PO KOM SE JMENUJE?

Javorník ve Slezsku, malebné pohraniční městečko sousedící s Polskem, je vstupní branou do Rychlebských hor. Toto starobylé město je opředeno mnoha pověstmi. Nádhernou dominantou města je strmý Jánský vrch (345 m), na kterém stojí impozantní zámek Jánský Vrch. První písemné zmínky o městě pocházejí z roku 1291, je však jasné, že Javorník vznikl již dříve.

Knihovnictví prošlo v Javorníku, příhraničním městě v Sudetech, logickým historickým vývojem, a to od německé knihovny přes lidovou až po tu dnešní, městskou.

Pokud byste zavítali do našeho města a hledali knihovnu, budete nasměrováni do kulturního domu, kde knihovna zabírá půlku prvního patra. Je rozčleněna do několika místností, což není příliš ideální, ale po celkové rekonstrukci působí útulným dojmem.

Řadíme se mezi ty menší městské knihovny. Knihovní fond tvoří převážně beletrie s celkovým počtem svazků 14 657, našich služeb každoročně využívá na 13 200 návštěvníků. Každoročně registrujeme zhruba 330 čtenářů. Městská knihovna je zároveň střediskovou knihovnou a metodicky spravuje čtyři knihovny v okolí. Jedná se o obecní knihovny v Bernaticích, Bílé Vodě, Uhelné a Vlčicích. Od roku 2003 přešla knihovna pod Městský úřad Javorník, o provoz se stará jedna knihovnice.

Knihovna se každoročně zapojuje do celore­pub­likových akcí, jako je Noc s Andersenem, Týden knihoven, Den pro dětskou knihu a Pasování prvňá­čků. Velmi dobrá je spolupráce se základní školou a mateřskými školami, které si mohou vybírat z bezmála padesátky připravených besed.

Název knihovny se měnil v průběhu 60. let. V městských kronikách se o ní do roku 1962 píše jako o Městské knihovně. V následujícím roce se pak hovoří již o Místní lidové knihovně. V názvech nebyli kronikáři s knihovníky asi příliš jednotní, což dokazují razítka, která se vyskytují v knihách z té doby. Jsou opravdu rozmanitá - od názvu Místní lidová knihovna Javorník přes Městskou lidovou knihovnu v Javorníku až k prostému Městská knihovna. Jaký byl v 60. letech oficiální název, už asi nezjistíme. A to nás také přivedlo k myšlence změnit oficiálně její název.

V listopadu 2005 oslavila knihovna se všemi svými příznivci 60. výročí založení české knihovny. Právě v tomto měsíci v roce 1945 se osvícená rada města rozhodla založit v Javorníku první českou knihovnu. Jistě to byl počin velkého význa-mu, neboť tato knihovna byla na Jesenicku vůbec první. Tehdejší kronikář zaznamenal: „V listopadu 1945 vzniká v Javorníku česká knihovna. Prvním knihovníkem byl na zahajovací schůzi MRO (Místní rada osvětová), dne 30. 10. 1945 zvolen Josef Vacek (ředitel Národní školy), řídící učitel obecné školy. Knihovní rada měla tyto členy: Karla Plicku, Josefa Rujb­ra (stavitel), Aloise Sece (četník) a Františka Mikul­ku (ředitel Měšťanské školy). Knihy byly opatřovány dobrovolný­mi dary občanstva. MRO přispěla obnosem 9000,-. Knihovna byla otevřena v prosinci 1945 v do­mě č. 170 v ulici Klementa Gottwalda a čítala na začátku asi 250 svazků. Knihovní rada dále rozvinula akci dopisů různým knihovnám ve vnitrozemí s prosbou o darování knih. Tato akce se setkala s dobrým úspěchem.“ 

Jakousi předzvěstí oslav bylo již samotné přestěhování knihovny do zrenovovaných prostor kulturního domu, který sám také prošel velkou rekonstrukcí.

Když jsme přemýšleli o tom, čím naši oslavenkyni obdarovat, napadlo nás dát jí nové jméno. Té myšlenky jsme se už nevzdali. O osobnosti, kterou v názvu knihovna ponese, jsme ani nedebatovali, nevedli polemiky a nemuseli vypisovat referendum. Bylo to jasné hned od samého začátku. Možná, že bylo dříve jméno než samotný nápad. PhDr. Rudolf Zuber totiž byl a stále je osobnost s velkým O. Byl nejen významným regionálním badatelem, historikem a archivářem, ale také lidsky obdivuhodnou osobností. Je vysoce uznávaným autorem několika knih a publikací a jen málokdo se mu v tomto směru může rovnat.

Dovolte mi nyní představit vám PhDr. Rudolfa Zubera, který se narodil 23. ledna 1912. Rodák z Moravské Ostravy-Vítkovic nastoupil po absolvování reformního reálného gymnázia v roce 1931 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olo­mouci, kde byl v roce 1936 ordinován na kněze. Přitahován zájmem o historii, zejména působením prof. Augustina A. Neumanna, stal se prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži a zároveň profesorem němčiny a dějepisu na arcibiskupském gymnáziu (1939-1946).

Jeho vnitřní potřeba jej vedla k rozhodnutí tyto předměty dále studovat. Proto se v roce 1937 zapsal ke studiu historie a germanistiky na Univerzitě Karlově u našich předních historiků J. Šusty, O. Odložilíka, V. Chaloupeckého a K. Stloukala. Pod vedením posledně jmenovaného vypracoval doktorskou práci na téma Mladá léta kardinála Dietrichštejna a v roce 1946 (s válečným odkladem, kdy byly české vysoké školy nacisty uzavřeny) ji obhájil. O rok později se stal arcibiskupským archivářem a knihovníkem na kroměřížském zámku. Začal studovat archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně (1950-1953), počítal s kratším studiem v Paříži a ve Vídni. Již v této době začal publikovat články k dějinám olomoucké diecéze. Za nor­málních okolností by byla před dr. Zuberem narýsována jednoznačná perspektiva vědce a univerzitního učitele. V zimním semestru 1947/48 začal vyučovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Jenže politický zvrat roku 1948 mu postavil do cesty znač­né potíže. Nejprve byl zrušen seminář a gymnázium, poté město převzalo zámek. V roce 1952 byl z arcibiskupského archivu vypuzen a skončil „ve vyhnanství“ v pobočce Zemědělsko-lesnického archivu v Javorníku ve Slezsku. Do roku 1960 zde spravoval archivní fondy vratislavského arcibiskupství, které zinventarizoval a popsal ve čtvrtém dílu Průvodce po archivních fondech Státního archivu v Opavě (1961), i když byl jako spoluautor zamlčen. Převzetím archivních fondů arcibiskupství do Opavy byl nucen změnit působiště. Stal se pracovníkem pobočky Okresního archivu Šumperk v Javorníku s působností pro celé Jesenicko a setrval zde až do odchodu do penze (1977). Poznání dějin rakouské části niského knížectví, tedy dnešního Jesenicka, zasvětil další desetiletí života.V roce 1957 uzavřel R. Zuber sňatek s Renatou Müllerovou a z jejich manželství se narodily čtyři děti.

Uvolnění v 60. letech přineslo dr. Zuberovi nové impulsy a kontakty i za hranicemi republiky. Zdálo se, že jeho kandidátská práce vydaná tiskem Osídlení Jesenicka do počátku XV. století bude konečně návratem na vědeckou dráhu. Normalizace tomu opět učinila přítrž, hodnost kandidáta věd již ne­směl obhájit. Avšak i během doby, kdy vlastně nemohl svobodně publikovat, neustoupil ani o krok ve svých názorech a s tlakem doby se vyrovnával po svém: ještě hlubším a pilnějším studiem - zejména jazyků, archivních pramenů, článků a studií v zahraničních časopisech, tehdy obtížně získatelných. Obrovský rozsah znalostí mu později umožnil publikovat řadu studií, např. o hudbě piaristů v Bílé Vodě či o hudebním skladateli Karlu Dittersu z Dittersdorfu, jimiž se připravoval na své vrcholné dílo. V 80. letech se mohl konečně veřejně přihlásit ke své odborné lásce, církevním dějinám. Roku 1987 vyšel první díl jeho Osudů moravské církve v 18. století (1695-1777). V souvislosti s vydáním Osudů nastala nová kapitola v Zuberově životě. Alespoň dílčími studiemi na stránkách vlastivědných periodik se vrací zpět do Kroměříže, k počátkům své badatelské dráhy. Za všechny jmenujme alespoň Život na kroměřížském zámku v první polovině 18. století (1986) či Piaristé a jejich koleje na Moravě v 18. století (1989). A po roce 1989 i doslov­ně, viz např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži 1854-1950 (1991) či rozepsaný druhý díl Osudů moravské církve v 18. století (vyšel 2003).

Bouřlivé společenské změny 90. let nemohly nechat dr. Zubera lhostejným. V řadě přednášek a článků apeloval na změnu společnosti prostřednictvím duchovní podstaty člověka. K tomuto úko­lu R. Zuber přiložil alespoň dřívko, aby měl z čeho vyšlehnout plamen. Na víc jeho kvapem ubývající síly nestačily. Dne 29. října 1995 v Jeseníku zesnul.

Slavnostní akt přejmenování knihovny se konal v pátek 18. listopadu 2005 v Zrcadlovém sále kulturního domu. Velkého uvítání se dostalo manželce Rudolfa Zubera Renátě Müllerové a dceři Rafaele Drgáčové. Přítomen byl také tehdejší místostarosta Javorníku a krajský radní Petr Polášek, který spolu s R. Müllerovou odhalil návrh desky nesoucí nový název knihovny. A protože Javorník chápe význam knihovny ve svém městě, předal P. Polášek knihovně šek v hodnotě 10 000 Kč na doplnění knihovního fondu. R. Müllerová věnovala jedno ze stěžejních děl doktora Zubera Jesenicko v období feudalismu do roku 1848, které knihovna ve svém fondu postrádala.

V loňském roce jsme si připomněli již 15. výročí úmrtí Rudolfa Zubera. Na jeho památku a připomínku této významné osobnosti Javornicka jsme připravili společně s jeho dcerou Rafaelou Drgáčovou komponovaný pořad, který proběhl 6. listopadu.

Rudolf Zuber je všeobecně uznávanou osobnos­tí. Ti, kteří jej znali, na něj rádi a s úctou vzpomínají. Pro ty, kteří tu možnost neměli, je tu alespoň Městská knihovna Rudolfa Zubera Javorník, která ho připomíná.