ROZHOVOR s Ing. Pavlem Janáčkem, Ph.D.: „Kniha má před sebou ještě velmi dlouhý život…“

JIŘÍ MIKA > mika@svkkl.cz  
Pavel JanáčekNejen o knihách v papírové a elektronické podobě, ale především o činnosti Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., hovoří jeho ředitel Ing. Pavel JANÁČEK, Ph.D.
Jako literární historik se dlouhodobě zabýváte populární a dobrodruž­nou literaturou. Vedení ÚČL AV ČR jste převzal loni, tedy v době, kdy akademické ústavy čelily hrozbě rozpočtových škrtů. Co z toho je větší dobrodružství?
Škrtat není dobrodružství, nanejvýš řemeslo. Trocha napětí je snad v tom, jak navzdory snižování rozpočtu vytvořit předpoklady, aby vědecký a kulturní přínos našeho ústavu neupadal, ale naopak šel vzhůru. Nicméně opravdové dobrodružství je pouze věda. Slavný francouzský medievalista Le Goff poznamenal při jedné ze svých prvních polistopadových návštěv Prahy, že historik je jako lovec… Ten pocit, že je člověk na stopě, ta radost, když v pramenech cosi „zahlédne“ a v hla­vě se mu začíná skládat, proč a jak, to je prostě uchvacující.
Zajímalo by mě, zda se ty hrozby naplnily a byli jste nuceni přistoupit k organizačním změnám. Před tím bychom ale měli čtenáře seznámit aspoň rámcově se strukturou ÚČL.
Náš ústav je zatím největší institucí v republice, která se zabývá základním výzkumem v oblasti literární vědy a dějin české literatury. Především té chápané jazykově, tedy psané česky kdekoli na světě. Od soustředění na národní literaturu v tom­to jazykovém pojetí se v současnosti pomalu obracíme k pojetí teritoriálnímu, kdy pod českou literaturou rozumíme literaturu psanou a čtenou v minulosti na území českých zemí v různých jazycích. Na pražském i brněnském pracovišti u nás v osmi odborných odděleních působí dohromady přes padesát vědeckých a odborných pracovníků nebo postgraduálních studentů. Odhlédnu-li od výuky (dohromady toho odučíme tolik, že to vydá za jednu vysokoškolskou katedru bohemistiky), jako největší instituce automaticky zabezpečujeme infrastrukturu pro celý obor: vydáváme časopis Česká literatura, provozujeme studovnu a internetové databáze, zveme kolegy ze zahraničí na stipendijní pobyty, organizujeme největší setkání vědců, pedagogů a překladatelů zabývajících se českou literaturou - kongresy světové literárněvědné bohemistiky. Samozřejmě to není naše hlav­ní práce, tou je výzkum. Ten má u nás tři vrst­vy.
V té první provádíme základní evidenci a popis jednotlivých fakt českého literárního života. Jde předně o práci bibliografickou. Astronomové mají obří dalekohledy, které jim snímkují oblohu. My v hu­manitních oborech nemáme přístroje, nám musí výchozí data o kulturní krajině sesbírat lidé. Provozujeme proto velké Středisko literárněvědných informací, jehož členové soustavně pracují na článkové bibliografii české literatury a literární vě­dy, pokrývající v různých dílčích celcích prakticky již celé období moderní literární kultury od roku 1775 do současnosti. Zatímco v bibliografii moder­ní knihy vede u nás v republice Národní knihovna se svou Českou národní bibliografií a Bibliografií 19. století, v článkové bibliografii k literatuře a jejím dějinám vedeme zase my. Nejrůznějšími formami bibliografické práce se navíc zabývá­me nejen ve Středisku, ale i v dalších vědeckých odděleních - ve sféře populární beletrie ji dělám i třeba já. Máme také archiváře, kteří soustavně shromažďují životopisné informace o autorech české beletrie, vědecké a publicistické literatury, o jejich šifrách a literárních pseudonymech. Výsledkem je mimo jiné naše vlastní internetová databáze České literární osobnosti (http://clo.ucl.cas.cz), založená na pramenném výzkumu. S daty z ní se setkáváte i ve známější databázi národních autorit, provozované Národní knihovnou, kde z našich údajů čerpají. Máme samozřejmě také knihovníky, kteří spravují a doplňují naši unikátní knihovnu o 140 tisících svazcích.
Z těchto sesbíraných a hlavně kvalifikovaně popsaných informací o jednotkách literárního živo­ta pak těžíme v obou zbývajících vrstvách naší práce. Tu druhou představuje tvorba nejrůznějších kompendií - slovníků, encyklopedií a příruček k dějinám české literatury nebo k teorii literatury, popřípadě souborných vědeckých edic literárních památek. Třetí úroveň pak tvoří individuální vědecká tvorba jednotlivých členů ústavu. Její výsledky publikujeme v odborných i literárních časopisech, v různých sbornících nebo v knižních monografiích. Každý rok vyjde našim pracovníkům kolem pěti až deseti individuálních nebo týmových monografií. A samozřejmě stovky článků, překladů či edic.
A teď k těm změnám. Byly nějaké?
Ano, musely být. Náš institucionální rozpočet klesl již v roce 2010 o 12,5 procenta. Letos, v roce 2011, klesá o další tři procenta. Nacházíme se tedy právě teď na nějakých 84-85 procentech v poměru k roku 2009. Něco málo vyvážíme na chvilku tím, že jsme vloni byli hodně úspěšní s gran­ty. Obecně však je v důsledku zpackané reformy vědy grantových zdrojů pro naše obory méně, než bývalo. Takže co dělat? Pár procent jsme ještě uspořili na provozních výdajích, ale ty jsou v našem ústavu zanedbatelné. Více než 80 % nákladů představují mzdy. Zásadní úspory můžete proto dosáhnout jenom zde. Takže jsme zrušili odměny, revidovali úvazky kolegů v penzijním věku a celkově snížili počet pracovních míst.
V nedávné době jste ukončili dva velké projekty nepochybně známé i mezi knihovníky: Dějiny české literatury 1945-1989 a Lexikon české literatury. Jaké ze současných projektů byste představil knihovnické obci?
Zmíním ty projekty, které mohou být knihovníkům užitečné v jejich každodenní práci. Již dnes slouží všem uživatelům internetu on-line Slovník české literatury po roce 1945 (www.slovnikceskeliteratury.cz), který svým časovým záběrem na knižně vydaný Lexikon české literatury navazuje. V současnosti je Slovník průběžně doplňován o hesla nakladatelství a dalších literárních organizací. Obsahuje zatím 1450 podrobných hesel básníků, prozaiků, dramatiků a jejich vybraných děl, hesla literárních kritiků a vědců a také hesla literárních časopisů, nakladatelství a literárních organizací, jejichž vznik či působení zasahuje do období od roku 1945 do současnosti. Po půldruhém roce od zahájení veřejného provozu má Slovník bez jakékoli propagace na 20 000 unikátních návštěvníků měsíčně.
Profesoři gymnázií dlouho volali po knize, s jejíž pomocí by se zorientovali v nejsoučasnější literatuře, v té, která vznikla již po listopadu 1989. Pro nás to byl jeden z důvodů k sestavení obsáhlé příručky V souřadnicích volnosti. Vyšla v roce 2008 a v přehledových kapitolách o jednotlivých literárních druzích a zároveň v interpretačních heslech devíti desítek básnických, prozaických a dramatických knih pokryla období 90. let 20. století. Kniha měla dobrý ohlas a dostali jsme grant na její pokračování. To se začíná připravovat a stejným způsobem pojedná období „nultých let“, tj. vstupní dekády nového milénia.
Nejrůznějších výzkumných projektů u nás souběžně běží více než třicet. Z těch větších zmíním kolektivní spis o cenzuře literatury v českých zemích od sklonku 18. století po současnost. Jeho příprava navazuje na dlouhodobou pozornost, kte­rá se v našem ústavu tématu cenzury věnuje. K jejím výsledkům patří například kniha Petra Šámala Soustružníci lidských duší, kterou bude publikum Čtenáře znát, protože pojednává o cenzuře knihoven v období stalinismu. Jsem zvědav, jak dopadne souborná edice literárního i výtvarného díla Františka Gellnera a Karla Hlaváčka, která u nás vzniká v experimentální, digitální podobě, na jaké se v oblasti vědeckého vydávání literárních památek specializujeme. Osobně se těším také třeba na to, jak bude pokračovat výzkum komiksu, na němž spolupracujeme s Univerzitou Palackého v Olomouci. Výsledkem budou publikace k dějinám českého komiksu a k teorii tohoto uměleckého druhu. Obě témata ostatně představilo již číslo 5 našeho časopisu Česká literatura, vydané vloni před Vánoci. Pozná se snadno, protože má na obálce komiksovou bublinu.
Mezi projekty uvedenými na webu ÚČL je také digitalizace lístkového katalogu Retrospektivní bibliografie české literatury 1775 až 1945. Co tenhle projekt představuje a budou jeho výsledky volně dostupné?
Volně dostupné jsou všechny informační zdroje, které vytváříme. Postupujeme podle zásady, že veřejné služby poskytované z veřejných peněz mají být přístupné zdarma všem. První zásuvky této bibliografické kartotéky najdete na internetu nejpozději do léta, hledejte je přes náš ústavní web www.ucl.cas.cz. Dohodli jsme se, že data budeme zveřejňovat postupně, jak budou skenována, jen co bude definitivně vyzkoušen program pro správu, prezentaci a vyhledávání v kartotéce. Na konci roku by měla být naskenována většina kartotéky.
Retrospektivní bibliografie patří mezi největší poklady našeho ústavu. Sestává ze dvou milionů karet s bibliografickými záznamy o básních, povídkách, fejetonech, překladech literárních textů, recenzích krásné literatury a dalších publicistických textech nebo o vědeckých studiích o literatuře publikovaných u nás v českojazyčných i německo­jazyčných novinách a časopisech od sklonku 18. sto­letí do roku 1945. Pro každého historika je to poklad, a to i díky kvalitnímu věcnému popisu.
Náš dlouhodobý sen o digitalizaci kartotéky a její publikaci na internetu se nyní naplňuje díky grantu MŠMT. Každý naskenovaný lístek je zároveň prostřednictvím OCR automaticky přepisován do textového záznamu, ve kterém bude náš software, vyvíjený společností inSophy, umět vyhledávat i to, co je obvykle nevyhledatelné. Korektně se samozřejmě z lístků, které jsou z třetiny po­psány ručně, podaří převést jen část informací. Ale i to stačí, aby se práce s kartotékou přiblížila strukturované databázi, do níž by manuálně kartotéku jeden člověk konvertoval sedmdesát let. Neočekávám, že by digitalizovanou Retrospektivu využívaly masy lidí, ale pro literární vědce či historiky nejen z naší republiky, ale z celého světa, a také pro všechny studenty píšící své ročníkové, bakalářské nebo diplomní práce, bude tahle aplikace darem z nebes.
Již dnes je na internetu přístupná bibliografie současné české literární vědy, která má retrospektivu od roku 1961. Co obsahuje a uvažujete jejím dalším rozšíření?
Bibliografie české literární vědy, kterou najdete na adrese http://isis.ucl.cas.cz, je opět článková, zahrnuje věcně popsané záznamy o literární publicistice, kritice a vědeckých statích v časopisech, sbornících a knižních monografiích publikovaných u nás nebo ve světě. Jak vidíte, její záběr je o něco užší než u naší Retrospektivy, zejména proto, že nezachycuje beletrii, překlady, informace o cizích literaturách ani publicistiku psanou spisovateli. Můžeme tedy uvažovat o tom, že bychom v tomto směru její profil rozšířili. Nejpalčivější je však potřeba dotažení excerpce zpět do roku 1945, aby na Retrospektivu alespoň v části jejího profilu plynule navázala. Těch patnáct nezpracovaných let, to je náš velký cíl.
Tady by si měly vládní úřady a grantové agentury ujasnit, co to bibliografie je a zda patří spíš k základnímu výzkumu, spíš k aplikovanému výzkumu nebo kam vlastně. Mně je to jedno, hlavně aby patřila někam, kde na ni budeme moci získávat účelové finance. Což se podle reakce našich slavně zreformovaných institucí financování vědy teď zrov­na nezdá.
Každý chápe, že biolog potřebuje mikroskop nebo astronom teleskop za desítky milionů, aby získali primární data, na nichž mohou stavět dál. U nás tuhle práci, jak už jsem řekl, přístroje udělat nemohou, to vyplývá z elementárního rozdílu mezi přírodou a kulturou, která není souborem hmotných jednotek, ale symbolů a významů, které mu­se­jí být nejprve interpretovány, abychom je vůbec spatřili. Bibliografie je proto záležitostí kvalifikovaného výběru a popisu a je pro ni nutná odborná erudice.
A jak vidíte budoucnost bibliografie v konkurenci s plnotextovými databázemi a digi­táln­ími knihovnami typu Kramerius?
Den, kdy mi kolega Michal Jareš ukázal, že se v Krameriovi dá již fulltextově vyhledávat, patřil k mým nejkrásnějším za poslední roky. Nezapomeňte, že při své specializaci na okrajovou literaturu pracuju často s časopisy či s novinami, kterým se literární historikové většinou nevěnovali, pokud jimi dodnes nepohrdají. Což také znamená, že v oborových bibliografiích včetně té nejobsáhlejší, tedy naší Retrospektivy, nejsou moje prameny velmi často zahrnuty. Jen díky Krameriovi se mi například podařilo vyložit počátky tvorby de­tek­tivkáře Eduarda Fikera jinak, než se až dosud tradovalo.
Plošné digitalizaci a fulltextovým databázím říkám tedy jednoznačné ano. Ale s tím, že bibliografii jako takovou nenahradí, protože ta poskytuje informaci již vybranou, strukturovanou a komentovanou podle jednotného hlediska. Když mne třeba zajímá kritická recepce románu současného autora, a to mne zajímá nejméně jednou měsíčně, než jdu o příslušném díle mluvit do Českého rozhlasu, do pořadu Kritický klub, zadám příslušný dotaz do naší databáze České literární vědy a vrátí se mi deset relevantních záznamů, z nichž obvykle již díky popisu pochopím, jaké to kritické přijetí bylo. Když se pokusím dobrat téže odpovědi ve full­textové databázi MediaSearch, vypadne na mne 150 nestrukturovaných odkazů, z nichž padesát vede k jednotlivým mutacím regionálního Deníku.
Až bude naskenována a na internet vystavena poslední tištěná stránka na zeměkouli, nebude sice mezi námi a kulturním dědictvím lidstva existovat žádná prostorová bariéra, ovšem problém vyznat se v něm budeme mít stejný jako předtím. Stále budeme potřebovat mapu tohoto vědění, a bibliografie představuje první z nich.
Na konferenci Knihovny současnosti 2010 se diskutovalo o tom, co je vlastně elektronická kniha. Je to specifická edice, nové vydání, nebo kopie tištěné knihy? ÚČL se zabýval digitalizací poezie 19. století. Jak vy jste k tomu přistupovali?
Náš ústavpublikuje to, čemu se teď říká elek­tronické knihy, už asi deset let, a to v nejrůznějších podobách. Máme na svém webu Edici E (čili: „elek­tro­nickou“), kde pro studenty i další zájemce vystavujeme v naskenované podobě nebo v PDF základ­ní příručky k dějinám české literatury, anto­logie literárních textů a vědecké sborníky, které na našem pracovišti vznikly od 50. let 20. století dodnes. Je tam také třeba celý soubor díla F. X. Šal­dy. Některé knihy, například sborníky ze studentských vědeckých konferencí, které každoročně pořádáme, publikujeme již výhradně elektronicky. V současnosti hledáme cesty, jak tyto naše publikace nabízet i prostřednictvím distributorů ko­merč­ních e-knih.
Náš vlastní malý „Kramerius“ se jmenuje Digitální archiv časopisů a nabízí všem uživatelům internetu naskenované literární a kulturní časopisy (http://archiv.ucl.cas.cz). Mimochodem, svým roz­sa­hem je to šestá největší digitální knihovna v republice. A také druhá nejnavštěvovanější internetová služba našeho ústavu.
Dále jsme vytvořili a provozujeme Českou elek­tronickou knihovnu, v níž je zatím na adrese www.ceska-poezie.cz souborně reeditována všechna knižně vydaná česká poezie od almanachů Tháma a Puchmajera z konce 18. století po tvorbu básníků debutujících do konce první světové války - u těch jsou přitom zahrnuty i jejich sbírky vydané po roce 1918, takže databáze fakticky zasahuje až do poloviny 20. století (celkem je v aplikaci obsaženo 1700 knih). Česká elektronická knihovna se rodila od poloviny 90. let 20. století a byla inspirována prvními fulltextovými databázemi literárních památek ze Západu. Nešlo nám proto nikdy jen o prostou digitalizaci papírových knih a zveřejnění jejich „obrazu“ nebo „textu“ na internetu, ale také o jejich novou textovou úpravu, doplněnou vysvětlivkami, knihovědnými a editorskými komentáři. Tedy o reedici svého druhu.
To všechno doprovází nabídka netriviálních vy­hle­dávacích a statistických nástrojů. Naše aplika­ce tak umožňuje například sestavovat si frek­ven­č­ní slovníky sbírek či autorů, vyhledávat moti­vy nebo skupiny motivů ve sbírkách určitého období a tak podobně.
Všechny informační zdroje, o kterých jste se zmínil, najde uživatel na webu ÚČL jako samostatné databáze. Neuvažujete o jejich propojení? Případně o zapojení dalších zdrojů a vytvoření portálu české literatury a literární vědy, jako je třeba oborová brána Umění a architektura?
Odpověď zní ano, a to na obě otázky. Pokud jde o propojení, rád bych naše služby soustředil pod tři jednoduché rozcestníky. Česká literární encyklopedie by měla soustředit všechny naše digitalizované slovníky a umožnit zájemcům jednoduše vyhledávat osobnosti, díla, instituce a pojmy. Česká elektronická knihovna by soustředila přístup k našim e-knihám a fulltextovým databázím literárních památek. A Česká literární bibliografie by podobně zastřešila naše bibliografické zdroje. Všude bychom samozřejmě odkazovali i na zdroje jiných institucí, jako je Národní knihovna či Knihovna Národního muzea, a rovněž na zdroje soukromých badatelů. V České literární encyklopedii na Slovník českých nakladatelství 1849-1949 našeho emeritního kolegy Aleše Zacha (www.slovnik-nakladatelstvi.cz), v České elektronické knihovně na archiv naskenovaných exilových a samizdatových časopisů projektu Scriptum (www.scriptum.cz), v České literární bibliografii na internetové soupisy sci-fi a populárních edic, pořizované sběrateli (www.bibliograf.cz), na soupisy Gruntorádovy knihovny Libri prohibiti (http://libpro.cts.cuni.cz) atp.
O něčem, jako je Oborová brána architektury a umění, můžeme asi uvažovat jen ve spolupráci s dalšími partnery a v lepších ekonomických časech. Již teď bych si ovšem velmi přál specializovanou „branku“ k české literatuře a literární vědě pro školní praxi. Aby každý student, který si potřebuje přečíst Máj, Nerudu, Březinu, nebyl odkázán na to, co někdo z jeho vrstevníků s chybami opsal a on namátkou vygoogloval, ale aby ho ta branka navedla na naši Českou elektronickou knihovnu a k seriózním informacím vůbec.
Knihovna ÚČL, myslím teď tu tradiční, je přístupná veřejnosti. Jakému okruhu čtenářů, kromě literárních vědců, je určena?
Všem, kdo českou literaturu studují nebo se o ni z nejrůznějších důvodů zajímají. Samozřejmě se v naší studovně potkáváme s teatrology, historiky nebo kunsthistoriky. Pak také se studenty, ačkoli těch k nám chodí čím dál méně - i když je jich do bakalářských programů na pražských vysokých školách přijímáno naopak čím dál více. Ale kdo bere studium vážně a píše bakalářku nebo diplomku z dějin české literatury, měl by k nám zavítat. Najde u nás všechen komfort, na který je zvyklý jinde, internet, fulltextové databáze vědeckých časopisů a tak podobně. Co nenabízíme, jsou absenční výpůjčky. U nás se knihy i časopisy studují pouze prezenčně, od 10 do 18 hodin každý pracovní den. Zato nemáme žádné vzdálené depozitáře, všechny knihy jsou na místě a většina časopisů dokonce na regálech přímo ve studovně.
Ještě bych se vrátil k předmětu vašeho badatelského zájmu. Budou také rodokapsy a de­tektivky vycházet jako elektronické kni­hy? Anebo si uchovají tradiční podobu a v digitálním prostředí je nahradí jiné žánry?
Mám tušení, že čtečky elektronických knih a vznik e-knih jako „náplně“ do nich představují slepou vývojovou cestu, která se za chvilku vyčer­pá. Pokaždé, když vznikne nové médium, chvilku se snaží napodobovat to staré. V dřevních dobách rozhlasu existovaly pokusy vysílat v něm tak, jako by šlo o klasické papírové noviny. To samé se mi zdá, že dělá Kindle, elektronická krabička, která napodobuje knihu a její distribuční a ekonomické modely.
Ale to je jen poznámka stranou. Všechny žánry, které až dosud obíhaly ve sféře populární komunikace, se po určitý čas budou prodávat ve formě e-knih. Mrkněme se na Amazon, pro Kindle nabízí 25 000 detektivek, 10 000 fantasy próz a 10 000 titulů science fiction; westerny už nám nějak zastaraly, takže je Amazon nenabízí jako samostatný žánr, ale jen v rámci beletrie.
Změny ale nastanou, vývoj literatury probíhá již po tisíce let v interakci s vývojem médií, každé médium nabízí literatuře určité možnosti a určité možnosti jí zase bere. Papírová kniha nebo její elektronická nápodoba má před sebou ještě velmi dlouhý život, ale literární kultura nebude už nikdy jen taková, jako byla, než přišel hypertext.
Děkuji za rozhovor.
Ing. PAVEL JANÁČEK, Ph.D.
Vystudoval automatizované systémy řízení na VŠE Praha a postgraduálně dějiny české literatury na FF UK. Pracoval jako literární publicista a novinář (1990-1995 v kulturní rubrice Lidových novin), poté nastoupil do Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde působí až dosud, od loňského roku ve funkci ředitele. V letech 2003-2010 byl současně odborným asistentem na FF UK. Zabývá se dějinami české populární literatury, problematikou literárních institucí a soudobou literaturou. Knižně vydal historicko-bibliografickou příručku Svět rodokapsu: komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století (s Michalem Jarešem, 2003) a monografii Literární brak: operace vyloučení, operace nahrazení 1938-1951 (2004). Podílel se na Dějinách české literatury 1945-1989 (4 svazky, 2007, 2008), redigoval kolektivní knihu „O slušnou odměnu bude pečováno…“: ekonomické souvislosti spisovatelské profese v české kultuře 19. a 20. století (s Tomášem Breněm, 2009).
Foto Michael Wögerbauer

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2