Lektorství v knihovnickém prostředí - stále aktuální téma pro vzdělávání

LENKA ŠIMKOVÁ> ctenar@svkkl.cz

Kurzy lektorských dovedností pořádané SKIP ČR ve spolupráci s Národní knihovnou ČR a finanční podporou MK ČR patří již několik let k nejatraktivnějším vzdělávacím aktivitám.
V loňském roce, kdy probíhal již 7. ročník kurzů, který byl opět hojně obsazen, bylo přislíbeno jeho další pokračování věnované práci lektorů s dětmi (dialogické metody). A tak v březnu a počátkem dubna letošního roku měli zájemci (kterých stále přibývá) možnost absolvovat navazující program s názvem Lektorské dovednosti II. - Aktivizující metody v edukační práci s dětskými klienty knihovny (dialogické formy).
Vysoký standard i atraktivitu školení zajišťují především mimořádné odborné, lektorské i didaktické schopnosti doc. PhDr. Josefa Valenty, CSc. (FF UK, DAMU) a v tomto konkrétním kurzu i doc. PhDr. Hany Kasíkové, CSc. (FF UK, DAMU), kteří společně též pořádají např. i kurzy Dramatické výchovy.
Protože téměř před začátkem kurzu se uvolnilo několik málo míst, rozhodla jsem se, že jej také absolvuji. Vedl mě k tomu osobní zájem obecně o problematiku vzdělávání, ale také zvědavost a naděje, že by mohl vzniknout zajímavý materiál i pro další zájemce a čtenáře.
Setkání proběhla ve čtyřech dnech, dvakrát ve čtvrtek 19. a 26. března a poté s menším časovým odstupem 9.-10. dubna (ve čtvrtek a v pátek).
V anotaci kurzu byly uvedeny tyto cíle: porozumění základním didaktickým kategoriím ve vztahu k tématu, osvojení si a zdokonalení základních dovedností pro využití aktivizujících metod a posílení schopnosti reflektovat vlastní praxi. Probrala se např. témata aktivizace jako psychologický a edukační fenomén, systém didaktických kategorií (cíl, obsah, forma, metoda, další prostředky), formulace cíle pro aktivizující učení, vztah učiva a metody a také vybrané typy aktivizujících metod. Hlavní náplní byly i vlastní výstupy účastníků, jejich reflexe a rozbory.
Přestože v názvu kurzu je kladen důraz na práci s dětskými čtenáři, bylo již první den zřejmé, že mnoho získaných znalostí a dovedností se dá využít i v případě vzdělávání, lektorování a dalších podobných činností s ostatními věkovými skupinami. Toho určitě využily kolegyně, které nepracovaly přímo v dětském oddělení. Knihovnice pracující s dětmi samozřejmě převažovaly, ale celá skupina se podle mého názoru pěkně spojila a spolupráce byla moc příjemná a milá. Úvodní setkání s Hanou Kasíkovou bylo opravdu podle slibu velmi aktivní a aktivizující. Někdo, kdo se takové lekce zúčastní poprvé (což byl můj případ), může mít z jejího průběhu doslova „oči navrch hlavy“. Celý den jste v podstatě v pohybu, a to jak po fyzické, tak psychické stránce. Zkoušejí se aktivity všeho druhu, od dialogů a diskusí přes práci s textem, soutěže až po metody názorně demonstrační, reflexivní, sebereflexivní a zpětnovazební, situační.
Další čtvrtek byl trochu klidnější. Josef Valenta nám objasnil více z teorie, a tím došlo k užitečnému a zajímavému propojení obou lekcí. I tentokrát jsme si však mnoho poznatků zkoušely prakticky.
Následující dva volné týdny byly určeny na přípravu vlastních výstupů všech účastnic. Když jsme se poté opět ve čtvrtek 9. dubna sešly, role se proměnily a lektorkami jsme se staly my. Pro mnohé to nebyla žádná novinka, jelikož mají na starosti různé besedy, semináře a aktivity pro děti či dospělé. Pro někoho bylo takové vystoupení prvním. Ukázkové lekce jsme si měly připravit na cca 20 minut, čas letěl neúprosně a zajímavá témata se jen míhala (literatura, paměť, mediální výchova, ekologie, hudba). Na základě svých zkušeností a možností jsme se snažily zapojit do vystoupení právě aktivizující prvky, nemělo se v žádném případě jednat o pasivní přednášky. Některým se to zdařilo lépe, někdy samozřejmě sehrála svou roli nervozita, ale celkově svůj úkol zvládly všechny. Ve stejném duchu pokračoval i poslední den. Každé vystoupení bylo podrobeno reflexi, a to jak od lektorů, tak od ostatních účastnic. Právě tato část je určitě pro mnoho lidí ta nejpřínosnější, která může každého, kdo je ochoten učit se ze svých chyb, posunout dále. Myslím si, že míra kritiky byla určitě únosná a nastavena opravdu tak, aby byla konstruktivní. Ze strany dobrých lektorů se to zdá být samozřejmostí, ovšem i ostatní kolegyně měly velmi podnětné připomínky.
Aby nebyl tento příspěvek opatřen jen jedním pohledem, požádala jsem i další absolventky kurzu o názory. Některé z nich vám nyní (s jejich souhlasem) moc ráda předávám:
Ačkoli jsem „neděckař“ a spíše se setkávám se středoškolskými studenty a seniory, poznatky se mi zachytily přímo spárem. Získané dovednosti lze využít na veškeré věkové skupiny. Navíc jsem se „zocelila“ i v komunikaci s nimi. Uvítám pokračování v podobném duchu, třeba něco na téma vzdělávání dospělých. Navíc osobnosti jako dr. Kasíková a dr. Valenta jsou tak úžasné, že člověk ztratí veškerou trému.
Ještě jednou mnohokrát děkuji všem spolutvůrcům kurzu.
Jana Pilátová, knihovna Česká Lípa
Lektorské dovednosti byly opět velice přínosné. Teorie byla zajímavá a nezbytná, zejména určení cílů, ale praktické ukázky mých kolegyň i prezentace mě samotné mne obohatily mnohem víc. Viděla jsem chyby, které dělám při svých lekcích i já a budu se jich nyní snažit vyvarovat a naopak jsem se inspirovala úžasnými besedami ostatních. Určitě bych přivítala pokračování zaměřené na přednes a recitaci.
Katka Pechová, Měk Dobříš
Z kurzu jsem si odnesla:
- určitě jsem po jeho absolvování získala větší jistotu projevu;
- uvědomila jsem si, že bych neměla jet při besedě úplně naplno, ale také „šetřit“ vlastní osobu;
- do některých akcí vhodně zařadím různé dialogické metody, se kterými jsem se při kurzu seznámila;
- také pro mě byla velmi inspirativní některá vystoupení mých kolegyň.
Mirka Jouzová, Městská knihovna Kolín
O slovo jsem požádala také lektorku Hanu Kasíkovou…
Na úvod bych vás ráda poprosila, zda byste čtenářům přiblížila oblast vzdělávání, kterou se ve své profesi zabýváte a vysvětlila, jaké jsou její cíle…
Nejvíc se zabývám tím, jak vytvořit (vzdělávací) podmínky pro to, aby se lidé optimálně učili. Týká se to dětí, ale i dospělých a pořád je co objevovat - protože věda o lidském učení jde docela pěkně dopředu. Zabývám se těmito záležitostmi z pedagogického hlediska. Pedagogiku považuji za užitečnou vědu a taky za moc zajímavou - vždyť jde o ovlivňování rozvoje každého člověka. Konkrétně pak učím obecnou didaktiku (věda o vyučování), dramatickou výchovu, předměty o kooperaci a rozmanitosti lidí ve vztahu k učení - na FF UK a DAMU Praha, a také učitele a jiné účastníky z praxe.
Cesta k tomu být dobrým lektorem je určitě dlouhá a ne úplně snadná. Dalo by se nějak shrnout, na co hlavně se má zájemce o tuto problematiku zaměřit ze začátku, aby vůbec byla jeho snaha efektivní?
Možná to bude znít zvláštně, ale myslím, že by se měl nejdříve zaměřit sám na sebe. Ptát se sám sebe, co mě na lektorování láká, co očekávám, kde je práh mé tolerance při práci s druhými lidmi, co mohu druhým nabídnout, na jaké zkušenosti mohu navázat, s kým se spojit, abych se jako lektor dál rozvíjel atp. A naučit se, že to, co v lektorské práci praktikuji, podrobuji vždy nějaké reflexi - že se ze své zkušenosti něco mám sám naučit.
Jak by měl potom své dovednosti rozvíjet dále?
Věřím na vzájemné ovlivňování, a proto bych se určitě přimlouvala za cyklus kurzů vztahující se nejen bezprostředně k lektorským dovednostem, ale k jakémukoliv tématu, při kterém se společně s druhými mohu něco důležitého nebo krásného učit.
Kurz, kterého jsem se zúčastnila, byl zaměřen zejména na aktivizující metody v edukační práci. Proč je jejich osvojení tak důležité?
Vzdělávání vždycky vyžaduje aktivitu toho, kdo se má učit - nevěřím na kouzelné trychtýře, kterými se dá nalít „chytrost“ do hlavy. Přemýšlet, diskutovat, hájit svůj názor, společně tvořit - to jsou cesty, kterými „rosteme“. Aktivizujících metod a technik je pak hodně. V každém případě však jde o to, abych z hlediska lektorského věděl(a), jaký je smysl té či oné aktivity, co tím sleduji atp. - tj. abych neaktivizoval(a) jen samoúčelně pro aktivitu samu.
Při vzdělávacích aktivitách, které pořádáte, se setkáváte s různými skupinami lidí… Dá se nějak vystihnout, v čem jsou zaměstnanci knihoven při těchto akcích specifičtí?
Marně si hlavu lámu (tak nějak zní ta písnička, že?)… Měla jsem štěstí na kurzy lektorských dovedností, kde byli lidé nastaveni na to, společně se něco učit - a to platilo i pro knihovníky. Osobně jsem byla blažená, že se hodně pracovalo s krásnou literaturou - tu si jinde tak neužiji. A ocenila jsem i vzájemnou blízkost, nápaditost a humor přítomných.
Co byste knihovníkům, kteří zároveň vykonávají nějakou lektorskou činnost, poradila obecně, aby byly jejich lekce a různé akce „ty nejlepší“?
Teď už parafrázuji Jaroslava Duška, který trochu „opravil“ Miguela Ruize: Dělej vše nejlépe, ale ne lépe. Myslím, že si to můžeme vyložit i tak, že dělám svou práci jak nejlépe dovedu, ne však proto, abych byl lepší než jiný lektor nebo dokonce nejlepší - ale proto, že pokud věci uděláme jak nejlépe dovedeme, dostáváme specifickou odměnu, aniž nám třeba lidé po lektorování přicházejí děkovat. Odměnu vnitřní… A když se nám občas věci vymknou z rukou, a to se i v lektorství stává, tak víme, že v daném okamžiku jsme dělali vše, jak nejlépe jsme uměli a v daných podmínkách mohli… a příště třeba budeme umět lépe.
Myslím si, že opakovat znovu všechny přínosy kurzu, je již zbytečné. Proto bych v závěru chtěla jen poděkovat všem, kdo se na tomto materiálu podíleli a těším se na další případné setkání.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2