Dobrovolnictví ve veřejných knihovnách

KATEŘINA LIŠKOVÁ > Katerina.Liskova@faf.cuni.cz  
Úvod
Dobrovolnictví tak, jak je chápáno dnes, lze zakotvit do doby nástupu kapitalismu. Spolky sdružující občany, kteří se rozhodli dobrovolně pomáhat, navazovaly na činnost bratrstev a řádů. Činnost těchto organizací se datuje již od středověku, ale nelze ji chápat jako dobrovolnou. Náplň bratrství a řádů byla zpravidla organizována duchovními, a byla přímou součástí jejich povolání.
K prudkému rozvoji dobrovolnické činnosti na našem území dochází až po pádu komunismu, především v oblasti ekologie, lidských práv, zdravotnictví, sportu aj. Dobrovolnictví však není doménou jen neziskových organizací. Potenciál dobrovolníků by za určitých podmínek mohl pomoci řadě jiných organizací, včetně veřejných knihoven.
Důkazem, že dobrovolnictví je aplikovatelné i na knihovny, jsou německé veřejné knihovny, které se o své pozitivní zkušenosti se začleněním dobrovolníků do knihovních procesů podělily v sérii článků v časopise BuB: Forum Bibliothek und Information v roce 2008.
Mohou také české veřejné knihovny využít dobrovolnický potenciál? Existují možnosti „zaměstnávání“ dobrovolníků na území veřejných knihoven? Pokud v oblasti integrace dobrovolníků do knihoven lze definovat elementární překážky, pak jaké? Lze navrhnout způsob řešení? Má některá z veřejných knihoven již četné praktické zkušenosti na tomto poli? V následujících řádcích byste měli na výše uvedené otázky najít odpověď.
K terminologii dobrovolnictví
Názvosloví v dobrovolnické oblasti není tak jednoduchou záležitostí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zvláštní pozornost by se měla věnovat zejména pojmům „dobrovolnická služba“ a „dobrovolnická činnost“, které jsou často užívány synonymně. Význam těchto dvou pojmů není shodný a je třeba dbát na jejich správné používání.
Dobrovolnická služba je zpravidla činností na plný úvazek a dobrovolník má obvykle uhrazeny náklady své činnosti, včetně pojištění, velmi často se jedná o dobrovolnou službu v zahraničí. U mladých lidí v rámci Evropské dobrovolné služby se jedná např. o moderní obdobu chození „na zkušenou“ do světa [Tošner, 2001].
Naproti tomu dobrovolnická činnost je prací na částečný úvazek, kterou dobrovolníci vyko­návají nárazově (např. při festivalech), nebo se jí věnují pravidelně po celý rok např. několikrát týdně.
Klíčovým pojmem je pak „dobrovolník“. Detailně o osobnosti dobrovolníka hovoří Tošner: „Dobrovolníci jsou nositeli nejen pomoci, ale také lidskosti a tvořivosti, poskytují pomoc nejen při plnění poslání organizace, ale nabízejí nové pohledy na řešení problémů a zpětnou vazbu zabraňující stereotypnímu výkonu. Mají čas a možnost dělat činnosti, které nelze zvládat v běžném provozu, přičemž klientům poskytují neformální formu vztahu. Dobrovolníci jsou nejen doplněním týmu profesionálů, ale propagují organizaci na veřejnosti“ [Tošner, 2008].
Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) sice pracuje s termínem „dobrovolný knihovník“, nicméně je třeba si uvědomit, že dobrovolný knihovník sice nedo­stává mzdu, ale roční nebo jinou odměnu. O dobrovolnictví ve vztahu ke knihovnám se tak hovoří ve zcela jiném kontextu. Neboť, jak již zde bylo řečeno, dobrovolníci jsou aktivisté, kteří v knihovnách bezplatně vypomáhají.
V souvislosti s dobrovolnictvím na poli veřejných knihoven je užitečné orientovat se i v dalších příbuzných pojmech, jako např. „dobrovolnické organizace“, „dobrovolnický sektor“. Vědět, že existuje Všeobecná deklarace o dobrovolnictví, a to od roku 2001. Informačním zdrojem se může stát i síť dobrovolnických center. Podle informačního centra neziskových organizací ICN [2009], respektive podle jeho katalogu služeb, bylo na počátku roku 2010 registrováno celkem 44 center.
Legislativní úprava dobrovolnictví
Legislativně je problematika dobrovolnictví v České republice upravena zejména zákonem č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě). Vznik tohoto zákona byl iniciován v Mezinárodním roce dobrovolnictví, a to 2001, se záměrem zaplnit právní vakuum, které v této oblasti doposud panovalo.
Paragraf 2, odst. 1, písm. b) zákona o dobrovolnictví dále také uvádí, že dobrovolnická služba je činností, při níž dobrovolník poskytuje pomoc při péči o zachování kulturního dědictví (tzn. především správa historických knižních sbírek). Dobrovolníkem dle § 3 může být fyzická osoba starší 15 let, popřípadě osoba starší 18 let, jedná-li se o výkon dobrovolnické služby mimo území České republiky [Zákon, 2002].
Činnost dobrovolníků v České republice upravují i další právní předpisy. Významné uplatnění mohou dobrovolníci najít i v oblasti poskytování sociálních služeb. Tato problematika je upravena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Podle tohoto zákona nemohou své dobrovolníky poskytovat všechny akreditované organizace, ale pouze ty nestátní nebo neziskové. Pro ostatní organizace je tu druhá možnost, mohou vstupovat do zařízení podle tzv. standardu kvality č. 9 „Personální a organizační zajištění sociální služby“.
Ministerstvo práce a sociálních věcí dále uvádí, že dobrovolník, který není v pracovně právním vztahu, se řídí Občanským zákoníkem, ať už jde o dobrovolnictví akreditované či nikoliv. Dále je zde uvedeno, že dobrovolníci v sociálních službách by měli uzavřít smlouvu o výkonu dobrovolnické služby (§ 5). Stejně tak by měli respektovat standard kvality č. 9 [Zákon, 2006].
Německá podoba dobrovolnictví
Na úvod bych měla zmínit, že kromě právních předpisů pro dobrovolné služby neexistují ve Spolkové republice Německo žádné vnitrostátní právní předpisy specifické pro dobrovolnou činnost nebo službu, které by řešily všechny otázky týkající se dobrovolnictví.
Navzdory této skutečnosti je dobrovolnictví v německých veřejných knihovnách snad tím nejlepším možným příkladem dobré praxe. V úvodu jsem se již zmínila, že v roce 2008 bylo dobrovolnictví v knihovnách velkým tématem. Autoři článků, kteří ke zmíněné debatě přispěli, se shodují, že základním stavebním kamenem ve spolupráci s dobrovolníky je vzdělání - v podobě specializovaných kurzů. S rostoucím počtem dobrovolníků nabývá na důležitosti schopnost efektivní a nerušené komunikace. O kontakt se všemi zúčastněnými se stará speciálně pověřená osoba a pak další lokální kontaktní osoby. Důležité je definovat požadavky, plány, cíle, předávat si informace, které souvisejí s působením dobrovolníků. Samotnému výběru dobrovolníků bychom měli věnovat velkou pozornost a nelitovat vynaloženého času [Jordan-Bonin, 2008].
O zajímavé změně postoje referuje článek Dobrovolníci - šance pro knihovny [Umlauf, 2008]. Do roku 1999 Svaz německých knihovníků (DVB) striktně odmítal využívání dobrovolníků v knihovnách. DVB však vydal na sklonku tisíciletí brožuru s názvem Dobrovolníci žádná/nějaká šance pro knihovny? A právě v této publikaci svaz prezentoval změnu svého postoje k do­brovolnictví. Svaz se snažil vysvětlit, že se nejedná o snahu nahradit placenou práci odborníků neplacenou službou dobrovolníků. Brožura obsahuje konkrétní rady a tipy pro zaměstnávání dobrovolníků, od organizace spolupráce s dobrovolníky přes konkrétní úkony typicky vykonávané dobrovolníky až po vzory pracovních smluv.
Změna mínění DVB však neznamenala obrat ve smýšlení některých knihoven. Ne všem se navrhovaná představa zalíbila. Mnoho knihoven za ní vidělo opět jen snahu nahradit zaškoleného profesionála laikem bez speciálního vzdělání. K problému možného zneužití dobrovolníků, kteří se promění v neplacenou náhražku odborníků, se ještě vrátíme.
„Přírodním úkazem“ v oblasti dobrovolnictví je církevní knihovna Georgsmarienhütte. Právě zde pracují jen čtyři státem placení zaměstnanci a celkem neuvěřitelných 130 dobrovolníků. Využití potenciálu dobrovolníků má zde dlouhou tradici, vše začalo již roku 1885, kdy tu byla otevřena první církevní knihovna [Lohe, 2008]. Autorka příspěvku nepopírá, že čas od času může dojít k chybě, zpravidla díky chybějící rutině.
Dobrovolnictví a profesionalita
V předchozí části jsem se okrajově zmínila o problému, který s sebou dobrovolnictví v knihovnách přináší, a sice pocit ohrožení ze strany profesionálních knihovníků. Podle R. Strzolky [2008] začínající kolegové pracují na hranici mzdového dumpingu.
Strzolka dále upozorňuje na fakt, že neprofesionály ze sebe dělají sami knihovníci tím, že slepě následují každý trend, který se objeví. Někteří zainteresovaní se podle autora snaží zlehčit knihovnické činnosti, což nakonec ústí v to, že ani sami návštěvníci nevědí, k čemu je vlastně v knihovně odborník dobrý, proč je nezbytné mít pro práci v knihovně vysokoškolské vzdělání.
Česká podoba dobrovolnictví
Mám-li hovořit o české podobě dobrovolnictví, musím se spokojit jen s velmi omezenými zdroji. Praktickou zkušenost se začleněním dobrovolníků do činnosti knihovny má pouze Městská knihovna Louny.
Podle slov ředitelky knihovny bylo zapojení dobrovolníků do knihovny spontánní. Lidé byli spokojeni s trendem vývoje knihovny, což je přivedlo k myšlence dobrovolné práce. Na počátku bylo nutné si uvědomit, co dobrovolníci pro knihovnu mohou udělat, a jak nejlépe využít jejich potenciál s respektem k jejich osobní jedinečnosti [Bahnerová, 2010].
Počet dobrovolníků ve zdejší knihovně kolísá mezi 25-30. Struktura dobrovolníků je pestrá, od studentů přes ženy v domácnosti v produktivním věku, seniory až po specialisty (fotograf). Převažují ženy z řad seniorů. Knihovna této skutečnosti využila a založila Spolek paní, dívek a dam (tradice dámských spolků) [Bahnerová, 2010].
Po právní stránce je spolupráce dobrovolníků ošetřena v rámci Občanského zákona příkazní smlouvou, která reguluje vztah obou zúčastněných subjektů. Knihovna dále vytvořila Informační list, který má sloužit jako vnitřní podklad pro realizaci a naplnění dobrovolnické služby. Dobrovolník zde specifikuje svoje časové možnosti, požadavky a omezení. Dalším důležitým dokumentem je Kodex dobrovolníka, který definuje osobu dobrovolníka a jeho práva a povinnosti [Bahnerová, 2010].
Odměnou pro dobrovolníky je ocenění jejich práce, byť jen ústní. Knihovna každý rok pořádá společný výlet, slaví společně Vánoce a všichni dobrovolníci mají tzv. VIP vstup do knihovny, což znamená využívání všech služeb zdarma.
Výsledky dotazníkového šetření - dobrovolnictví v českých knihovnách
Zde bych ráda velice stručně prezentovala výsledky dotazníkového šetření, které bylo provedeno v souvislosti s psaním mé diplomové práce, která pojednává o dobrovolnictví v knihovnách. Průzkum proběhl ve 43 knihovnách na území Prahy a Královéhradeckého kraje. Na základě vyhodnocení odpovědí jsem dospěla k následujícím hlavním zjištěním:
1. Praktickou zkušenost s dobrovolníky má jen malý počet knihoven (36 %).
2. Knihovny by působení dobrovolníků uvítaly (75 %).
3. Celkem 28 % knihoven se domnívá, že by činnost dobrovolníků měla být právně regulována.
4. Naprostá většina knihoven (90 %) by byla ochotna zaučit dobrovolníka do některých z činností, které by v knihovně vykonával.
5. Žádná z knihoven se nedomnívá, že by přítomnost dobrovolníka degradovala jejich profesi.
Závěr
Podrobná analýza zjištěných skutečností vyplývajících z dotazníkového šetření by si vyžádala samostatný příspěvek, přesto se pokusím prezentovat závěry, ke kterým jsem během své práce dospěla.
Nelze jednoznačně konstatovat, jaké jsou reálné možnosti zaměstnávání dobrovolníků. Z výsledků šetření je patrné, že si knihovny umí představit působení dobrovolníků v jejich instituci zpravidla jen na různé pomocné (např. kopírovací) nebo úklidové práce. Příčiny tohoto jedno­směrného pohledu knihoven na dobrovolníky byly podrobně analyzovány v předcházející kapitole. Odpovědí na výše položenou otázku je, že možnosti dobrovolnické práce v českých veřejných knihovnách jsou, ale jsou značně limitované. A to zejména ve srovnání s možnostmi dobrovolnické práce v německých veřejných knihovnách. Církevní knihovna Georgsmarienhütte (Dolní Sasko) zcela jistě nevyužívá svých 130 dobrovolníků pouze na pomocné a úklidové práce.
Na straně druhé i v ČR lze najít knihovnu, která dobrovolnický potenciál využívá tím nejlepším možným způsobem. Městská knihovna Louny je však na tomto poli naprostým solitérem. Aktivity této knihovny a její způsob práce s dobrovolníky mohou být impulsem (a možným východiskem) pro ostatní knihovny, které o přijetí dobrovolníků uvažují. Ambice knihovny však sahají dál, a sice k udělení akreditace Ministerstva vnitra ČR. Lounská knihovna by na základě tohoto osvědčení mohla vysílat své dobrovolníky do jiných knihoven, a přispět tak k jejich přirozenému začlenění do prostředí veřejného knihovnictví.
Výsledky dotazníkového průzkumu odhalily potencionální možnou překážku v masivnějším využití dobrovolnické práce. A sice, nelze si nepovšimnout zásadního rozporu mezi zodpovězením otázky (neboli přáním knihoven) tak, jak se od nich očekává, a realitou. Pokud by knihovny opravdu uvítaly působení dobrovolníků, proč k jejich získání nepřistupují aktivněji? Argument nedostatečné právní ochrany knihoven ve světle pozitivních zkušeností lounské knihovny, která se chrání v intencích občanského zákoníku, ztrácí na síle. Ostatně tuto skutečnost potvrdily i výsledky již několikrát odkazovaného průzkumu. Hlavní překážkou je pak pravděpodobně omezený pohled knihoven na možnosti dobrovolnické práce, nedostatečná manažerská zkušenost s tímto typem pracovníků a jistě též omezené množství nabízených školení, která by knihovna musela zajistit ve většině případů vlastními silami. Musíme si však uvědomit, že dobrovolník nerovná se amatér. Příkladem zapojení dobrovolníků do speciálních služeb, které jsou náročné na personál, ale nevyžadují speciální dovednosti, by mohla být jejich aktivita v zahraničních knihovnách. Může se jednat o veřejná čtení, případně pomoc seniorům či jinak handicapovaným uživatelům knihoven. Dobrovolníci by mohli být užiteční i ve sféře informačních technologií, počítačové pomoci, organizování počítačových školení atd.
Letošní rok bude Evropským rokem dobrovolnictví a Ministerstvo kultury ČR hodlá tuto iniciativu podporovat. Knihovny by této skutečnosti měly využít, i kdyby jen k tomu, aby do otáz­ky působení dobrovolníků ve svých řadách vnesly více světla.
POUŽITÁ LITERATURA:
• BAHNEROVÁ, Dagmar. 2010. Re: dobrovolnici ve vasi knihovne [elektronická pošta]. Message to: Kateřina Lišková. 14 March 2010 [cit. 2010-10-29]. Osobní komunikace.
• Česko. Zákon ze dne 14. března 2006 č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. [cit. 2009-11-19]. [HTML dokument] dostupného také z www: <https://sluzbyprevence.mpsv.cz/dok/zakon-108_2006.pdf>.
• Česko. Zákon ze dne 24. dubna 2002 č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě. [cit. 2009-11-19]. [HTML dokument] dostupného také z www: <www.nadace-adra.cz/files/dccb/.../198_zakon_o_dobrovolnicke_sluzbe.pdf>.
ICN: Informační centrum neziskových informací. Katalog služeb: dobročinnost a dobrovolnictví [online]. Neziskovky.cz, c2008 [cit. 2009-03-13]. [HTML dokument] dostupný z www: <http://neziskovky.cz/katalog/kategorie/dobrocinnost-a-dobrovolnictvi/>.
• JORDAN-BONIN, Eva von. 2008. Ehrenamt - ja bitte! BuB, 2008, Jg. 60, Nr. 02, s. 138-140. ISSN 0340-0301.
• LOHE, Anne. 2008. Ein enormes Potenzial an Ideen und Talenten. BuB, 2008, Jg. 60, Nr. 02, s. 131-133. ISSN 0340-0301.
• STRZOLKA, Rainer. 2008. Wir deprofessionalisieren uns selbst! BuB, 2008, Jg. 60, Nr. 02, s. 148. ISSN 0340-0301.
• TOŠNER, Jiří. 2001. Dobrovolnictví - rehabilitace občanských ctností. Sociální politika, 2001, roč. 27, č. 9, s 4-7. Dostupný také v elektronické podobě z www: <http://www.hest.cz/media.shtml?x=91190>.
• TOŠNER, Jiří. 2008. 10 let rozvoje dobrovolnictví v ČR : rehabilitace občanských ctností. Fórum sociální politiky, 2008, č. 2, s. 26-27. Dostupný také v elektronické podobě z www: <http://www.hest.cz/media.shtml?x=2091558>.
• UMLAUF, Konrad. 2008. Freiwillige als Chance für Bibliotheken. BuB, 2008, Jg. 60, Nr. 04, s. 275. ISSN 0340-0301.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2