Knihovna Vojenského historického ústavu v Praze (1919-2009)

Knihovna Vojenského historického ústavu Praha (VHÚ Praha) je specializovanou veřejnou knihovnou, jejíž fondy jsou zaměřeny převážně na vojenskou historii. V loňském roce knihovna jako organická součást VHÚ prošla, stejně jako celý ústav, reorganizací a v současné době se skládá ze dvou referátů - Referátu historických fondů (RHF) a Referátu speciálních fondů (RSF). Referát historických fondů, do kterého se přetransformovala původní knihovna, sídlí přímo v areálu VHÚ v Praze na Žižkově. Jako Referát speciálních fondů byla k VHÚ přičleněna knihovna zrušené Agentury vojenských a informačních služeb (AVIS) se sídlem v budově Geografického ústavu AV ČR v Praze Dejvicích. Následující příspěvek bude zaměřen převážně na původní knihovnu, tedy Referát historických fondů označovaný jako knihovna VHÚ Praha.

Knihovna VHÚ Praha vstupuje v letošním roce do 90. roku své existence a její vznik je spojen s působením několika institucí, jejichž činnosti a záměry se částečně prolínaly. První z nich je Památník odboje, který byl zřízen v roce 1919 při Ministerstvu národní obrany. Jeho cílem bylo shromaždování a evidence hmotných památek a písemností o 1. československém odboji. Památník byl deponován v budově Národního muzea, v níž sídlila i jeho knihovna. Sbírky muzejní povahy pak byly částečně rozptýleny po území Prahy (letohrádek Hvězda, zámek v Troji, Trojická ulice v Praze).

Ve stejném roce byl při Zemském archivu českém založen Archiv národního osvobození, jehož účelem bylo podchytit vzpomínky vojáků na světovou válku. Archiv měl sídlo, stejně jako část Památníku odboje, v Národním muzeu. Ačkoliv obě instituce sídlily v jedné budově, tak své činnosti rozvíjely odděleně, včetně budování knihovních fondů.

V roce 1920, opět při Ministerstvu národní obrany, vznikl další ústav, a to Vojenský archiv Republiky československé. V tom samém roce bylo pak při Československém vojenském ústavu vědeckém založeno Vojenské muzeum Republiky československé. To bylo v roce 1926 od vojenského ústavu vědeckého odloučeno a přičleněno k Vojenskému archivu RČS, čímž vznikla jedna instituce, která nesla označení Vojenský archiv a vojenské muzeum. I při této instituci byla budována oborová knihovna, jež měla reflektovat potřeby svých pracovníků.

Ve druhé polovině 20. let tu tak paralelně existovaly tři instituce s podobným zaměřením a cíli. Proto bylo v roce 1929 přikročeno k výstavbě Památníku osvobození, který do sebe integroval tyto tři stávající instituce. Vyřešil se tím i problém roztroušenosti sbírek a jednotlivých pracovišť po území Prahy. Kromě menší části, která zůstala v Invalidovně, sem byly přesunuty všechny sbírky.

Pro výstavbu Památníku osvobození byla vybrána památná hora Vítkov. Návrh architekta Jana Zázvorky se skládal ze dvou objektů, jeden byl umístěn na vrcholu hory, druhý na úpatí. Na vrcholu dodnes stojí budova Pantheonu, mauzolea (od 50. do počátku 60. let tu bylo vystaveno tělo zesnulého československého prezidenta Klementa Gottwalda) a jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od sochaře Bohumila Kafky (socha zde byla vztyčena až na počátku 50. let a doposud je největší jezdeckou sochou na světě). Na úpatí hory byla vybudována účelová budova, v níž v současné době sídlí jak ředitelství VHÚ, tak muzeum a knihovna.

V průběhu 30. let, i po sloučení všech tří institucí, však při Památníku osvobození pracovaly knihovny dvě: knihovna Památníku osvobození a samostatně knihovna Vojenského muzea. Slibný vývoj nejen obou knihoven, ale i celého památníku přerušily mnichovské události a následná okupace v roce 1939. V září 1939 byl Památník odboje prohlášen za součást rušeného Ministerstva národní obrany a z rozkazu říšského protektora uzavřen, což se dotklo i knihovny. Budovy památníku zabralo gestapo a byl zde umístěn ústav tzv. Kriegswissenschaftliche Verbindungsstelle, který spravoval záležitosti muzejní, archivní i knihovní. Jeho součástí bylo oddělení pro zřízení německého Vojenského muzea (Heeresmuseum Prag), při němž působila i knihovna (Heeresbücherei Prag), do které putovaly knihy ze zrušených vojenských útvarů. Sbírky, včetně knihovních, byly ze zabrané budovy na Žižkově a z karlínské Invalidovny přestěhovány do Schwarzenberského paláce na Hradčanech, kde přečkaly okupaci v relativně dobrém stavu, alespoň co se týče knihovního fondu.

Po válce započala obnova nejen ústavu, ale i obou knihoven. Práce spojená se shromažďováním rozptýlených sbírek včetně mobiliáře vyžadovala značnou námahu i čas, nicméně knihovna Památníku odboje začala své služby nabízet již v roce 1946. Knihovna vojenského muzea na tom byla hůře i díky ztrátě přírůstkových seznamů, kvůli čemuž neměla možnost zjistit, jak hodně byl fond obdobím protektorátu poškozen.

Na základech Památníku odboje byl v roce 1945 založen Vojenský historický ústav, který převzal i jeho knihovnu, zatímco knihovna Vojenského historického muzea vyvíjela svou činnost samostatně. Ke sloučení obou knihoven došlo až v roce 1955. V roce 1969 byla ke knihovně přidružena část fondu knihovny Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda (VPA KG), zbytek knihovny se společně s VPA přestěhoval do Bratislavy. K faktickému sloučení fondů došlo až v roce 1975.

Po roce 1989 se knihovna otevřela více i pro veřejnost. Započala s obnovou, doplňováním a hlubší profilací svého fondu. K veřejnosti se tak dostala nejen literatura zahrnutá mezi tzv. prohibita, ale také dokumenty legionářské, o prvním a druhém i západním odboji, a to jak české, tak zahraniční produkce.

V současné době knihovna prochází dynamickým rozvojem, daným nejen intenzivní automatizací a digitalizací, ale i co se týče doplňování literatury celosvětové provenience a rozšířením služeb nejen pro vlastní badatele, ale i pro širokou odbornou i laickou veřejnost.

Fondy
Knihovna VHÚ Praha (RHF) má ve svém fondu kolem 150 000 knihovních jednotek. Obsahově se zaměřuje na vojenskou historii nejširšího charakteru. Kromě toho se ve fondu nacházejí dokumenty týkající se obecné historie, politologie, společenských a humanitních věd. Kromě klasických knih jsou zastoupeny rukopisy, staré tisky, periodika, kartografické dokumenty a dokumenty na audiovizuálních nosičích.

Fond rukopisů a starých tisků pokrývá období mezi 16.-18. stoletím a jejich celkový počet je cca 7000. Obsahově jsou to dokumenty jednak o všeobecné vojenské historii, jednak ze speciálních vojenských oborů, jako je architektura či lékařství. Časově pokrývají období od antiky až po tehdejší dobu. Ve fondu rukopisů převažují deníky, příručky a reglementa.

Dalším větším celkem je fond vojenské literatury 19. století. V současnosti obsahuje asi 16 000 jednotek. Původně byl deponován v karlínské Invalidovně, přes kterou se v roce 2002 přehnala povodeň. Část depozitářů byla zatopena, a knihovna tak přišla asi o 20 000 svazků, které musely být z fondu odepsány, protože byly nenávratně zničeny.

Fond nejnovější literatury (cca od roku 1914) čítá kolem 85 000 svazků, a to jak české, tak zahraniční provenience. Představuje jádro knihovny, tzv. živý fond, a díky svému vývoji obsahuje např. téměř kompletní legionářskou literaturu.

Ve fondu periodik se nachází asi 2000 titulů, což představuje kolem 28 000 svazků. Nejstarší noviny pocházejí z konce 18. století, jádro ovšem tvoří periodika (noviny i časopisy) z 20. století. Kromě profilových vojenských periodik a útvarových časopisů jsou zde zastoupeny noviny a časopisy příbuzných oborů a denní tisk. Nacházejí se zde i samizdaty prvního i druhého československého odboje.

Zcela unikátní sbírku představuje fond nejen topografických, ale i speciálních a historických map a plánů (plány pevností a plány bitev), který pokrývá období od 17. až do 20. století.

Od roku 2004 probíhá v knihovně intenzivní retrospektivní konverze fondu, která má za cíl zpřístupnit fondy knihovny a rozšířit povědomí o sbírkách širší veřejnosti. Na provozu knihovny se podílí 5 stálých zaměstnanců a cca 12 externích pracovníků z řad studentů knihovnictví a historie, kteří spolupracují při retrokonverzi fondu, a to jak novodobého, tak fondu rukopisů, starých tisků a map.

Od roku 2008 je knihovna aktivním členem služby Ptejte se knihovny. Své služby poskytuje i širší laické veřejnosti, nicméně hlavními uživateli jsou kmenoví zaměstnanci ústavu a badatelé z příbuzných institucí a oborů.

V projektu VISK 7 - podprogram Kramerius, do kterého se zařadila v roce 2006, se jedná o kontinuální projekt Historie a vojenství v dobovém tisku. Výběr dokumentů se provádí jednak s ohledem na jejich fyzický stav, jednak podle četnosti jejich využití a badatelské hodnoty. Z hlediska profilace se do projektu zařazují bohemikální dokumenty (knihy i periodika) z konce 19. století a přelomu 19. a 20. století, a z období 1. a 2. světové války a exilu, stejně jako z období 1. republiky.

Do programu VISK 6, podprogramu Memoria Mundi Series Bohemica (Manuscriptorium) se knihovna zapojila v roce 2007 projektem Historie a vojenství v dobových písemnostech. K digitalizaci se vybírají, s ohledem na jejich fyzický stav a jedinečnost, nejvzácnější rukopisy a staré tisky ze 17. století, v případě některých skutečně výjimečných dokumentů i mladší, převážně z 18. století.

Digitalizované dokumenty z obou projektů jsou volně přístupné badatelům a návštěvníkům v prostorách knihovny VHÚ. Dokumenty digitalizované v projektu Kramerius jsou dle licenčních podmínek přístupné i z portálu projektu Kramerius v Národní knihovně ČR. Dokumenty (knihy i periodika), které vzhledem k datu svého vydání již nepodléhají autorskému právu, jsou volně k využití prostřednictvím internetu také na portálu Kramerius. Dokumenty z projektu VISK 6 jsou pak přístupné prostřednictvím internetu dle licenčních podmínek systému Manuscriptorium.

Kromě celostátních projektů spolupracuje knihovna VHÚ Praha také na digitalizaci svých sbírek v součinnosti s Vojenským ústředním archivem - Vojenským historickým archivem. V tomto případě je primárním cílem digitalizovat vzácné, často rukopisné mapy a plány.

Díky digitalizaci začala knihovna budovat repozitář digitalizovaných dat, která by v blízké budoucnosti měla být volně k dispozici všem uživatelům knihovny.

Jako odborná specializovaná knihovna, vlastnící unikátní sbírku celosvětové provenience, aspiruje knihovna na garanta v Česku vydávaných militárií. Snahou všech pracovníků knihovny je rozšířit její služby pro širokou veřejnost vybudováním moderní knihovny 21. století.