NOC S ANDERSENEM 2011

„Již pojedenácté pohádková noc rozestele spacáky ve veřejných i školních knihovnách, mateřských, základních, středních školách, občanských sdruženích, domech dětí, klubech Čech, Moravy, Slovenska, Polska i Slovinska. Akci k podpoře dětského čtení letos poprvé chystají České školy bez hranic v Londýně, Drážďanech, Ženevě, Paříži, v americkém Baltimore, v České a slovenské škole v australském Sydney a v Českém kroužku v Kodani, v Mediatéce Francouzského institutu v Praze, v knihkupectví Ivony Březinové a především ve stovkách knihoven a škol naší vlasti. Kdo by si v roce 2000 pomyslel, že z nenápadné oslavy Mezinárodního dne dětské knihy v jediné knihovně se vyklube akce s mezinárodní účastí, elektronickou konferencí, společnými nočními soutěžemi a mnoha dalšími akcemi?“ 

„Předesíláme hned na počátku, že takovou pohádkovou Noc s Andersenem jsme za jedenáct let ještě nezažili, pochvalujeme si všichni svorně, knihovníci, učitelé, ředitelé, ale i hasiči, záchranáři, autoři dětských knih, starostové, herci, hvězdáři, chovatelé drobné zvěře i myslivci - ty všechny a ještě spoustu dalších profesí dokázali organizátoři vtáhnout do největšího pohádkového běsnění… Podtržením a sečtením to bylo v 1065 řádně evidovaných místech, celkový počet účastníků letošního ročníku je 40 957 dětí a k nim připočítáváme 12 200 dospělých organizátorů, kam započítáváme také aktéry programu, pokud nám je z čtecích míst nahlásili. Nenahlášení teoreticky ještě celkovou sumu zvyšují, ale registrace byla 1. 4. 2011 ukončena a počty uzavřeny.“

Člověk míní, život mění… I tak by se daly shr­nout dojmy z letošní Noci s Andersenem, ke které jsme se poprvé připojili také v Obecní knihovně v Žilině (okres Kladno). Ráda bych v následujícím desateru, a nyní již trochu s nadsázkou, jelikož jsme akci všichni ve zdraví přežili, popsala na prvních zkušenostech pro případné následovníky v menších knihovnách, jak to bylo v noci z 1. na 2. dubna 2011 u nás…

• Akci jsme v naší obci představili při příležitosti Dne otevřených dveří v knihovně, který proběhl v měsíci březnu. Ověřili jsme si tak, že zájem o nocování mezi (nejen) místními dětmi bude, a že můžeme spustit „ostré“ přípravy.

• Protože se snažíme intenzivně spolupracovat s místní školou, šli jsme do akce společně. Což se osvědčilo jednak z kapacitních důvodů a také v tom smyslu, že naše paní učitelky mají děti „zmáknuté“ J. Představa o tom, že si první Noc vyzkoušíme na vzor­ku cca 20 dětí, v pátek vzala za své. Společně jsme ve škole a v knihovně sesbírali 44 přihlášek.

• Malé nedorozumění nás ovšem neminulo a nedůslednou komunikací a s ještě nepřesnou představou jsme přihlásili tři předškolní děti. Včas jsme si však ještě ujasnili, že napoprvé to s menšími dětmi nezvládneme a hranicí pro přihlášky bude první třída. Maminkám jsme se omluvili a slíbili, že pokud vše dobře dopadne, uspořádáme další ročník i pro mladší děti.

• Většinu programu jsme, již něco tušíce, připravovali pro práci ve skupinkách, což se nám při tomto počtu osvědčilo. Každý se opravdu dostal ke všemu, co bylo naplánováno. Jako v každém kolektivu se objevily děti nadšené, ale také několik těch, které nezaujme vlastně nic. Nenecháváme se však odradit a věříme, že celoroční prací s dětmi vypěstujeme další vášnivé čtenáře a účastníky příští Noci.

• Na začátek jsme si pozvali odborníky z kladenského divadla pro děti Lampion, kteří při­vezli Andersenovu pohádku Císařovy no­vé šaty, s dětmi aktivně pracovali a měli s sebou také nádhernou marionetu císaře. Okoukli jsme tedy, jak to dělají profesionálové.

• Na programu spolupracovalo dohromady osm dospělých, šest žen a dva muži. Přítomnost mužské populace se nám osvědčila ze­jména při mini bojové noční hře na zahradě školy.

• I osm dospělých je někdy málo a okolo desáté večer jsme občas vytáhli píšťalku :-), kterou bylo jakž takž slyšet.

• Zjistili jsme, že některé děti již Václava Čtvrtka a jeho postavičky nemají tolik „zažité“ jako naše generace (třicátníků). Byli jsme na to však připraveni a měli dostatek knížek pro každého, kde mohli tápající hledat pomoc při kvizech, sestavování pohádek, luštění křížovky apod.

• Za přispění maminek se nám sešla tak bohatá snídaně, že bylo opravdu na co se těšit. První nocležníci odešli spát v půl jedenácté, následovala další skupinka přibližně za hodinu a okolo jedné hodiny ranní se do ložnice (tělocvičny) odebral zbytek dětí. Četlo se však ještě asi do dvou hodin do rána.

• Úderem páté hodiny druhého rána se probouzela první várka spáčů, kteří šli spát nejdříve. Tři hodiny spánku nám však bohatě vynahradily zvednuté ruce (s dospělými) téměř 50 nocležníků, kteří tak zareagovali na otázku, kdo do toho jde za rok znovu.

Text a foto LENKA ŠIMKOVÁ> knihovnazilina@seznam.cz

Loketské děti letos prožily další, v pořadí již sedmou dobrodružnou Noc s Andersenem (NsA), kterou jsme v naší knihovně připravili společně s do­brovolníky z řad odrostlých dětských čtenářů, rodinných příslušníků a přátel knihovny. O účast na NsA je vždy mezi dětskými čtenáři velký zájem a jak mi jistě pracovnice jiných knihoven dají za pravdu, prostory knihovny ani síly organizátorů nejsou nafukovací. Dlouho jsme si s kolegyněmi lámaly hlavu nad tím, jak spravedlivě vybrat 20 dětí, které s námi budou v knihovně nocovat. Bylo to pro nás vždy velmi těžké rozhodování, a proto jsme vymyslely způsob, o který bych se s vámi ráda podělila.

Loketská knihovna se každoročně této kou­zel­né noci promění na království Librínie, které má nejen svou královnu a ministry, ale také zvláštní zákony. Každý, kdo chce do pohádkové země vstoupit, musí vlastnit platný cestovní „Čtenářský pas Librínie“. Tento zvlášt­ní dokument vydává Ministerstvo kultury a cestovního ruchu librínského království v čele s ministrem jménem Biblius Regálus. Zájemci si jej mohou vyzvednout v průběhu měsíce září v knihovně. Jeho vlastníkem se může stát každý, kdo je registrovaným čtenářem oddělení pro děti a není mu více než 12 let.

Nocování v knihovně je třeba si něčím zasloužit. A protože pobyt v Librínii je povolen pouze vášnivým čtenářům a milovníkům krásných knih, počítají se především zásluhy čtenářské. Ministerstvo vydává vždy dva druhy pasů. Žlutý pro děti od šesti do devíti let, modrý pro starší čtenáře. Čtenářský pas obsahuje pro každou věkovou skupinu nabídku knih. Nenutíme děti, aby četly jen námi vybra­né knihy, pouze jim doporučujeme vhodnou četbu, určenou dané věkové skupině. Snažíme se každý rok do pasu zařadit novinky z fondu a také tituly, které mají příznivé ohlasy čtenářů. Dvě stránky pasu tvoří prázdný dvojlist, kam zaznamenáváme dětem přečtené knihy, jež ne­jsou součástí nabídky. Pro jejich platný zápis však máme jednu podmínku. Musí být půjčené v naší knihovně. Černobílé obrázky obálek knih jsou v pase tříděny podle žánrů, což podle nás usnadňuje čtenářům orientaci. Když čtenář knihu přečte, nalepíme mu, místo černobílého, obrázek barevný. Ten je jakýmsi vízem - souhlasem pro vstup do pohádkové země. Aby se pas stal platným a umožnil nocležníkům vstoupit do Librínie, musí během soutěžního období, které trvá od září do února, přečíst nejméně šest knih. Ale i tady platí známé rčení „čím více, tím lépe“. Při vyhodnocování soutěže se dostane do finále pouze 20 nejlepších cestovatelů. Tři s největším počtem přečtených knih jsou pak ještě vyznamenáni královským řádem v průběhu Noci s Andersenem. Možná vás napadá otázka, jak zjistíme, zda čtenář knihu opravdu přečetl? Tato soutěž „obohacuje“ i nás knihovnice, neboť abychom mohly soutěžícího řádně prozkoušet, neboli vyzpovídat a zjistit, zda knihu četl, musíme se s knihou nejdříve důkladně seznámit, nejlépe si ji přečíst. Tato metoda se mi zdá skvělá nejen pro tuto situaci. Při práci s dětským čtenářem je velmi důležité, abychom znaly fond své knihov­ny a mohly čtenáři doporučit vhodnou lite­raturu, případně si s ním o knize popovídat a společně ji zhodnotit. Čtenářský pas si děti po skončení soutěže mohou ponechat nejen jako upomínku na Noc s Andersenem, ale časem jim listování v něm připomene i dávno přečtené knihy. Závěrem bych ráda podotkla, že pasy jsou u dětských čtenářů velmi oblíbené a po dvouleté zkušenosti s tímto systémem výběru nocležníků se zvýšil u dětí zájem o čtení, z čehož máme my knihovnice velkou radost. Pro zajímavost uvádím, že v letošním „klání o vstupenku na NsA“ se na prvním místě umístila osmiletá čtenářka Zdenička Novotná s po­čtem 72 titulů přečtených knih, čímž se stala absolutní a nepřekonatelnou vítězkou! Patří jí náš velký obdiv.

Text a foto KLÁRA ROZSYPALOVÁ> Klarucha.R@seznam.cz

V pátek 1. dubna 2011 v 18.00 hodin začalo u knihovny v No­vé Roli rojení postaviček z pohádek Václava Čtvrtka. Proč se zde objevili Křemílkové, Vochomůrkové, Man­ky, vodníci, hajný Robátko a víly Amálky? Začala přece pohádková noc v knihovně, kde jsme vzpomínali na Václava Čtvrtka, který by se 4. dubna dožil 100 let. Každý účastník si připravil svůj pelíšek a rychle do klubovny. Zde vzniklo šest skupinek s názvem Víly, Maková panenka, Pařezová chaloupka, Rumcajsova rodinka, Hajný Robát­ko se žabáky a Vodníci, které celou noc spo­lu soutěžily proti ostatním. Například v malová­ní leporela - každá skupinka dostala pohádkovou knihu, měla si přečíst pohádku a pak podle ní namalovat leporelo a podle obrázků ji vyprávět. Vodníci malovali pohádku o vodníku Česílkovi, Víly o Amálce, Rumcajsova rodinka o Rum­cajsovi… Každá skupinka zatančila při písničce O Rumcajsovi a by­la vyhlášena MISS postavička. Také se soutěžilo v pexesu, skládaly se názvy knih V. Čtvrtka, vyplnili jsme testík.

V osm hodin jsme přivítali paní místostarostku Jitku Pokornou s manželem, která přišla děti pozdravit. Před půlnocí jsme se vypravili k rybníku za vodníkem Česílkem. U vodníků se děti musely „vykoupit“ a z deseti obrázků zvířat měly vybrat tři, která žijí ve vodě. Pokud by to nestihly v časovém limitu, mohly se stát dušičkami v hrnečku. Všem se to naštěstí podařilo a od vodníků získaly Česílkovu vodnickou listinu.

Po návratu do knihovny děti čekalo překvapení - bylo už 2. dubna, a to má narozeniny Hans Christian Andersen, který také zavítal do naší knihovny. Pozdravil děti, sfoukl svíčky na dortu a přečetl pohádku. Na oplátku všechny děti přečetly pohádku o Makové panence. To už se blížila druhá hodina ranní a rychle do spacáků. Děti měly hodně zážitků a moc se jim spát nechtělo. Poslední zavřely očka až kolem čtvrté hodiny. A ráno? První vstávaly v šest!

Po snídani (kakajíčko, buchty, koláče, bábovky) bylo velké vyhodnocení všech soutěží a předávání cen. V televizi běžely fotografie z noční akce a děti čekal poslední úkol. Každá skupinka předvedla své leporelo a vyprávěla pohádku. To už se blížila desátá hodina a někteří nedočkaví rodiče postávali za dveřmi. Poslední rozloučení, předání pamětních průkazů a 37 spokojených (ne)spáčů zamířilo domů.