PO KOM SE JMENUJE? Šmidingerova knihovna Strakonice

Počátky veřejného knihovnictví ve Strakonicích, stejně jako v mnoha českých krajích a městech, spadají do poloviny devatenáctého století, do doby, které jsme si zvykli říkat národní obrození. Základem knihovny se stal soubor knih, které v roce 1843 věnoval městu páter Josef Schmidinger. Množství knih ani jejich uložení nám není známo. Až o devět let později se objevuje další písemný doklad. V říjnu 1852 se v závěti P. J. Schmidingera objevuje také věta: „Na strakonickou českou knihovnu pod jménem Josef Schmidinger věnuji 1000 zlatých ve stříbře žádaje, aby ji spravovalo šest měšťanů, a to se rozumí moudrých, hodných a poctivých.“

V roce 1880 byla knihovna umístěna v tzv. Besedě na Velkém náměstí. Po výstavbě a otevření Spolkového domu - Sokolovny - sem byla knihovna přemístěna do dvou místností v prvním patře. Z roku 1916 máme první doklad o čítárně.

Dne 2. 9. 1931 byla knihovna ze Spolkového domu přestěhována (zůstala zde zachována knihovna spolková) do místností v prvním patře obecné školy (bývalá tělocvična) na náměstí Svobody, kde byla umístěna až do roku 1946. Zůstala i původní výpůjční doba: středa a sobota od 13 do 16 hodin. V roce 1949 byla knihovna přestěhována do místností v hradu, kde sídlí dodnes. Jako okresní knihovna slouží od roku 1950.

V roce 1951 vzniklo první hudební oddělení, později jen koutek gramofonových desek. V roce 1962 bylo založeno metodické oddělení. V roce 1975 vzniklo oddělení pro dospívající mládež, které bylo po nějakém čase zrušeno, v roce 1980 oddělení politické literatury, také postupně zrušeno. V roce 1981 přibylo pracoviště regionální. V roce 1997 bylo otevřeno samostatné informační oddělení pro neziskový sektor - RC ICN (regionální centrum Informačního centra nadací a jiných neziskových organizací). V roce 1998 se Šmidingerova knihovna stala jedinou knihovnou v jižních Čechách se samostatným oddělením pro nevidomé čtenáře. Pro ty jsou na kazetách namluveny knihy a zasílají se zájemcům zdarma domů. Začátkem roku 2000 bylo znovu obnoveno hudební oddělení. V průběhu let byly služby knihovny rozšiřovány; v současnosti mohou čtenáři využít bibliograficko-informační služby, meziknihovní a rezervační služby, vyhledávání informací na internetu, v on-line katalogu knihovny, v souborném katalogu knihoven. Knihovna poskytuje lekce informační výchovy a exkurze, pořádá besedy se spisovateli. Rozvážíme knihy imobilním občanům. Uživatelům jsou k dispozici databáze EPIS, ABUS a IDOS.

V roce 2006 prošla knihovna i celý areál hradu rozsáhlou rekonstrukcí, provoz knihovny byl proto na rok přesunut do budovy pobočky v Husově ulici. Od 9. května 2007 je knihovna zpět v původních zrekonstruovaných prostorách. K dnešnímu dni je ve fondu okolo 109 798 svazků, kterými listuje 3385 čtenářů.

Páter Josef Šmidinger (24. 10. 1801-2. 2. 1852) se narodil jako třetí dítě v rodině kupce Jana Josefa Schmiedingera a jeho ženy Karolíny, dcery Jakuba Mrázka z Mladé Vožice. Josef vychodil nejprve německou tzv. normální školu ve Strakonicích, poté studoval gymnasiální školu v Písku a následovala studia na vyšší škole v Praze, kde studoval filosofii. Již z dob studií se datuje jeho přátelství s Plánkem, Čelakovským a jinými významnými osobnostmi našeho národního obrození. V roce 1825 probíhaly v Praze bouřlivé střety mezi studenty a řemeslnickou mládeží v okolí Klementina. Mladý Šmidinger se jako mnoho jiných do bojů zapojil, byl za to potrestán vyloučením z university a násilným odvedením na vojnu.

Šmidinger, aby se vyhnul alespoň nejhoršímu ponižování, se nejprve stal seržantem, později díky studiu techniky učitelem na vojenské škole a získal poddůstojnickou hodnost. Tehdy se však již naplno projevila jeho plicní choroba a z vojny byl propuštěn.

Po propuštění z vojenské služby pokračoval Josef ve studiu bohoslovectví nejprve v Praze (1829-1832) a později v Českých Budějovicích, kde byl také ve věku 32 let vysvěcen biskupem Arnoštem Konstantinem Růžičkou 25. července 1833. Z dob jeho bohosloveckých studií se také datuje jeho členství v Matici české, kdy mezi svými spolužáky získával další členy a prodával české knihy.

Pro chatrné zdraví nemohl po vysvěcení zastávat žádný církevní úřad, a proto se stal v roce 1834 učitelem hlavní školy ve Strakonicích. Ještě téhož roku pak přijal místo vychovatele u barona F. Dlouhoveského-Chanovského v Němčicích. Hlavně Šmidingerovou zásluhou se tento pak stal jedním z prvních členů Matice české. Později přijal Šmidinger místo vychovatele v rodině Veithově, v té době jedné z nejbohatších v Čechách.

S rodinou Veithů často cestoval po jejích statcích, a tím se rozšiřovalo i jeho pole působnosti po Čechách (Slansko, České Budějovice ad.) i Rakousku (Vídeň). V této době založil veřejnou knihovnu ve Strakonicích (roku 1843) a byl iniciátorem vzniku mnoha dalších (např. v Němčicích). V roce 1845 musel Šmidinger opustit své místo u Veithů, obdržel od rodiny penzi a bylo mu nabídnuto kaplanství, které ale nepřijal. Nějaký čas ještě pobýval na statcích Veithů u Sušice a koncem roku 1845 se stal vychovatelem v rodině vlasteneckého statkáře Šafaříka v Tažovicích na Strakonicku. V roce 1849 mu bylo nabídnuto místo výpomocného kněze na faře v Hostomicích pod Brdy. Nadále pokračoval v buditelské činnosti. Pro sbírku na stavbu Národního divadla odevzdal 5. 12. 1851 celkem 24 zlatých a 27 krejcarů. Pro Matici českou získal více než 400 členů a vybral asi 20 000 zlatých (což byla asi 1/5 základního jmění). Již 10. 5. 1844 byl zvolen za zásluhy o rozšíření Matice české za čestného člena.

Začátkem roku 1852 odjel do Prahy pro nové knihy. Byla značná zima a pršelo. Šmidinger onemocněl a přes obětavou a vzornou péči hostomických občanů i lékařů zemřel 2. února 1852.

Jeho závěť (otištěná v časopise Blahozvěstdne 13. února 1852, která je též zdrojem výše uvedených informací) je dalším důkazem celoživotní snahy o šíření české knihy. Celé své jmění odkázal různým dobročinným organizacím a knihovně, kterou založil.

Knihovna ve Strakonicích tak nese jméno významného českého buditele.