PO KOM SE JMENUJE?

V květnu letošního roku u­běh­lo 80 let od úmrtí spisovatele a dramatika JUDr. Jo­se­fa Štolby. Byl rodákem z Hrad­ce Králové, ale v 80. letech 19. století působil jako notář v Nechanicích. Jemu vděčí město Nechanice za svůj kulturní rozkvět. Pod vedením Josefa Štolby zaznamenal velký úspěch divadelní ochotnický spolek, Štolba byl zakládajícím členem Okrašlovacího spolku Nechanice, na jeho popud byla sloučením knihoven několika spolků založena veřejná knihovna. Ta byla po odchodu Josefa Štolby z Nechanic, na návrh městské rady, na jeho počest v roce 1893 přejmenována na Štolbovu knihovnu. Josefa Štolbu v Nechanicích navštěvovaly významné osobnosti té doby - čeští cestovatelé Emil Holub a Vojta Náprstek, jeho přítel malíř Antonín Chittussi a do Nechanic byl sezván 2. sjezd spisovatelů na východě Čech žijících, kterému předsedal Alois Jirásek.

Název knihovny se vytratil v roce 1919 s reformou knihoven a novým knihovním zákonem. Tyto informace jsem postupně získávala, když jsem se před třinácti lety stala knihovnicí tehdy Městské knihovny v Nechanicích. A protože hned na další rok mého působení v knihovně vycházelo 80. výročí vzniku novodobé veřejné knihovny, byla jsem oslovena, abych uspořádala výstavu o historii knihovny a prezentovala tak její činnost široké veřejnosti.

A právě při hledání informací v archivech, kronikách a dostupných dokumentech a při vzpomínkách pamětníků se zrodila myšlenka vrátit knihov­ně její původní název. Ale jak na to, jsem tehdy ještě nevěděla. Během dalších let jsem se podílela na pořádání několika výstav z nechanické historie a myšlenka na původní název knihovny se opět vrátila. To už jsem ale měla alespoň trochu představu, co pro to musím udělat.

Z historických dokumentů jsem měla potvrzeno, že se knihovna opravdu jmenovala Štolbova, ale i při navracení názvu je nejdůležitější souhlas potomků. A to byl v mém případě opravdu tvrdý oříšek. Josef Štolba, který po pobytu v Nechanicích působil na několika místech Čech a nakonec zakot­vil v Praze, byl již skoro 80 let po smrti. Byl otcem tří dcer, takže jméno Štolba se zcela vytratilo. Začalo nekonečné dopisování a telefonování po matrikách a archivech. Po posledním telefonátu do archivu v Zámrsku, kdy mi oslovený pracovník sdělil, že si musím do archivu jezdit já osobně nebo mnou určený zástupce a postupně dohledávat informace, že oni mi ve vyhledávání pomoci nemohou, jsem byla opět v koncích. Jsem totiž jedinou pracovnicí v knihovně a z časových důvodů toto nebylo vůbec možné. Tak nastala další pauza.

Po nějaké době, při zcela jiné práci, se objevila poznámka o tom, že DILIA vyplácí honoráře za uvedení díla ještě mnoho let právě potomkům. Tak jsem to zkusila. Asi jsem měla velké štěstí, a když jsem paní z Divadelní, literární, audiovizuální agentury vysvětlila, proč potomky hledám, byla moc ochotná. Sice už uplynula zákonná doba pro vy­plácení honorářů, ale jestli chvíli vydržím, dojde do archivu, kde by několik let měla být uchována honorářová dokumentace. Tak se na mne usmálo štěstí a já získala tři jména s adresami, a i když už nemusely platit, měla jsem alespoň záchytný bod. V další fázi jsem tedy musela zjistit, zda jsou na těchto adresách získaná jména ještě uvedena. Po­té přišly na řadu informace o telefonních číslech. Přede mnou byl poslední krok - telefonovat a pokud to někdo zvedne, vysvětlovat, proč volám, a možná se ozve někdo blízký Josefa Štolby. Asi po měsíci náhodného telefonování v různé dny a denní doby se po vysvětlení, proč telefonuje knihovnice z Nechanic, konečně ozvalo „ano, já jsem pravnučka JUDr. Josefa Štolby“. A tak jsem se seznámila s dr. Janou Šámalovou. Vypravovala mi, jak její babička vzpomínala na Nechanice i na svého otce. A hlavně mi nabídla kontakt na JUDr. Ladislava Siebera, svého bratrance a zároveň posledního potomka, který Josefa Štolbu jako malé dítě ještě osobně poznal. Tak jsem se seznámila se dvěma zajímavými lidmi, kteří upřímně ocenili moji snahu a během několika dnů mi poslali písemný souhlas k navrácení názvu knihovny.

V roce 2008 naše město slavilo 780. výročí prv­ní písemné zmínky. Součástí těchto oslav bylo i přejmenování knihovny, a to v říjnu, v době celo­státní akce Týden knihoven.

Pozvání na tuto slavnost přijali zástupci Královéhradeckého kraje, města Nechanic, kolegy­ně z Knihovny města Hradce Králové a Vědecké a stu­dijní knihovny Hradec Králové, knihovníci okolních obcí a velké množství uživatelů knihovny i široké veřejnosti. Mezi účastníky se objevil např. syn spisovatele Eduarda Petišky, známý pod pseudonymem Eduard Martin. Ale pro mě tím nejdůležitějším hostem byla pravnučka Josefa Štolby dr. Jana Šámalová, která zastupovala všechny dosud žijící potomky - pan Sieber by již cestu do Nechanic ze zdravotních důvodů nezvládl a s další pravnučkou paní Caivajsovou jsem nebyla v přímém kontaktu.

Nejprve se všichni ti, kdo měli zájem, vydali na Nechanickou procházku po významných památkách města a po místech pobytu rodáků a významných osobností, ke kterým patřil i Josef Štolba. Po návratu z této procházky došlo na to nejdůležitější - odhalení desky se „staronovým“ názvem nechanické knihovny. Tohoto úkolu se ujala právě Jana Šámalová a starosta Nechanic Jiří Pechar, za asistence významných hostů.

Pro všechny pak byla připravena výstava o životě Josefa Štolby, ale i o proměnách Nechanic za posledních sto let. Celé toto krásné odpoledne bylo zakončeno divadelním představením Štolbovy hry Maloměstští diplomati v podání Sdružení divadelních ochotníků Deštná.

Štolbova městská knihovna je nejmenší městskou knihovnou v královéhradeckém okrese, naše město má, včetně místních částí, asi 2200 obyvatel. Knihovna eviduje na 400 čtenářů, z nichž jsou dvě třetiny pravidelní a zbytek příležitostní a sezónní čtenáři a uživatelé knihovny. Fond knihovny tvoří asi 17 500 knih a 28 titulů časopisů, jsou zde umístěny dvě internetové stanice pro veřejnost. Knihovna spolupracuje na různých kultur-ních akcích, hlavně výstavách, a sama stále pořádá kulturní pořady, literární a výtvarné soutěže a rozvíjí knihovnicko-vzdělávací činnost hlavně pro děti. Nej­očekávanější akcí každého roku je, vedle Týdne knihoven, tradiční Pasování prvňáčků na ma­lé čtenáře. Knihovna tím oslavuje Den dětí a prů­kaz­ky a medaile malého čtenáře prvňáčkům předávají např. různé pohádkové postavičky nebo je navštíví sám hrabě Harrach z blízkého zámku Hrádku u Nechanic. Štolbova knihovna je zároveň pověřena regionální činností a obsluhuje devět neprofesio­nálních obecních knihoven a dvě své pobočky. Více informací o knihovně najdete na webových stránkách www.knihovnanechanice.webk.cz.

Dovolte, abych se na závěr vrátila k Josefu Štolbovi a ocitovala malý úryvek z jeho pamětí, který je jakýmsi vyznáním Nechanicím. „Uprostřed velké­ho náměstí, jež posázeno jest lipami, vypíná se kostel a nízké, nejvýš jednopatrové domky kolkolem. Z ná­městí táhnou se tři hlavní, široké ulice, jedna směrem k Hradci, druhá k Dobřenicům, třetí k Nové­mu Bydžovu. V ulicích těch jsou domky skoro výhrad­ně přízemní.

Krásný lesnatý kraj s nekonečnou stupnicí odstínů svěží zeleně, malounké, ale milé městečko, klidný život… Ticho, …“

Myslím, že k tomuto vyznání není co dodat, snad jen, že návrat původního pojmenování knihov­ny si osobnost Josefa Štolby určitě zaslouží.