Současná americká literatura v českých překladech (2002-2008) - 1

Největší téma americké literatury na počátku nového tisíciletí definovala jediná událost: teroristické útoky na Světové obchodní středisko v New Yorku 11. září 2001. Na Američany i na okolní svět měla tragédie obrovský dopad, a to kvůli faktu, že ji celou v přímém přenosu - podobně jako v případě atentátu na J. F. Kennedyho takřka o čtyřicet let dříve - sledovaly hledáčky televizních kamer. Když se budovy WTC poroučely k zemi, působily záběry jaksi nepatřičně, surreálně: byla z nich cítit smrt, i když nebyla přímo vidět. Takové obrázky mohli zatím diváci vidět jen v katastrofických filmech, v nichž hlavní město světa napadli mimozemšťané či je zpustošila přírodní katastrofa. V posledních letech filmaři začali točit i snímky, v nichž hlavní hrdina bojoval s tlupou teroristů, kteří hodlali zničit svět. Co však bylo samozřejmé, dobro vždycky zvítězilo. Tentokrát televizní zpravodajství nabízelo program se špatným koncem.

Následky útoků z 11. září byly i pro obyčejné Američany obrovské. Zkáza WTC předznamenala konec starého světa a osvědčených jistot: Amerika - především New York, dříve tak bezstarostné, živé město - si musela urychleně osvojit elementární bezpečnostní pravidla. V New Yorku tak zavládla zvláštní atmosféra: město se sice zázračně rychle vzpamatovalo a žije dál v hektickém tempu, ovšem zároveň čeká, kdy k podobnému útoku dojde znovu. Otázka nezní zda, ale kdy. A právě v budoucí možnosti teroru se skrývá úskalí. Francouzský filosof Jacques Derrida upozornil na to, že ono tolik diskutované společenské trauma vyvěrá nikoli z toho, co se už stalo, ale co se teprve může přihodit. V myslích lidí totiž straší představa, že to, co by mohlo v budoucnu nastat, by mohlo být svým rozsahem ještě horší, než to, co je „už pryč a odbyté“. Hlavní roli tu hraje lidská imaginace, podnícená divadlem násilí z rukou teroristů.

Z výše uvedeného vyplývá, že spektakulární tragédie světového dosahu, pokud jsou podpořeny mediálním zpravodajstvím s důrazem na vizuální stránku, jsou ve své podstatě produktivní: podněcují představivost lidí, mezi nimiž jsou samozřejmě i umělci.

Ovšem zpracovat takovou událost do umělecké podoby nějaký čas trvá a vyžaduje pečlivou přípravu a zpracování. Spisovatel totiž riskuje nelibost veřejnosti, že není dostatečně empatický vůči obětem, popřípadě může čelit výtkám, že dílo adoruje atentátníky; to když si umělec dovolí prezentovat děj z druhého břehu, tedy kupříkladu z pohledu teroristů. V prvních letech se tak na pultech amerických knihkupectví neobjevil jediný významný román, v jehož středu by bylo 11. září. Pokud už nějaké dílo vyšlo, dočkalo se jen okrajového zájmu kritiky i čtenářů (částečnou výjimku tvoří román Pattern Recognition sci-fi autora Williama Gibsona). Americké prozaiky v tomto ohledu předběhli Francouzi: již k prvnímu výročí útoků vyšly ve Francii tři romány, mezi nimi i Windows On The World Frédérica Beigbedera.

První americkou reflexí teroristických útoků se tak trochu paradoxně stal komiks Ve stínu neexistujících věží (In the Shadow of No Towers) Arta Spiegelmana, známého tvůrce Mause, jenž zažil 11. září doslova na vlastní kůži. V té době totiž bydlel jen pár set metrů od místa útoků. Jeho vyprávění tvoří deset grafických příběhů, na nichž autor pracoval takřka dva roky, a má místy politický nádech - jako naprostá většina Newyorčanů je i Spiegelman přesvědčený antibushovec.

Na románové zpracování si museli Američané počkat ještě další rok. Teprve v říjnu 2005 vyšel druhý román „zázračného dítěte americké literatury“ Jonathana Safrana Foera Příšerně nahlas a k nevíře blízko (č. BB art, 2006). Tragédie je tu zachycena očima desetiletého Oscara, který onoho osudného dne ztratil v troskách WTC otce. Ve svém díle nabízí Foer zajímavou paralelu: útoky z 11. září totiž připodobňuje ke spojeneckému náletu na Drážďany z druhé světové války. Optika vítězství a porážky se u něj mění podle toho, jakýma očima se na událost díváme, lidské utrpení však zůstává nezměrné, ať už je na jakékoli straně.

Pak už romány následovaly jeden za druhým. Je zajímavé, že naprostá většina z nich nahlíží tragické události očima obyčejných Američanů, pro něž 11. září znamená buď začátek nového života, který je o tolik horší než ten před útoky, jako je tomu v případě DeLillových hrdinů, či naopak jeho konec, například v románu Brooklynské panoptikum (č. Prostor, 2007) Paula Austera. Někdy se toho však moc nezmění a 11. září slouží jen jako spouštěcí mechanismus pro to, co by stejně jednou nastalo. Tak je tomu se životy protagonistů románu Císařovy děti nemají šaty (č. Odeon, 2008) Claire Messudové. A konečně existují i knihy, kde je 11. září strašlivou připomínkou toho, jak moc může velká historie ovlivnit životy lidí okolo nás, ovšem naši už beztak komplikovanou pozici nijak nevylepší - rozvádějící se manželský pár v grotesce Americký problém (č. Odeon, 2007) Kena Kalfuse by o tom jistě mohl říci své.

Zcela separátní kapitolu tvoří díla, v nichž se autoři odvážili dívat se na události z druhé strany. Je příznačné, že v současných Spojených státech, jež se tak pyšní svou dlouhou demokratickou tradicí, avšak současně se po spisovatelích požaduje tvrdá autocenzura, si troufli nahlédnout do myslí teroristů jen ti největší: část DeLillova Padajícího muže je vyprávěna z pohledu jednoho z Arabů, kteří tvořili součást Attova komanda, Updikův román je pak popisem vývoje amerického muslimského mladíka, jenž vyrůstá v chudé předměstské čtvrti New Yorku a nakonec dochází k tomu, že terorismus je jediným východiskem z pasti jeho života.

Tento text se pokouší alespoň rámcově zmapovat vývoj americké literatury od onoho osudného zářijového dne až do prvních měsíců roku 2009. Přehled autorů i děl je nutně výběrem do značné míry subjektivním, řídícím se vkusem, profesním zaměřením i omezenými zkušenostmi a znalostmi autora. Třídění do skupin je v jistém smyslu kontroverzní - u historických kapitol (dluhy z minulosti, Beat Generation) lze ještě mluvit o chronologii, u současných autorů však musí nastoupit jiná, často dosti nepřesná kritéria. A tak zde budeme mluvit o skupině umělců „zasloužilých“ (o jejichž zásluhách pro americkou literaturu jistě nelze pochybovat, ovšem zařadit by se sem dali i ostatní zde zmínění), „střední generace“ (kteří už leckdy zestárli a stali se z nich „zasloužilí“) a „mladých“ (kterým je občas i přes třicet). Svou skupinu mají autorky „ženské“ (i když třeba Toni Morrisonová je jistě i autorkou „zasloužilou“, podobně jako Nicole Kraussová a Marisha Pesslová patří do skupiny autorek „mladých“), i literatury minoritní (židovská, amerických Indiánů, gay) či manifestní (Generace X). Jen v krátkosti jsou zde zmíněny i další žánry americké literatury (sci-fi, pop fiction, komiks) a jen jako elementární výčet základních děl i poezie. Jako příloha zde figuruje i seznam laureátů nejdůležitějších amerických literárních cen.

Uvedený přehled rozhodně nemá ambice být vyčerpávajícím, pokrývajícím veškerou překladovou produkci českých nakladatelství za posledních několik let; to by ostatně nebylo možné už proto, že každým rokem vycházejí v České republice stovky překladových knih. Snad však poslouží jako jakýsi kompas v rozlehlém oceánu současné americké literatury.

Přehled autorů a jejich děl

Dluhy z minulosti

Truman Capote: Letní plavba (Odeon, 2006). Teprve nedávno objevená juvenilní novela slavného jižanského prozaika.

James Patrick Donleavy: Zrzoun (Argo, 2007). Román, který kvůli nařčení z pornografičnosti mohl v 50. letech dvacátého století vyjít nejprve v Paříži a teprve po mnoha letech i v USA a Velké Británii.

- Dáma, která měla ráda čisté záchodky (Argo, 2003). Hlavní hrdinku, čtyřicátnici Jocelyn opustí manžel a Joy rozvodem získá dům a slušné jmění. Postupem času o něj ovšem i s pomocí právníka, psychoanalytika a burzovního makléře přichází, takže musí dům prodat a přestěhovat se nejdříve do skromnějšího sídla a nakonec do malého bytu. Novela o pokrytectví a morálce ve vyšší společnosti.

William Faulkner: Prapory v prachu (Mladá fronta, 2005). Autorův první literární počin, který napsal ve svých devětadvaceti letech, měl pohnutý osud i v USA. Tento příběh jižanského patricijského rodu z období krátce po ukončení americké občanské války, zabývající se otázkami cti, smrti, rasismu a touhy po přežití, poprvé vyšel v plném znění až v roce 1978. Předtím - po mnoha odmítnutích v jiných nakladatelstvích - musel Faulkner přistoupit na to, že román zkrátí a kniha nakonec vyšla v roce 1929 v redukované verzi pod názvem Sartoris. V českém jazyce vychází poprvé; do češtiny nebyla přeložena ani zkrácená verze.

- Komáři (Novartis, 2006). Satirická historie jednoho výletu neworleanské bohémské společnosti plné bezduchosti a pocitů zmaru na zábavní jachtě.

Henry James: Portrét dámy (Volvox Globator, 2006). Hlavní hrdinkou je mladá Američanka Isabel, která se vdá za Gilberta Osmonda, staršího, lehkovážného a sobeckého člověka, jenž rozházel veškeré rodinné jmění. Isabelin život se mění v utrpení. James vykresluje konflikt mezi inteligentní a nezkaženou, avšak nezkušenou Isabel, a zkaženým, nicméně společensky obratným Osmondem.

James S. Kunen: Jahodová proklamace (Maťa, 2007). Román o bouřlivém roku 1968 a studentské revoltě, která otřásla Kolumbijskou univerzitou v New Yorku.

Henry David Thoreau: Walden aneb Život v lesích (Paseka, 2007). Thoreauova dnes již legendární zpráva o dvouletém pobytu ve vlastnoručně postaveném srubu v lesích poblíž massachusettského Concordu se již dávno zapsala do dějin americké literatury jako jedinečná úvaha o ekonomické soběstačnosti, dobrovolné skromnosti a sepětí člověka a přírody. Walden je jedním ze základních textů pro příslušníky dnešních ekologických hnutí.

Beat Generation

Jack Kerouac; vychází takřka kompletní autorovo dílo, mimo jiné i necenzurované vydání románu Na cestě.

Ken Kesey: Námořníkova píseň (Argo, 2003). Autor zasadil děj do blízké budoucnosti. Píše se tu rok 2017, ledovce už díky globálnímu oteplení skoro roztály a vše podléhá téměř totálnímu elektronickému dozoru OSN, která se změnila v jediného strážce světového pořádku. Veškerá komunikace a navigace probíhají čistě elektronicky, takže pohyb osob, lodí a letadel se dá snadno kontrolovat. Na Aljašce však obyvatelé jedné zátoky chystají malou revoltu proti establishmentu. Zábavné čtení nepoznamenané ideologií.

Paul Auster: Brooklynské panoptikum (Prostor, 2008). Hlavním hrdinou příběhu je takřka šedesátiletý důchodce Nathan Glass, který se podle vlastních slov připravuje v newyorském Brooklynu na smrt. Podle jeho činů to však tak vůbec nevypadá a autorovo vyprávění se nese spíše v úsměvném, sousedském duchu. Idylu nakonec brutálně zvrátí závěr celého románu, v němž je ráno 11. září 2001 a Glassova nová přítelkyně odjede do práce na Manhattan.

Don DeLillo: Padající muž (Odeon, 2008). Elegie za mrtvé i za ty, kteří přežili. Právník Keith Neudecker je jedním z těch druhých, ovšem jeho život zůstal pohřbený v dýmajících troskách WTC. Titul knihy je převzatý z názvu jedné z nejslavnějších fotografií pořízených onoho osudného dne.

- Podsvětí (BB/art, 2002). V příběhu vystupují postavy reálné i vymyšlené. Vyfabulované jsou kupodivu zrovna ty „uvěřitelné“ epizody, kdežto to, co vyhlíží jako čirý plod fantazie, je paradoxně pravda. Třeba moment z roku 1951, kdy hráč odpaluje na hřišti Polo Grounds fantastický vítězný homerun, zatímco Sovětský svaz právě uskutečňuje svůj druhý pokusný jaderný výbuch. Nitkou spojující děj Podsvětíje právě ona trajektorie baseballového míčku a jeho následné putování v roli suvenýru, jenž záhy přerůstá v mocný symbol.

Edgar L. Doctorow: Pochod k moři (Odeon, 2008). Autor popisuje okolnosti pochodu šedesátitisícové armády generála Williama Tecumseha Shermana, která pronásledovala ustupující jednotky Konfederace za války Severu proti Jihu. Po vítězích zůstala v poražených státech jen spoušť a zmar. Doctorowův záběr sahá od bohatých k chudým, zahrnuje černé i bílé, vítěznou i porobenou stranu.

Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý (Argo, 2007). Vypravěčem příběhu je šerif Bell, jenž musí ve svém okrsku řešit případ lovce antilop Llewelyna Mosse, který jednoho dne najde v poušti mrtvoly zastřelených mužů, náklad heroinu a dva miliony dolarů. Bell, který vyznává heslo, že „Satan je tady, svět spěje k záhubě a Bůh má na starosti spoustu jiných věcí“, se zaplete do vyřizování účtů mezi dvěma znepřátelenými bandami a jako správný chlap si musí ujasnit, co všechno ještě musí na tomhle světě stihnout, než jej jeho osud dostihne.

- Cesta (Argo, 2008). Příběh z celkem vzdálené budoucnosti. Země je naprosto zničená jakousi blíže neurčenou katastrofou, lidstvo prakticky vyhynulo. Lidé tráví celé dny hledáním jídla, kvůli němu se mezi sebou vraždí. V tomto nehostinném prostředí jsme svědky cesty otce s malým synem, kteří utíkají před všudypřítomnou zimou k moři. V románu se toho mnoho nestane, McCarthy zapůsobí především neuvěřitelnou silou svého úsporného jazyka, jenž nevyjadřuje takřka žádné emoce - o ty se musí postarat čtenář sám.

- Krvavý poledník (Argo, 2009). Román čerpající ze skutečných událostí poloviny 19. století bývá označován za „katalog“ násilí, krveprolévání, brutality a krutosti. Osou příběhu je, jak se posléze stalo typickým znakem McCarthyho příběhů, putování mladého kluka. Zdá se, že hlavní postavy jsou svým autorem odsouzeny k tomu, být věčně na cestě, a tato cesta celkem bez výjimky vede do pekel.

Thomas Pynchon: Duha gravitace (Volvox Globator, 2007). Jeden z největších amerických románů 20. století. Jeho název odkazuje na obloukový tvar výparů, které po sobě zanechávaly rakety V-2. V knize takřka neexistuje tradiční zápletka. Každá stránka nabízí nový příběh, který přispívá k všeobecné kakofonii moderních dějin. Náročné čtení, které není určeno každému.

- Dražba série 49 (Volvox Globator, 2004). Vyprávěním se jako tenká nit line hranice mezi tím, co představuje gnostické šílenství a co je jen pomyslný krůček k němu. V tom osciluje hlavní hrdinka Oidipa Maasová, vykonavatelka závěti svého zesnulého milence, žalostně a téměř paranoidně toužící po alternativní komunikaci.

John Updike: Gertruda a Claudius (Paseka, 2003). Originální a velmi hluboká variace na téma Shakespearova Hamleta, v níž se postavy jeví v úplně jiném světle. Co vlastně předcházelo tragickému ději Hamleta? Updikeovo pojetí, vracející se ke Gertrudině mládí a vnucenému sňatku s Hamletovým do sebe zahleděným otcem a podrobně popisující motivy jejího románku s královým mladším bratrem, je pozoruhodným doplněním tradičního obrazu Hamleta.

- Vesnice (Paseka, 2007). Román vycházející v češtině poprvé se ohlíží za životní poutí sedmdesátníka Owena Mackenzieho, jež zavede pensylvánského rodáka postupně do dvou dalších novoanglických „vesnických“ komunit a umožní mu absolvovat úspěšnou kariéru odborníka na počítačový software, dvě manželství i sérii dalších vztahů k ženám. Kniha, v níž se kapitoly sledující hrdinovy rodinné a profesní osudy střídají s výjevy z jeho manželského i mimomanželského sexuálního života.

- Králík se vrací (Paseka, 2008). Volné pokračování románu Králíku, utíkej!zastihuje jeho hrdinu Harryho Angstroma v šestatřiceti letech v bouřlivém létě roku 1969. Rodina se přestěhovala do výstavnější čtvrti a Harry si polepšil i profesně, staré rány mezi ním a Janice se však nezhojily a dlouhotrvající manželská krize kulminuje odchodem ženy od manžela i čtrnáctiletého syna. Králík nakonec přijde i o práci. Pozoruhodný obraz neméně vzrušeného společenského dění Ameriky konce 60. let.

- Terorista (Paseka, 2008). Hrdinou románu je středoškolák, v jehož žilách koluje irská i egyptská krev a který se zapletl s islámským radikalismem.

Americká židovská literatura

Saul Bellow; autorovo dílo vydává nakladatelství Volvox Globator (Henderson, král deště; Sebrané povídky I; Spojka Bellarosa; Realista; Ravelstein; Děkanův prosinec; Planeta pana Sammlera).

Bernard Malamud: Nový život (Mladá fronta, 2005). Poslední autorův román (napsal jich celkem sedm), který nebyl přeložen do češtiny. Newyorčan Levin přijíždí na počátku 50. let učit na státní vysokou školu do fiktivního státu Kaskádie na americkém severozápadě (sám Malamud v podobné instituci v Oregonu působil 13 let). Veze si s sebou svobodomyslné názory, ale v konzervativním prostředí pochopitelně zoufale naráží.

Chaim Potok; sebrané dílo vydává nakladatelství Argo.

Philip Roth: Americká idyla (Volvox Globator, 2005). Román se odehrává po 2. světové válce. Hlavní hrdina Švéd Levov je vynikající univerzitní sportovec a v poválečných časech ho čeká skvělá budoucnost. Ožení se s Miss New Jersey, zdědí otcův podnik. Idyla však netrvá dlouho, v roce 1968 se vše zvrtne. Švédova dcera Merry se zapojí do protiválečných protestů, což Švéda navždy zbaví životní jistoty. Román o konci zběsilých 60. let.

- Lidská skvrna (Volvox Globator, 2005). Nathan Zuckerman, Rothovo alter ego, vypráví příběh Colemana Silka, univerzitního profesora klasické literatury, který je na základě vykonstruovaného obvinění donucen odejít z univerzity. Postupně se zjevuje tajemství, které Silk skrýval i před svými nejbližšími.

- Spiknutí proti Americe (Volvox Globator, 2006). Politický román se zaobírá fikcí, v níž republikáni v roce 1940 namísto nevýrazného kandidáta Wendella Willkieho, jenž byl ve volbách na hlavu poražen F. D. Rooseveltem, raději zvolí slavného Charlese Lindbergha, prvního leteckého pokořitele Atlantického oceánu. Lindberghova osoba však skrývá háček: kromě průkopnického činu, který mu vynesl dlouholetou popularitu mezi Američany, se Lindbergh nikdy netajil svým obdivem k Hitlerovi. Za této situace sleduje vypravěč Phil Roth, jemuž je pouhých sedm let, Lindberghův úspěch ve volbách a postupné naplňování jeho programu křesťanského národa v zemi, v níž není pro Židy místo.

- Umírající zvíře (Mladá fronta, 2007). Román pojednává o stárnoucím kritikovi a pedagogovi Davidu Kepeshovi, známém propagátorovi sexuální revoluce. Po mnoho let bezostyšně sváděl své studentky, ale vždy se mu dařilo zachovávat si kritický odstup. Nyní, když se zamiloval do krásné dcery kubánských emigrantů, propadá se najednou do kolotoče tělesné žádosti a žárlivosti.

Isaac Bashevis Singer; sebrané dílo vydává nakladatelství Argo.