S pedagogy Univerzity Palackého o knihách jejich srdce

Začátkem měsíce března 2010 se na webových stránkách Knihovny Univerzity Palackého v Olomouci objevilo pět nových videorozhovorů ankety Kniha mého srdce na UP, které doplnily pět krátkých filmů z jara loňského roku. Tímto počinem Knihovna UP ve spolupráci s Katedrou žurnalistiky FF UP navázala na mediální projekt České televize Kniha mého srdce.

Jak vlastně došlo k tomu, že se knihovníci z Olomouce rozhodli pokračovat ve známém projektu zaměřeném na čtenáře a jejich nejoblíbenější knihy? Abychom se dobrali odpovědi na naši otázku, musíme se vydat na úplný začátek a zeptat se samotné autorky olomoucké ankety Sylvie Sommerové. „Projekt Kniha mého srdce mě natolik zaujal, že jsem měla potřebu pro něj udělat více, než rozdávat anketní lístky k hlasování o nejoblíbenější knihu,“ vypravuje S. Sommerová. „Napadlo mě, že by bylo zajímavé oslovit několik oblíbených pedagogů z univerzity a zeptat se jich, kterou knihu mají nejraději oni a proč. Oslovit ty, kteří jsou pro své studenty těmi pravými celebritami. Chtěla jsem také využít potenciálu univerzity, zapojit nejen pedagogy a knihovníky, ale i studenty, kteří se dokáží nadchnout a věnovat smysluplnému projektu spoustu energie a nápadů. Výzvou bylo i očekávání, že s projektem všichni získáme nové zkušenosti v neobvyklých rolích.“

Rozhodnutím zaměřit se na univerzitní pedagogy byla rovněž do jisté míry zaručena atraktivita ankety, protože se daly očekávat zajímavé a podnětné názory. Zbývalo ještě zvolit kompletní tým, který se ujme vlastního natáčení, a poté provést výběr respondentů. První otázka byla vyřešena za pomoci katedry žurnalistiky, která do realizačního týmu doporučila dva šikovné studenty - Jakuba Lukačišina a Marka Partyše. Druhý úkol, tedy jak vybrat ty správné pedagogy, se organizátoři rozhodli ponechat na samotných studentech. Přece jen, jsou to právě oni, kteří se s pedagogy setkávají nejčastěji a mají možnost je pozorovat při přednáškách a seminářích.

V průběhu několika týdnů tak měli studenti možnost formou hlasovacích lístků vybrat, které z pedagogů mají nejraději, kterých si nejvíce váží a koho by si přáli vidět i v netradiční situaci mimo přednáškový sál. Do výběru se proto mohl dostat kterýkoliv pedagog, jehož přednáška či seminář studenty zaujaly, někdo, kdo jim poradil s tvorbou bakalářské či diplomové práce, opravdová osobnost, která jedná férově a dokáže člověka podržet u zkoušky, či kdoví, třeba získali hlasy i sympaťáci, s nimiž studenti občas zajdou na pivo. Kritéria, podle nichž studenti pedagogy vybírali, organizátoři zkrátka ponechali zcela na nich samotných. Po ukončení hlasování se sečetly všechny hlasy, bylo vybráno pět nejžádanějších favoritů, kteří byli následně osloveni a požádáni o účast v projektu. Nejprve se tedy v průběhu jara 2009 natáčely rozhovory s pěti pedagogy z Právnické fakulty Univerzity Palackého a poté čekal v listopadu a prosinci 2009 stejný úkol na pět jejich kolegů z Filozofické fakulty UP. A to byla právě ona chvíle pro jednotlivé čtenáře a především knihy, jež mají ve svém srdci.

Oba výše zmínění mladí filmaři se přitom s natáčením rozhovorů vypořádali vskutku originálně. Naprosto odmítli formu jednoduchého rozhovoru a místo toho přetavili povídání pedagogů o knihách v kratičké, ovšem velmi nápadité filmy. Každý, kdo četl například knihu Anny Gavaldy Kdyby tak na mě někdo někde čekal, si jistě povšimne, že rozhovor s Jitkou Mašátovou z Katedry historie je proložen jemnými reminiscencemi na jednotlivé povídky. Kytaristovy ruce, mobilem pokažená schůzka či rozhlížející se voják na vlakovém nádraží… S knihou Vladimíra Neffa Královny nemají nohy a komentářem Jiřího Chalupy z Katedry romanistiky se pro změnu ocitneme v temné alchymistické laboratoři při výrobě Kamene mudrců. A rozhovor s Václavem Řeřichou z katedry anglistiky a amerikanistiky o knize V sobotu večer v neděli ráno od Alana Sillitoa? Narážky na dělnické prostředí padesátých let 20. století a život „rozhněvaného muže“ dělícího svůj čas mezi práci v továrně a opíjení se v baru jsou více než výmluvné…

Výsledkem ankety Kniha mého srdce na UP je tedy deset krátkých medailonů o čtenářích a jejich knihách. Videorozhovory, z nichž často promlouvá až intimita prožitků jednotlivých pedagogů, by podle tvůrců celé ankety měly diváky/čtenáře pobavit, ale také zaujmout, přimět je přemýšlet o knihách a hlavně číst.

S videorozhovory se můžete seznámit na internetové adrese http://www.upol.cz/kms.