JAK NA TO: Jak využít výročí knihovny jako propagačního nástroje

NADĚŽDA ČÍŽKOVÁ > cizkova.kjd@pb.cz

Prvního října 2010 oslavila knihovna 110. výročí svého vzniku a 20. výročí přejmenování na Knihov­nu Jana Drdy. Janu Drdovi by bylo 95 let a na podzim uplynulo již 40 let od jeho úmrtí. Příprava a průběh oslav těchto významných výročí znamenaly náročnou a vysilující práci, kterou však vyvážily nesčetné nádherné zážitky a pozitiva nejen osob­ní, ale i kolektivní. Jak jsme zjistili z ohlasů nejen pravidelných návštěvníků, přinesly oslavy velkou propagaci knihovny. O naše zkušenosti z příprav a průběhu oslav bych se ráda podělila s kolegyněmi a kolegy. Mohly by jim možná ušetřit zbytečné chyby a omyly, které podobné akce mohou provázet.

To se nám v Příbrami moc nepovedlo. Plánovaný rozpočet na rok 2010 byl knihovně zkrácený o 15 %, a tak ji kromě všemožných úspor čekala i reorganizace a propuštění několika zaměstnanců. Reálné plánování oslav začalo tedy později a po penězích jsme se museli poohlédnout i jinde.

Toto pravidlo jsme využili všemi způsoby, na které nám stačily síly. Proto jsme v průběhu roku požádali zřizovatele o zvýšení příspěvku na činnost s ohledem na významné výročí - a povedlo se. Na oslavy 110. výročí jsme dostali 110 000 Kč. Na projekty do grantových soutěží však bylo už pozdě.

Oslavy výročí knihovny jsme spojili s podzimním zahájením kulturní sezóny, které pod názvem Krasohleděníuvádí ve třetím týdnu v září blok pořadů v různých kulturních organizacích města. (Vrcholem akcí Krasohledění je udělení ceny významné žijící osobnosti za přínos pro rozvoj kultury ve městě - Krasohled. Pořady jsou vybírány podle regionální provenience, účinkují v nich místní umělci, jsou to díla místních autorů, uvádějí je místní pořadatelé.) Zařazením oslav knihovny do Kraso­hle­dění jsme vyřešili financování velké části oslav a jejich propagace - festival je hrazen přímo od­borem kultury města, mimo rozpočet knihovny a ostatních spolupořadatelských institucí.

Festival Krasohledění zahájil starosta města, pozváni byli samozřejmě i místostarostové a celé městské zastupitelstvo. Cenu za kulturu obdržel starosta spolku, s nímž knihovna již po několik let pořádá cykly přednášek o cestování. Pokud byly zajišťovány některé práce na objednávku, prováděly je vždy místní firmy.

Naše oslavy byly rozloženy do tří bloků pro odlišné skupiny návštěvníků: pro veřejnost, pro kole­gy a spolupracovníky knihovny a pro její zaměstnance.

Pro veřejnost bylo určeno rodinné představení Zapomenutý čert v provedení místního souboru lido­vých nástrojů Chairé s Alfredem Strejčkem a Tať­ja­nou Medveckou. Pořad byl vlastně veřejným čtením pohádky Jana Drdy, doplněným lidovými pís­němi. Konal se ve čtvrtek navečer. Jediným jeho nedostatkem z pohledu propagace knihovny bylo místo konání - Galerie Františka Drtikola. Knihovna nemá dostatečně velké prostory pro pořádání akcí pro více než 30 návštěvníků.

Proto jsme pozvali celou veřejnost do knihovny na Den otevřených dveří v sobotu dopoledne, a tak mohl přijít opravdu každý, kdo měl zájem. Pro všech­ny návštěvníky byli připraveni fundovaní průvodci, kteří jim ukázali slavnostně vyzdobenou knihovnu od sklepa až po půdu, pardon, po společenský sál pod střechou :-), kde na návštěvníky jako odměna za vynaloženou námahu vystoupání tří pater schodiště čekalo drobné občerstvení. Provázeli všichni knihovníci a knihovnice.

Odpoledne následovalo veřejné vyhlášení výsled­ků výtvarné soutěže pro děti na téma Pohádky Jana Drdy s udílením cen vítězům a vernisáží výstavy vítězných prací. Tentokrát bylo konání akce v prostorách Galerie Františka Drtikola pro soutěžící bonusem, jejich díla visela v opravdové galerii celý měsíc.

Všechny tyto tři akce byly součástí festivalu Krasohledění. Tentýž den později, jen o patro výš, se rovněž v galerii konalo slavnostní setkání odborné veřejnosti se zástupci radnice a s bývalými zaměstnanci knihovny. Po oficiálních proslovech samozřejmě následoval přípitek s občerstvením a volná diskuse. Potěšila nás účast zástupců Národní knihovny, kolegů a kolegyň nejen z knihoven v regionu, ale i z příbramského archivu, divadla, galerie, muzea a dalších spolupracujících subjektů.

My jsme pro oficiální část oslav oslovili místní integrovanou školu hotelového provozu a služeb. Občerstvení jsme sice zaplatili, ale pomohli jsme též propagaci práce školy, se kterou dlouhodobě spolupracujeme. Studenti se svými mistry nám připravili vynikající tabuli i s obsluhou. Přímo tak předvedli svou činnost před zástupci radnice, která na provoz školy přispívá, a tak to byla i jejich reklama.

Ryze interní část oslav na závěr se v pozdním odpoledni konala ve společenském sále knihovny, kde už nikdo neměl povinnosti a každý se mohl bavit. Opět se ukázalo, že správná muzika dělá dobrý program. A tak jsme si nejen poklábosili s bývalými kolegyněmi a kolegy, ale i zatančili a zazpívali. Večerní knihovnické shromáždění bylo občerstveno z vlastních zdrojů zaměstnanců knihovny.

A tak někdo pekl buchty, další zdobil knihovnu, někdo psal pozvánky, jiný stěhoval nábytek, uklízel a leštil, vymýšlel atd. Občerstvení návštěvníků dne otevřených dveří a kolegiální oslavy nezasáhlo „repre fond“ knihovny a za vykonanou mimořádnou práci byli zaměstnanci odměněni.

Výročí knihovny bylo zdůrazněno na všech informačních materiálech, které se týkaly festivalu Krasohledění - plakáty, letáky, při tiskové konferenci, ve vysílání v místní televizi, články v novinách a časopisech. Vlastní propagační materiály - infor­mační letáky o knihovně, záložky s kalendářem, potištěné tašky - byly distribuovány ve všech odděleních a při všech akcích, které knihovna pořádala. V malém seriálu v místním týdeníku jsme postupně představili všechna oddělení i pobočky knihovny a jejich služby. Nechyběl ani článek v regionální ročence Podbrdsko, který se věnoval stěhování knihovny v její sto desetileté historii. Článek, doplněný starými a novými fotografiemi míst, kde knihovna sídlila, zaujal příbramské patrioty a zaznamenali jsme na něj velmi pochvalné ohlasy. Na výročí upozorňoval transparent na knihovně, výzdoba hlavní budovy i všech poboček a plakát vylepený na našem autě. Spoustu možností, zvlášť těch, které nabízejí granty, jsme ale nevyčerpali proto, že jsme s přípravami začali pozdě.

Naše oslavy se přes všechny drobné chybičky vydařily. Potěšila nás velká účast veřejnosti na uvedených pořadech, při soutěži dětí i na slav­nost­ním setkání. Vážili jsme si obětavosti kolegyň a kolegů, kteří přijeli, někteří po letech a ze vzdálených koutů republiky, aby s námi prožili slavnostní chvíle v galerii i v knihovně. Podle ohlasů se domníváme, že se rozšířilo povědomí příbramských obyvatel o knihovně. Velký význam pak měly celé osla­vy pro zaměstnance knihovny. Po nelehkém období posledního roku pro ně příprava a podíl na oslavách znamenaly potvrzení sounáležitosti a přátelské atmosféry v týmu, který si ověřil svou akceschopnost. Všem jim za to náleží dík.