Rok knihy 2009 v Muzeu umění Olomouc

V loňském roce věnovalo olomoucké Muzeum umění (MUO) ve svých dvou prostorách Arcidiecézním muzeu (AM) a Muzeu moderního umění (MMU) mimořádnou pozornost knižnímu umění; rok 2009 dokonce Olomoučtí nazvali Rokem knihy.

Již v únoru byla v AM otevřena výstava Růžová zahrádka. Pořadatelé na ní prezentovali na dvě stovky rukopisných modlitebních knížek. Lidoví tvůrci je na Moravě z levných tisků opisovali a svérázně zdobili zhruba od poloviny 18. do poloviny 19. století. Vystavená kolekce byla na jedné straně příkladem spontánně vytvářeného lidového, insitního umění, na straně druhé pak působivým dokladem lidové zbožnosti v době vzniku půvabných exponátů.

Na jiné místo v dějinách knižní kultury mířila výstava přístupná v MMU od dubna do června. Přední znalci moderního českého umění 20. století Karel Srp a Lenka Bydžovská sem připravili výstavu Asymetrická harmonie. Představili na ní dvě stovky knih, časopisů a plakátů navržených průkopníkem nové typografie a významnou postavou české kulturní avantgardy Karlem Teigem. Pro jeho tvorbu byla charakteristická snaha zbavit tiskoviny přebytečných, zdobných prvků. Ilustrační kresby často nahradily fotografie. V paměti nejširších čtenářských vrstev je jeho znač-ka Fromkova nakladatelství Odeon. V expozici samozřejmě nechyběly nejznámější Teigeho typografické počiny, jako sborník Devětsil(1922), Seifertova sbírka Na vlnách TSF (1925) či Nezvalova Abeceda (1926).

Dalším významným podnikem v MMU byla výstava knižní tvorby Josefa Čapka Vidět knihu. V reprezentativním výběru zde bylo možné prohlédnout si především jeho obálky a vazby, ale také ilustrace, knižní značky a úpravy. Prvním významným Čapkovým knižním dílem byla v roce 1919 kompletní úprava Apollinairova Pásma, vydaného v nakladatelství Borový. Postupně upravil a vyzdobil knihy řady svých souputníků (Neumanna, Mahena, Peroutky, Poláčka aj.), ale i Marinettiho, Wellse či O’Neila. Pochopitelně dal podobu knihám bratra Karla, sestry Heleny i svým. K vidění byla mj. autorská kniha Diktátorovy boty (Borový 1937), jež patřila k významným záminkám jeho pronásledování Němci.

V knižní tvorbě Josef Čapek přemostil období mezi modernismem počátku století a výtvarnou avantgardou. Jeho práce byly neseny expresionismem, ale i poetikou dobových reklam a okrajově též futurismem. Pozoruhodnou součástí výstavy byl poprvé vystavený soubor tzv. „odložených obrazů“ z pozůstalosti, jež byly po válce rozřezány a nyní opět sestaveny.

Osobitým příspěvkem k loňské hlavní výstavní linii MUO byla i výstava Jiřího Ovčáčka v MMU nazvaná Komunikace písmem & obraz. Expozice našeho předního lettristy přibližovala jeho dílo, jež se od 60. let zabývá vztahem mezi písmem a obrazem, plastikou, objektem či fotografií. Písmo je pro ostravského malíře (nar. 1933), grafika, ale i sochaře a také básníka prostředkem nejen literárního, ale i výtvarného sdělení. Písmena využívá ve svých kompozicích jako výtvarný prvek.

Stěžejním projektem olomouckého Roku knihy byl rozsáhlý výstavní triptych nazvaný Listování, prezentovaný v MMU. V jeho expozici na sebe navazovaly reprezentační výběr knih, které dokládaly vývoj naší knižní kultury v prvních šesti dekádách 20. století, knihovna významného olomouckého, přesněji samotišského bibliofila, polyglota a překladatele Otto Františka Bablera (1901-1984) a expozice autorských knih a knih jako výtvarných objektů.

První část výstavy přiblížila proměnu podoby knih v souvislosti s érou různých výtvarných směrů (secese, symbolismu, surrealismu, funkcionalismu, poetismu, pop-artu ad.). Tři stovky exponátů byly vybrány z koncepčně budované sbírky knih 20. století v knihovně muzea. Návštěvník mohl sledovat, jak se na knižní kultuře podíleli nejvýznamnější z umělců jednotlivých uměleckých etap, jak se zároveň vytvářela skupina specializovaných úpravců knih a také jak nadšeně i promyšleně dovedli knihy přivádět na svět jejich vydavatelé.

MUO před pěti lety získalo literární pozůstalost po O. F. Bablerovi. Její součástí byla i rozsáhlá knihovna, kterou muzeum návštěvníkům představilo v osmi výběrových segmentech v původním nábytku z pracovny. Udivující byla jazyková šíře knih. Jednu část expozice tvořily Bablerovy překlady, jinou část knihy, z nichž překládal i s jeho rukopisnými poznámkami. Zhlédnout bylo možné i část jeho korespondence a knihy s dedikacemi. A široce byla samozřejmě prezentována bibliofilská složka Bablerovy knihovny.

Z bohatých a unikátních sbírek MUO byla připravena i třetí část výstavy, prezentace autorských knih a knih jako výtvarných objektů od 60. let až do nynějšího desetiletí, nazvaná Cesta k modrému kontejneru. Umělecké autorské knize se pod vlivem výtvarné avantgardy 60. let u nás věnovali a věnují mj. Jiří Kolář, Květa Pacovská, Ladislav Novák, František Skála či Petr Nikl. V expozici se objevila i díla Andyho Warhola, Roberta Wattse, Marcela Duchampa a dalších. Zvláštní místo v olomoucké sbírce - i zmiňované výstavní prezentaci - mají autorské knihy z produkce berlínského nakladatelství Rainer Verlag. Jako jediná instituce na světě vlastní MUO jejich kompletní soubor. Mezi tvůrci knih-objektů se často objevují konceptualisté. K nejpůsobivějším objektům v expozici patřila mrazivě totalitní Knížákova Kniha dokumentůs vazbou z betonu posetého skleněnými střepy. Plakátovou tváří celé výstavy se stala klubíčka textilní pásky potištěná texty v různých abecedách Dezidera Tótha nazvaná Kniha o prenatálnom stave. K vidění bylo mj. též dílo Man Raye Le Pain Peintse sádrovou bagetou na svrchní desce a další pozoruhodné objekty. Kolekci autorských knih i celou výstavu Listování ironicky uzavíral modrý kontejner na odpadový papír plný knih.

Středověké unikáty na závěr

Až do románského 12. století zavedla návštěvníky AMO poslední ze zdejších loňských výstav Jindřich Zdík (1126-1150) / Olomoucký biskup uprostřed Evropy.

Vedle zdobných stavebních fragmentů a drobných dobových předmětů byl jejím jádrem soubor rukopisů pocházejících z olomouckého Zdíkova skriptoria. Mezi nimi dominoval Olomoucký kolektář, dříve zvaný Horologium olomoucké, zapůjčený z Královské knihovny ve Stockholmu (samozřejmě, válečná kořist Švédů z třicetileté války). Mít možnost spatřit slavnou knihu - otevřenou na dedikačním listě s ilustrací zobrazující papeže Řehoře, skupinu osob i s biskupem Zdíkem, a také samotné iluminátory Hildeberta a Everwina - a k tomu v místech, kde před devíti stoletími vznikla (konkrétně v nedalekém klášteře Hradisko), to opravdu bralo dech. Neméně upoutala další z vystavených knih, spis sv. Augustina De civitate Dei se známým rozmarným vyobrazením obou iluminátorů (prvních umělců v dějinách českého výtvarného umění, jež známe jménem), kteří zahánějí myš kradoucí Hildebertovo jídlo. K vidění byly i další knihy vzniklé ve Zdíkově době. Rukopisy ze Zdíkova skriptoria tvoří nejrozsáhlejší kolekci svého druhu na českomoravském území z doby před 13. stoletími. Výstava byla přímo učebnicí románské knižní tvorby. Návštěvníci měli možnost prolistovat si ukázky vystavených rukopisů v digitální podobě, zvětšit si písmo a iluminace a obdivovat fantazii i výtvarný um dávných umělců. Domnívám se, že co do významu a ojedinělosti vystavených děl, mohla se olomoucká expozice měřit s nedávnou pražskou výstavou věnovanou Codexu gigas.

Většina knižních exponátů, samozřejmě s výjimkou středověkých kodexů, na jednotlivých výstavách byla z majetku pořádajícího MUO. Knihovna muzea dnes čítá asi 35 000 svazků. Vedle základního fondu uměleckohistorické a příbuzné literatury jsou v jejím rámci i specializované fondy a sbírky. Jednu z nich tvoří zmíněná knihovna O. F. Bablera, k níž patří i jeho rozsáhlá korespondence s více než 1500 osobnostmi a institucemi. Kolekce 400 rukopisných modlitebních knížek, shromážděná pražským sběratelem Janem Pošem, kterou MUO před několika lety získalo, byla základem výstavy Růžová zahrádka. V knihovně je od 90. let systematicky budován fond Kniha 20. století, zaměřený především na meziválečnou avantgardu a pozdní poválečnou modernu. Zhruba 800 předmětů pak má sbírka autorských knih, jež však není součástí knihovny, ale uměleckých sbírkových fondů. Kurátoři výstav tedy měli z čeho vybírat.

Jednotlivé výstavy doprovodily obsáhlé katalogy (s výjimkou E. Ovčáčka, jemuž vyšla monografie v roce 2007 v nakladatelství Gallery). Publikace Aleny Pomajzlové Vidět knihuvyšla teprve letos v edici Moderní česká kniha nakladatelství Kant. Na třech stovkách stran publikace přináší mj. kompletní sadu Čapkových knižních obálek.

Nevšední výstavní činnost MUO, nejen ve vztahu ke knižnímu umění, si bezesporu zaslouží pozornost. Význam expozicí dalece překračuje hranice Olomouce. A do hanácké metropole to naštěstí není daleko ani z Čech, tím méně z dalších částí Moravy.