Podmanivý svět japonského komiksu

JAN HORGOŠ> hintzu@animefest.cz  

Manga, neboli japonský komiks, se od osmdesátých let minulého století postupně stala fenoménem. Jejímu výzkumu se věnují seriózní univerzity, japonské ministerstvo průmyslu a obchodu ji považuje za kvalitní vývozní artikl a počty fanoušků mimo Japonsko stále rostou. Západní Evropa si mangu oblíbila snad více než americká mládež a u našich polských sousedů vychází již několik let. Skoro se zdá, že česká veřejnost svým způsobem zaspala dobu a probouzí se až nyní. Není to tak úplně pravda. Fanouškovská základna značným tempem roste a vydavatelé jí pozvolna vycházejí vstříc.
Nepřející prostředí
Krůčky jsou to možná nesmělé a podle některých i neohrabané, ale není divu. Manga to v českém prostředí nemá lehké. Kvůli dlouhodobému přesvědčování, že komiksy jsou v podstatě pokleslým žánrem, případně obrázkovými knížečkami pro děti a mládež, vůči nim dodnes u většiny dospělé veřejnosti převládá jistá antipatie a jejich čtenáře si podvědomě řadíme mezi podivíny. V posledních letech se sice situace změnila a komiksu se u nás začalo dostávat zasloužené pozornosti, ale pro ten japonský přišla další pohroma. Novináři a média. Místo, aby byla manze věnována rozumná míra pozornosti a články o ní publikovali autoři, kteří by si dali alespoň trochu práce s dohledáváním faktů, nastal pravý opak. Články i televizní reportáže vykreslily mangu jednotným a nelichotivým způsobem. Manga se tak v očích neznalé veřejnosti stala synonymem pro japonský erotický a pornografický komiks. Že je tomu ve skutečnosti přesně naopak a pornografická manga, u nás známá jako „hentai“, je pouze minoritním subžánrem japonského komiksu, to už novináře příliš nezajímalo. Čtenáři touží po senzacích. Jeden by řekl, že jakmile se na našich obrazovkách začnou objevovat animované verze japonských komiksů a v regálech knihkupectví se objeví první skutečné mangy, se situace změní. Bohužel ne, článků plných zkreslených informací i vyslovených nepravd se kolem mangy šíří stále dost. Jako odstrašující příklad může sloužit například článek s názvem „Manga: Japonsko z dovozu“ publikovaný minulý rok v časopise Metro, či téměř identický počin stejného autora v prosincovém čísle časopisu ČiliChilli.
Jako by toto samo o sobě nestačilo, k dokreslení deformovaného obrazu mangy v očích české veřejnosti slouží i její animované adaptace, které pronikly do českých televizí. Zatímco v zahraničí proslavená díla typu Princezna Mononoke nebo oskarový snímek Cesta do fantazie kolem nás prochází takřka bez povšimnutí, nejvíce emocí a diskuzí vyvolávají díla určená primárně pro nejmladší nebo pubertální publikum. Vzpomeňme například na Pokémony či méně známé Digimony, kteří stejně jako v západním světě od konce 90. let útočili na pozornost mladých diváků a posléze na peněženky jejich rodičů. Není bez zajímavosti, že právě první Pokémon film je prvním japonským animovaným dílem, který se objevil v českých kinech. Když tato vlna zájmu opadla, objevil se nový japonský fenomén - Naruto. Příběh dvanáctiletého nindži - studenta a jeho přátel zaujal tisíce teenagerů a vyvolal v Česku nový rozmach zájmu o japonský komiks. Bohužel, zatímco teenageři postupně chápou, že manga není pouze záležitostí pro jejich věkovou skupinu, veřejnost je dále utvrzována v názoru, že japonský komiks je pro malé děti.
Dveře chaosu - styl kresby šódžo A jak to tedy je?
Manga je komiks s velmi dlouhou tradicí. Její počátky sahají hluboko do japonské minulosti a prvotním účelem bylo hlavně pobavit. Stejně jako západní komiksy a karikatury procházela složitým vývojem, během kterého sloužila jako nástroj v politickém boji i propagandě a vstřebávala zahraniční vlivy (například francouzské). Do podoby, v jaké ji známe dnes, se však začala formovat až po druhé světové válce, a to zejména díky muži jménem Osamu Tezuka. Nebyl v té době ani jediným, ani prvním autorem mangy, ale už jeho první známější dílo Nový ostrov pokladů vzbudilo zaslouženou pozornost a chytilo mladé čtenáře za srdce. Jeho láska k západní kultuře, západním filmům a zejména jeho fascinace Waltem Disneyem navždy změnily tvář japonského komiksu. Žádné z jeho početných děl u nás zatím nevyšlo, ale čeští diváci měli možnost zhlédnout alespoň některé adaptace jeho mang - japonský animovaný film Metropolis nebo novou americkou adaptaci Tezukova nejslavnějšího díla Atroboy. Čas ubíhal, a jak stárli původní čtenáři novodobé mangy, vyvíjela se i ona. Japonsko potřebovalo naději, sílu znovu postavit hospodářství na nohy a manga byla u toho. Vznikla první slavná sportovní díla (například Ašita no Džo), a ačkoliv každé z nich pojednávalo o jiném sportu, všechna měla něco společného - hrdinové se odmítali vzdát a se zničeným tělem se probojovávali za svým snem a lepším zítřkem.
Japonská společnost se začala měnit a manga prokázala svou hlavní sílu - schopnost okamžité adaptace. Měnila se zároveň se společností a poskytovala čtenářům přesně to, co chtěli číst. Témata se rozšiřovala, vznikly první časopisy vydávající pouze mangu a začal vznikat hlavní subžánr dnešního japonského komiksu - manga pro dívky. Nikde jinde než v Japonsku dodnes nenajdeme tolik dívek a žen, které by holdovaly komiksům. Je to dáno dlouholetou tradicí a tím, že tento dívčí komiks není pouhým klonem toho mužského, ale záhy začal zpracovávat vlastní témata a vytvářet další subžánry, z nichž nejznámější je asi šónen-ai - komiksy o lásce mezi muži. Z tohoto žánru je u nás pravděpodobně nejznámější manga Gravitation(Přitažlivost), která v ČR vychází a její animovanou verzi vysílá kabelová stanice Animax.
Manga jako pohyblivé obrázky
Rozmach televizního vysílání způsobil další rozšíření mangy. Tentokrát i za hranice Země vycházejícího Slunce. Konec sedmdesátých a osmdesátá léta znamenala pro mangu pozvolný průnik do Evropy, zejména do Francie. V této době vznikla celá řada seriálů pro děti, z nichž mnohé si starší čtenáři vybaví, byť mnohdy ani netuší, že jde o japonskou tvorbu. Vždyť kdo by si spojoval Bellu a Sebastiana nebo Heidi, děvčátko z hor s  aponci? Koho by napadlo, že Willy Fog a cesta kolem světa za 80 dní pochází z orientální produkce? Nebo ještě lépe - že Karel Gott v úvodní znělce Dobrodružství včelky Máji přezpívává původní japonskou znělku? Tyto adaptace známých knih pro děti si po celém světě získávaly miliony diváků a velmi napomáhaly při prvních pokusech o průnik papírových mang na západní trh.
S nimi si však vstup mangy do Evropy a Severní Ameriky mnoho lidí nespojuje, dokonce ani s úspěšnými rodinnými snímky Studia Ghibli (Princezna Mononoke, Kiki, Můj soused Totoro). Největší vliv fanoušci připisují vzniku cyberpunkové postapokalyptické mangy Akira, respektive její animované adaptaci. Tento dramatický příběh, odehrávající se v uměle vytvořeném Novém Tokiu (staré bylo koncem 80. let zničeno atomovým výbuchem, který odstartoval 3. světovou válku), se stal vůbec prvním japonským animovaným filmem vysílaným v evropských kinech. Přes rozdílné odezvy se nakonec manga na starém kontinentu pevně uchytila a od 90. let její podíl na trhu s komiksy jen roste (v Německu aktuálně tvoří zhruba 75 % celkového prodeje komiksů).
Výjimečnost z dovozu Gravitation - akční honička z mangy pro starší dívčí publikum
Z výtvarného hlediska je manga v podstatě jednoduchou záležitostí. Strukturou připomíná západní komiks (samozřejmě uzpůsobený japonskému čtení), stavba je také podobná. V drtivé většině případů je krom prvních stran černobílá, kresba se liší podle cílové skupiny (manga pro pubertální dívky je proslavená obrovskýma očima hrdinek, důraz se klade na doplňky, naopak manga pro pubertální chlapce má více odbytou kresbu s důrazem na děj). Výjimečnost si však uchovává zejména schopností vystihnout nálady a pocity. K tomu využívá jak specifické přechody mezi rámečky, tak změnu stylu kresby a zvukomalebných slov. Na rozdíl od většiny jiných jazyků japonština neužívá zvukomalbu pouze k popisům zvukových ruchů a efektů, ale i k popisům pocitů či psychických stavů. Díky několika znakům tak nakreslený příběh získává hlubší rozměr. Vzhledem k tomu, že spousta autorů tato slova zakomponovává přímo do obrazu, stávají se obtížným oříškem pro zahraniční vydavatele. Proto také některá (zejména americká) nakladatelství v minulosti zvukomalebná slova v manze raději ignorovala, i když tak ochuzovala čtenáře o zážitek.
Za dobu své moderní historie manga pokryla prakticky všechny žánry a nepřeberné množství témat. Nejde jen o komiksy pro děti nebo mládež, japonský komiks nabízí díla pro každého. Samozřejmě existují komiksy pro nejmenší (kodomo manga), pro pubertální chlapce (šónen) i dívky (šódžo). Ale tím dělení zdaleka nekončí. Jsou i komiksy pro mladé muže (seinen) či mladé ženy (džosei) a v jejich případě už si nikdo netroufne použít označení „pro malé děti“. Záběr je velmi široký. Od vysokoškolských komedií přes populární sci-fi až k problémům se sebeurčením, depresím ze vstupu do světa dospělých. Dají se najít i takové, které řeší vyrovnávání se s obtěžováním či se znásilněním. Česká veřejnost jen s úsměvem nevěřícně kroutí hlavou, když vidí obrázky dospělých Japonců listujících v manze, ale ke smíchu není důvod. Samozřejmě, že část z nich určitě zrovna listuje mangou pro teenagery (ostatně je dost dospělých čtenářů, kteří občas z nostalgie sáhnou po foglarovkách nebo mayovkách), ale je také dost dobře možné, že někteří z nich se zrovna pročítají komiksem, jehož příběhu by současní čeští spisovatelé jen stěží mohli konkurovat. Nejde tu o to, že by snad všechna témata byla tak silná, ale o prostou schopnost autorů vytvořit poutavý příběh i z událostí každodenního života.
Druhý dech
Jak jsem již zmínil v úvodu, u nás to měl japonský komiks složitější a s porodními potížemi se jeho vydavatelé setkávají dodnes. Vůbec první opravdovou mangou na našem trhu byl v roce 2001 němý příběh Gon. Dětský komiks o malém dinosaurovi, který se vylíhl v orlím hnízdě. Po jeho vydání někteří z fanoušků doufali v brzký nástup známějších titulů. Bohužel, nad japonským komiksem se na další dlouhé roky zavřela hladina. Postupně tu sice začaly vycházet korejské komiksy, které japonskou mangu připomínají, případně západní komiksy, využívající manga kresbu (například v poslední době popularizační série Manga Shakespeare), ale ke skutečnému návratu mangy na český knižní trh došlo až v roce 2008, kdy nakladatelství Zoner Press vydalo mangu jménem Dveře chaosu. A zdá se, že manga chytá druhý dech. Od uvedení tohoto titulu uplynul rok a půl. Během této doby se k vydávání přidalo i nakladatelství Talpress a celkový počet japonských komiksů na našem trhu se vyšplhal k číslu 13. Mezi vydávanými tituly se sice zatím neobjevuje žádný z opravdu slavných komiksů, protože jednání o právech jsou náročná a japonská strana si pečlivě vybírá, komu vyhoví. Ale prvotní nedůvěra vůči japonskému komiksu je prolomena a vydávání celosvětově známých titulů je tak jen otázkou času.
Ilustrace poskytlo nakladatelství Zoner Press


Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2