudy (3503 sv.), nakladatele Jana Otty (7827 sv.), nakladatele a redaktora J. R. Vilímka (2264 sv.), grafika a malíře Josefa Váchala (50 sv.), kritika a estetika Karla Teigeho (3822 sv.), spisovatele Julia Zeyera (3871 sv.), paleontologa Joachima Barranda (Oddělení paleontologie - okolo 2000 sv.), herce Karla Högera (Divadelní odd. - 96 sv.), politika a novináře J. V. Friče (1659 sv.), grafika a typografa Metoda Kalába (3098 sv.), básníka a divadelního režiséra Jaroslava Kvapila (511 sv.) nebo knihovníka a archiváře Bohumíra Lifky (5000 sv.).
Knihovny jsou uchovávány jako samostatné fondy, jejich spojitost coby osobních knihoven není však zohledněna v elektronickém katalogu, přírůstkové katalogy jsou na požádání přístupné a stejně tak jsou prezenčně přístupné i jednotlivé knihy.
Národní knihovna ČR uchovává 16 fondů osobních knihoven. Mezi nimi je knihovna filozofa a matematika Bernarda Bolzana (2087 sv.), astronoma Tychona de Brahe (110 tisků a 5 rukopisů v 52 svazcích a konvolutech), básníka a prozaika Svatopluka Čecha (1895 sv.), fragment knihovny polského bibliofila Melchora Krupka (50 sv.), básníka a překladatele F. X. Šaldy (3759 sv.) a advokáta a bibliofila Kamila Reslera (179 sv.). Vedle těchto je v historických fondech NK ČR rozptýleno něko-lik knihoven šlechtických. Jedná se o osobní knihovnu rytíře Václava Vřesovce z Vřesovic (91 sv.) a část knihovny Václava Budovce z Budova (počet svazků prozatím neupřesněn).
Zpracováním fondů osobních knihoven, jímž je myšleno jak jejich zkatalogizování, tak především zpracování zaměřující se na vyhledávání a zaznamenání významných znaků, které dokazují vlastnictví a čtenářství původního majitele a podávají nové informace o jeho práci i osobnosti (podpisy, věnování, exlibris, vpisky, podtrhávání, kresby, vložené dokumenty a výpisky), jsou pověřeni pracovníci paměťové instituce, která knihovnu uchovává. Ne vždy je však čas zachytit při běžné katalogizaci tyto významné prvky10.
Nejčastěji se však zkoumání věnují odborníci různých oborů, mající profesionální či osobní zájem o danou osobnost - majitele knihovny. Příkladem může být např. katalog osobní knihovny Jamese Joyceho11, která je uložena ve fondech Lockwood Memorial Library University of Buffalo v New Yorku. Autor tohoto katalogu Edmund T. Connolly (odborník v oblasti historie literatury) se také podrobně věnuje poznámkám, podpisům a věnováním ve čtyř stovkách Joyceho knih a pečlivě uvádí anglické překlady odstavců zatržených podle všeho Joycem v textu německých a latinských autorů.
Také např. Robert Lethbridge, odborník na francouzskou literaturu působící na University of Cambridge, se ve své studii o osobní knihovně francouzského spisovatele Emila Zoly12 věnuje vpiskům, podtrhávání a podpisům v Zolových knihách stejným způsobem jako Connolly, chybí zde však cenná obrazová dokumentace.
Paměťové instituce příliš nezveřejňují informace o osobních knihovnách, které uchovávají ve svých fondech a široká ani odborná veřejnost často neví o jejich existenci. Osobní knihovny jsou neviditelným „kulturním bohatstvím“, které sice vlastníme, o kterém však dosud nemáme informace. Veliký význam by mělo jejich zveřejnění, coby zdroje nových poznatků vztahujících se ke kontextu díla, práce osobnosti i jejího duševního života, a to jak pro odborníky, historiky a badatele v oboru, v němž tato osobnost působila, tak pro laickou veřejnost.
V souvislosti s klasickými prameny, týkajícími se osobních knihoven, se jeví v dnešní době jako nejlepší způsob jejich představení veřejnosti prezentace ve webovém prostředí. V něm však nenalezneme jediné existující příhodné řešení takovéto prezentace. Pokud objevíme několik málo webových stránek, jako jsou např. informace o osobní knihovně britské spisovatelky Virginie Woolfové a jejího manžela Leonarda Woolfa na stránkách Washington State University13 nebo stránky věnované osobní knihovně Voltaira14 uchovávané v Ruské národní knihovně, je nám k dispozici popis historie knihovny, krátký popis fondu (u knihovny V. Woolfové také katalog) a popis čtenářství majitele fondu. Chybí však dostatečná obrazová dokumentace, která by zájemci přiblížila knihovnu a v ní výjimečné památky na jejího majitele.
Na webových stránkách Muzea Sigmunda Freuda, které obsahují mimo jiné sekci věnovanou Freudově osobní knihovně, v níž je uvedena její historie, je popsáno Freudovo čtenářství, obsahová charakteristika knihovny a nabídka zakoupení tištěného katalogu15.
Pramenem, který nejlépe vyhovuje představě prezentace osobní knihovny v prostředí internetu jsou webové stránky Muzea nizozemského spisovatele Eduarda Douwese Dekkera Multatuliho 16. Sekce věnovaná Multatuliho knihovně obsahuje totiž aktivní prohlížení katalogu knihovny. Neobsahuje však obrazové materiály - ukázky výjimečných prvků v knihách.
Tematika zkoumání osobních knihoven významných již nežijících osobností českých zemí i v zahraničí je na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze rozvíjena prostřednictvím výběrových přednášek již desátým rokem. Studenti jsou vedeni k badatelské práci a každoročně vznikají vedle množství kvalitních seminárních prací i práce absolventské, které se této problematice, resp. jednotlivým osobním knihovnám věnují. V roce 2006 se toto téma propojilo s dalším rozvíjeným na ÚISK, problematikou ochrany a zpřístupňování kulturního dědictví a vznikl tříletý projekt financovaný z grantu MK ČR s názvem Informační systémy zpřístupňující knihovní celky osobností kultury jako součást národního kulturního dědictví.
Jeho cílem je představit odborné i laické veřejnosti existenci fondů knihoven významných osob způsobem, který by vyhovoval potřebám prezentace těchto fondů i nárokům dnešních uživatelů zvyklých na volný přístup ke zdrojům ve webovém prostředí. Hlavním výstupem bude prototyp specializované digitální knihovny, která bude v podobě webové aplikace nazvané „Knihovny významných českých osobností“ od konce roku 2009 v česko-anglické verzi veřejně přístupna. Tato digitální knihovna bude obsahovat textové a obrazové informace o osobních knihovnách, které jsou v rámci projektu studovány, tj. o osobní knihovně Jaroslava Ježka, Mikoláše Alše, dochované části osobní knihovny Zdeňka Fibicha, dosud nezpracované knihovně Karla Čapka, torzu početné knihovny K. H. Borovského a zlomku knihovny Boženy Němcové. Každá sekce věnovaná jedné knihovně bude obsahovat její soupis (reálný či alespoň zrekonstruovaný), zjištěné informace o knihovně a čtenářství jejího majitele/ky. Vedle toho bude aplikace obsahovat stručné informace o dalších osobních knihovnách, které se nacházejí na území ČR nebo o nich existují zmínky v literatuře. Podstatnou částí výchozí webové aplikace bude obrazový fond (pořízený za pomoci skeneru či digitálního fotoaparátu), zachycující výjimečné známky čtenářství majitelů osobních knihoven - věnování, podpisy, ex libris, poznámky, zatrhávání a podtrhávání v textu a kresby. Další náplní bude také seznam zjištěných dochovaných knihoven na území ČR s přesahem do zahraničí a grafické zobrazení jejich lokací.
Řešitelé zmíněného projektu si kladou za cíl obeznámit veřejnost s existencí této části národního kulturního dědictví a snad být i inspirací pro další prezentace informací získaných ze studia osobních knihoven.
Závěrem
Osobní knihovny jsou tématem, které bylo dosud v oblasti kulturního dědictví trochu upozaděno. Množství dosud nezpracovaných sbírek však láká mladé badatele, kteří se nebojí vrátit se ke klasickým autorům prostřednictvím zkoumání jejich osobní knihovny, což je v dnešní době úkazem velmi pozitivním. Seminář věnovaný tematice osobních knihoven začleněný do výuky Ústavu informačních studií a knihovnictví tak přináší velké množství hodnotných a originálních seminárních, bakalářských a diplomových prací, o něž je v odborných kruzích zájem. Zmíněný projekt snad obohatí informační zdroje týkající se osobních knihoven o novou moderní dimenzi zpřístupnění těchto vzácných fondů, a snad i napomůže ochraně originálních dokumentů prezentovaných fondů. Proto také můžeme věřit, že osobní knihovny budou jednou pro své badatele i širokou veřejnost „objeveny“.

Studie vychází z příspěvku předneseného na konferenci Ústavu pro českou literaturu AV ČR Čtenáři a čtenářství v české kultuře 19. a 20. století, která proběhla 15.-16. 10. 2008.

ODKAZY:

1 Termínem osobní knihovna (Private Library, Personal Bibliothek, Bibliothéque personnele)1 lze nazývat knihovní sbírku, jejímž obsahem jsou knihy, periodika, popř. další tištěné materiály (letáky, knižní katalogy, ročenky), které vlastní a pro svůj oddych, práci a své zájmy užívá jeden člověk.

2 V Literárním archivu Památníku Národního písemnictví ČR nalezneme několik dochovaných knih z osobních knihoven K. Havlíčka Borovského, Boženy Němcové či v Archivu Národního muzea knihy z osobní knihovny Františka Langera a Edvarda Beneše.

3 Příkladem může být Knihovna Václava Havla (http://www.vaclavhavel-library.org/cs/obsah/o-knihovne/podporte-nas/jak-podporit-knihovnu-vaclava-havla/), jejímž obsahem nejsou (alespoň prozatím), jak by se mohlo zdát, knihy, které bývalý český prezident četl, ale především jeho publikované filosofické a dramatické dílo. Projekt Knihovny Václava Havla je věnován prezentaci díla tohoto významného politika, filosofa a dramatika a jeho odkazu.

4 Více v článku T. C. Skeata Note-books and marginalia of S. T. Coleridge, British Museum Quarterly. 1952, vol. 16, no. 4 , s. 91-93.

5 Více v článku J. Lethe`ve, La donation Pierre Lambert a`la bibliothe`que de l’Arsenal. Bulletin du bibliophile. 1972, s.184-188.

6 Převzato z e-mailové korespondence autorky s Mgr. Sabovem.

7 Osobné knižnice dejateľov. Martin: Matica slovenská, 1989. 183 s. ISBN 80-7090-225-6.

8 OBRÁTIL, K. J. Soupis knihoven českých bibliofilů. Vitrinka, 1931, s.97-106.

9 Na sepsání předběžného seznamu těchto knihoven má velký podíl Mgr. Josef Schwarz, který v době svého působení ve funkci vedoucího ústřední knihovny FF UK v Praze nechal zmonitorovat výskyt osobních knihoven ve fondech knihoven kateder a ústavů FF.

10 Těmto jedinečným prvkům je věnována pozornost jednak proto, že dokazují vlastnictví knih, tedy autentizují dochovanou osobní knihovnu, jednak veřejnosti a také historii oboru, v němž vlastník knihovny působil, poskytují další informace o jejím majiteli. Prostřednictvím informací vycházejících ze studia osobní knihovny je možno se dozvědět o průvodcích jeho duševního a tvůrčího zrání, poznáváme díla, která ovlivnila jeho práci, která používal pro své studium, která tvořila jeho vnitřní svět, jeho literární preference a profesionální i osobní zájmy. Obsahují-li svazky v knihovně vpisky v textu nebo zatrhávání, je možno zjistit, co z těchto děl spisovatele inspirovalo v jeho práci a jaké názory na ně měl. Abychom si však mohli být jisti, že tyto svazky opravdu patřily do konkrétní osobní knihovny, je třeba v nich hledat právě podpisy, exlibris, věnování a vpisky, popř. zmínky v korespondenci nebo denících, které potvrzují jejich vlastnictví.

11 CONNOLLY, E. T. The personal library of James Joyce, a descriptive bibliography. Buffalo University of Buffalo, 1955, 58 s.

12 LETHBRIDGE, R. Emile Zola et ses livres. Les Cahiers naturalistes, 1991, vol. 37, no.65, s. 191-197. ISSN 0008-0365.

13 Dostupné na internetové adrese http://www.wsulibs.wsu.edu/Holland/masc/woolflibrary.htm.

14 Dostupné na internetové adrese http://voltaire.nlr.ru/fr/page1.htm.

15 Dostupné na internetové adrese http://www.freud.org.uk/fmlibe.htm.

16 Dostupné na internetové adrese http://www.multatuli-museum.nl/en/multatuli/library.html.

DALŠÍ POUŽITÉ ZDROJE:

• Národní knihovna České republiky. Rukověť tištěných knihovních fondů Národní knihovny České republiky: od prvotisků do konce 19. stol.Praha: Národní knihovna České republiky, 2006. 342 s. ISBN 80-7050-456-0.

• Library of Congress. Rare Books and Special Collection Reading Room. Washington (D.C.): Library of Congress, 2008 [cit. 2008-09-09].


• Wolfová, E. Průvodce po fondech PNP: knihovní celky 1953-1997. Památník národního písemnictví, Praha. 40 s. Interní dokument.

• Soupis knihovních fondů KNM. Interní soupis - rukopis.


Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2