Putování s Karlem Čapkem do polského Opole

Text a foto JIŘÍ MIKA > mika@svkkl.cz  

Opole je hlavním městem Opolského vojvodství v horním Slezsku. Kromě městské knihov­ny (pro niž se zrovna staví nová budova) tu sídlí Wojewódzka Biblioteka Publiczna im. Emanuela Smołki, která má podobné poslání, strukturu a činnost jako naše krajské vědecké knihovny. Jejími nejčastějšími uživateli jsou studenti zdejší univerzity. Knihovna se však profiluje také jako významná kulturní a společenská instituce.

Působit na estetické vnímání občanů města se podle jejího ředitele Tadeusze Chrobaka velmi dobře doplňuje s poskytováním informa­cí a s dalšími službami, typickými pro moderní knihovnu. Jak to probíhá v praxi, jsme se mohli přesvědčit letos v dubnu při zahájení výstavy Život a doba spisovatele Karla Čapka.

Zdá se, že ředitel Tadeusz Chrobak dokáže do činnosti knihovny dovedně začlenit také mezinárodní spolupráci. Opolská knihovna spolupracuje s knihovnami v Německu, Rusku, Maďarsku, na Ukrajině, Slovensku a v České republice. U nás jsou jejími partnery již delší dobu Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích a od roku 2008 také Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Právě v rámci spolupráce se Středočeským krajem se letos dosta­la do Opole i čapkovská výstava. Jako pu­tov­ní ji připravil Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše a poté, co ji mohli vidět návštěvníci na různých místech v České republice (včetně některých knihoven), v Německu, ale také v Bru­selu v rámci českého předsednictví EU nebo v Japonsku, ji ředitelka Památníku Kristina Váňová zapůjčila do Polska.

Cesta s výstavními panely dokumentujícími život a dílo našeho asi nejznámějšího spiso­vatele byla příležitostí k poznání partnerské knihov­ny. Její hlavní sídlo je téměř v centru Opole poblíž ramene řeky Odry. Při povodních v roce 1997 došlo k poničení části knihovního fondu a k poškození budov, na což vzpomínají knihovníci dosud. Přestože je knihovna kompletně opravena, při debatě se občas mihne zmín­ka o tom, jak tehdy „v Polsku svítilo slunce a voda se valila od hranic s Českou re­pub­likou“.

V hlavní budově najdou uživatelé půjčovnu odborné literatury a studovnu. Je zde umístěn knihovní fond - pro sklady s mobilními i pevnými regály je využit každý volný prostor včet­ně podkroví. Nachází se zde nezbytné knihovnické zázemí: akvizice, katalogizace i malé digitalizační pracoviště. Útvar informačních služeb a bibliografie zpracovává mimo jiné databázi s informacemi o Opolském vojvodství. V nevelkém počtu zajišťují knihovníci bohatou ediční činnost, zahrnující informační publika­ce, katalogy výstav, sborníky z konferencí, bibliografické přehledy, portréty osobností a také informačně-metodický čtvrtletník Pomagamy sobie w pracy. Inspirativní je způsob, jakým je vedena kronika o životě knihovny. Každá významná událost se zaznamenává na samo­statný list velkého formátu, každý uplynulý rok představuje složka takových listů uložených v archivní krabici.

Knihovna má tři pobočky, rozmístěné také poblíž opolského centra: knihovnu cizojazyčné literatury, rakouskou knihovnu a hudební oddělení. Byť se jedná o nevelké prostory, v každém z nich se vedle běžných výpůjčních služeb odehrává spousta dalších zajímavých činností.

V pobočce cizojazyčné literatury si můžete vypůjčit beletrii nebo populárně naučnou kni­hu, přečíst zahraniční časopis, ale také zhlédnout film nebo absolvovat jazykový kurz. Právě sem míří většina publikací, které knihovna získává výměnou s partnerskými knihovnami, včetně třeba českého týdeníku Reflex, nahrávek Jaromíra Nohavici nebo filmových Pelíšků.

Rakouská knihovna se specializuje na lite­raturu v němčině. Bohatý doprovodný program zahrnuje výstavy německých a rakouských umělců, besedy a konzultace na pomoc studentům německého jazyka.

Hudební oddělení má fond zvukových nahrávek, hudebnin a muzikologické literatury, ale také organizuje činnost klubu milovníků hudby. Jeho členové se těší i jistým výhodám při využívání služeb této pobočky.

Krajská knihovna v Opole vznikla v roce 1951. I přes toto poměrně krátké trvání se jí podařilo vlastním úsilím vytvořit obsáhlý a zajímavý historický fond. Od roku 1965 spravuje knihovna renesanční zámek v Rogowě, asi dva­cet kilometrů vzdáleném od Opole. Prostory zámku jsou využívány k pořádání konferencí, k ubytování hostů knihovny nebo turistů, ale hlavně slouží jako další pracoviště - pro potřeby sbírky rukopisů, starých tisků, map a grafických listů. Pro návštěvníka je připravena malá expozice vybraných dokumentů, badatel nebo spřízněný knihovník (jimiž jsme byli v tu chvíli i my) může vstoupit do dalších místností historické knihovny. Mezi tituly, kte­ré nám ukázala správkyně sbírky Mirosława Koćwin, bylo i první vydání Mickiewiczova Pana Tadeáše z roku 1834.

Zahájení výstavy o Karlu Čapkovi se proměnilo vskutku v malou slavnost, ale tak je tomu při vernisážích v knihovně zřejmě zvykem. Pro výstavní účely je určeno přízemí vily, která sousedí s hlavní budovou knihovny v Opole. V prv­ním patře má kancelář ředitel (a také hlavní metodik Piotr Polus, do jehož kompetence patří činnosti, jaké známe u nás pod souhrnným názvem regionální funkce). Pro ředitele Tadeu­sze Chrobaka to byla očividně radostná chvíle, když mohl sestoupit ze své pracovny do zapl­ně­né haly, přivítal návštěvníky, představil dvě členky místní filharmonie, které zahrály na úvod Dvořákovu Humoresku a další skladby, a poté předal slovo ředitelce Památníku Karla Čapka Kristině Váňové.

Otevření výstavy provázelo promítání dokumentu o Karlu Čapkovi, který ve spolupráci s Čapkovým památníkem natočil režisér Josef Císařovský. Zájem o Čapka potvrdily nejen desítky dotazů, jimž musela hned po zahájení čelit jak K. Váňová, tak zbytek naší výpravy, ale třeba i to, že opolští studenti slavistiky přeložili všechny texty z výstavních panelů do polštiny.

Výstava Život a doba spisovatele Karla Čap­ka trvala v Opole od 8. dubna do 4. května a potom se přesunula na Slovensko. V tuto chvíli možná už putuje zase na jiné místo, aby potvrdila slova novináře, který ji před časem nazval „světoběžná výstava o Karlu Čapkovi“.