ZE SVĚTA

Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR
Mezi více než 145 miliony položkami ve fondech Kongresové knihovny v USA se často nacházejí poklady, o kterých byli odborníci přesvědčeni, že jsou již pro lidstvo ztraceny. Takový je i případ vzácného rukopisu ze západní Afriky, psaného v arabštině a nedávno objeveného v Africe. Odborníky fascinuje krásným rukopisem a novým pohledem do historie Libérie. Jeho překlad si vzali na starost specialisté na arabské rukopisy Muhannad Salhi a Angel Batiste, kteří odhalili, že rukopis pochází z 19. století. Jeho autor psal tento dokument jako prosbu o pomoc městu, které sužuje hlad, otroctví a chudoba a které se obává nově příchozí obrovské armády. Salhi zjistil, že město Musardu, o němž se zde píše, se nacházelo ve starověké říši Mandino (dnešní Mali) a v čele napadající armády stál král Ibrahima Sissi ze sousední Mediny. Odborníci v Kongresové knihovně našli i další dokumenty, které osvětlují historické souvislosti z oblasti dnešní Libérie. Důležité informace po­skytla pozůstalost amerického cestovatele Andersona, který se narodil roku 1834 v Baltimoru, ale od roku 1851 žil v Libérii. Kongresová knihovna uchovává jeho mapy, tabulky s originálními průzkumy, geografické poznámky i účetní knihy. Velmi atraktivní je sbírka 550 fotografií, které jsou umístěny ve sbírce fotografií a grafiky. Vybrané do­kumenty jsou přístupné on-line a důležité informace o kolonizaci této části Afriky lze nalézt v knize z ro­ku 1994 s názvem Guide for the Study of Black History and Culture.
(The Library of Congress Information Bulletin - Vol. 69, No. 10/October 2010, s. 138).
Moja naj kniha - kulturně-vzdělávací projekt slovenské STV vyvrcholil v pátek 5. listopadu 2010 vyhlášením nejoblíbenější a nejčtenější kni­hy slovenských čtenářů. Po několikaměsíčním boji si to ve finále rozdaly Slovenské pohádky od Pavla Dob­šinského a Ja, Malkáč od Ľuba Dobrovodu. Román Ja, Malkáč nakonec obsadil druhé místo a byl označen  za jednu z nejzábavnějších knih slovenské literatury třetího tisíciletí a získal si srdce mnoha čtenářů. Román nabízí pohled pětiletého chlapce na rodinu a svět kolem sebe na konci 60. let minulého století. Vítězem se stala kniha Slovenské pohádky - jsou sice určeny dětem, ale svojí tradicí a příběhy zaujmou i dospělé čtenáře, protože není nic krásnějšího než znovu prožívat dobrodružství, kde dobro vítězí nad zlem a kde je zlo vždy spravedlivě potrestáno. Slovenské pohádky sebral mezi obyčejnými lidmi Pavol Dobšinský, slovenský spisovatel, sběratel a vydavatel lidových pohádek. Poprvé byly vydány v letech 1880-1883 pod názvem Prostonárodné slovenské povesti. Knihy s Dobšinské­ho pohádkami vycházejí s různými názvy stále v nových vydáních i v cizojazyčných překladech. S ilustracemi Martina Ben­ky a dalších slovenských výtvarníků patří ke klasickým hodnotám dědictví slovenské národní kultury a k reprezentativním dílům slovenské folkloristiky.
(Bibliotheca Universitatis - 6. ročník, číslo 2/2010-2011, s. 17-18).
— Státní knihovna v Berlíně vlastní zajímavou sbírku 64 čínských měditisků císaře Qianlonga dynastie Qing (1711-1799). Měditisky formátu o rozměrech kolem 50 x 87 cm dokumentují dlouhou vládu tohoto císaře a jsou důležité pro historiky a badatele, kteří se zaměřují na dějiny Číny. Tyto vzácné dokumenty byly v poslední době digitalizovány a jsou dostupné na webových stránkách KUNST UND PROPAGANDA - http://ead.staatsbibliothek-berlin.de/digital/qianlong-schlachtenbilder/. Obrazy vytvořili jezuitští misionáři Giuseppe Castiglione, Jean-Denis Attiret a také Ignatius Sichelbarth působící v Pekingu na dvoře čínských císařů. Vedle jezuitů zde byli i zástupci dalších křesťanských řádů, především italských augusti­niánů, např. Jean-Damascène Sallusti. Kopie těch­to měditisků byly později vytvořeny v Paříži, kde pracovali nejlepší umělci té doby. Evropští rytci učili své umění i čínské studenty v Pekingu. Císař Qianlong, za jehož vlády dosáhla Čína velké územní expanze, podporoval nejen armádu, ale i kulturní aktivity a zval na svůj dvůr významné umělce. Státní propaganda mistrně využívala umělecká díla k propagaci spojující militarismus a nacionalismus. Důstojníci čínské armády rádi hledali v uměleckých dílech odraz svých vojenských úspěchů.
(Bibliotheks Magazin - č. 1/2011, s. 17-21).
Připravil ROMAN GIEBISCH

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2