Vybrané překlady ze španělské a hispanoamerické literatury 2008-2010 - 3

HELENA ZBUDILOVÁ > zbudilova@tf.jcu.cz

V červnu 2010 se dostal na náš knižní trh český překlad historického románu Ruka Fátimy (La mano de Fátima, 2009) barcelonského právní­ka a spisovatele ILDE­FON­SA FALCONESE (nar. 1958). Toto dramatické dílo je stejně jako Falconesova románová prvotina Katedrála moře považováno za přední titul historické beletrie. Obě díla byla přeložena do řady jazyků. Českého překladu románu Ruka Fátimy se zhostila Jana Novotná (nakladatelství Argo, 680 s.). Děj románu nás přivádí do Córdoby druhé poloviny 16. století, vzkvétajícího andaluského města, ve kterém se odehrá­vá příběh mladičkého Hernanda, syna Maurky a křesťanského kněze. Literární kritika oceňuje především věrnost popisu historických událostí dané doby, ale i zdařilé zachycení protagonisty a autorův styl, který vyniká pečlivostí a precizností. Falcones vtěsnal do svého díla, které vychází 400 let po vyhnání muslimů ze Španělska, nejen bouřlivý neklid mezi Morisky a křesťany, jejich alpujarské povstání, ale i popis nelehkého života zavrženého protagonisty, který díky svému původu stojí mezi oběma skupinami. Mladý Hernando zamilovaný do statečné Fátimy, své životní lásky, se snaží sblížit obě odlišné kultury.

Další barcelonský rodák romanopisec JUAN MARSÉ (nar. 1933) umisťuje většinu svých děl do hlavního města Katalánské autonomní oblasti, především do čtvrti Guinardó. Jeho oblíbenou časovou rovinou je období po občanské válce a doba frankismu. Ve svých dílech popisuje především morální a sociální klima ve Španělsku dané doby, je spjat s tzv. sociálním románem. Marsé patří do tzv. Generace 50. let (někdy označované jako Barcelonská škola), kam náleží další autoři - např. J. Gil de Bied­ma, C. Barral, J. García Hortelano, M. Vázquez Montalbán, J. Goytisolo či E. Mendoza. Au-tor je nositelem řady ocenění, uveďme např. Cenu Juan Rulfo (1997) a Cervantesovu cenu (2008).

Intimně laděný román Dív­ka se zlatými kalhotkami  (La muchacha de las bragas de oro) byl napsán v roce 1978. Ve stejném roce získal Cenu Planeta a o dva roky pozdě-ji byl natočen ve Venezuele úspěšný film. Román ve své době šokoval čtenáře otevřeností, s jakou autor zachytil příběh ústřední dvojice - stárnoucího vdovce Luyse Foresta, zapomenutého falangistického spisovatele, a Mariany, mladé nestyda­té dívky, která svou přítomností vytváří atmosféru erotických vzpomínek. Spisovatel díky setkání s neteří začíná bilancovat svůj život. Končí zcela vykořeněn a zdeptán. Český překlad M. Jungmannové vydalo nakladatelství Odeon (176 s.). Jorge Zúñiga Pavlov, autor doslovu, vytyčuje ústřední téma díla - nejasnou hranici mezi lží a pravdou. Připomeňme, že do češtiny byla přeložena dvě Marsého díla Po­sled­ní odpoledne s Terezou (1982) a Ještěrčí ocásky (2007).

Barcelonský spisovatel, no­vinář a scenárista CARLOS RUIZ ZAFÓN (nar. 1964) je dalším z řady současných španělských autorů ceněných v rodné zemi i v zahraničí, jehož díla jsou reeditována a překládána do různých jazyků. Je pravidelným přispěvatelem do novin La Vanguardia a El País. Spisovatelskou dráhu započal v roce 1993. Od roku 1994 žije v Los Angeles. Jeho románová díla obsahují prvky kostumbristického románu, městské prózy, gotického vyprávění a historického románu. Románová prvotina pro dospělé Stín větru z roku 2001 se dočkala již třetí české reedice. V roce 2010 bylo do češtiny přeloženo jeho volné románové pokračování nazvané Andělská hra (El juego de Ángel, 2008), které se odehrává v Barceloně první poloviny 20. století. Překlad A. Alchazidu vydal Knižní klub (560 s.). Mladý protagonista David Martin, milovník knih s vlastními spisovatelskými ambicemi, navštíví knihovnu „Zapomenutých knih“ a seznámí se s jedním z odložených děl „Lux aeterna“, které napsal jistý D. M. Dostá­vá nabídku od tajemného vydavatele, aby na­psal knihu. Od toho okamžiku se odvíjí příběh s detektivní zápletkou, v jejíž podstatě se skrý­vá faustovský motiv o nesmrtelnosti. Španělská literární kritika hovoří o vyumělkovano­sti námětu, který svým zpracováním při­po­mí­ná napínavé příběhy E. A. Poea či A. Hitch­cocka, či o „autoplagiátorství“ samotného autora v souvislosti s jeho předchozím románem. Přes tyto výtky se čtenáři dostane do rukou zajíma­vé dílo, které bylo vydáno nákladem převyšujícím milion výtisků. Již předchozím románem se Ruiz Zafón stal jedním z nej­prodávanějších španělsky píšících spisovatelů na světě.

Dílo madridského prozaika JAVIERA MARÍASE (nar. 1951) je českému čtenáři známo opakovaně. Autor je synem katolického filozofa a sociologa Juliána Maríase. Působí jako profesor teorie překladu na Universidad Complutense. Pěstuje řadu literárních žánrů, je znám jako překladatel z angličtiny a editor. Připomeňme tři české překlady jeho děl z let 1999 až 2007 nazvané Vzpomínej na mě zítra při bit­vě, Srdce tak bílé a Všechny duše. V roce 2010 byl u nás vydán překlad tzv. falešného románu Černá záda času (La negra espalda del tiempo, 1998). Samotný název, pocházející z jednoho ze Shakespearových děl, naznačuje tematiku, o níž bude pojednávat. Jsou to „černá záda“ času, jeho rub, trochu minulost a především budoucnost, tedy to, co nenastalo, ale mohlo by nastat. Dílo, rozdělené do 21 kapitol, je „řekou životních příběhů“ několika postav, ve kterých se autor představuje jako schopný vypravěč (zahrnuje např. příběh a tajemnou smrt anglického spisovatele v Mexiku či příběh námezdného pilota, který se pohyboval také v pražském prostředí). Maríasova metafikce je mistrně vedenou směsí s pečlivě promyšlenou kompozicí, v níž se prolíná realita s fikcí. Její postavy se volně pohybují v obou světech.

Marías vyniká jako osobitý stylista, jehož jméno možná rozšíří v příštích letech plejádu nositelů Nobelovy ceny za literaturu. Jeho tvorba byla přeložena do téměř čtyř desítek jazyků. Všímá si detailů, které s lehkostí zasazuje do propojených příběhů, a tak se jeho román stává dílem-svědkem o „síle vyprávění“, v němž se dají nalézt filozofické a intelektuální pasáže. Tento falešný román je tedy „knihou o vyprávění“ - čistě fiktivním dílem pojednávajícím především o samotné fikci. Již úvodní kapitola naznačuje autorův „teoretický záměr“ při představování techniky a kompozičních prvků díla. Román Černá záda času lze chápat jako ohlédnutí spisovatele za veškerou vlastní tvorbou a jistý druh „opakovaného“ vyprávění.

Španělský prozaik EDUARDO MENDOZA (nar. 1943 v Barceloně) se představil českému čtenáři již v roce 1983 úspěšnou románovou prvotinou Pravda o příběhu Savolta, která pochází ze 70. let minulého století. V linii detektivního románu pokračoval Mendoza i v dalších letech. Také jeho poslední historický román Podivuhodná cesta Pomponia Flata (El asombroso viaje de Pomponio Flato,2008) v sobě zahrnuje nejen prvky detektivky, ale i hagiografie a parodie. Mendoza, patřící mezi nejvíce překládané španělské spisovatele, předkládá v tomto díle příběh, který se odehrává v 1. stol. n. l. Protagonista Říman Pomponius Flatus putuje po místech Blízkého východu a hledá zázračné prameny s léčivou vodou. Kroky ho zavedou do Nazaretu, kde se setkává s chlapcem Ježíšem. Román byl přeložen J. Novotnou a vydán nakladatelstvím Garamond (180 s.). Literární kritika, jež označuje Mendozu za jednoho z nejvýznamnějších současných spisovatelů Španělska, vyzdvihuje především jeho přímý vypravěčský styl, střídání narativních postupů a bohatost jazykových prostředků.

Do vzdálené Indie nás přivede děj románu Červené sárí. Když se moc platí životem (El sari rojo, 2008) autora literatury faktu JAVIERA MORA (nar. 1955). Dílo v překla­du M. Jungmannové vydalo nakla­datelství Ikar (592 s.). Jedná se o životopisný příběh devatenáctileté Italky Sonii Gándhíové, která se při studiích v Cambridgi seznámila se synem Indiry Gandhíové Rádžívem a provdala se za něj. Kniha líčí jejich společný život v Indii zakončený tragickými okolnostmi, jež připomínají osud prezidenta Kennedyho (ministerský předseda Rádžív Gándhí zahynul ve věku 46 let při teroristickém atentátu). Literární kritika vyzdvihuje především fakt, že beletrizovaný retrospektivní životopis vedle příběhu lásky, vášně a utrpe-ní představuje hlubší sondu do života Indie 20. století. Vydání neautorizovaného převyprávění života Sonii Gándhíové a rodiny Nehrúových vyvolalo v Indii různé reakce.

V loňském roce také pokračovala série překladů detektivních příběhů s protagonistkou Petrou Delicado, jejíž autorkou je ALICIA GIMÉNEZ-BARTLETTOVÁ (nar. 1951). Jedná se o dva detektivní romány nazvané Poslové te­m­noty(Mensajeros de la oscuridad, 1999), ve kterém dvojice detektivů řeší záhadné hrůzostrašné balíčky, a o detektivní příběh Mrtvý z papíru. Případ pro inspektorku Delicado (Mu­er­tos de papel, 2010). Ten se odehrává v prostředí společenské smetánky. Obě knihy vydalo nakladatelství Moba (v překladu J. Novotné-Komárkové, 334 a 272 s.).

Spisovatel JORDI SIERRA I FABRA (nar. 1947 v Barceloně) patří také mezi často vydávané španělské autory současnosti. Na jeho literárním kontě se nachází více než 150 knih nejrůznějších žánrů - především biografie, detektivní romány, próza pro děti a mládež či science-fiction - díla, která jsou mezi čtenáři oblíbena především pro neobvyklou tematiku a nečekaná rozuzlení. Jsou zařazena do povinné školní četby na školách ve Španělsku a v některých zemích Latinské Ameriky. Dílo Holky jako nitky (Las chicas de alambre, 1999) rozvíjí aktuální téma frustrovaných dospívajících dívek, které trpí anorexií v důsledku osobních problémů. Všechny tři se živí jako výjimečně štíhlé modelky a pro svou představu krásy přinesou i oběť nejvyšší (Jess zemře po užívání drog, Cyrille spáchá sebevraždu a poslední dívka Španělka Vanesa Molins záhadně zmizí po léčení anorexie na klinice). Kniha přináší i pohled do novinářského zákulisí, neboť Vaniin osud zaujme mladého novináře Jona Boixe, který se ji po deseti letech vydává hledat, aby o ní mohl napsat článek. Román je určený čtenářkám staršího školního věku. V překladu D. Šaškové ho vydalo nakladatelství CooBoo (216 s.).

Rok 2010 byl důležitým mezníkem také pro čtyřiasedmdesátiletého peruánského romanopisce a esejistu MARIA VARGASE LLOSU (nar. 1936). Získal Nobelovu cenu za literaturu jako šestý latinskoamerický autor (posledním byl v roce 1990 mexický básník a esejista Octavio Paz). Vargas Llosa byl kandidátem na Nobelovu cenu od 80. let 20. století. Je nositelem řady významných ocenění (např. Cervantesova cena, Planeta, Rómulo Gallegos) a čestného titulu doctor honoris causa z amerických, evropských a asijských univerzit. Je podruhé ženatý, otec tří dětí. Jeho první ženou byla Julia Urquiti, protagonistka románu Tetička Julie a zneuznaný génius. Rodný dům Vargase Llosy v peruánské Arequipě byl prohlášen národní kulturní památkou a bylo zde zřízeno muzeum.

Tvorba tohoto peruánského spisovatele je v českém překladu zastoupena pravidelně od 60. let 20. století. Připomeňme např. díla Měs­to a psi, Zelený dům, Tetička Julie a zneuznaný génius, Válka na konci světa, Smrt v Andách, Vypravěč, Kozlova slavnost, Zlobivá holka, Ráj je až za rohem. Na začátku letošního roku vyšel v nakladatelství Odeon v druhém vydání román Pantaleón a jeho ženská rota (poprvé v roce 1994 v nakladatelství ERM).

Poslední dílo Vargase Llosy El sueño del celta (Keltský sen), ježse dostalo na zahraniční knižní trh v listopadu 2010, patří mezi historické romány, ve kterých se Vargas Llosa inspiroval historickými osobnostmi (zde britským konzulem Rogerem Casementem).

Argentinský prozaik a novinář MEMPO GIARDINELLI (nar. 1947) pěstuje různé literární žánry. Je nositelem Ceny Rómula Gallegose z roku 1993. U nás je znám dílem Žhavý měsíc (Luna caliente, 1983) z roku 2002. Nakladatelství Julius Zirkus vydalo v roce 2010 v edici Artigas v překladu J. Mattuše (168 s.) jeho dílo Sedmý nebe (Cielo con las manos,1981). Giardi­nelli využil osobní zkušenosti z exilového pobytu v Mexiku. Protagonistou jeho románu je bezejmenný novinář, jenž žije v mexickém exilu, kde se ve vzpomínkách vrací do rodné Argentiny. Evokuje období dětství, svou první životní lásku Auroru a bezstarostná léta dospívání.

Současný mexický spisovatel SERGIO PITOL (nar. 1933) ve svém románu Umění fugy (El arte de la fuga, 1996)zachycuje autorovy zážitky z dětství a cestování po světě (pobýval např. v Římě, Praze, Varšavě, Chiapasu, Bar­ce­loně). V zahraničí působil jako překladatel, univerzitní profesor a zaměstnanec v diplo­matických službách. Na těchto místech se mexic­ký kosmopolita setkával s významnými sou­časnými představiteli intelektuálního a uměleckého prostředí. Pro jeho tvorbu je typické záměrné míšení autobiografických prvků s prv­ky cestopisu, kroniky a s úvahami. V románu Umění fugy nalezneme především úvahy o umění, literatuře, procesu literární tvorby, ale i dojmy dobového charakteru. Dílo je rozděleno do čtyř částí nazvaných Paměť, Psaní, Četby a Cesta do Chiapasu. Českého překladu se zhostila A. Tkáčová, dílo vydalo nakladatelství Dauphin (432 s.). Literární kritika hodnotí kladně u tohoto díla především stylistickou stránku.

Další známou představitelkou současné mexické prózy je GUADALUPE NETTELOVÁ (nar. 1973). Český čtenář se může seznámit s prvním překladem její sbírky povídek Okvětní plátky a jiné nepříjemné povídky (Pétalos y las historias incómodas, 2008), který vydalo nakladatelství Volvox Globator (přeložil A. Alon, 120 s.). Jedná se o soubor šesti experimentálně pojatých příběhů, ve kterých figuruje pět protagonistů se zvláštními sklony. Tři muži a dvě ženy postupně odkrývají tajné stránky svých povah, navenek se chovají zcela normálně, ale trpí specifickými mániemi, takže se čtenářům představují jako postavy, které překvapí a šokují svými osobními výstřednostmi a výstřelky. Čteme tak např. o fotografovi, který skrze svůj objektiv zachycuje pouze lidská oční víčka. Sbírka povídek je literární kritikou hodnocena jako osobité a úspěšné dílo, které vyniká zvláštní tematikou i stylem.