Creative Commons - svobodný prostor pro sdílení a tvorbu

LUKÁŠ GRUBER > Lukas.Gruber@nkp.cz  > Marek tichý, Iuridicum Remedium
Pokud si máme z vývoje Internetu něco odnést, pak je to ponaučení, jak obrovská hodnota vznikne, pokud ponecháme klíčové informace a díla ve volně dostupné podobě, umožňující lidem využívat je a navazovat na ně podle potřeby.1
Lawrence Lessig
Úvod
Autor úvodního citátu prof. Lawrence Lessig dlouhodobě upozorňuje na stále se prohlubující konflikt mezi společenským vnímáním tvorby a kultury v době před a po nástupu digitálních technologií. Multimediální přístroje, umožňující snadnou a rychlou práci s digitální podobou obrazů, zvuků, textů a dalších typů obsahu, poskytly obrovskému množství jednotlivců i skupin nebývalý prostor pro kreativní tvorbu s technicky velmi kvalitním výstupem. Internet pak svou dostupností, rychlostí a možnostmi vyhledávání přinesl řešení zdánlivě posledního problému – distribuce těchto výstupů čili děl od jejich autorů ke komukoliv, kdo má o ně zájem. Celosvětově se neustále rozrůstá skupina tvůrců, jimž takto nastavené prostředí naprosto vyhovuje. Na druhé straně ovšem stojí ti, jimž jde navíc, a to zcela legitimně, také o ochranu autorství a práva na odměnu za tvořivou práci.
Tento problém samozřejmě není nový a jeho řešení je v drtivé většině zemí ošetřeno nikoliv technologicky, ale legislativou. U nás se autorskoprávní legislativa opírá o autorský zákon2 (dále jen „AutZ“). Ten uznává naprostou většinu obsahu vystaveného na internetu jako autorská díla a podřizuje je příslušné ochraně. Jakkoliv je celkem běžné, že legislativa odráží dění ve světě s určitým zpožděním, zběsilé tempo vývoje technologií dokáže nastolit hluboké rozpory velmi rychle. Proto nás nepřekvapí, že metodika ochrany autorských děl zcela neodpovídá parametrům „digitálního světa“. Ve vztahu k internetu se ukazuje jako velice restriktivní. Nebudeme se zde zabývat zcela evidentním porušováním autorských práv formou nelegálního sdílení filmů či komerčního software. Cílem licencí Creative Commons je eliminovat riziko neoprávněného zásahu do autorských práv v situaci, kdy samotný autor nemá nic proti použití svého díla ostatními určitým způsobem a bez nároku na finanční odměnu.
Přirozenou otázkou může být, proč by to autor vlastně dělal. Jakkoliv levný a dostupný může být proces vytvoření díla, vždy je zde přítomna investice v podobě intelektuálního vkladu a času. Klíčem k pochopení by nám měl být právě Lessigův citát. V širším společenském kontextu totiž často vznikne nejen pro ostatní, ale i samotnému autorovi větší hodnota uvolněním díla bez zbytečných restrikcí, než jeho uzamčením v kleci autorskoprávních omezení za účelem návratu investice. Tato hodnota může nabývat různých podob – od popularity a prestiže přes neocenitelnou zpětnou vazbu a další život díla až po prostý pocit uspokojení z tvorby něčeho hodnotného pro ostatní. Příkladem takového „iracionálního“ chování je už mnoho let třeba kolektivní vývoj volně použitelného software nebo společně budované on-line encyklopedie typu Wikipedia.
Licence Creative Commons jsou úspěšným pokusem rozumně liberalizovat podmínky využívání především digitálního obsahu a nastavit srozumitelný model deklarace podmínek, za kterých je možno díla využívat. Zvolenou cestou však není úprava příslušné legislativy na míru, ale poskytnutí nástroje, který ve stávajících legislativních mantinelech umožní autorům převést na uživatele více práv při nakládání s publikovaným dílem. Tímto nástrojem jsou tzv. veřejné licence, mezi které licence Creative Commons patří.
Charakteristika licencí Creative Commons
Licence Creative Commons (dále jen „CC licence“) byly poprvé světu představeny na sklonku roku 2002. Jejich tvůrcem je výše zmíněný americký profesor práv a politický aktivista Lawrence Lessig, spoluzakladatel neziskové organizace Creative Commons, jenž licence spravuje. Jedná se o soubor předem připravených licenčních smluv, jejichž prostřednictvím držitel autorských práv vyjadřuje podmínky, jak je možno se zveřejněným dílem zacházet. Licence je možno přiřadit k jakékoliv formě autorského díla, kterou připouští v § 2, odst. 1 AutZ. Využity mohou být jak pro „hmotná” díla, tak i pro díla v nehmotné podobě, především přenášená digitálně v rámci internetové sítě.
Jak již bylo uvedeno, CC licence patří do rodiny tzv. veřejných licencí, které vznikly jako reakce na pohyb autorských děl v prostředí internetu. Jejich účelem je stanovit jasná pravidla, za kterých by mělo sdílení a šíření autorských děl probíhat. Společnými znaky veřejných licencí jsou tyto vlastnosti: [JANSA, 2008]:
• jsou poskytovány neurčitému okruhu osob,
• jsou poskytovány po celou dobu ochrany díla,
• získá je automaticky každý, kdo dílo v souladu s licencí užívá,
• nabyvatelé licence jsou oprávněni dílo šířit,
• licence je nabízena bezúplatně.
AutZ připouští možnost převodu majetkových práv autora k dílu formou licenční smlouvy. Nicméně u osobnostních práv autora tuto možnost vylučuje (§ 11, odst. 4). Osobnostními právy jsou zde právo rozhodnout o zveřejnění díla, právo osobovat si autorství a právo na nedotknutelnost díla. CC licence tuto skutečnost respektují, neboť z AutZ vycházejí: autor sám rozhoduje, zda dílo pod licenci vystaví, přičemž si na základě zvoleného typu CC licence určí, zda ostatním uživatelům umožní své dílo upravovat. Zároveň všechny CC licence obsahují podmínku, že uživatel, který dílo šíří či upravuje, má povinnost uvést údaje o původním autorovi díla.
Licence CC tedy nikterak neomezují ochranu autorských práv. Naopak jsou jejím rozšířením a přizpůsobením zejména pro internetové prostředí, kde nakládání s autorskými díly vykazuje jiné parametry.
Typy CC licencí
CC licence lze chápat jako jednotlivé kombinace poskytnutých a vyhrazených práv autora k dílu, které tvoří konkrétní typ CC licence. Jednotlivá práva jsou reprezentována tzv. licenčními prvky. Ke každému z nich je přiřazen konkrétní, mezinárodně srozumitelný grafický symbol (ikona). Licenčními prvky označujícími poskytnutá práva autora jsou:
Právo dílo šířit znamená souhlas autora k vytváření kopií jeho díla a možnost tyto kopie dále v nezměněné podobě šířit. Zároveň je možné licencované dílo šířit jako součást souborného díla (např. článek v časopisu, příspěvek ve sborníku). Právo dílo upravovat opravňuje uživatele dílo pozměnit. Příkladem takového užití může být např. dramatizace, přidání titulků, překlad, úprava digitálních fotografií či remixování hudebních skladeb.
Vyhrazená práva autora jsou podmínky, za jakých je možné poskytnutá práva k dílu vykonávat. Pro tato práva existují následující licenční prvky:
Prvek s názvem „uveďte autora“ obsahují všechny typy CC licencí. Údaje o autorovi a dílu je třeba uvést způsobem, který autor díla preferuje. Pokud tento způsob není znám, CC licence stanovují minimální povinný rozsah uvádění autorských údajů: jméno autora (nebo pseudonym), název díla a v případě jeho úpravy také způsob, jakým bylo dílo upraveno. Povinnost zachovat licenci vychází z účelu, aby veškerá, následně vzniklá odvozená díla byla šířena pod stejnou licencí, jaká se vztahuje na původní dílo. Podmínka nekomerčního využití pramení z práva autora zakázat uživateli jakékoliv finanční obohacení na jeho úkor. Prvek „nezasahujte do díla“ je aplikací osobnostního práva autora na nedotknutelnost jeho díla.
Srozumitelnou kombinací licenčních prvků vzniká šest typů CC licencí. V tabulce č. 3 jsou seřazeny z hlediska možnosti nakládat s dílem od nejvíce liberální k nejvíce restriktivní.
Přestože se jednotlivé licence od sebe liší, několik vlastností mají společných [FITZGERALD, 2005]:
• při nakládání s dílem musí být uvedeny údaje o autorství,
• nabyvatel licence nesmí technickými prostředky omezovat přístupnost díla,
• každá nová kopie licencovaného díla musí obsahovat odkaz na původní CC licenci,
• CC licence jsou neodvolatelné (autor sice může licenci stáhnout zpět, ale nemá právo zasahovat do práv nabyvatele původní licence při nakládání s dílem),
• CC licence zanikají v případě porušení licenčních podmínek.
Praktické použití licencí
CC licence jsou již dnes běžně využívány v praxi. Způsob označení díla některou z CC licencí byl maximálně zjednodušen. Pro vyjádření licenčních podmínek stačí použít výše uvedené symboly v ikoně například tak, jako je tomu na obrázku č. 1.
Obr. č. 1
 
Tím je jednoznačně určen typ licence. Samotný text dané licence je k dispozici na stránkách http://www.creativecommons.org ve dvou verzích – pro běžné uživatele je zde zkrácený text a pod ním lze nalézt text licence v plném znění. Pro účely strojové indexace se navíc používá speciální syntaxe metadat, na základě které je možné licencovaná díla v prostředí internetu vyhledat. K vytvoření těchto dat slouží jednoduchý generátor, který je k dispozici na stránce http://creativecommons.org/license/.
Text určený pro běžného uživatele obsahuje výčet poskytnutých a vyhrazených práv, které autor ke svému dílu přisoudil. Smyslem textu je seznámit uživatele se základními podmínkami při nakládání s dílem, aniž by byl nucen studovat kompletní text licence. Hlavní důraz je kladen na srozumitelné vysvětlení licenčních podmínek i za pomoci výše uvedených grafických symbolů. Součástí zkráceného znění je odkaz na plné znění licence.
Plné znění licence je legislativně závazný dokument, který je vytvořen v souladu se stávajícím autorským právem. Kompletní text licence zahrnuje mimo jiné definici základních pojmů, podmínky pro poskytnutí licence, veškerá omezení licence, podmínky ukončení licence apod. Stejně jako v případě zkráceného znění je i text plného znění vytvořen zvlášť pro každý typ licence.
Pro účely vystavení díla pod CC licenci se používají metadata ve vlastní formátové specifikaci s názvem Creative Commons Rights Expression Language (ccREL).3 Jedná se o úpravu popisného modelu RDF s častým využitím Dublin Core.
Licence Creative Commons v českém prostředí 
Česká verze licencí Creative Commons
Přestože byly licence CC původně vytvořeny pro americké prostředí, jejich myšlenka se rychle přenesla do celého světa. Licence postupně začali využívat i autoři jiné než americké provenience. Postupem času vznikla mezinárodní iniciativa s cílem tvorby národních verzí CC licencí. Organizace Creative Commons zřídila pro účely koordinace prací při vytváření národních verzí licencí kancelář se sídlem v Berlíně. Národní verze vycházejí z obecné verze licenčního ujednání, jsou v národním jazyce a přizpůsobeny příslušnému právnímu řádu dané země. V současné době je k dispozici 52 různých národních verzí CC licencí; největší podíl zastupují země Evropského kontinentu.
V České republice byla česká verze CC licencí uvedena v rámci tiskové konference 16. dubna 2009. Vytvořilo ji sdružení Iuridicum Remedium ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky a Ústavem práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního při Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Při tvorbě textu licence autoři přihlíželi zejména k aktuálnímu znění českého autorského zákona, aby byl text licence z věcného a terminologického hlediska v souladu. Součástí procesu bylo i dvoukolové veřejné připomínkové řízení, kdy byl návrh textu vystaven na webu a kdokoliv se k němu mohl vyjádřit. Pozdější fáze textu byla na základě anglického překladu konzultována s berlínskou pobočkou organizace Creative Commons.
Licence Creative Commons a autorský zákon
Vytvoření české verze CC licence by bylo zbytečné, kdyby česká legislativa neuznávala způsob uzavírání licenčních smluv podle principu veřejných licencí. V tom případě by existoval nástroj, jehož využití by provázely pochybnosti o právní jistotě.
CC licence, stejně jako veškeré veřejné licence, byly koncipovány tak, aby minimalizovaly administrativní požadavky uzavření licenční smlouvy. Držitel autorských práv, který na internetu vystaví pod veřejnou licencí dílo, jej de facto poskytuje za licenčních podmínek neuzavřenému okruhu osob, nebo-li každé osobě, která si k dílu vytvoří přístup. Licenční smlouva je automaticky uzavřena v okamžiku, kdy uživatel s dílem podle licenčních podmínek naloží. Aniž by kdokoliv autora obtěžoval, ve finále vznikne tolik smluv, kolik je uživatelů. V okamžiku, kdy je smlouva uzavřena, odpadá povinnost uživatele osobně vyrozumět autora vždy, když chce s dílem na základě licenčních podmínek naložit.
Autorský zákon dlouho opomíjel specifika způsobu uzavírání veřejných licencí ve své úpravě licenčních smluv (§ 46–55). Z tohoto důvodu se licenční smlouvy uzavíraly podle ustanovení Občanského zákoníka4 (§ 43–51), který upravuje smlouvy jako nepojmenované. Občanský zákoník klade na právoplatné uzavření smlouvy dva základní požadavky: adresnost návrhu na uzavření smlouvy (tzn. poskytovatel licence je povinen učinit návrh na uzavření smlouvy jedné nebo více určitým osobám) a adresné doručení akceptace návrhu na uzavření smlouvy (tzn. nabyvatel licence je povinen adresně poskytovatele licence vyrozumět, že s licenčními podmínkami souhlasí). Těmto požadavkům není možné při využití veřejné licence dostát. Z tohoto důvodu nebylo možné právoplatně užívat díla na základě veřejné licence, neboť nedošlo k uzavření licenční smlouvy.
Praxe se změnila 25. dubna 2006 v souvislosti s datem účinnosti novely autorského zákona č. 216/2006 Sb., která obecnou úpravu licenčních smluv (§ 46) rozšířila o následující odstavce [Česko, 2006]:
• (5) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev vůle vůči neurčitému okruhu osob.
• (6) S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo přijme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.
Vložením těchto dvou odstavců, které pregnantně vystihují charakteristiku uzavírání veřejných licencí, byl vytvořen právní základ pro využívání CC licencí v České republice.
Licence Creative Commons a knihovny
Knihovny mají v oblasti ochrany autorských práv uznány určité výjimky při nakládání s autorskými díly, které jsou uvedeny v AutZ jako tzv. knihovní licence (§ 37). Patří sem právo na rozmnoženinu díla pro archivní a konzervační účely, zhotovení rozmnoženiny díla v případě ztráty dokumentu a její zařazení zpět do fondu, zpřístupňování dokumentů na místě samém pro výzkumné účely, zpřístupňování dokumentů absenčně (na základě zaplacení odměny kolektivnímu správci). Knihovní licence se týká spíše tradičních tištěných dokumentů, nikoliv neustále vzrůstajícího množství elektronických síťových dokumentů.
Na jedné straně internet po technické stránce nabízí veliké spektrum možností, jak je možno zacházet s publikovaným obsahem. Na straně druhé uživatel, který těchto technologických možností využívá, tak činí za značné právní nejistoty, která je dána složitostí (a neaktuálností) současné autorskoprávní legislativy. Cílem CC licencí je tento stav změnit. Zavedením přehledného licencování se vytvoří legitimní rámec pro volné šíření, sdílení a vytváření nových děl.
Knihovny mají několik možností, jak se do tohoto procesu zapojit. První možností je vystupovat jako producent informací – vydávání licencovaných dokumentů (např. on-line časopisy, sborníky). Druhou možností je z pozice poskytovatele informací alokovat existující licencované informační zdroje a poskytovat k nim paralelní přístup (budování otevřených depozitářů, digitálních knihoven, přímým odkazováním na existující informační zdroje). Třetí a nikoliv poslední možností je vzdělávání začínajících autorů, a s tím spojená propagace CC licencí.
Budoucnost Creative Commons
Creative Commons jsou nejen nástrojem pro řešení konkrétního legislativního problému, ale především elegantním vyjádřením myšlenky kooperace při vytváření kulturních hodnot, kterou elektronická média tak fascinujícím způsobem usnadnila. Budováním kvalitních, veřejně přístupných dobře strukturovaných a využitelných fondů dokumentů zároveň budujeme obrovské zázemí pro široké spektrum vzdělávací a kulturní činnosti. Od jara letošního roku přechází na CC licence z vůle svých přispěvatelů elektronická encyklopedie Wikipedia. Ne náhodou byl hnacím motorem zavedení CC v ČR zájem ze strany Metodického portálu RVP nebo projekt Webarchiv Národní knihovny ČR. Všechny tyto projekty jsou zaměřeny na zpřístupňování kvalitních informací bez zbytečných bariér a s postupným rozšiřováním Creative Commons licencí jich bude přibývat.
ODKAZY:
1 V originále: „If the Internet teaches us anything, it is that great value comes from leaving core resources in a commons, where they're free for people to build upon as they see fit.“
2 Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
3 Více informací naleznete na: http://wiki.creativecommons.org/CcREL
4 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů
Literatura:
• CREATIVE COMMONS. Creative Commons. [online]. 2002-, [cit. 2009-04-22]. Dostupné z www: http://creativecommons.org/license/?lang=cs.
• Česko. Zákon č. 121/2001 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Dostupný z www: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/.
• Česko. Zákon č. 216/2006 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [cit. 2009-04-22]. In Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 72, s. 2707–2727. Dostupný také z www: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2006/sb072-06.pdf.
• Česko. Zákon č. 40/1965 Sb., občanský zákoník (ve znění pozdějších předpisů). [online]. [cit. 2009-04-22]. Dostupný z www: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcanzak/.
• FITZGERALD, Brian. Open Content Licensing (OCL) for Open Educational Resources [cit. 2009-04-22]. In: Proceedings OECD Expert Meeting on Open Educitational Resources. Malmö, 2005 Dostupný také z www: http://eprints.qut.edu.au/archive/00003621.
• JANSA, Petr. Právní aspekty implementace projektu „Creative Commons“ v České republice. [cit. 2009-04-22]. Praha, 2008. 99 s., 6. s. příl. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Dostupný také z www: http://www.creativecommons.cz/wp-content/uploads/dp_petr_jansa_komplet_xmp.pdf.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2