Ochrana národního movitého kulturního dědictví - odkyselování papíru

O problematice kyselého papíru slyšel už asi téměř každý. Žloutnutí a křehnutí papíru a posléze jeho rozpad způsobený kyselostí se stává klíčovým problémem knihoven a archivů, jejichž úkolem je uchování tohoto materiálu jako nejrozšířenějšího nosiče informací pro další generace čtenářů a badatelů. Jde o produkci tisků od poloviny 19. století, kdy se papír začal průmyslově vyrábět z organických surovin a používala se nevhodná pojiva, do konce 20. století, tedy do uplatňování mezinárodní normy ISO 9706 Informace a dokumenty - Papír pro dokumenty - Požadavky na trvanlivost, která u nás nabyla platnost od 1. 6. 1996. Zatímco o budoucnost je touto normou postaráno, dokumenty z předcházejících 150 let zůstávají ohrožené. Uchování těchto papírových knihovních a archivních materiálů konzervačního charakteru je možné pouze tehdy, pokud dojde k omezení kyselosti, která je příčinou nezadržitelné degradace a může mít za následek úplnou ztrátu vzácných a jedinečných dokumentů již za několik desetiletí. Proces odkyselení a zajištění alkalické rezervy v papíru představuje ochranu papírových dokumentů na 300 až 500 let. Problematika konzervování papíru je aktuálním tématem pro mnoho zemí. V mezinárodním kontextu je oblast trvalého uchová-ní sbírek tradičních dokumentů předmětem výzkumu i praktické aplikace největších knihoven.

Například Kongresová knihovna ve Washingtonu provádí odkyselování již 30 let, a to několika speciálně vyvíjenými metodami, Národní knihovna Francie od roku 1989 původně metodou zkapalněného plynu a od konce 90. let byl vyvíjen nový odkyselovací systém Separex. Národní knihovna v Nizozemí provádí odkyselování v rámci projektu Metamorfoze podporovaném holandskou vládou od roku 1998, Národní knihovna Švýcarska odkyseluje od roku 2000 v rozsahu 40 tun papíru ročně. Národní knihovna v Rakousku prováděla ošetření novin roztokem metylcelulózy a hydroxidu vápenatého ve vakuové komoře a voda se z papíru odstraňovala vymrazováním. Takto byl ošetřen celý novinový fond. V SRN v Národní knihovně v Lipsku prováděli odkyselování plynováním, ale využívají i služeb firmy ZIB (Centrum für Bücherhandlung GmBH) specializované na fyzickou opravu poškozených děl. Státní knihovna v Mnichově připravila 1,7 mil. svazků k odkyselení, ale stejné množství musela z důvodu křehkého a lámavého papíru z tohoto procesu vyloučit. V Polsku bylo v letech 2000-2008 v rámci schváleného národního projektu zřízeno šest pracovišť v Národní knihovně ve Varšavě a na několika významných univerzitách a ta byla vybavena technologiemi Bookkeeper a Neschen - jde o koncepční přístup, který dosud nemá v jiných zemích obdoby. Na Slovensku v minulých čtyřech letech řešili v rámci základního výzkumu problém deacidifikace kyselého papíru ve spolupráci se Slovenskou technickou univerzitou, Slovenským národním archivem, Slovenskou akademií věd a partnery v USA, Švýcarsku, Německu a dalšími. Výzkum skončil 31. 12. 2008 a nyní připravuje Národní knihovna v Martině hromadné odkyselování lignocelulózových nosičů informací v paměťových institucích na Slovensku.

I v České republice existuje podpora ochrany kulturního dědictví. Státní kulturní politika, přijatá vládou České republiky 19. listopadu 2008 na léta 2009-2014, se zabývá ochranou národního movitého kulturního dědictví. Podrobněji je tato strategie uvedena v Koncepci rozvoje knihoven na léta 2004-2010. Již v roce 2007 projednala Ústřední knihovnická rada záměr vytvoření Technického centra knihoven při Moravské zemské knihovně, které by bylo zaměřené na dlouhodobé účinné konzervování a restaurování knihovních dokumentů a bylo by vybaveno moderní technologií údržby knihovního fondu, především takovou, která by ochránila papír před jeho degradací.

Technologie nejčastěji používané pro odkyselování v současné době jsou Bookkeeper pro knihy a velkoformátové noviny a Neschen pro jednolistové dokumenty, jako je grafika, mapy nebo archivní materiály. Nabízí se ještě technologie Booksaver, která je pomalejší a pro papír je šetrnější, neboť systém je plynný s využitím chemikálií a vodní páry, je však dvojnásobně nákladná ve srovnání s technologií Bookkeeper.

Metoda Bookkeeper představuje kapalný proces, vyvinutý firmou Preservation Technologies v USA. Princip spočívá ve využití oxidu hořečnatého, který se penetruje do struktury papíru, nemění vzhled, nerozpouští lepidla, razítka či inkousty a není toxický, zajišťuje alkalickou rezervu a papír zpevňuje. Technologicky se jedná o nádoby, do kterých se vkládají nosiče, v nichž jsou upevněny knihy vějířovitě otevřené, a to umožní, aby se disperze dostala mezi jednotlivé stránky (viz obr. č. 1 a 2).

Metoda Neschen, také nazývána jako tzv. Bükenburský proces, byla vyvinuta firmou Neshen a typ C900 je zařízení, kde se jednolistové papíry do stroje vkládají a vyjímají ručně, projdou lázní (směs odkyselovacího roztoku, fixativ a zpevňovacího roztoku) a současně se vysuší. Po sušení je třeba ještě listy vyrovnat mezi válci nebo v lisu. Šířka linky je 90 cm (obr. č. 3).

Srovnáním technologie Bookkeeper a Neschen je zřejmé, že pro hromadné odkyselování knih je prioritní technologie Bookkeeper, zatímco technologie Neschen pro jednolisty se využije spíše u archivních materiálů.

V prosinci 2008 vyhlásilo Ministerstvo kultury ČR Výzvu k podání žádostí o poskytnutí podpory v rámci Integrovaného operačního programu pro období let 2007-2013, ve které je jako podporovaná aktivita 5.1a „Vytváření a zefektivňování národních metodických center pro vybrané oblasti kulturního dědictví“. Moravská zemská knihovna Brno se rozhodla zpracovat a podat projekt do tohoto programu. Nejprve oslovila Národní knihovnu Praha a krajské knihovny jako partnery, kteří mají zájem o odkyselení svých fondů, a potom Národní archiv ČR, který na základě dlouholetého sledování této problematiky usiluje též o možnosti odkyselování a v minulosti se už pokoušel o získání kofinancování pilotního pracoviště hromadného odkyselování prostřednictvím zahraniční finanční pomoci z mechanismů EHP Norsko.

Na první koordinační schůzce hlavních partnerů budoucího projektu, která se konala na půdě NK ČR, bylo rozhodnuto, že je nutné se o získání dotace pokusit. Hlavním úkolem projektu „Národní centrum ochrany knihovních dokumentů“ bude vybudování dvou pracovišť hromadného odkyselování - a to v Národním archivu v Praze pro archivy České republiky a v Moravské zemské knihovně v Brně pro národní a vědecké knihovny České republiky - a ta vybavit příslušnými technologiemi. Technologický dozor, kontrolu kvality odkyselovacího procesu a přírodovědný výzkum pro obě pracoviště bude zajišťovat Národní archiv, respektive jeho výzkumné chemické laboratoře. NK nabízí projektu koordinační funkci, spolupráci na výzkumné části, pomoc při stanovení priorit výběru dokumentů k odkyselování, vytvoření software „registr odkyselování“, který by napomohl logistice odkyselování, a evidenci odkyselených publikací tak, aby docházelo co nejméně k duplicitám; konečný stav bude zaznamenán do Souborného katalogu. Společně musí vypracovat metodu pro stanovení postižení dokumentů a výběru pro odkyselení.

I když podle výsledků posledního jednání mezi účastníky projektu a zástupci MK ČR z oddělení projektového řízení není zcela jasné, zda bude projekt do IOP5.1a přijat, nutnost začít s odkyselováním stále trvá. Je za pět minut dvanáct.

• ĎUROVIČ, Michal - PAULUSOVÁ, Hana - Zelinger, Jiří: Hromadné odkyselování archivních a knihovních sbírek. Archivní časopis, 50, 2000, s. 73-84.

• BAJZÍKOVÁ, Martina: Trvanlivost papiera a písemností. Knižnica, 9, 2008, č. 11-12, s. 69-71.

• Odkwaszanie zbiorów bibliotecznych i archiwalnych w Polsce. Warszawa: Biblioteka Narodova, 2008. 110 s. ISBN 978-83-7009-729-5.

• KUBÍČEK, Jaromír - SAPÁKOVÁ, Blanka. Národní centrum ochrany knihovních dokumentů. Knihovny současnosti 2009. Brno: Sdružení knihoven ČR, 2009. s. 19-26. ISBN 978-80-86249-54-4.