PO KOM SE JMENUJE?

LENKA JEČNÁ > akvizice@mk-roudnice.cz  

Městská knihovna Ervína Špindlera v Roudnici nad Labem

Ještě počátkem 19. století žili v českých městech osamělí osvícenci a vlastenci, kteří se čas od času spojovali do větších skupinek. Velký rozvoj v otázkách národního života, školství a kultury přichází po roce 1860, kdy jsou zakládána různá osvětová zařízení, muzea, galerie, veřejné knihovny a čítár­ny.

Obrozenecké období začíná v Roudnici nad Labem teprve roku 1828 příchodem kaplana Josefa Hoch­mana, který ze svých příjmů pořídil lidovou knihov­nu. Další z propagátorů četby byl Jan Náhlovský a kaplan Jan Nepomuk Pavla.

Centrem vlasteneckého života ve městě pod Řípem se stala kafírna s výčepem Františka Řeháčka. Tento průbojný a neohrožený kovář zřídil v Roudnici kafírnu s výčepem a kupecký obchod, kde moh­li vlastenci debatovat, besedovat, číst české noviny a časopisy, knihy z Matice české a Českého musea. V Roudnici nad Labem se občané sdružovali v třia­osmdesáti spolcích. Součástí těch větších byly i knihovny, které sloužily pro potřeby členů. V roce 1897 zřídil Sokol veřejnou čítárnu a knihovnu, avšak pro malý zájem byla po dvou letech uzavřena. V roce 1872 vznikla z Občanské besedy Jednota Říp, která se věnovala hudbě, zpěvu, divadlu, osvětě a vzdělání, pro své členy vybudovala i knihovnu. Hned v prvních letech obdržela knihov­na od svých příznivců knižní dary. Mezi největší dárce knižního fondu patřil August Švagrovský, Ervín Špindler, V. Kratochvíl z Lounek, Jan Neruda, Emil Holub, Čeněk Zahálka, František Topič. V začátcích měla knihovna knižní fond o 334 svazcích (rok 1878). V roce 1897 obsahovala asi 3000 svazků. Tato spolková knihovna díky své velikosti částečně zastupovala veřejnou obecní knihovnu. Vedle všeobecné knihovny měla jednota ještě knihovnu divadelní o 700 svazcích. Spolek Budislav v téže době vlastnil knihovnu s 1000 svazky.

Mimo spolkových knihoven existovaly koncem 19. století i knihovny školní. Například knihovna vyššího gymnázia vlastnila 4705 svazků, knihov­na střední hospodářské školy 4262 svazků a okres­ní knihovna učitelská 900 svazků knih. Nesmí­me zapomenout ani na jednu z největších soukromých knihoven, na Lobkowiczkou knihovnu s archivem, v jejichž fondech bylo 60 000 svazků.

Důležitým mezníkem pro rozvoj knihoven se stal rok 1908. Dne 27. června 1908 byl založen Vzdělávací sbor pro okres a město, jehož účelem bylo šíření lidového vzdělávání. Připravoval tým odbor­ně vyškolených přednášejících a posílal je všude tam, kde bylo potřeba. Brzy se podařilo zařídit veřejnou čítárnu (1. 5. 1909) v prvním patře okresní stravovny. Zde bylo čtenářům nabízeno 100 různých novin, časopisů každodenně a bezplatně. Činnosti tohoto vzdělávacího spolku vyšel vstříc i starosta Ervín Špindler, který daroval svou knihov­nu o 3000 svazcích. Později se stala základem veřejné knihov­ny obecní. Po Špindlerově vzoru darovaly vzdělá­vacímu spolku knihy i další organizace. Například Jednota Tyl, Sokol, Akademikové, ale i někteří jed­notlivci. V únoru 1918 byl v Roudnici nad Labem založen Literární kroužek Otakar Březina. Posláním tohoto literárního sdružení bylo pomoci roudnické inteligenci získat na malém městě moderní literaturu. I tato knihovna se stala významnou složkou v kulturním životě Roudnice nad Labem, doplňovala knihovnu městskou a knihovnu Jednoty Říp, a to převážně z vlastních prostředků.

Po vzniku samostatné republiky v roce 1918 bylo zákonem nařízeno pečovat o výchovu lidu. Ve všech obcích litoměřického okresu byly zřízeny místní osvětové komise. Péče o organizování lidových kurzů občanské výchovy připadla především Okresnímu osvětovému sboru. Vznikl 2. září 1919 přetvořením dosavadního vzdělávacího sboru pro okres a město Roudnici nad Labem. Sbor založil Husovu lidovou školu, která pořádala pro veřejnost vzdělávací přednáškové cykly. Okresní osvětový sbor měl také dohled nad vedením a správou veřejných obecních knihoven.

V roce 1919 schválilo Národní shromáždění Zákon o veřejných knihovnách obecních (zákon z 22. 7. 1919, č. 430). Tehdy naši osvícenci pochopili potřebu knihoven v jednotlivých obcích. Tím došlo k založení veřejné obecní knihovny v Roudnici nad Labem, rozpočet v roce 1920 činil 10 000 Kč, o rok později již 30 000 Kč. Do té doby přispíval obecní úřad na knihovnu Vzdělávacího sboru 100 Kč za rok. Jménem Špindlerova veřejná knihovna města Roudnice nad Labem byla označována na počest Ervína Špindlera, spisovatele, překladatele, politika a pracovníka veřejné správy. Ten vysoko převyšoval prostředí, ve kterém žil. Dal nejenom Podřipsku bohatý národní, politický a kulturní život, který nemělo území kolem Řípu před ním, a asi již nikdy mít nebude.

Narodil se 29. 8. 1843 v Chocni, ale padesát let svého života prožil na Podřipsku. Do Roudnice přišel jako okresní tajemník roku 1868, když před tím působil jako novinář v Národních listech. Zde vzniklo přátelství mezi ním a Janem Nerudou. Od roku 1870 vydával periodika Řip a Podřipan. Za jeho působení na roudnické radnici, kde byl starostou města, se vybudovalo mnoho prospěšných staveb, např. nový most přes Labe, vodovod, lokální železniční dráha. Ervín Špindler byl velice aktivní v kulturní oblasti, založil Sokolskou jednotu, přispěl k založení Podřipského muzea, v roce 1890 byl zvolen poslancem Říšské rady ve Vídni.

Jeho literární činnost začala dříve, než se začal věnovat politice a věcem veřejným. V letech 1864 až 1867 vydal nejen svou první básnickou sbírku, ale přeložil z němčiny také báseň Žižka od Alfréda Meissnera a Knihu písní od H. Heineho. Méně zná­mý je jeho překlad libreta Josefa Wenziga k Smetanově Libuši a Daliborovi. Dále napsal román Bělohorští mučedníci z doby působení jezu­itů v Čechách a novelu z politického života Mla­dá Čechie. Aktivně přispíval do mnoha kulturních časopisů - Zlaté Prahy, Květů, Lady či Osvěty. Po jeho smrti, 17. 12. 1918, připadla jeho soukromá knihovna městu.

Tato muzeální část byla doplněna novými nákupy, neboť začala plnit funkci veřejné knihovny. V tomto smyslu začala knihovna působit v roce 1921. K základu, který byl vytvořen Špindlerovým odkazem, podstoupily své knižní fondy knihovny roudnických spolků, např. Vzdělávací sbor, Sokol, Kroužek Akademiků, Literární kroužek Otakara Bře­ziny, Občanská beseda, Pochodeň, Národní odborové sdružení československých kovopracovníků. Koncem roku 1922 veřejná knihovna vlast­nila 4416 svazků knih, knihy byly půjčovány zdarma a za tento rok bylo půjčeno 13 971 svazků. K výpůjční činnosti přibyla časem i činnost kulturně výchovná, změnily se prostory a vybavení knihovny.

Během okupace byly vzácné knihy a dokumenty z roudnické knihovny uschovány. Bohužel, některé dokumenty byly zabaveny a jejich ochránci popraveni, stav knihoven na Podřipsku byl po roce 1945 neutěšený. Ačkoli knihovníci ukryli ve 43 obcích asi 3000 knih, o 3400 svazků nás Němci připravili. Zničili právě nejcennější knihy. A v knihovnách zůstaly méně hodnotné dokumenty. Proto byly v obcích organizovány dobrovolné sbírky, na kterých bylo vybráno 111 260 Kč. V té době v našem regionu působily i Státní doplňovací knihovny, které měly za úkol budovat knižní fondy pro malé venkovské knihovny, knihy byly každoročně v obcích obměňovány.

Dne 6. října 1947 Špindlerova veřejná knihovna města Roudnice nad Labem zahájila svou činnost v přízemních prostorách na náměstí Dr. Edvarda Beneše 19, (dnešní Karlovo nám.), kde sídlí dodnes.

Jen pro zajímavost, knihovna působila v této době jako kulturní dům a pro obyvatele Roudnice pořádala kulturní a osvětovou činnost. Dne 1. září 1948 byla zřízena studovna a čítárna a 2. března 1949 byla otevřena půjčovna knih pro mládež. Během února 1951 došlo ke sloučení Špindlerovy veřejné knihovny s Okresní doplňovací knihovnou, dále knihov­na používala název Okresní lidová knihovna v Roudnici nad Labem. 27. května 1954 bylo v knihovně zahájeno veřejné sledování televizních programů. Tři dny v týdnu navštěvovali občané města televizní oddělení Okresní lidové knihovny v Roudnici nad Labem.

Od roku 1947, kdy knihovna získala budovu býva­lé záložny, nedošlo v našem zařízení k žád­ným stavebním úpravám. Velkým zásahem do činnosti knihovny byla dlouholetá rekonstrukce, která skon­čila v roce 1988, kdy jsme se vrátili do nově upravených a vybavených prostor. Od roku 1986 začal v okrese Litoměřice fungovat Celookresní centralizovaný systém knihovnických služeb. To znamenalo, že okresní knihovna centrálně řídila všechny městské knihovny v okrese, nakupovala jim knihy, knihovnické pomůcky apod. To skončilo 31. prosince 2002, neboť se rušily okresní úřady a naším provozovatelem se stalo Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem. Tehdy pracovnice knihovny nezaváhaly a požádaly o změnu názvu knihovny. A jméno Ervína Špindlera se v něm opět ocitlo. V roce 1997 došlo díky technickému vývoji k automatizaci výpůjčních služeb v oddělení pro dospělé, o rok později i v dětském oddělení. Od roku 2000 jsme připojeni pevnou linkou k internetu a poskytujeme roudnické veřejnosti přístup k internetu zdarma. Podle statistik z loňského roku tvoří knižní fond 66 456 svazků, navštívilo nás 33 365 návštěvníků, z nich se zaregistrovalo do knihovny 1575 čtenářů. Městská knihovna Ervína Špindlera je také aktivní v kulturních a vzdělávacích akcích. V loňském roce jich bylo 134. Z těch nejzajímavějších bych připomněla pravidelné přednášky o astronomii, autorská čtení (letos již 9. ročník Podřipského čtení), knihovnické dílny, v nichž jsme se zaměřili na děti ze společensko-rizikových skupin. A nesmíme zapo­menout ani na podporu čtenářství v podobě dopoledních hlasitých čtení pro rodiče s malými dětmi. V letošním roce uspořádáme několik akcí k Roku Karla Hynka Máchy a k Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

Ve spolupráci s Galerií moderního umění a roudnickými školami připravujeme velkou recitační soutěž. Celý náš pětičlenný kolektiv je hrdý na jméno Ervína Špindlera v názvu našeho zařízení a myslíme si, že mu ostudu neděláme.

POUŽITÁ LITERATURA:

• Webové stránky knihovny

• Literární tradice na Podřipsku. Roudnice nad Labem: Městská knihovna Ervína Špindlera, 2002, s. 40-42.