ZUZANA HELINSKY ODPOVÍDÁ (NEJEN) ZE ŠVÉDSKA

Dotaz: Projevuje se současná krize v knihovnách?

Odpověď: Všichni jsme ovlivněni světovou krizí a mnoho našich politiků a zřizovatelů se stále ohání úslovím „co chcete, je krize“, až už toho máme plné zuby. Dokonce i IFLA - Mezinárodní federace knihovnických spolků a institucí (International Federation of Library Associations and Institutions) kvůli krizi přesunula svůj výroční kongres v roce 2010 z australského Brisbane do švédského Göteborgu. Mnoho jiných konferencí se zrušilo nebo posunulo na pozdější termín. Filiálky se zavírají nebo otevírají bez personálu, a vůbec, všechno to zní strašidelně a je snadné se zaleknout, vyděsit a všeho nechat.

Ale možná, že i na krizi můžeme najít světlé stránky. Například knihovny ve Švédsku dostaly letos ohodnocení jako nejdůvěryhodnější občanské instituce. A to před školstvím a zdravotnictvím, nemluvě o politice a bankovnictví (včetně říšské banky). Nejdůvěryhodnější instituce to je přece něco! Dále, počet výpůjček i návštěvnost knihoven v krizi stále stoupá, a z toho vyplývá, že knihovny nabývají na důležitosti.

Stále více výzkumů poukazuje na paradox týkající se zdravotního stavu obyvatelstva. Materiálně se máme stále lépe, ale náš zdravotní stav se horší. Zde je třeba poukázat na studie, které dokazují, že přístup k umění ovlivňuje zdraví obyvatelstva, což z ekonomických důvodů zajímá i politiky. Vztah ke kultuře a k informacím také pomáhá při závažných onemocněních mozku a má veliké terapeutické účinky. Časopisy Sciencea Naturepravidelně popisují ve svých zprávách pokroky v tomto oboru. Na univerzitě v Göteborgu je katedra Kultura a zdraví, která patří jak pod lékařskou, tak pod humanitní fakultu. Doufáme, že díky této struktuře se časem přírodní a humanitní vědy přiblíží a na základě existujících důkazů o vzájemném propojení přestaneme v budoucnosti rozdělovat neprůstřelnými zdmi vědu a bádání na humanitní a přírodovědné. A naopak, že dojde k vzájemnému obohacení. Povede to také k většímu ocenění humanitních vědců, a protože my knihovníci k nim z velké většiny patříme, dojde i k většímu ocenění naší profese. Teď toho všeho pozitivního jen pořádně využít v diskusích o snížených rozpočtech a podobně.

V Dánsku jsem během svých jarních kurzů narazila na veliký optimismus, přestože dánské knihovnictví prošlo značnými změnami a fúzemi. Byla jsem sama překvapena, jak tyto - vlastně negativní změny - přispěly například k větší spolupráci s ostatními institucemi v městech, obvodech a komunitách. Dále několik knihovníků (ne ředitelů) bylo velice spokojeno se silnějším vedením knihoven, protože to přineslo lepší rozdělení práce, a to úplně nejdůležitější - jasné a jednoznačné pokyny pro změny a vývoj.

Právě na tom se mnoho knihovníků shoduje. Změny nejsou jednoduché a naše normální první reakce je alespoň trochu negativní. Například „Už zase? Kdy bude konečně pokoj a klid, abychom mohli dělat svoji práci?” apod. Ale když se řekne vývoj a nové věci, hned se cítíme lépe a máme do toho chuť. A mně připadá, že celosvětová krize by mohla na naše skandinávské (a možná i české) knihovnictví mít v podstatě dobrý vliv. Jen se nenechat zastrašit tím ošklivým slovem krize.

Těch už přece bylo!

Foto archiv autorky