Z KNIHOVEN...

HELENA GAJDUŠKOVÁ

V následujícím článku bych se s vámi ráda podělila o zkušenosti ze spolupráce s českými a německými mateřskými školami a s německými knihovnami na literární výchově předškolních dětí.

Původně spolupráce začala pouze na bázi partnerství čtyř mateřských škol ze Vsetína se čtyřmi MŠ z Německa (v městečku Sulzbach-Rosenberg a okolí).

Poté, co se české a německé učitelky MŠ několikrát navštívily a vyměnily si zkušenosti (jejich spolupráce funguje již bezmála dvacet let a vychází z dlouhodobého partnerství evangelických seniorátů na české a německé straně), přemýšlely vsetínské učitelky, jak dát této spolupráci nový rozměr, nový náboj. A protože i spolupráce naší knihovny se školkami ve Vsetíně je dlouhodobá, plodná a velmi přátelská, obrátily se s žádostí na nás.

Vymyslely jsme společně před třemi lety projekt Dětská literatura jako spojnice vzájemného poznávání českých a německých dětí, na který jedna ze zdejších MŠ získala finance.

Předmětem projektu bylo zprostředkování českých a německých literárních děl a jejich autorů zajímavou formou protější straně. Kreativní vsetínské knihovnice i učitelky MŠ si připravily literárně dramatická představení doplněná kreslenými pomůckami na téma Milerův Krteček, Pohádky Boženy Němcové (Perníková chaloupka), Milerova Pohádka o zvědavých štěňátkách. Německé kolegyně přijely roztomilá dětská představení, která proběhla v dětských odděleních knihoven ve Vsetíně, zhlédnout, odvezly si kreslené materiály a „didaktické pomůcky“, které děti s pedagožkami vyrobily, a také se vše natočilo na video a putovalo do Německa.

Po půl roce jsme také my, vse­tínské knihovnice a učitelky MŠ, přijely do Sulzbachu-Rosenbergu, kde všech­ny čtyři školky pracovaly s knihou Das Vier-Farben-Land - Čtyřbarevný svět(autorka Gina Ruck- -Pacquet). Každá školka předvedla jednobarevný svět podle „své“ bar­vy z knihy, a pak se všechny spojily ve veselou a pestrou čtyřbarevnou show. Výchovný cíl této akce asi není nutno dlouze vysvětlovat. Bylo to velmi působivé. Kromě toho také děti ze všech školek - každá ve své obci - navštívily knihovnu, kde paní knihovnice jednoduchým promítáním stránek uvedené knihy s doprovodem četby a vyprávění dané téma „barevného světa“ ještě více posílila. Tento komplexní promyšlený a cílevědomý přístup nás velice zaujal, ačkoliv jsme byli svědky toho, že návštěva dětí v knihovně v Německu není až tak častá a obvyklá jako u nás. Byl to pro děti svátek.

Spolupráce s německými školkami pokračuje dál, a to i po skončení projektu. Před Vánocemi v roce 2009 představily v knihovně ve Vsetíně německé učitelky Gertrud a Anita vánoční příběh, kdy si děti a rodiče s pomocí vánočních postaviček, svíček, větviček a kamenů či pruhů látek postavili celý betlémský příběh - jehož silná emotivní symbolika zasahovala snad všechny roviny lidského vnímání a myšlení a překonávala případné jazykové bariéry.

Německé kolegyně byly překvapeny pravidelností a častou frek­ven­cí návštěv dětí z MŠ v knihovnách. Bylo pro ně velmi inspirativní vidět, jak bohatá je činnost (nejen) dětských oddělení knihoven ve vzta­hu k dětem z mateřských škol, k rodinám a veřejnosti.

V letošním roce plánujeme další společné setkání, kdy tématem bu­de prožívání Velikonoc - a to jak z hlediska Velikonoc jako základních křesťanských svátků, tak také z pohledu valašských lidových tradic.

Spolupráce s německými školkami a knihovnami se odehrává ve velmi přátelské rovině a přináší konkrétní a použitelné výstupy. Zejména výměna zkušeností, názorů a pracovních postupů je pro všechny zúčast­něné přínosem.

Je to opravdu tak, chebská veřejná knihovna je už „stará dáma“. V úno­ru 2011 uplynulo sto let od jejího otevření pro veřejnost.

Vědění je síla - tímto mottem ví­ta­ly chebské noviny Egerer Zeitungušlechtilý záměr ing. Dominika Kreu­zingera (1856-1903), spolumajitele Fischerových strojíren, vybudovat v Chebu lidovou knihovnu. Ten ve své závěti odkázal na tyto účely částku 400 000 rakouských korun. K plnění závěti vznikla nadace, v jejímž čele stál Kreuzingerův švagr Adolf Niklas, vrchní inženýr v Teplicích, a jeho přítel JUDr. Eduard Lederer, advokát v Chebu.

Byla vypsána soutěž na architektonický návrh budoucí knihovny. Návrhů se nakonec sešlo 38. Porota vybrala jako vítězný projekt vídeňského architekta Glasera, druhou cenu získal návrh berlínských architektů Ratze a Stöberla, třetí architektonická kancelář Kühn a Fanta z Liberce. Pro svou nákladnost ale nebyly tyto návrhy realizovány. Kdo je autorem realizovaného projektu, však známo není.

V roce 1907 získali správci nadace za pomoci chebského starosty dr. Gustava Gschiera stavební pozemek ve staré části města. Projekt stavby vypracoval teplický architekt Max Loos, zakázku na stavbu získal chebský stavitel Franz Kraus. Stav­ba započala roku 1909, následu-jícího roku pokračovaly práce na in­teriérech knihovny. Slavnostní otev­ření Die Dominik Kreuzingersche Volksbibliothekse kona­lo 12. února 1911 v 11 hodin.

Stavba ve stylu německé secese byla přijata veřejností velice přízni­vě. Oceněny byly i interiéry, knihov-na měla půjčovnu, čítárnu, velký sál v prv­ním patře pro tři sta posluchačů, velký prostor pro skladiště knih. Fond byl zpočátku 5000 svaz­ků.

Během první světové války měla knihovna finanční potíže. Pomohl až zákon o obecních knihovnách z roku 1919. Podle něj určilo město na pořizování a udržování stavu knižního fondu každoročně určitou částku podle počtu německých obyvatel. V roce 1931 činil fond 15 380 svaz­ků, 44 novin a 56 časopisů. Evidovalo se 2500 čtenářů a 72 000 výpůjček.

Knihovna se po divadle stala v Chebu druhým kulturním centrem. V jejích prostorách se odehrávala řada pravidelných vědeckých i uměleckých přednášek, konala se tu recitační, hudební a pěvecká vystoupení.

Až do konce druhé světové války fungovala knihovna jako knihovna německá. Po válce chtělo město opět knihovnu otevřít, tentokrát jako knihovnu českou. Bylo důležité, aby v jejím čele působil knihovník s odborným vzděláním, a tak do Chebu přicházejí manželé Douchovi, oba absolventi pražské knihovnické školy. Karel Doucha byl prvním ředitelem knihovny, a to až do roku 1974, kdy odešel do důchodu.

Knihovna byla v té době zaplněna německou nacistickou literaturou, v září 1946 zde bylo jen kolem 500 svazků českých knih. Jako česká knihovna byla otevřena pro veřejnost 28. října 1946. Ke konci téhož roku vykazovala 118 čtenářů a 622 výpůjček.

Manželé Douchovi postavili knihov­nu na odborný základ - dokupoval a zpracovával se knižní fond, vymýšlelo stavění a třídění knih, výpůjční technika, budovaly se katalogy a doplňovalo vybavení.

Během let se podle změn v územním uspořádání měnil statut knihov­ny. Byla knihovnou okresní, krajskou, opět okresní, nyní je knihovnou městskou. Od 1. 1. 2003 je jejím zřizovatelem Město Cheb.

Přibyla další budova, rozšířily se pobočky. Od roku 1999 se začíná knihovna automatizovat, zakoupil se program Kp-Sys stejnojmenné pardubické firmy. Plně automatizovaný provoz ve všech odděleních a provozech má knihovna od roku 2009.

Číselné ukazatele také vzrostly. Knihovní fond čítá 180 000 knihovních jednotek, registrováno je kolem 4000 uživatelů a 200 000 výpůjček.

Budovu postavenou roku 1910 knihovna stále užívá, i když inte­riéry už musely být trochu upraveny. Také prostorově objekt nevyhovuje. A tak se vedení knihovny snaží zainteresovat svého zřizovatele na rekonstrukci, případně pří­stavbě. Snad to vyjde.