REPETITIO EST MATER STUDIORUM: Vývoj architektury knihoven v závislosti na třech informačních explozích - 3

Určit mezníky informačních explozí je obtížné nejen v případě první a druhé, kdy se musíme vracet o tisíciletí nebo staletí zpět, ale i v případě třetí informační exploze, kdy jde o návrat o pouhých několik desítek let. Informační technologie (IT) začaly pronikat nejdříve do vědy a postupně do všech oblastí lidského života až po druhé světové válce.

Vznik a vývoj IT, zejména ve zmíněném období, byl vyvolán společenskou nutností. Přírodní a technické vědy potřebovaly pro svůj stále náročnější výzkum rychlé výpočty a zpracovávání a uchovávání dat obrovských objemů. K těmto potřebám se přihlásily i společenské vědy se svými průzkumy (např. sociologie), v nichž hledaly odpovědi na otázky o stavu společnosti. Ale nutnost nových řešení byla pociťována ve všech oblastech života a do stejné situace se dostávaly i knihovny, jejichž katalogy, které musely ročně přijmout tisíce až statisíce nových záznamů, se stávaly stále nepřehlednějšími a pro rychlou orientaci v narůstajících fondech až téměř nepoužitelné.

Dlužno hned v úvodu říci, že třetí informační exploze má obrovský dopad na celou společnost, kterou mění na společnost informační, a právě tak i na činnost knihoven. Ty ovlivňuje neskonale více, než tomu bylo v případě objevu knihtisku, tedy druhé informační exploze. IT přinesly knihovnám velmi důležitou schopnost: ukládat gigantické množství dat na velmi malém prostoru a s těmito daty operativně a velmi snadno manipulovat. Ale z hlediska architektury proměňují především interiér (tedy mikroarchitekturu).

Architektura knihoven v období třetí informační exploze není ovšem ovlivňována jen IT. Výrazně se uplatňují přiznané technologie (viz Centre Georges Pompidou), nové stavební materiály a postupy, a určitým předskokanem IT jsou audiovizuální média, resp. jejich zapojení do činnosti knihoven.

Prognostici se v souvislosti s nástupem informačních technologií předháněli v zasvěcených úvahách o zániku knihoven, který věštili na konec druhého tisíciletí. Místo toho nastal spíše boom výstavby nových knihoven, na němž se podílely i IT, protože zatraktivnily služby pro uživatele a umožnily přidat další. Zvýšily tak zájem čtenářů i prestiž knihoven.

I když nové knihovny stále vznikají, je třeba upozornit na současný jev vyskytující se v některých evropských zemích: na pokles výpůjček a fyzických návštěv lidí v knihovnách. Jako nástup IT znamenal prudký vzestup zájmu o knihovny, nyní je jejich rozšiřování spojeno naopak s tendencí pokračujícího, byť mírného snižování zájmu, kterému je třeba paradoxně se bránit vynalézavým využíváním IT.

Výstavba knihoven byla rovněž reakcí - a vlastně ještě je - na situaci druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, kdy se stavěla muzea, divadla, obchodní domy, kina, ale poměrně málo knihovny. A zmíněný stavební boom provází kaleidoskop stavebních slohů: funkcionalismus, modernismus, postmodernismus, dekonstruktivismus a další.

IT mají dlouhou historii, ale to nejdůležitější začíná až vynálezem počítačů. O počítačích - těchto nejvýraznějších představitelích informačních technologií - se mluví od třicátých let minulého století, a hlavně od roku 1940, kdy začíná jejich nultá generace na bázi elektromagnetických relé. První generace přichází s objevem elektronky a jejím nejvýraznějším představitelem je počítač ENIAC, uvedený do provozu na pensylvánské univerzitě v roce 1944: měl 18 tisíc elektronek, vážil 30 tun a chladily ho dva letecké motory. Druhá generace počítačů je tranzistorová - zvyšuje se rychlost prováděných operací, snižuje energetická náročnost, radikálně se zmenšují rozměry a přicházejí první programovací jazyky. Třetí generace je spjatá s integrovanými obvody. Ty na svých čipech integrují tranzistory, a tak miniaturizace počítačů pokračuje. Uvádí se, že tato generace má svůj počátek v roce 1971.

Konečně čtvrtá generace začíná vznikem osobních počítačů. Start je zaznamenán přesně: 11. 8. 1981 byl uveden do provozu firmou IBM první osobní počítač na světě. (Pro přesnost je však nutné uvést, že již v 70. letech uvedla firma Apple na trh první osobní počítače, ale průlom znamenaly až PC od firmy IBM.) Od tohoto data neuplynulo ještě ani 30 let a v provozu už pracuje více než jedna miliarda těchto přístrojů. (V roce 2008 se v Česku prodalo poprvé více než jeden milion PC.)

Do knihoven pronikají informační technologie postupně od 60. let minulého století. U nás to bylo nejdříve pronájmem strojového času ve strojně početních stanicích, kde se zpracovávaly potřebné údaje na děrných štítcích. Vznikem osobních počítačů se knihovny otevřely informačním technologiím naplno a počítače začaly knihovny a jejich tradiční činnosti výrazně a rychle proměňovat - ve všem a všude, včetně nás knihovníků.

Novou kvalitu ve využívání IT přinesl vynález webu, přesněji World Wide Web (volně přeloženo jako světová pavučina), vytvářející soustavu propojených hypertextových dokumentů. Autorem je Tim Berners-Lee, který nejdříve navrhl jazyk HTML a protokol http, napsal program pro první webový prohlížeč a konečně roku 1990 spustil první webový server. Computerizace veřejného života včetně knihoven dostala nový obrovský impuls.

Technizace architektury knihoven

Od zavádění IT nabývá knihovna technického výrazu, který dosud suplovaly snad jen lampičky na stolech. Pohled do počítačové studovny s monitory, klávesnicemi a myšmi na všech pracovních místech, s dataprojektorem a promítacím plátnem na čelní stěně - to už je úplně jiná knihovna jak výrazem, tak činností. Uživatel si tuto proměnu bezesporu uvědomuje; přibývají v nich studující a prodlužuje se i doba jejich pobytu.

Jak už jsem zmínil, nástup informačních technologií měl podle prognostiků přinést konec knihoven na konci druhého tisíciletí. Ale ten nenastal a dokonce i v Česku se začaly knihovny stavět nebo alespoň rekonstruovat pro ně prostory.

Pokračuje rovněž rozvoj stavebních technologií a vývoj stavebních materiálů. K používaným přibývá dnes zcela nepostradatelný sádrokarton v interiéru a módní pohledový beton v exteriéru i interiéru. Nové stavební materiály a technologie dávají architektům nové možnosti, které mění vzhled budov. Příkladem tohoto revolučního průlomu v aplikaci nových technologií je budova Centre Georges Pompidou v Paříži, jehož vznik inicioval tehdejší francouzský prezident. Architekti Richard Rogers (Brit) a Renz Rian (Ital) spolu se stavebním inženýrem Peterem Ricem (Ir) přišli s radikálním řešením: přiznat technologie, tedy vyjadřovat vnitřní fungování budov v jejich vnějším architektonickém řešení. Například výtahy vedly ve skleněných rourách na hlavním průčelí a roury vzduchotechniky na podhledu v interiérech.

Dodnes se i v knihovnách setkáváme s tímto řešením. Roury vzduchotechniky jsou vedeny na podhledu (srozumitelněji pod podhledem) nebo prostě za výpůjčním pultem (pobočka MKP na Smíchově), rozvody sprinklerů (samočinné sprchové hasicí zařízení) a silno- a slaboproudu na podhledech a svod dešťové vody v nejvyšším podlaží přímo čtenářskými prostorami (Národní technická knihovna). Dotváří se tak technický výraz moderní architektury knihoven.

Výbojná kontra konzervativní architektura knihoven

Nikdo dnes nespočítá všechny ve světě postavené knihovny, které nejsou vázané na určitý architektonický styl, jak tomu bylo dříve. Pokročilá technika umožňuje budovat nejrůznější typy staveb - věžovité, polokruhové, čtvercové, oválné či obdélníkové, budovy skládající se z různě tvarovaných platforem i komplexy budov v případě velkých knihoven. To pokud jde o makroarchitekturu.

Největší knihovny jsou už tak velké, že získaly přízvisko velkolepá monstra. Vždyť už přesahují až 100 000 m². Ale i ty „menší“ provázejí dík jejich výbojné nekonzervativní architektuře různé názvy. Tak Koolhasova veřejná knihovna v Seattlu je označována jako brutální architektura, budově filologické fakulty v Berlíně se říká mozek, královéhradecké knihovně ementál.

Ale Koolhasově knihovně by asi slušel i název kultovní knihovna, protože jako se vůči Kaplického chobotnici vymezují čeští odborníci i občanská iniciativa Demokracie staví, k seattleské se vymezují i knihovníci na celém světě. Na málokterém semináři ve světě chyběl většinou pochvalný referát o této knihovně, vždy s několika zajímavými fakty: knihovna stojí na tak exponovaném místě, že tu původní dala městská správa zbourat a na jejím místě postavit novou, knihovna má z obyvatel města (2 milióny) šedesát procent registrovaných čtenářů a výrazný informační kód (i když ten se každému líbit nemusí).

Proti této výbojné a nápadité architektuře se ovšem stále staví i „krabicové“ typy. Jeden z nich právě roste v Berlíně - strohý kvádr pro univerzitní knihovnu Humboldtovy univerzity včetně přísných geometrických tvarů i v interiéru.

Nové knihovny ale vznikají po rekonstrukcích i ve starých budovách - továrních, nádražních, radničních, klášterních, zámeckých atd. Pro příklady nemusíme chodit do zahraničí. Městská knihovna Svitavy pracuje s dalšími zařízeními v městském centru Fabrika, které vzniklo z bývalé textilní továrny. Smíchovská knihovna si zdařile vede v původních prostorách určených tržnici. V Lokti nad Ohří byly zrekonstruovány prostory pro knihovnu a muzeum knižní vazby v budově radnice, v Brně pro Fakultu informačních technologií VUT zase v části kartuziánského kláštera. Město Kralupy nad Vltavou usiluje umístit svoji knihovnu do zrušeného mlýna, ve Vsetíně se usídlila městská knihovna v budově po okresním výboru komunistické strany a řada knihoven si dobře vede v ještě starších budovách. Například před dvěma roky skončila rekonstrukce části strakonického hradu pro městskou knihovnu.

Tyto stavby rostou pro multifunkční knihovny, které v sobě vedle typických a tradičních činností (půjčovna, čítárna, studovny, skladiště, kanceláře) snoubí i další, až nečekané provozy. Jejich předobrazem jsou na území Česka obě první účelové stavby - pro knihovnu ve Svitavách a Městskou knihovnu v Praze, už dříve v tomto textu zmiňované.

Ve světě se stále více budují knihovny s dalšími zařízeními. V mrakodrapu linecké knihovny vydávají pracovnice městské správy různé doklady. Ředitel šanghajské veřejné knihovny dr. Jianzhong Wu prosadil do dvouvěžového areálu dokonce hotel.

Dnešní velké české multifunkční knihovny, postavené po roce 1989, nabízejí i knihkupectví (Moravská zemská knihovna v Brně), knihařství (Studijní a vědecká knihovna v Hradeci Králové), myčku automobilů - asi jednu z prvních v knihovně vůbec (Národní technická knihovna) a dokonce synagogu (Krajská vědecká knihovna v Liberci; čtenářská pracovní místa na jižní straně nabízejí nádherný výhled na Ještěd). A všechny zcela samozřejmě výstavní prostor, přednáškový sál a občerstvení.

Knihovny se však proměňují i díky změnám ve své činnosti. Nové pojetí studijních prostor přináší individuální studovny a týmové studovny (v Národní technické knihovně 29 a 10) a vůbec nové pojetí čtenářských prostor nabízející různá uspořádání pracovních míst - vedle sebe, proti sobě, u velkých stolů, u malých stolů pro jednu či dvě osoby, mezi regály, u oken s vyhlídkou, na terase, v zahradě atd. Čtenář si má vybrat pro sebe to nejvhodnější místo ke studiu či relaxaci a v knihovně pobýt.

Uvedu alespoň jeden příklad: v roce 2001, tedy po 73 letech, byla v Česku otevřena první nová velká veřejná knihovna, Státní vědecká, dnes Krajská vědecká knihovna v Liberci. Vyprojektoval ji ateliér SIAL pod vedením arch. Radima Kousala. Stavba o celkové ploše 12 646 m² se vyznačuje vysokou flexibilitou a komputerizací. Vstupní uliční průčelí nese mediální stěnu, zobrazující aktuální informace z knihovny, města a regionu.

Nestaví se však jen velké knihovny, na nové budovy si troufají i malé obce (třeba Habartice na Liberecku) v kombinaci s místním úřadem a dalšími provozovnami. Ovšem daleko více knihoven se přestěhovalo do moderních rekonstruovaných prostor (například Strakonice, Vsetín, Svitavy, Police nad Metují) a zahrnují veřejné i vysokoškolské knihovny (neúplný přehled viz na http://old.stk.cz/Stavby/Stavby.html). V novostavbách u nás bezesporu vedou právě vysokoškolské knihovny, kterých je už dlouhá řada (zmiňuji alespoň Plzeň, Pardubice, Brno - dokonce tři stavby, Zlín, Ostrava), přičemž další vysokoškolské knihovny jsou po generální rekonstrukci (například Knihovna Právnické fakulty UK Praha, Knihovna Fakulty informačních technologií VUT Brno, Knihovna Fakulty sociálních studií MU Brno atd.).

Změny vyvolané IT se týkají hlavně mikroarchitektury. Prostory se zaplňují počítači a dalšími přístroji, jako jsou kopírky, tiskárny, snímače kódů a skenery.

Další změny jsou však málo viditelné nebo je vůbec nespatříme. Do stavby jsou zabudovávány stovky a tisíce metrů kabelů v rámci strukturované kabeláže, aby výpočetní technika mohla pracovat. V nové městské knihovně v Ulmu si dali práci a spočítali jejich délku - bylo to sto tisíc metrů kabelů.

IT ovšem umožňují i další kroky, především v zabezpečení knihovny proti ohni (EPS) a vloupání (EZS), také proti krádežím knih čtenáři (RFID - Radio Frequency Identification).

Elektrická požární signalizace a elektrická zabezpečovací signalizace jsou založeny na citlivosti čidel umisťovaných do vybraných prostor. Elektromagnetický či radiofrekvenční systém chrání knihy před zcizením (RFID umí nejen to) a spolu s EZS vytváří moderní bariéru proti krádeži knih, doplňovanou nyní i stále více kamerovým systémem s dlouhodobým záznamem obrazu (CCTV - Closed Circuit Television). Tuto bariéru signalizuje knihovna návštěvníkovi hned při vstupu za kontrolní bod, kdy prochází detekčními brankami.

Signály ze všech informačních i dalších technologií se svádějí do nového klimatizovaného prostoru knihovny, vznikajícího až v důsledku třetí informační exploze, do serverovny, kde je umístěn jeden nebo více serverů (v MKP je jich dokonce 12). V serverovně se umisťují i EPS a EZS a telefonní ústředna. V menší knihovně může samostatný prostor nahradit část skladiště a v malé knihovně může jako server sloužit počítač umístěný do výpůjčního pultu.

Nebyly by to IT, kdyby neumožňovaly podávat čtenářům více informací zcela novým způsobem. Jen před několika málo lety se začaly používat v knihovnách velké plazmové obrazovky, na nichž se objevují informace vložené do určitého PC, který je pak přenáší na jednu či více těchto obrazovek. Je to další zvýraznění technického obrazu knihovny.

Dopad IT na knihovny je obrovský. Důkazem toho je srovnání návštěvnosti před a po rekonstrukci budovy knihovny, jež se v mnoha případech zvýší o desítky procent. A to nejen kvůli přívětivosti prostředí, kterou jistě každá rekonstrukce přináší, ale zejména nabídkou nových služeb poskytovaných prostřednictvím IT. Ta však něco vyžaduje: schopné programátory, ale též klimatizovanou serverovnu a pro uživatele více méně neviditelnou kabelizaci.

A jak IT proměňují vzhled knihovny? Není pravda že tyto technologie nepotřebují prostor. Pro jejich aplikace se mnohdy vytvářejí i prostory nové - nejen už zmíněná serverovna, ale i digitální pracoviště, místo pro záložní zdroj, počítačové učebny, a také kopírky, tiskárny, skenery vyžadují své specifické místo a nábytek. Pokud má s PC pracovat čtenář, je třeba pro něj zajistit neoslunění obrazovky a pohodlí při obsluze počítače.

To, co se zdálo dříve nadbytečné, je už v některých vysokoškolských knihovnách realitou - sto procent čtenářských pracovních míst je computerizováno (např. knihovna univerzitního kampusu v Brně). A i když veřejné knihovny to tak necítí, bude jen dobře se na obdobnou situaci připravovat též. Nemusí to znamenat až tak velkou finanční zátěž, protože stále více uživatelů bude přicházet s vlastním notebookem.

Databáze budou zřejmě v příštích letech spolurozhodovat o návštěvnosti knihoven. Vzdálený přístup umožňuje získávat řadu informací z domova, ale licencované DTB budou k dispozici většinou jen v knihovně. Zatím se ve veřejných knihovnách s databázemi pracuje poměrně málo, mnohdy o nich čtenáři ani nevědí, a když ano, neumějí jich často využívat. Když by to nakonec i zvládli, může jim bránit v plném využití neznalost angličtiny, v níž je většina DTB a plných textů k dispozici.

Nečekané dopady má zavádění Wi-Fi do knihoven. Jde přímo o nečekaný zvrat, který přináší „knihovnu přes ulici“. Signál Wi-Fi je totiž natolik silný, že může prostoupit i několik zdí a být přijímán i několik desítek metrů daleko, takže majitel PC s přístupem na internet se může v blízkosti knihovny (z bytu, z auta atd.) napojit na zdroje nabízené v knihovně. Knihovníci v ústředí MKP to znají od svých čtenářů, kteří bydlí v Žatecké ulici, do níž je zasazeno jedno uliční průčelí knihovny, a kteří se běžně z domova připojují na software MKP.

Také informační kiosek dává možnost vstoupit do knihovny „skrz zeď“. Je dislokován na fasádě budovy a je přístupný každému kolemjdoucímu 24 hodin denně. Obrazovka s klávesnicí v provedení antivandal nabízejí například na průčelí budovy Městské knihovny v Praze vstup do on-line katalogu a využití dalších jejích služeb, ale jsou zde k dispozici například i informace Pražské informační služby. Kiosek dodává technický výraz i exteriéru knihovny.

Je zajímavé a samozřejmě velmi výhodné, že IT, tolik ovlivňující chod knihoven, mají relativně málo prostorových nároků, při čemž se tyto nároky stále více zmenšují či až v některých případech miniaturizují (s výjimkou zavádění nových služeb vyvolaných exploatací IT).

Ještě rychleji postupuje elektronizace na poli časopisů: mnoho odborných časopisů už vychází jen elektronicky, další v obou verzích - papírově i elektronicky. Zcela zásadně zasáhla tato situace do připravované Národní technické knihovny: pro rok 2009 se snížil počet odebíraných tištěných časopisů o deset procent a další podstatné snížení vyvážené zvýšením počtu odebíraných elektronicky vydávaných časopisů se předpokládá pro rok 2010. Tento trend ovlivňuje počet instalovaných časopiseckých regálů, náročných na místo ve volném výběru. Ale Národní technická knihovna nebude v tomto vývoji osamocena, budou následovat postupně vysokoškolské a po nich vědecké knihovny.

Čtenáři v době třetí informační exploze

IT ale především proměňují klientelu knihoven, a to všech typů. Jistě téměř sto procent čtenářů vysokoškolských knihoven tvoří studenti a přednášející, všichni ovládající výpočetní techniku, respektive její artefakty nutné ke studiu. Ve veřejných knihovnách IT omlazují věkový průměr návštěvníků tím, že přivádějí nové, především mladé čtenáře kvůli možnosti využívat právě výpočetní techniku. Knihovny zde v podstatě klasický výpůjční sortiment, který doposud tvořily knihy, časopisy a audiovizuální média, doplňují o prezenční výpůjčky počítačů, kopírek a skenerů nebo alespoň v případě přinesených notebooků o zásuvky pro připojení.

Ovšemže se nevyvíjejí jen informační technologie. Zdokonaluje se tepelná technika a vzduchotechnika i světelná technika, která výběrem svítidel a jejich dislokací někdy až výrazně dotváří architekturu knihoven. To vše se promítá do novostaveb a rekonstrukcí, které tak vytvářejí stále přívětivější podmínky pro čtenáře, pohodlnější pro knihovníky a příznivější pro knihovní fondy.

Zvětšování budov knihoven zvyšuje nároky na informační systémy, které pomáhají čtenářům snadno se v knihovně orientovat. Ovšem tento informační systém či orientační kód přerůstá významem pouhou orientaci v knihovně. Stává se základem grafického manuálu, který je výtvarným výrazem celkového designu knihovny a který organicky zapadá do celé architektury knihovny. Zahrnuje logo knihovny, typ písma, základní značení na budově, na chodbách, ve čtenářských prostorách atd., piktogramy, úpravy dopisního papíru a formulářů, marketingové vzory aj. Základem ovšem zůstává orientace čtenáře při cestě do knihovny a v samotné budově.

Pokud chce knihovna získat zájem mladých návštěvníků, musí pro ně připravovat zajímavé akce. Takovými jsou jistě pokusy o zápisy do Guinessovy knihy rekordů (největší počet lidí s knihou na jednom místě), sportovní akce kombinované s knihou a nejnověji geocasching (hra pro majitele GPS rozšířená po celém světě).

Postupující motorizace si vyžaduje nutnost parkování v budově knihovny nebo alespoň v její blízkosti. A protože nárůst automobilů kontraproduktivně ovlivňuje (rozuměj zpomaluje) pohyb čtenářů ke knihovně nebo z ní, mnoho mladých lidí dává přednost levnějšímu dopravnímu prostředku - kolu a potřebuje ho také zaparkovat.

Avšak tito uživatelé své chování vůči knihovně mění. Použitím vzdáleného přístupu ji sice využívají, ale stále častěji z domova. Počet virtuálních návštěv knihovny takovými klienty stoupá a současně klesá počet jejich fyzických návštěv v knihovně.

Prostředí knihovny

Dosud neexistují žádné statistiky, kolik hodin stráví čtenář v knihovně. Nemám na mysli čtenáře, který přišel vrátit a půjčit si knížky, ale studujícího, pro něhož vytváří knihovna přívětivé podmínky. Zřídí bistro či alespoň zavede automaty, doplní mobiliář okrasnými rostlinami a využije výtvarné umění na dotvoření prostoru.

Dnes se více než dřív uplatňuje v knihovnách i kolem nich zeleň. Vedle estetického a psychologického účinku mohou rostliny v knihovně ovlivňovat příznivě i klima, ale jejich hlavní role je v okolí budovy, ať jde třeba o veřejný park nebo zahradu přístupnou z knihovny. Šanghajský knihovní areál má dokonce zahrady dvě: Zahradu vědění a Zahradu moudrosti. Není pochyb o tom, že zeleň může velmi zatraktivnit nabídku knihovny a zpříjemnit v ní pobyt.

V českých knihovnách před rokem 1989 nehrála zeleň při projektování žádnou úlohu. To pouze knihovnice dokreslovaly atmosféru květinami, spíše takovými, které byly po ruce. Dnes se situace změnila a zeleň získala v knihovnách nezastupitelnou úlohu.

V ústředí Městské knihovny v Praze byla při rekonstrukci vybudována dvě atria s lavicemi, doplněná stálezelenými popínavými rostlinami a zeleň hraje úlohu i v dalších čtenářských prostorách. Ve smíchovské pobočce MKP jsou na galeriích dvoumetrové fíkusy zasazeny do speciálně vyrobených sudů, konvenujících technickému rázu knihovny a respektujících původní určení prostoru jako tržnice. Zejména finské knihovny vynikají ve využití zeleně v interiéru. Rostliny visí ze stropu, z galerie, na stěnách… Tak pracují finští architekti.

Zatím jen jednou, v Moravské zemské knihovně, pronikla do interiéru obrazně řečeno voda. V atriu je vytvořeno řečiště pro malý potůček, který v nuceném oběhu končí na konci atria a vrací se zpět. Na něj jakoby navazuje na části stěny vstupního prostoru další voda, která opět v nuceném oběhu spadá na úroveň podlahy a vrací se zpět. Kromě příjemného pohledu zvlhčuje vzduch v této části budovy.

Výtvarné umění hrálo v exteriéru i interiéru knihoven vždy významnou roli dotvářející jejich vzhled - od antiky přes renesanci a baroko až do současnosti. Umělecká díla a knihovny patří k sobě. Už první antické knihovny byly vyzdobeny sochami a bustami a mnoha sloupy s uměleckými reliéfy. Renesance začíná využívat stěny i stropy k bohaté a barevné výzdobě, což se proměňuje v brak, kdy je tato výzdoba vyvyšována nad prvotní poslání knihoven. A nezapomeňme na jeden důležitý aspekt. Architektura je stavitelské umění a jednotlivé architektonické stavby jsou samy o sobě uměleckými díly. Dnešní české knihovny to potvrzují. Pražská městská knihovna Idiomem slovenského výtvarníka Mateje Kréna, hradecká Studijní a vědecká knihovna nástěnnou malbou Evoluce forem malířky Martiny Novotné, Národní technická knihovna kresbami ve dvoraně od rumunského výtvarníka Dana Perjovschiho atd.

Novým prostorovým prvkem od 20. století je v knihovně možnost občerstvení: podle její velikosti to může být nápojový automat, bistro, literární kavárna, restaurace. V Národní technické knihovně budou mít čtenáři k dispozici v jednotlivých podlažích dokonce čajové kuchyňky.

Na závěr aneb 5 P

Jako neviditelná nit prostupuje textem o vývoji architektury knihoven v závislosti na třech informačních explozích aplikace knihovnických 5 P na exteriér i interiér. Jaká to jsou P?

• Přívětivost pro čtenáře (příjemné a nápadité prostředí, bohaté služby);

• Pohodlí pro knihovníky (čajové kuchyňky);

• Příznivost pro knihovní jednotky (chráněné před slunečními paprsky a dodržování řady normativních požadavků);

• Půvabnost stavby v exteriéru i interiéru;

• Přístupnost pro čtenáře (veřejná knihovna do 15 minut z místa bydliště, vysokoškolská knihovna v kampusu).

Každý má možnost samostatně a subjektivně aplikovat těchto pět P na kteroukoliv knihovnu a posoudit ji tak. Dovolím si jedno připomenutí: architektura knihoven je spojována prakticky jen s architekty a projektanty budovy. Ti však do svého díla přejímají požadavky a nápady ze stavebních programů připravovaných knihovníky. Nezapomeňme na to!

Z dnes už poměrně bohaté výstavby knihoven v českých zemích těží olomoucká konference Knihovna a architektura pořádána s dvouletou periodou, která přináší nové zkušenosti a náměty z činnosti a pro činnost knihoven. Čtyři ročníky této konference představily všechny významné české novostavby i rekonstrukce a řadu významných světových staveb knihoven a přinesly nové podněty k jejich architektuře, vybavení interiéru a informace o technických novinkách. Pátý jubilejní ročník bude v těchto tendencích pokračovat s jednou změnou - využije otevření největší české knihovní budovy a bude se konat 6.-8. září 2009 v Národní technické knihovně v Praze-Dejvicích.

Období třetí informační exploze, které stále prožíváme, je výrazně spjaté se stavbami i rekonstrukcemi knihoven. Každý takový čin znamená zvýšení zájmu o danou knihovnu a její služby. Číselně vyjádřeno jde o nárůst od 30 procent až do několika násobku předchozích statistických výsledků.

Současná ekonomická a finanční krize je vážným připomenutím nutnosti šetřit energiemi. Solární panely, hospodaření s dešťovou vodou - to jsou jen dva příklady, které nyní architekti aplikují do některých budov. Budova se solárními panely může dostat až futurologický výraz, jako např. městská knihovna v německém Hertenu.

Ovšem to už je jiná kapitola. A jaká bude? Nástup robotů jako čtvrtá informační exploze?

Literatura:

• CEJPEK, Jiří. Architektura knihoven v historickém vývoji. Praha: Státní knihovna ČSSR, 1968. 21 s.

• CEJPEK, Jiří a další. Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha: Karolinum, 2002. 247 s.

• Edwards, Brian; BIDDY, Fischer. Knihovny a studijní centra. Havlíčkův Brod: Krajská knihovna Vysočiny, 2006. 222 s.

• GLANCEY, Jonathan. Architektura. Praha: Slovart, 2007. 512 s.

• HARANGOZÓOVÁ, Erika. Stavitelská činnost v Řecku ve 2. století v době císaře Hadriana a Heroda Atika: bakalářská diplomová práce. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008.

• HOEPFNER, Wolfram (Hrsg.). Antike Bibliotheken. Mainz am Rhein: Philipp von Zabern, 2002. 135 s.

• JOCHUM, Uwe. Kleine Bibliotheksgeschichte. Stuttgart: Philipp Reclam jun., 2007. 280 s.

• JONÁŠOVÁ, Anna. Volný prístup k fondom ľudových knižníc, poznámky ku knižničnej technike a práci s čitateľmi. V. Knižničný zborník. 1976. Martin: Matica slovenská, 1977. s. 177-211.

• KURKA, Ladislav, SVOBODA, Martin. Ideální knihovna. Čtenář. 2003, roč. 55, č. 11, s. 304-310, č. 12, s. 338-339. Čtenář. 2004. roč. 56. č. 1, s. 2-5.

• VÍTEK, Gustav. 25 let Husovy knihovny v Polné. Polná: Městská spořitelna, 1940. 8 s.