Klub dětských knihoven a jeho lidé

LENKA VÁCLAVÍKOVÁ ANTOŠOVÁ < antosova@knihovnahk.cz

Logo Klubu dětských knihovenKlub dětských knihoven oslavil v loňském roce patnácté narozeniny. Za léta své existence se stal největší a zcela určitě i nejaktivnější odbornou sekcí Svazu knihovníků a informačních pracovníků. V současné době má více než 300 členek tzv. „děvčátek“ a jednoho čestného člena, výkonného tajemníka SKIP, dr. Romana Giebische. Klub tvoří 12 regionálních Klubek, vrcholným koordinačním orgánem je mozkový trust. Trust, čili vedení KDK, to jsou především předsedkyně regionálních klubek a garantky celostátních klubových projektů. Klub má jako každá správná instituce i vlastního tajemníka. V této roli exceluje Stáňa Benešová, ředitelka novapacké knihovny. Šedou eminencí, dobrým duchem a hybným motorem KDK byla a je Zlata Houšková, tajemnice „velkého“ SKIPu.
Členky KDK sdružuje především úsilí o podporu dětského čtenářství, hledání stále nových forem práce se čtenáři i nečtenáři a vlastně všechno, co přispívá k rozvoji a zlepšování služeb dětem. Členky KDK vzájemně velmi úzce spolupracují, informují se o svých aktivitách, ochotně si vyměňují nápady, vymýšlejí nové projekty. Rády a hojně se účastní vzdělávacích aktivit a nabyté zkušenosti potom ihned praktikují při svých činnostech s dětmi. Členky KDK „hltají“ dětskou literaturu mnohem více než samotní dětští čtenáři. Pro vzájemnou komunikaci využívají především elektronickou konferenci „Andersen“, která vznikla nejprve jako komunikační kanál pro první společnou Noc s Andersenem. Dnes je otevřenou elektronickou konferencí pro „děckaře“; pravděpodobně je nejživější a nejkreativnější českou oborovou e-konferencí vůbec.
Zprava: Zlata Houšková, Roman Giebisch, Lenka Václavíková Antošová, autorka článku, v pořadí čtvrtá předsedkyně KDK Netroufla bych si říci, zda všechny dobré „děckařky“ musí být nutně i členkami KDK, ale mohu říci, že mnoho knihovnic si svou práci s dětským čtenářem už vůbec bez KDK nedovede představit. „Děckařka“ - toto nové slovo v české slovní zásobě - označuje všechny ty úžasné, kreativní a skromné osůbky, které se pohybují po českých dětských knihovnách, po večerech si doma připravují besedy a soutěže pro děti, malují plakáty, vyrábějí loutky, převlékají se do kostýmů, a vůbec si neuvědomují, jak obrovskou a záslužnou práci s naprostou samozřejmostí každý den vykonávají. Dovolím si použít výrok Mirky Čápové z Uherského Hradiště, jedné z duchovních matek úžasného projektu Noc s Andersenem, který pronesla na Valné hromadě KDK a semináři Mozkobraníve Svitavách v listopadu 2008: „Kdyby nebylo KDK, musely bychom si ho vymyslet.“ A za sebe ještě dodatek: „Kdyby nebylo děckařek, nebyli by v Česku dětští čtenáři.
Jak to vše začalo
Možná by se nyní hodila malá exkurze do roku 1994, tedy do doby, kdy Klub vznikl. Nikdy nic „nevznikne“ samo od sebe, za každým počinem stojí obrovské úsilí konkrétních lidí. O lidech, jejichž nadšení a práce stojí právě za vznikem Klubu dětských knihoven, jsou následující řádky. Napsala je historicky první předsedkyně Klubu Božena Blažková. Svůj příspěvek nazvala případně - Malá pamětnická.
Pamětníkem se člověk stává nepozorovaně a rychle. Prostě najednou zjistíte, že jste byli přímo u toho, když něco nového vznikalo. V knihovnictví jsem začala pracovat v roce 1966 a díky Květě Lánské z Chrudimi jsem v prosinci roku 1968 měla možnost být přítomna ustavujícího sjezdu Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP). V dubnu 1990 jsem se zúčastnila ustavujícího sjezdu obnoveného SKIPu a následně jsem se začala podílet i na práci našeho regionálního výboru. Proč na to vzpomínám? Božena Blažková, historicky první předsedkyně KDK (vpředu), za ní stojí Stáňa Benešová, tajemnice KDK
V devadesátých letech jsme se všichni hodně a rádi scházeli. Akcí nebylo mnoho a v řadě věcí jsme se snažili navazovat na tradiční aktivity s novým obsahem. Obnovily se tak například knihovnické týdny (Břeclav, Rožnov pod Radhoštěm). Díky aktivitě soboteckých knihovnic Aleny Pospíšilové a Lenky Dědečkové se v roce 1993 v rámci festivalu Šrámkova Sobotka sešlo 15 knihovnic, které si kromě festivalového programu připravily i svůj vlastní knihovnický program. V dalším roce se nás sešlo jednou tolik a řada kolegyň přijížděla jen na den či dva. Vzhledem k tomu, že Sobotka se koná začátkem prázdnin a většina z nás byla v té době matkami dětí školních i předškolních, uvítaly jsme možnost vzít své děti s sebou. Postupně pro ně vznikal i samostatný program. V roce 1994 byl ve čtvrtek 7. července uspořádán Den Svazu knihovníků a informačních pracovníků, který byl zaměřen na představení činnosti Svazu nejen kolegům, ale i veřejnosti. Jednání bylo zaměřeno na téma „mladí lidé v knihovnách“. V závěrech z jednání bylo ustanoveno, že při SKIP začne pracovat skupina zájemců o dětské čtenářství. Základnou se stal regionální výbor SKIP východní Čechy a následující knihovnické týdny v Sobotce (konaly se do roku 2003).
První schůzka Klubu dětských knihoven SKIP se konala v rámci semináře k informační výchově, který pořádala Národní knihovna ČR v Hradci Králové ve dnech 3.-5. října 1994. Činnost nově ustaveného klubu navazovala na tradiční setkávání pracovníků dětských oddělení, které se u nás na východě Čech konalo pravidelně od sedmdesátých let, a na práci aktivu pro práci s dětmi a mládeží při Národní knihovně. Zakládajících členek KDK bylo dvacet tři (řazeno abecedně: Božena Blažková - Pardubice, Miroslava Čápová - Uherské Hradiště, Jana Černohlávková - Hradec Králové, Jarka Dvořáková - Horní Bečva, Eva Filipová - Jičín, Miroslava Frolíková - Kladno, Zlata Houšková - Praha, Vlasta Janáková - Příbram, Zuzana Ježková - Praha, Anna Jindrová - Příbram, Eva Kordová - Turnov, Eva Kubšová - Děčín, Marcela Macháčková - Praha, Dana Nepovímová - Chomutov, Anděla Poslušná - Soběslav, Alena Pospíšilová - Sobotka, Ivana Procházková - Králíky, Božena Solová - Stříbro, Helena Šlesingerová - Plzeň, Naděžda Štěrbová - Čelákovice, Iva Vávrová - Rychnov nad Kněžnou, Marie Vondrů - České Budějovice a Dáša Vrchlabská - Ostrava).
Mezi výše uvedenými kolegyněmi je několik známých jmen. Jsou to stále aktivní a nápadité knihovnice, které doposud tvoří jádro „mozkového trustu“ klubu a garantují některé z aktivit. Před patnácti lety jsme se společně začaly zabývat vlivem rodiny, školy a knihovny na dětské čtenářství. Zajímalo nás, co obecně ovlivňuje čtenářství dítěte a co od nás knihovníků potřebují nejen děti, ale i jejich rodiče a učitelé. Hodně jsme také přemýšlely o tom, jak by měla vlastně vypadat knihovna pro děti a snažily jsme se odhadnout, jak počítače ovlivní nejen naši práci, ale celou společnost.
V úvodu jsem napsala, že jsme se rády scházely a naší první společnou akcí byl knihovnický týden v Sobotce. Je krásné, že i po patnácti letech se stále těšíme na společná inspirativní pracovní i společenská setkání ať již na celostátní či regionální úrovni.
Božena Blažková je i v penzijním věku stále aktivní členkou KDK. Za tu obrovskou práci, kterou na poli „děckařiny“ vykonala, se jí dostalo kromě samozřejmého uznání kolegů i několika „oficiálních“ profesních ocenění. V roce 2007 byla pasována rytířkou Řádu krásného slova a na loňské Valné hromadě KDK v Brně získala z rukou předsedy SKIPu dr. Víta Richtera Cenu českých knihovníků, tzv. Knihovnickou kapku; ta je obvykle udělována jednou za tři roky jako ocenění za přínos českému knihovnictví.
V pořadí druhou předsedkyní Klubu je bývalá dlouholetá ředitelka jičínské knihovny Lída Košťálová. Její jméno mají všechny děckařky spojené s jednou z nejlepších oborových akcí Knihovnickou dílnou, pořádanou v rámci festivalu Jičín - město pohádky. Díky Dílně, jíž byla Lída po mnoho let garantkou, se dostalo rehabilitace měsíci září, který byl vždy nenáviděn za to, že jím končí prázdniny a doba dovolených, zase začíná školní rok a spolu s ním nás na nekonečně dlouhou dobu opět čekají zapomenuté přezůvky, poznámky v žákovské knížce a rodičovská sdružení. Musím se přiznat, že babí léto v malebném Jičíně, strávené ve společnosti kolegyň a kamarádek, jen velmi těžko nalézá mezi mými profesními zážitky rovnocenného konkurenta.
Eva Sedláčková, v pořadí třetí předsedkyně KDK I třetí z galerie žen, které se za minulých patnáct let vystřídaly na postu předsedkyně Klubu, je úžasná a nezapomenutelná. Eva Sedláčková je bývalou vedoucí ústřední dětské půjčovny Mahenovy knihovny v Brně. V současné době je redaktorkou skvělého a inspirativního dětského magazínu Pojď si hrát. Eva se do srdcí knihovnic, učitelek, rodičů, ale především prvňáčků v celé republice zapsala mimo jiné svým projektem Poprvé do školy - poprvé do knihovny. Její unikátní projekt získal v roce 2004 cenu Ministerstva kultury ČR v soutěži Knihovna roku v kategorii významný informační počin.
Je ale celá řada dalších kolegyň, které by si v souvislosti s oslavou patnáctin Klubu dětských knihoven zasloužily alespoň kratičkou zmínku, protože bez jejich práce by Klub nebyl tím, čím je, báječnou studnicí nápadů a neutuchající aktivity, která směřuje k jedinému cíli - k podpoře dětského čtení a čtenářství. Za všechny, které by si zasloužily ne zmínku, ale medaili, jsou to dvě jména: Zlata Houšková, která je hlavou i krkem Klubu, neúnavnou a stále pozitivně naladěnou organizátorkou stojící za všemi klubovými aktivitami, a obětavá a vždy připravená poradit a pomoci Iva Hutařová ze „Sukovky“ (Sukova studijní knihovna literatury pro mládež), která je duchovní matkou ankety Suk - Čteme všichni či projektu Knížka pro prvňáčka.
O tom, jaký bude Klub dětských knihoven, co bude dělat, jaké aktivity nabídne svým členům a jejich prostřednictvím dětským čtenářům v letech příštích, rozhodujeme my, všichni členové KDK. Máme úplně jiné podmínky, než měl Klub před oněmi patnácti lety, kdy jej tvořily dvě desítky nadšených knihovnic. Knihovny pro děti přestávají děsit přecpanými knižními regály a začínají více vypadat jako pohodlné pokojíčky lákající k četbě, jsou barevnější a veselejší. Podstatně se změnily informační technologie. V každé knihovně svítí monitory počítačů. My si bez nich svou práci už nedokážeme ani představit, a pro děti jsou nesrovnatelně větším lákadlem než knížka. Přesto děti stále čtou. Mezi nejaktivnější uživatele dětských knihoven v Česku ale často patří vietnamští školáci. I knížky jsou jiné. Organizovaný zločin už prorostl i do komunity pojídačů ponožek a hrdinou čtenářských deníků není hrdý náčelník Apačů, ale krásný, bohatý, a k tomu ještě charakterní upír.
Vypůjčím si na závěr slova své předchůdkyně Evy Sedláčkové, která mohou být i jakýmsi přáním Klubu k jeho narozeninám: „Základním předpokladem pro úspěšnou existenci KDK je ochota či dokonce až vnitřní potřeba sdílet - sdílet zkušenosti, nápady, náměty či informace - podpořená ochotou jednotlivých knihovnic dávat (ze sebe) něco navíc s pocitem, že přispívají k rozvoji oboru. Věřím, že nám vydrží i do dalších let.
Tolik stručně z historie Klubu a pár zmínek o několika jeho lidech. O společných celoklubových projektech, celorepublikových i regionálních aktivitách a akcích na podporu dětského čtenářství bych chtěla psát příště.
Foto archiv autorky


Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2