Pohádkoterapie a její aplikace

LUCIE POSKIEROVÁ > lucie.poskierova@osu.cz  

Než začneme provádět terapii pohádkou v dětském oddělení knihovny, měli bychom si definovat profesi biblioterapeuta-knihovníka. Podle České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy je to „odborný pracovník využívající procesu čtení jako pomocného prostředku při působení na uživatele, kteří se vyrovnávají s osobními emocionálními, mentálními a sociálními problémy.“1
Biblioterapeut-knihovník musí mít určité vlastnosti, které tvoří důležitou část v jeho vývoji. Měl by být vnitřně stabilní, odolný proti psychickému zatížení, měl by se umět vcítit do druhé osoby a zajímat se o mezilidské vztahy. Úspěch terapie může záviset na tom, jak klient nazírá na terapeuta. Biblioterapeut-knihovník má být schopen vést také skupinu lidí a v terapii používat další léčebné techniky (divadlo, výtvarné umění). Měl by pro ně vytvořit takovou terapii, která by uspokojila jejich potřeby.
Biblioterapeut-knihovník si musí doplňovat informace z literatury. Musí sledovat publikace, které na danou problematiku vycházejí a jejich uplatnění v terapii pohádkou. Knihovník by se měl zaměřit na takovou pohádku, která odpovídá nebo se přibližuje problému, s nímž se dítě setkává nebo bude setkávat. Takto by měl zaměřit i svůj knihovní fond. Jednalo by se o speciální databázi, která by sloužila jako inspirace a návod jak pro něj, tak pro jeho kolegy. Ke každému problému by měl mít více textů, které jsou různě zakončeny. Každá pohádka by měla být přizpůsobena věku dítěte, jeho sociálnímu zázemí a osobním vlastnostem. Pro zvládnutí určitého problému je někdy nutná spolupráce s pedagogem, výchovným poradcem nebo s psychologem.
Kdyby knihovník nedisponoval výše zmíněnými vlastnostmi, nemohl by tuto funkci vykonávat.
Správné místo a načasování
Pro provedení terapie pohádkou si musíme zvolit vhodné místo, nejlepší je k tomu určená místnost. Pokud dětské oddělení knihovny samostatnou místností nedisponuje, může k terapii využít samotné prostory oddělení.
Věnujme se tedy oddělení, která nedisponují velkým prostorem. Terapie pohádkou je zaměřena na děti ve věku 4-9 let, jim by měl být prostor přizpůsoben. Měl by vzbuzovat v dětech klid, pocit bezpečí, měl by vytvářet příjemné prostředí. V terapii bychom měli využít sedáky, sedačky, které jsou pohodlné. Zastaralé židle by děti neocenily, cítily by se na nich nepohodlně, musely by se tísnit vedle sebe. Místnost pro terapii by měla být dobře větratelná a světlá.
Pro terapii pohádkou je také důležitý čas. Měl by být vybrán tak, aby se děti necítily ještě zcela unaveny a terapie by měla být přizpůsobena harmonogramu rodiny. Každá terapie je vedena na danou problematiku a vyžaduje individuální časový plán.
Pomocí terapeutické pohádky dítě získává podporu, učí se uvažovat o dané situaci pozitivně, uspokojuje své potřeby, a ty i díky tomu, že si uvědomuje vlastní pocity, projevy a příčiny. Pohádka, která se týká daných problémů dítěte, mu pomáhá vypořádat se s nezvládnutými emocemi, a tak odbourává jeho problémy. Při sestavování či psaní terapeutických pohádek musíme dbát dvou pravidel: s daným scénářem mohou rodiče a terapeuti vytvářet různé příběhy, které se budou zabývat takovým problémem, s nímž se dítě potýká; musíme mít na paměti, že problém nevyřeší příběh, ale na jeho příkladu si dítě může přivlastnit určité řešení.
Vhodná literatura
Výběru terapeutických pohádek by měl bi-blioterapeut-knihovník věnovat velkou pozornost a měl by zvolit takovou pohádku, která odpovídá problému terapeutické skupiny.
Terapeutická pohádka musí být sestavena tak, aby reagovala na danou situaci hned a pomohla ji řešit. Důležitou roli hraje v pohádkách také ilustrace. Biblioterapeut-knihovník by neměl zapomínat na to, že pohádku musí mít nastudovanou, aby nebyl překvapen dotazy dětí. V České republice prozatím nejsou vytvořeny přehledy terapeutických pohádek, které by byly přístupné např. na webu nebo v časopisech. Přesto lze využít zkušeností ze zahraničí, a to z Polska.
Jak vytvořit pohádku
V zahraničí se setkáme i s možností napsat vlastní terapeutickou pohádku. Do její tvorby se mohou zapojit jak knihovníci a učitelé, tak i děti samotné. Terapeutické pohádky pod vedením odborníka rovněž píši studenti na vysokých školách se zaměřením na psychologii, učitelství nebo knihovnictví. Předtím než začneme pohádku psát, měli bychom si určit, pro jakou věkovou skupinu je určena. Musíme zjistit, čeho se dítě bojí nebo co na druhou stranu obdivuje. Když tvoříme pohádku, musíme vybrat takové postavy, které má dítě v oblibě (např. zvířátko).
Děj pohádky: důležité je vymyslet takovou situaci, aby byla podobná problému dítěte; musíme určit jaký bude cílový stav hrdiny a jakou cestu bude muset hlavní hrdina překonat.
Hlavní hrdina pohádky musí být moudrý, odvážný, sympatický. Aby dítě upoutal, musí se nacházet v situaci, v níž je v dané chvíli samo dítě. V ději pohádky by neměly chybět příznaky, kterými trpí dítě i hlavní hrdina (např. úzkost, bolest, strach). V pohádce by se měla objevit vedle hlavní postavy i další osoba, která bude hlavního hrdinu doprovázet na cestě, nebo mu tu správnou ukáže. Cílem děje pohádky je naučit hrdinu novým věcem, které na začátku cesty neuměl.
Scénář terapie pohádkou vhodný pro první a druhou třídu ZŠ
Název pohádky: Hledám kamaráda2 (český překlad).
Cíle: Získat komunikační schopnosti, umět vyjádřit nesouhlas s druhými. Uvědomění si, že laskavost a upřímnost jsou důležité vlastnosti při navázání přátelství. Uvědomění si, že starání se o zevnějšek je velice důležité.
Komu je určena: žákům první a druhé třídy.
Časová náročnost: 1-2 hodiny lekce.
Metody práce: terapeutická pohádka, metoda aktivního poslouchání, diskuse.
Průběh terapie:
a) úvod - terapeutická pohádka, četba pohádky dětem.
b) stanovení otázek - Jak se cítila panenka, když se jí ostatní hračky posmívaly?Jak se cítíš, když je někdo ve tvém okolí vulgární nebo mluví sprostě?Jak se cítíš, když s tebou někdo mluví hezky?
Text pohádky:
V dalekém kraji, v jednom domku, v dětském pokoji ležely rozházené hračky. Z ložnice bylo slyšet spokojené oddechování spícího dítěte. Najednou se ozval smích a z nejvyšší police seskočil panáček.
„Ahoj velkoušatá maškaro!“ - zavolal panáček na stranu, kde seděla hadrová panenka. Ostatní hračky se začaly smát.
Ušitá z různých látek, chtěla se panenka schovat v nejtemnějším rohu místnosti, ale autíčko ji tlačilo do jejího středu.
„Vypadáš k smíchu s těma ušima!“ volaly hračky. Smutná panenka ležela zkroušeně a nedovedla říct ani slovo. Myslela si: „To všechno díky babičce, která mi ušila takové divné uši!“
V tu chvíli rozjeté autíčko zasáhlo nohu křesla a upadlo mu jedno kolo. Začalo potichounku plakat. Jeho pláč uslyšela hadrová panenka. Přišla k autíčku a zkoušela mu zpátky nasadit kolo, začala přitom zpívat písničku. Všechny hračky utichly a panáček otevřel ústa s údivem.
„Ty dokážeš hezky zpívat!“ zavolal. „Nechceš nám večer zazpívat?“
Autíčko se zeptalo: „A jak se jmenuješ?“
„Klára“ - odpověděla nesměle panenka. „Chtěla bych vás poznat lépe, jelikož každý z nás má v sobě něco, co můžeme ukázat.“
Podívala se smutně na panáčka. Panáček podal Klárce ruku a řekl: „Neodsuzuj podle vzhledu - to je oblíbené heslo plyšového lva -, ale až teprve dneska jsem pochopil, kolik problémů můžeme někomu udělat, když nezvážíme slova, která řekneme.“ Ještě dlouho spolu všichni mluvili, až je přemohla únava. Klárka jim zazpívala ukolébavku.
Psychoterapeutická pohádka
Psychoterapeutickou pohádku Šála králíčka Přitulíka od Katarzyny Cwojdzińske můžeme využít při práci s dětmi, které trpí určitým druhem nemoci.3 (český překlad)
Cíl pohádky: Pohádka je určena dětem, které jsou vážně nemocné. Takové děti trpí strachem ze smrti, a proto potřebují zvláštní péči a pomoc. Pohádka by měla navodit pocit vnitřního klidu. Dětem by mělo být ukázáno, co je dobré a pozitivní. Tuto pohádku můžeme také využít při čtení v nemocnicích nebo v hospicích.
Text pohádky:
Blížil se čas pobytu Dorotky v nemocnici. Nemoc, která postihla holčičku, vyžaduje zvláštní péči. Častěji slyšela rozpačitý hlas doktora, viděla maminčiny smutné oči. Jméno nemocnice v jejích uších neznělo optimisticky. Místo se však ukázalo lepší. Rodiče byli při dceři každou chvíli, kterou mohli. Často přicházeli babička s dědou. Návštěvy blízkých Dorotku nejvíce těšily. Měla ráda také sestřičky a Marťulku, která mluvila s dětmi s velkou citlivostí. V dětech vzbuzovala pocit radosti.
Jednoho odpoledne Dorotka našla na okně obláček. Najednou z obláčku vylezl malý králíček, přetáhl se oknem do pokoje a našel si hezké místo. Byl bílý jako sníh, a když se přiblížil k nemocnému dítěti, zjistilo, že je hebký, měkoučký a velmi teplý.
„O jéjé, jaký ty jsi teploučký, králíčku“ - zašeptalo děvčátko. „A měkoučký jako peříčko.“
„Jmenuji se Přitulík“ - představil se králíček. „A ty?“
„Jsem Dorotka.“
Králíček se usmál. „To je pěkné jméno“ - pověděl. „Víš, co znamená?“
„Ne“, odpověděla Dorotka.
„Tvoje jméno znamená: Dar Boha.“
Děvčátko se zaradovalo. Oba na chvíli zmlkli, ale Přitulík se zeptal: „Bojíš se?“
„Ano“, odpovědělo potichu děvčátko.
„Jsem s tebou“- řekl králíček, a přitulil se k děvčátku.
„Přitulíku, tvoje jméno je velice hezké“ - usmálo se děvčátko.
Malý králík řekl: „Víš, zajímám se o výrobu šál pro nemocné děti.“
„Ale proč?“ - zeptala se Dorotka. „Přece nemocné děti nemohou chodit ven.“
„Jak proč? Dorotko, ty nevíš, na co jsou šály? Jsou proto, aby zahřály srdce nemocných dětí. Jsou jako modlitba“ - řekl králíček.
„Jako modlitba? Proč?“ - zeptalo se děvčátko.
„Šálu můžeme udělat jedině tehdy, když myslíme na někoho, kdo ji bude potom nosit.“
„No“ - udivilo se děvčátko. „Ale to znamená, že ty šály prodáváš?“
„Ne. Rozdávám je jako dárky. Vidíš, Dorotko, co je nejpěknější, nemusí být na prodej. Kdybych prodal ty šály, ztratily by svoje kouzlo a měkkost.“
„A proč jsou zelené?“
„No, opravdu jsou modré. Mění barvu na zelenou, když jsem s dětmi. Tam, odkud pocházím, je všechno modré. A takové jasné! Můžeš slyšet hezké zvuky hudby. A když tam jsi, v srdci se rodí pokoj a štěstí. A už nic nebolí a není třeba se bát.“ Králíček ještě dodal: „A když nemocné dítě přejde přes duhu do nebe, zelená šála zůstane na zemi, aby ovinula srdce těch, kterým se stýská po dítěti.“
„Vezmeš mě tam? Do nebe?“ - zeptala se Dorotka potichu.
„Potkáme se tam, ale ještě ne teď. Potkáme se tam, až nastane ta správná chvíle“ - řekl Přitulík. „A teď už spi.“ Děvčátko poslechlo a zavřelo oči. Když je později otevřelo, králíčka už nenašlo. Na polštáři ležela zelená, měkoučká šála z vlny a na ní karta, na kterou Přitulík napsal: „Tato šála ať objímá tvé srdce, Dorotko, aby ti bylo vždy na srdci hezky.“
Oči Dorotky jsou naplněny slzami a smutkem. „Králíček odešel“- pomyslela si. Najednou si všimla obrázku položeného na stolku vedle zeleného svazku s bílými voňavými konvalinkami. Představoval pěkný obraz hor. Děvčátko po něm sáhlo a začalo číst slova svatého Jana od Kříže: „Všechno dobré je půjčené od Boha, to je jeho vlastnictví.“
Usmála se spokojeně. „Králíček se vrátil domů. Je šťastný.“ Přitulila se k měkké, zelené šále a pomyslela si: „Milovaný králíček mi tady nechal šálu, dar ze svého času, mysli a přátelství.“ Dorotka si posteskla, protože šálu dělat neumí. Vzpomněla si, že má modrý sešit, do kterého si může psát a malovat. Najednou se jí v hlavě mihlo: „Budu psát a kreslit o mých blízkých. To je úžasné, že mám zelené pastelky. Zelená to je přece barva naděje.“
Do pokoje vešla Marťulka. „Jaká hezká šála“ - řekla s radostí. „To je dárek“- odpověděla Dorotka, ale náhle změnila téma. „Víš, Marťulko, řeknu ti své tajemství, chceš?“
„Budu si psát a malovat do sešitu, ale nemůžu to nikomu říct a nikdo nikdy ho nebude číst. Až tehdy, když“... zastavila se. „Když půjdu přes duhu do nebe…“ Marťulka zašeptala: „Rozumím.“
„Pokud budu velice slabá na psaní a malování, povím ti a ty otevřeš sešit a na prázdnou stránku mi napíšeš nebo namaluješ to, o co tě poprosím, dobře?“
„Dobře, Dorotko“, souhlasila Marťulka.
Teprve teď si nemocné děvčátko všimlo, že na něj čeká dobrý jogurt a že je hladové.
Míjely další dny. Dorotka se stávala slabší a bledší. Těžko udržela v ruce propisku nebo pastelky. Blesklo jí hlavou. Poví všem blízkým o svém tajemství tak, jak mluvila s Marťulkou. Každý si myslel, že jedině on pomáhá děvčátku vyplnit sešit, ale všichni měli na jeho vytváření podíl. Dorotka jenom řekla: „Beatko, nakresli srdíčko pro mamku a taťku.“
Nebo prosila: „Petře, nakresli kvítko pro babičku.“ A za chvíli se v sešitu objevily lístečky, květinky. Tajně před ostatními si navzájem rodina i přátelé Dorotky psali a obdarovávali se dobrými slovy a kresbou a předávali si navzájem radost.
K večeru se děvčátko začalo cítit velice slabounké. Ukázalo rukou na sešit a Alutka mu ho podala. Do sešitu napsalo zelenou propiskou: „Jste v mých srdcích.“ Alutka odložila sešit na místo. Nemocné děvčátko zavřelo oči. Chvíli potom usnulo s úsměvem, zabalené do zelené šály. Zdál se mu sen o malém králíčkovi s klubíčkem zelené vlny v tlapkách. Uhádnete, jak se jmenoval?
Závěr
Cílem celého materiálu (Čtenář. 2009, roč. 61, č. 7/8, s. 261-263, č. 9, s. 330-331) bylo představit terapii pohádkou, charakteristiku terapeutických pohádek a využití terapie v dětských odděleních. Terapie pohádkou je zaměřena na děti v předškolním a mladším školním věku. Děti se v tomto věku setkávají s problémy a situacemi, které u nich vzbuzují pocit strachu, úzkosti a nebezpečí. S vypořádáním se s těmito pocity a situacemi jim může být nápomocna pohádka, která pomáhá překonávat postupný přechod od dětství k dospělosti. Terapie pohádkou je novým fenoménem v oblasti bi-blioterapie a měla by být více využívána v dětských odděleních knihoven.
ODKAZY:

1 KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online databáze]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2003- [cit. 2008-12-15]. Průběžně aktualizováno. Dostupné na www: http://sigma.nkp.cz/cze/ktd.

2 PYKA, Barbara. Scenariusz drugi dla Kl. II. [online]. [cit. 2009-04-05]. Dostupné na www: http://www.katowice.eu/sznupek/sp/2SP2.pdf.

3 CWOJDZIŃSKA, Katarzyna. Szalik królika Przytulika. [online]. c2005, [cit. 2009-05-25]. Dostupné na www: http://abcbaby.pl/?page=Structure&id=243.

Literatura:

• POSKIEROVÁ, Lucie. Uplatnění biblioterapie v českých a v zahraničních knihovnách se zaměřením na pohádkoterapii. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2009. Vedoucí diplomové práce Mgr. Barbora Koneszová.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2