Klub dětských knihoven a jeho lidé

Klub dětských knihoven oslavil v loňském roce patnácté narozeniny. Za léta své existence se stal největší a zcela určitě i nejaktivnější odbornou sekcí Svazu knihovníků a informačních pracovníků. V současné době má více než 300 členek tzv. „děvčátek“ a jednoho čestného člena, výkonného tajemníka SKIP, dr. Romana Giebische. Klub tvoří 12 regionálních Klubek, vrcholným koordinačním orgánem je mozkový trust. Trust, čili vedení KDK, to jsou především předsedkyně regionálních klubek a garantky celostátních klubových projektů. Klub má jako každá správná instituce i vlastního tajemníka. V této roli exceluje Stáňa Benešová, ředitelka novapacké knihovny. Šedou eminencí, dobrým duchem a hybným motorem KDK byla a je Zlata Houšková, tajemnice „velkého“ SKIPu.

Členky KDK sdružuje především úsilí o podporu dětského čtenářství, hledání stále nových forem práce se čtenáři i nečtenáři a vlastně všechno, co přispívá k rozvoji a zlepšování služeb dětem. Členky KDK vzájemně velmi úzce spolupracují, informují se o svých aktivitách, ochotně si vyměňují nápady, vymýšlejí nové projekty. Rády a hojně se účastní vzdělávacích aktivit a nabyté zkušenosti potom ihned praktikují při svých činnostech s dětmi. Členky KDK „hltají“ dětskou literaturu mnohem více než samotní dětští čtenáři. Pro vzájemnou komunikaci využívají především elektronickou konferenci „Andersen“, která vznikla nejprve jako komunikační kanál pro první společnou Noc s Andersenem. Dnes je otevřenou elektronickou konferencí pro „děckaře“; pravděpodobně je nejživější a nejkreativnější českou oborovou e-konferencí vůbec.

Netroufla bych si říci, zda všechny dobré „děckařky“ musí být nutně i členkami KDK, ale mohu říci, že mnoho knihovnic si svou práci s dětským čtenářem už vůbec bez KDK nedovede představit. „Děckařka“ - toto nové slovo v české slovní zásobě - označuje všechny ty úžasné, kreativní a skromné osůbky, které se pohybují po českých dětských knihovnách, po večerech si doma připravují besedy a soutěže pro děti, malují plakáty, vyrábějí loutky, převlékají se do kostýmů, a vůbec si neuvědomují, jak obrovskou a záslužnou práci s naprostou samozřejmostí každý den vykonávají. Dovolím si použít výrok Mirky Čápové z Uherského Hradiště, jedné z duchovních matek úžasného projektu Noc s Andersenem, který pronesla na Valné hromadě KDK a semináři Mozkobraníve Svitavách v listopadu 2008: „Kdyby nebylo KDK, musely bychom si ho vymyslet.“ A za sebe ještě dodatek: „Kdyby nebylo děckařek, nebyli by v Česku dětští čtenáři.“

Jak to vše začalo

Možná by se nyní hodila malá exkurze do roku 1994, tedy do doby, kdy Klub vznikl. Nikdy nic „nevznikne“ samo od sebe, za každým počinem stojí obrovské úsilí konkrétních lidí. O lidech, jejichž nadšení a práce stojí právě za vznikem Klubu dětských knihoven, jsou následující řádky. Napsala je historicky první předsedkyně Klubu Božena Blažková. Svůj příspěvek nazvala případně - Malá pamětnická.

Božena Blažková je i v penzijním věku stále aktivní členkou KDK. Za tu obrovskou práci, kterou na poli „děckařiny“ vykonala, se jí dostalo kromě samozřejmého uznání kolegů i několika „oficiálních“ profesních ocenění. V roce 2007 byla pasována rytířkou Řádu krásného slova a na loňské Valné hromadě KDK v Brně získala z rukou předsedy SKIPu dr. Víta Richtera Cenu českých knihovníků, tzv. Knihovnickou kapku; ta je obvykle udělována jednou za tři roky jako ocenění za přínos českému knihovnictví.

V pořadí druhou předsedkyní Klubu je bývalá dlouholetá ředitelka jičínské knihovny Lída Košťálová. Její jméno mají všechny děckařky spojené s jednou z nejlepších oborových akcí Knihovnickou dílnou, pořádanou v rámci festivalu Jičín - město pohádky. Díky Dílně, jíž byla Lída po mnoho let garantkou, se dostalo rehabilitace měsíci září, který byl vždy nenáviděn za to, že jím končí prázdniny a doba dovolených, zase začíná školní rok a spolu s ním nás na nekonečně dlouhou dobu opět čekají zapomenuté přezůvky, poznámky v žákovské knížce a rodičovská sdružení. Musím se přiznat, že babí léto v malebném Jičíně, strávené ve společnosti kolegyň a kamarádek, jen velmi těžko nalézá mezi mými profesními zážitky rovnocenného konkurenta.

I třetí z galerie žen, které se za minulých patnáct let vystřídaly na postu předsedkyně Klubu, je úžasná a nezapomenutelná. Eva Sedláčková je bývalou vedoucí ústřední dětské půjčovny Mahenovy knihovny v Brně. V současné době je redaktorkou skvělého a inspirativního dětského magazínu Pojď si hrát. Eva se do srdcí knihovnic, učitelek, rodičů, ale především prvňáčků v celé republice zapsala mimo jiné svým projektem Poprvé do školy - poprvé do knihovny. Její unikátní projekt získal v roce 2004 cenu Ministerstva kultury ČR v soutěži Knihovna roku v kategorii významný informační počin.

Je ale celá řada dalších kolegyň, které by si v souvislosti s oslavou patnáctin Klubu dětských knihoven zasloužily alespoň kratičkou zmínku, protože bez jejich práce by Klub nebyl tím, čím je, báječnou studnicí nápadů a neutuchající aktivity, která směřuje k jedinému cíli - k podpoře dětského čtení a čtenářství. Za všechny, které by si zasloužily ne zmínku, ale medaili, jsou to dvě jména: Zlata Houšková, která je hlavou i krkem Klubu, neúnavnou a stále pozitivně naladěnou organizátorkou stojící za všemi klubovými aktivitami, a obětavá a vždy připravená poradit a pomoci Iva Hutařová ze „Sukovky“ (Sukova studijní knihovna literatury pro mládež), která je duchovní matkou ankety Suk - Čteme všichni či projektu Knížka pro prvňáčka.

O tom, jaký bude Klub dětských knihoven, co bude dělat, jaké aktivity nabídne svým členům a jejich prostřednictvím dětským čtenářům v letech příštích, rozhodujeme my, všichni členové KDK. Máme úplně jiné podmínky, než měl Klub před oněmi patnácti lety, kdy jej tvořily dvě desítky nadšených knihovnic. Knihovny pro děti přestávají děsit přecpanými knižními regály a začínají více vypadat jako pohodlné pokojíčky lákající k četbě, jsou barevnější a veselejší. Podstatně se změnily informační technologie. V každé knihovně svítí monitory počítačů. My si bez nich svou práci už nedokážeme ani představit, a pro děti jsou nesrovnatelně větším lákadlem než knížka. Přesto děti stále čtou. Mezi nejaktivnější uživatele dětských knihoven v Česku ale často patří vietnamští školáci. I knížky jsou jiné. Organizovaný zločin už prorostl i do komunity pojídačů ponožek a hrdinou čtenářských deníků není hrdý náčelník Apačů, ale krásný, bohatý, a k tomu ještě charakterní upír.

Vypůjčím si na závěr slova své předchůdkyně Evy Sedláčkové, která mohou být i jakýmsi přáním Klubu k jeho narozeninám: „Základním předpokladem pro úspěšnou existenci KDK je ochota či dokonce až vnitřní potřeba sdílet - sdílet zkušenosti, nápady, náměty či informace - podpořená ochotou jednotlivých knihovnic dávat (ze sebe) něco navíc s pocitem, že přispívají k rozvoji oboru. Věřím, že nám vydrží i do dalších let.“

Tolik stručně z historie Klubu a pár zmínek o několika jeho lidech. O společných celoklubových projektech, celorepublikových i regionálních aktivitách a akcích na podporu dětského čtenářství bych chtěla psát příště.