Historie a vývoj antikvariátu v českých zemích - 2

Než začneme mluvit o vlivu moderních technologií na antikvární trh, musíme si ve zkratce vyložit, jak to fungovalo před tím. V předinternetové době (mladším lidem to bude znít jako báje o pravěku) pracovaly antikvariáty na úplně jiných principech než v dnešní době. Každý antikvariát byl obklopen určitou skupinou zákazníků, kteří téměř nemohli jejich nabídku porovnat s nabídkou jiných obchodů. Pokud bylo ve větších městech více antikvariátů, bylo samozřejmě jakési srovnání možné, avšak pouze marginální. Tehdejší antikvariáty tedy musely spoléhat na „svou“ skupinu zájemců nebo na náhodné návštěvníky. Další způsoby nabídky knih, jako třeba nabídkové katalogy či inzerce v tisku, byly používány jen velmi zřídka. Šlo o práci navíc a nedostatkové tituly byly stejně jen v jednom exempláři, takže rentabilita těchto metod by se dala označit za spornou. Každý antikvariát, respektive jeho majitelé či zaměstnanci (podle zeměpisné a politické polohy), si tak mohli určovat ceny, jak chtěli, a pak už záleželo na ochotě zájemců kupovat jejich knihy. Mnohokrát si dnes s odstupem vzpomínám na situace, kdy jsme prodávali zákazníkům knihy za dnes úplně ne­dostižné ceny, a taky na situace, kdy jsme z neznalosti prodali unikáty doslova za hubičku.

V českém prostředí byla sice k dispozici příruč­ka nazvaná Směrné ceny antikvariátu, (předpokládám, že byly i v jiných socialistických zemích), ale ceny tam uváděné byly platné v době vydání příručky, tedy v 60. letech 20. století. Proto se ti, kteří měli oceňování knih na starosti, raději řídili vlastními zkušenostmi a citem. Cizojazyčné knihy se jakžtakž daly dohledat v katalozích Radtke nebo Hauswedel, ale to byly aukční katalogy a výsledky aukcí nejsou vždy směrodatné. Do situace, kdy byl trh roztříštěn na mnoho kousků, se tak pomaličku plížila revoluce zvaná Internet.

Internet se do antikvárního obchodu v českých poměrech prosazoval relativně pomalu, protože, jak známo, většina antikvářů jsou lidé konzervativní a chvilku jim trvá, než nové technologie přijmou. Na začátku 21. století, kdy knižní boom 90. let byl již minulostí, tvořily téměř třetinu veškerého objemu obchodů transakce prováděné přímo mezi jednotlivými antikvariáty. Dělo se to tak, že ti finančně silnější a lépe umístěné obchody nakupovaly ve velkém zboží u kolegů, kteří neměli velkou možnost odbytu. V té době někteří antikváři z Pra­hy jezdili křížem krážem po celé republice a skupovali zajímavé tituly. Je pravda, že ne všichni kolegové nesli tuto skutečnost lehce.

Toto období trvalo zhruba do roku 2005, kdy se internet a jeho možnosti začaly postupně stále více prosazovat do antikvární práce. Prv­ním větším internetovým projektem (vznikl v roce 2000) v tomto oboru byla strán­ka tří pražských antikvariátů provozovaných jedním majitelem (www.antikvariaty.cz). Objemem on-line nabízených knih a grafiky je to dodnes největší český antikvariát.

Jak se internet postupně prosazoval i do menších antikvariátů a do ostatních oblastí republiky, ceny zajímavých knih se srovnaly. Není již důvod pro knihy zajíždět do regionů, stačí si je případně objednat po internetu. Dnes má již přibližně sedmdesát procent antikvariátů lépe či hůře fungující webové stránky. Někdo se spokojí s pouhým zveřejněním informace, že jeho obchod existuje, jiné antikvariáty mají naopak veškeré zboží v nabídce a pořádají třeba i internetové aukce. Odhaduji, že z celkového množství prodaných knih v antikvariátech co do kvantity, má internet asi deseti procentní podíl, ale ve finančním vyjádření je toto číslo někde okolo třiceti až čtyřiceti procent, protože přes internet se většinou prodávají dražší věci.

Když se na tuto problematiku podíváme v mezinárodním měřítku, vidíme, že ve vyspělých státech má tento trend již daleko větší tradici. Ve světě započal technologický růst mnohem dříve a byl rychlejší než u nás. Vznikly celosvětové knižní sítě, ze kterých se dají knihy objednat prakticky odkudkoliv. Mezi největší knižní portály v anglicky mluvícím světě patří www.amazon.com, www.abebooks.com a www.ilab.org. Z našeho pohledu je velmi důležitý německy mluvící trh a v tomto prostředí zcela jasně vévodí portál ChooseBooks neboli www.zvab.com.

Specifické jsou knižní aukce na internetu, jistě téměř každý zná www.ebay.com nebo její polskou kopii provozovanou u nás - Allegro neboli www.aukro.cz. Tyto internetové aukční síně jsou velmi progresivní, mají obrovský nárůst uživatelů v řádu desítek procent ročně. Jsou to vlastně nadnárodní organizace, které si pro svoji potřebu vytvářejí i vlastní bankovní produkty, aby svým zákazníkům co nejvíc ulehčily nákupy na síti. Bohužel i tyto velké portály jsou často cílem podvodníků, kteří se pomocí falešných e-mailů snaží vyloudit přístupové kódy k heslům a účtům. Dalším problémem, se kterým se tam velice často setkáváme, jsou padělky, kterými se zabývají celé specializované a organizované skupiny.

Jedním ze základů úspěchu tohoto typu prodeje použitých knih je sázka na lidskou soutěživost. Kolikrát se my z branže podivujeme nad tím, že jsou lidé ochotni zaplatit i několik tisíc korun za knihu, kterou nedokážeme na prodejnách i přes všechnu snahu prodat za pár stovek. Mnoho současných antikvariátů tedy pou­žívá tyto dražební portály - hlavně Aukro- jako další zajímavé pole působnosti a možnost odbytu svých knih. Současně je to i velmi dobrá reklama.

Internet se stal velkým pomocníkem i pro specifický druh antikvariátů, které pořádají tzv. sálové aukce. U nás s touto obnovenou tradicí přišel v roce 1989 jako první dr. Václav Prošek, tehdy ještě pod hlavičkou proslulého antikvariátu Na Můstku. Mnozí kolegové si tenkrát ťukali na čelo, nechápali, proč se někdo v době, kdy je zboží dostatek, pokouší o takový „nesmysl“. Následující léta ale dala za pravdu dr. Proškovi a z jeho vize dnes funguje zavedená aukční agentura. Bez internetu by o aukci téměř nikdo nevěděl, navíc většina lidí dnes draží po internetu, platí přes internet a pak si knihu nechá poslat. V tomto druhu antikvariátu se ještě pohybují další dvě až tři firmy, ale jejich role je podružná. Na současných knižních aukcích se v českém prostředí prodávají hlavně bibliofilie a česká avantgarda 20. a 30. let minulého století. Mezi nejoblíbenější autory patří například Karel Teige, Toyen, Josef Šíma a Josef Čapek.

Ve světovém kontextu jsou aukce jak v Evropě, tak v Americe populární. V globálním měřítku jsou největší hráči na trhu Sothebys, Dorotheum, Christies, Swann a Bloomsbury. Tyto aukční síně mají zastoupení téměř na každém kontinentu a prodávat knihy v jejich aukcích je také značně prestižní záležitost. Na mezinárodní aukční scéně jsou oblíbené knížky o fotografii, originální fotografie a staré ruské knihy do roku 1917 a z období avantgardy. Z českých autorů, kteří jsou ozdobou mezinárodních aukcí, můžeme jmenovat fotografy Josefa Sudka, Josefa Koudelku, Jaromíra Funkeho, Františka Drtikola. Z malířů a výt­var­ní­ků hlavně Josefa Šímu, Alfonse Muchu a Františka Kupku.

Antikvární veletrhy

Další zajímavou kapitolou antikvárního světa jsou antikvární veletrhy. Jde o formu hodně používanou hlavně v západní Evropě a USA, u nás v Čechách proběhlo několik ročníků specializovaného antikvárního veletrhu pořá­daného Českou asociací antikvariátů na přelomu 90. let a 21. století. Dnes se o jejich obnovení již několik let mluví a výsledek je velmi nejistý.

V Evropě se v podstatě každý týden koná na různých místech antikvární veletrh. Některé antikvariáty na těchto veletrzích založily svou obchodní strategii, kočují po světě každý týden na jiný veletrh. Troufnu si říct, že nejprestiž­nější a zároveň nejdražší je pravidelný dubnový veletrh v New Yorku. Měl jsem tu možnost ho již několikrát navštívit a při každé další návštěvě mne vždy překvapí rozdíly mezi ostatními veletrhy a tímto. Na vysvětlenou: zde v Evropě se ceny knih pohybují v určitých mezích, jsou stanovovány porovnáváním internetových cen, ale v New Yorku na nějaké mantinely rychle zapomenete. Tam je to opravdu show. Prostory tamního veletrhu jsou luxusní a luxusní jsou i ceny. Na veletrh tam chodí společenská smetánka a při placení jsou vidět hlavně zlaté a platinové kreditní karty. Co jsem měl možnost mluvit s evropskými prodejci, tak jsou s prodejem na tomto veletrhu velmi spokojeni i přes extrémně vysoké poplatky a ceny ubytování (cena za nejmenší stánek na veletrhu je 3000 USD a veletrh trvá pouze dva dny).

Novými velmi lukrativními destinacemi pro veletrhy se v poslední době staly asijské země a hlavně Japonsko. Japonci jako národ jsou velmi disciplinovaní, a tak přebírají módní styly a vlivy, které jsou jim představovány v místních uměleckých časopisech. Zásluhou jednoho již bohužel zesnulého švýcarského antikváře českého původu, který na propagaci vynaložil mnoho času a úsilí, je v Japonsku velmi populární Josef Lada a vůbec české dětské knížky. Mnoho japonských turistů navíc tyto knihy, nejenom Ladu, ale i knihy ilustrované Zdenou Pacovskou, Josefem Palečkem i Josefem Čapkem, velmi často vyžadují a kupují v českých antikvariátech. Motivy z českých dětských knih i z večerníčků je v Japonsku možné vidět i na tričkách, povlečeních a jiných spotřebních předmětech. Už i čeští obchodníci se začínají zúčastňovat tamních veletrhů.

Je třeba se také zmínit o raketovém zájmu o staré ruské knihy. Největším trhem s tímto zbožím není Moskva nebo Petrohrad, ale Spojené státy. „Noví“ Rusové jsou za knihy vydané před rokem 1917 ochotni platit zlatem.

Jako kuriozita můžou působit veletrhy v ropných emirátech okolo Perského zálivu. Tamní šejkové chtějí kopírovat Západ a jako jeden z produktů západní civilizace uspořádaly i knižní veletrhy. Četl jsem o jednom, kde za tři dny jeho konání nepřišel ani jeden zákazník, a tak si prodejci stěžovali pořadateli, že příští rok nepřijedou. Mezi vystavovatele se pak poslední den veletrhu dostavil jeden ze spoluvládců v tomto ropném království a koupil od každého vystavovatele naprosto bez výběru polovinu jeho zboží s tím, aby příště zase přijel, že nebude škodný.

Antikvariáty, knihovny a čtenáři

Mohlo by se zdát, že oblast spolupráce mezi antikvariáty a knihovnami bude široká, protože oba tyto subjekty pracují s knihami staršího vydání. Skutečnost je však bohužel zcela jiná. Je to dáno tím, že antikvariáty jsou dnes komerčními obchody, zatímco knihovny patří jako rozpočtové organizace do neziskového sektoru.

Antikvariáty a knihovny mají mnoho společného v tom, že každý svým způsobem nabízí čtenářům možnost dostat se ke knihám, které nejsou v aktuální nabídce knihkupectví. Obě tyto instituce jsou tedy důležité pro propagaci knihy a udržování knižní kultury.

Dobrá spolupráce je s odbornými knihovnami, včetně Národní knihovny nebo Knihov­ny Národního muzea. Tamní pracovníci patří většinou mezi knižní nadšence, a i když rozpočty na nákup fondů nejsou velké, většinou se podaří najít společnou řeč, když se objeví nějaký důležitý exemplář. Pokud budeme mluvit o veřejných knihovnách, tam je určitě ještě velký prostor pro případnou spolupráci, třeba při doplňování ukradených a ztracených exemplářů.

Myslím, že pražská Městská knihovna může být vzorem spojením půjčování knih a pořádáním doprovodných kulturních a společenských akcí. Takových aktivit je rozhodně třeba, zvlášť proto, že v posledních letech zaznamenaly antikvariáty i knihovny značný pokles zájmu o knihy. Každý rok se dá mluvit o propadu v řádu desítek procent.

Důvodů, proč se tak děje, je několik. Jde pře­devším o generační posun - nastupující generace čtenářů má mnoho jiných možností zábavy a kniha je pro ní přežitkem. Další, i když paradoxní příčinou, je rozvoj internetu a multimédií. Kniha je sice nositelem informace, ale pro mnohé lidi je snadnější získat je jinou cestou (na internetu). Další z důvodů je nástup elektronických knih, myslím si však, že toto je jen dočasná záležitost. Podle mých informací tento trend měl v zahraničí vrchol zhruba před dvěma lety a nyní jeho obliba již ustupuje. V dnešní době je snadná dostupnost mnoha způsobů multimediální zábavy, například televize, DVD, počítačů a podobně. Hodně lidí u tohoto typu trávení času naprosto nenáročně relaxuje bez nutnosti soustředění. Přece jenom, na četbu je pozornost nutná.

Asi každý, kdo se pohybuje okolo knížek, ví, že dnešní mladá generace, a hlavně děti, téměř nečtou. Když jsem byl ve věku prvňáčka, naučil jsem se v listopadu číst a od té doby mě bez knihy viděli jen zřídka. Četl jsem při jídle, při oblékání, před spaním, po probuzení, prostě pořád. Takových „postižených“ dětí jsem okolo sebe znal několik. Dnes je mezi stejně starými, ale i mladšími dětmi daleko častější podobná závislost na počítačích či počítavých hrách. Problém je z mého pohledu i v tom, že děti nemají vzory ve svých blízkých, kteří na čtení buď nemají čas, nebo je taky nezajímá. Je to škoda, protože četba je skvělá pro rozvíjení fantazie.

Ze zákulisí antikvariátu

Pro fungování antikvariátu je důležitých několik faktorů. Umístění prodejny dnes již není tak prioritní, nejdůležitější jsou poskytované služ­by a jejich kvalita.

Základním procesem je nákup knih. Každý antikvář má vlastní strategii, která je tvořena mnoha předpoklady, například lokalitou, ve které se antikvariát nachází, jeho případnou specializací a v neposlední řadě ochotou nákupčího vynaložit někdy i zbytečný čas na cestách. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že čas a námaha nejsou zdaleka vždy úměrné výsledkům. Proto musí být nákupčí obrněn trpělivostí.

Antikvariáty inzerují své služby nejen ve Zlatých stránkách, ale i v novinách. I když dnes mnohé používají spíše inzerci na internetu, zůstává novinová reklama zatím nejúspěšnější, protože zvlášť starší spoluobčané nejsou ještě počítačově zdatní. Nejlepší inzerce je ale síla slova. Když si antikvariát vytvoří dostatečný počet spokojených zákazníků, ti jeho služby šíří dále a zcela zadarmo.

Samotný výkup probíhá několika způsoby. Pro obchodníka je nejjednodušší výkup knih přímo na prodejně, kam je zákazníci sami dovezou nebo donesou. Další možností je, že zákazník vytvoří nabídkový seznam a antikvariát si z něj vybere. Tato možnost je hodně využívaná a pro mnohé antikváře se stala nejoblíbenější možností, což je však, myslím si, k jejich škodě. Málokterý zákazník, který zdědí pozů­stalost v řádů několika tisíců knih, bude chtít obětovat 14 dní času na sestavení takového seznamu. Raději půjde ke konkurenci, která mu nabídne návštěvu nákupčího přímo v bytě nebo v místě uskladnění knih. Nákupčí na místě zjistí, o jaké knihy se jedná, a podle rozsahu knihovny domlouvá se zákazníkem optimální variantu.

Zákazníci chtějí nejčastěji kompletní vyklizení knihovny. Většinu nabídek, které dnes dostáváme, tvoří knihy a knihovny pořizované v rozmezí 50.-70. let minulého století, především se jedná o beletrii. Tyto knihovny jsou v podstatě nezajímavé a těžko prodejné, protože průměrný náklad knihy v té době byl 40 000 výtisků, a tím pádem se tyto tituly objevují velmi často. Daleko zajímavější jsou knihovny, které jsou odborně profilované, hlavně pokud se jedná o humanitní směry. O takové knihovny je stále zájem.

Antikvariátů, jejichž zaměstnanci takto jez­-dí po bytech a vykupují celé knihovny, není mnoho. Na jejich počet v Praze by stačily prsty jedné ruky. Pro zákazníka je velkou výhodou, že je jim nabízen kompletní servis včetně odvozu. Nejdůležitější otázkou při těchto výkupech bývají finance. Někteří lidé mají představu, že za zděděné knihy postaví třeba dům, ale ponejvíce to zůstane pouze u představ.

Většina antikvariátů vyplácí domluvenou částku v hotovosti, komisní prodej je dnes výjimkou. V centru Prahy působil ještě nedávno jeden antikvariát, který nabízel prodávajícím několikanásobné částky oproti ostatním antikvariátům, ale splatné až po prodeji knih. Kdo na to přistoupil, většinou už neviděl ani své knihy, ani peníze za ně. Tento antikvariát brzy zavřeli a stejně dopadl i jeho majitel.

Čas od času se objeví nabídka výkupu knihov-ny v zahraničí, většinou to bývá pozůstalost po českých emigrantech. Tyto knihovny jsou zajímavé a jejich nákup je samozřejmě spojený se zahraniční cestou. V dnešní Evropě už není problém knihy převézt, ale pamatuji si, že když jsem v roce 1993 vezl na několikrát knihovnu o dvaceti tisících svazcích z Rakouska, jednoduché to nebylo. Nakonec jsme na kraj dodávky soustředili knihy v azbuce a bylo po problému. Celníci se na ně podívali a mávli rukou.

Jedním ze základních úkolů antikvariátu je bezesporu znovu objevování a záchrana kulturního dědictví. V uplynulých stoletích bylo mnoho vzácných dokumentů i knih ztraceno. Občas se v nějaké pozůstalosti najednou objeví dílo, které se již pokládalo za ztracené, a to je vždy velká událost. Na tyto znovu nalezené knihy a dokumenty má předkupní právo stát, zvláště když se týkají českých dějin a historie. Bohužel, dnes je doba pro obchod se státními institucemi nepříznivá. Tyto organizace neoplývají finančními prostředky a většinou mohou nakupovat jen během posledního čtvrtletí, kdy čerpají peníze z různých fondů. Tyto nákupy jsou často napínavé, protože organizace zjistí třeba těsně před Vánoci, že musí vyčerpat určitou částku, aby o ní příští rok nepřišly. Začnou tedy zuřivě pátrat po něčem, za co by finance alespoň trochu smysluplně utratily. Nicméně, pokud se jedná o opravdový unikát, většinou se zdroje najdou, i když to někdy chvilku trvá.

Chtěl bych se ještě zmínit o významných nálezech, které byly i ve své době hodně medializovány. První vzácností byla kniha s vlastnoručním podpisem Komenského z jeho knihov­ny v polském Lešně. Zajímavé je, že celá knihovna shořela, tento exemplář zřejmě před požárem někomu Komenský zapůjčil, a tím pádem se kniha zachránila. Později se objevila v klášteře v Plasích, ale po josefínské reformě zmizela neznámo kam a našla se až o dvě století později v Antikvariátu v Dlážděné. Objev to byl nesmírný, o knihu se přetahovalo Národní muzeum a Národní knihovna, obě tyto instituce ji chtěly mít ve svých sbírkách.

Jeden z významných objevů, který Prahu a její Antikvariát v Dlážděné na chvilku zviditelnil, byl nález neznámých dopisů Franze Kaf­ky rodičům. Tento objev byl senzací v mezinárodním měřítku a v antikvariátu si podávali dveře badatelé a televizní štáby z celého světa. O tento soubor 32 dopisů se strhl obrovský boj, zahraniční sběratelé a obchodníci nabízeli obrovské část­ky, ale nakonec uplatnil předkupní právo stát a dopisy jsou dnes součástí fondu Památníku národního písemnictví.

Náš antikvariát se nemůže chlubit nálezy podobného významu, zprostředkovali jsme však například prodej souboru královských dekretů, které dávaly městu Litoměřice právo vybírat na mostě přes Labe mýtné. Listiny byly všechny vlastnoručně podepsané všemi českými králi - od Jiřího z Poděbrad až do posledních Habsburků. Dokumenty se ztratily někdy v 19. století při požáru města a objevily se tedy po 120 letech. Nakonec opět skončily tam, kde je jejich místo, tzn. v místním archivu.

Další zajímavostí byl objev neznámého exempláře Olomoucké agendy, jednoho z prv­ních moravských tisků. Tento exemplář jsme objevili v nabídce jednoho člověka již potrestaného za krádeže historických knih, a tak jsme kontaktovali Českou televizi a po zajímavé investigativní práci vznikla reportáž, jejíž zásluhou kniha skončila ve fondu Moravského zemského muzea v Brně.

Budoucnost antikvariátů

Je potřeba se také zamyslet nad budoucností antikvárního podnikání. Podle současného tren­du je zřejmé, že budeme pomalu kopírovat vývoj, který je již několik let patrný na Západě. Mnoho antikvariátů tam opouští kamenné obchody v centrech velkých měst a přesouvají svou činnost na předměstí nebo i dál do vnitrozemí, odkud provozují internetový antikvariát. Takový antikvariát šetří na nájemném a zá­kazníkovi je vlastně jedno, zda knihu dostane poštou z Manhattanu nebo někde ze zapadlé vísky. Důležité jsou pro něj hlavně cena a rychlost dodání. Tento vývoj je patrný i u nás, už jsem zaregistroval několik pouze internetových obchodů a přesun některých zavedených pražských antikvariátů do virtuálního prostoru a showroomů. Takové antikvariáty lze navštívit pouze po dohodě a nejedná se o klasické obchody, ale spíše o galerie.

Rapidně ubývá také sběratelů dražších a vzácnějších knih. Tito zákazníci jsou většinou starší lidé a není další generace, která by je nahradila. Světlou výjimku tvoří sběratelé dobrodružné literatury. Základem jejich zájmu jsou knihy Karla Maye a Julese Verna a knihy ilustrované Zdeňkem Burianem. Sběratelé skupují stará vydání svých oblíbených knih a hlavním kriteriem je pro ně stav knihy, který by se měl co nejvíc blížit tomu, v jakém opustila tiskárnu.

Je to velká škoda, že nastupující generace nemá o knihách a jejich sběratelském potencionálu příliš ponětí. Knihy jsou totiž velmi dobrá komodita, pokud jde zákazníkovi hlavně o zhodnocení vložených prostředků. Když se podíváte na ceny na světových aukcích, zjistíte, že u vybraných titulů je velký cenový nárůst. Pravdou ale je, že i tady hrají velkou roli módní vlivy a trendy.

Závěrem chci říct, že patřím mezi optimisty a věřím, že kniha a knižní kultura se v budouc­nu nestane jen termínem ze slovníků, vlastně promiňte, z paměti počítačů. Doufejme, že budoucnost k nám bude milosrdná a že se zájem o knihy opět vrátí.