TÉMA: Půjčování elektronických knih v knihovnách

JAN KAŇKA > kanka@kfbz.cz  
Psát článek o elektronických knihách (dále jen e-knihách) do časopisu, jehož primární podoba je tištěná, je úkol nelehký a nevděčný. Jde o oblast, která se v poslední době vyvíjí velmi dynamicky, neřkuli turbulentně. Co platí letos, tento měsíc, dnes, nemusí (a pravděpodobně nebude) platit už zítra. Pokusím se proto nastínit pouze některé aspekty, které lze zachytit, pojmenovat a charakterizovat, zejména pak ty, které se týkají půjčování e-knih.
Tématem tohoto textu není fenomén e-knih v celé své šíři. O filosofických otázkách typu „Přežije tištěná kniha?“, „Je lepší elektronická, nebo papírová kniha?“ bylo a ještě bude napsáno mnoho, mnohé z toho bude zajímavé a mnohé bude možná ve skutečnosti úplně jinak, než se předpokládá. Dnes však stojíme přede dvěma jednoduchými fakty: existují knihovny a existují e-knihy. Z těchto dvou skutečností logicky vyplývají otázky, v jakém vztahu jsou nebo by měly být knihovny k e-knihám, zda je pro e-knihy místo v službách knihoven, a pokud ano, kde a jaké.
Definici pojmu e-kniha lze v různých podobách najít na mnoha místech1, je pouze třeba zdůraz­nit, že zde máme na mysli nehmotný obsah bez vazby na konkrétní nosič. Jedním z nosičů může (ale nemusí) být čtečka elektronických knih (dále jen čtečka), ta však z hlediska knihovnických služeb představuje samostatnou kapitolu2.
Existence e-knih zdaleka není záležitostí posledních let, jejich kořeny sahají několik desetiletí nazpět a jsou často spojovány se zrodem Project Gutenberg, který založil Michael S. Hart v roce 19713. Proč se tedy e-knihy až nyní stávají tak žhavým tématem, které zasahuje mj. do knihovního prostředí? Je tomu tak ze dvou důvodů, které spolu neoddělitelně souvisejí a vzájemně se podmiňují. V minulosti na internetu vznikala, a stále roste především nabídka tzv. volných děl, u kterých uplynula doba existence majetkových autorských práv a jejich volnému užití tedy nic nebrání4. Dnes jsou však v čím dál větší míře k dispozici e-knihy, u kterých období ochrany neuplynulo, ať už jde o tzv. out-of-print díla, která již nejsou na knižním trhu, nebo díla současné knižní produkce. Takové e-knihy jsou regulérním předmětem knižního trhu a staly se součástí různých obchodních modelů samotných autorů, nakladatelů a zejména třetích stran - knihkupců, distributorů, agregátorů, obecně poskytovatelů obsahu. Poptávka po e-knihách byla vyvolána a umocněna nástupem zařízení více či méně vhodných k jejich čtení, nebo - nepěkně řečeno - spotřebě, konzumaci obsahu. Jde především o již zmíněné čtečky, které jsou pro tuto funkci speciálně navrženy (téměř kapesní rozměry při dostatečné velikosti displeje s technologií elektronického inkoustu, který nenamáhá oči při dlouhodobém čtení a značně snižuje spotřebu - prodlužuje výdrž baterií). Dalšími cílovými zařízeními jsou tzv. chytré telefony (smartphones), tablety, netbooky ad. Společným jmenovatelem všech těchto zařízení je přenosnost - mobilita, internetová konektivita a stále klesající ceny.
Vraťme se však k původnímu tématu, otázce po místu knihoven v řetězci, který začíná u autora a končí u čtenáře (uživatele, spotřebitele). Nehmotná digitální povaha e-knih umožňuje celý distribuční proces realizovat v on-line prostředí internetu, nezávisle na místě a čase - od výběru e-knihy u poskytovatele přes objednávku, nákup a platbu až po doručení. U výše zmíněných volných děl samozřejmě odpadá nutnost nákupu a platby, přístup k nim je tedy (v ideálním případě) volný bez jakýchkoli bariér. I zde mohou knihovny sloužit a slouží: jednak v roli navigátora - rozcestníku (odkazy na kvalitní on-line sbírky volných děl na webu, odkazy na konkrétní díla z on-line katalogů apod.), jednak v roli tvůrce e-knih (digitalizace, převod do textové podoby apod.). Jejich role v této oblasti však není nezastupitelná. Také komerční poskytovatelé - agregátoři - mohou volná díla zahrnout do svých nabídek a rozšířit tak paletu nabízených titulů. U děl, která z hlediska autorského práva volná nejsou - a ta běžné uživatele zajímají především -, jde však z hlediska distribuce o řetězec v pravém slova smyslu potravní. V jeho rámci musí dojít k pokrytí nákladů všech článků publikačního procesu a tvorbě zisku, bez kterého by knižní trh přestal existovat5. A zde je role knihoven stejná jako v případě tištěných a jiných hmotných dokumentů - zajištění rovného přístupu k informacím. Dodejme, že rovným přístupem zde myslíme (krom jiného) nízkoprahový přístup. Málokterý občan má tolik prostředků, aby si mohl koupit jakoukoli e-knihu, kterou chce nebo potřebuje.
Až potud je vše jasné: knihovna nakoupí dokumenty a čtenář - uživatel si je vypůjčí, přečte, prostuduje a vrátí. Jak to však udělat s e-knihami? Je to vůbec technicky a legislativně možné? Na obě (pod)otázky lze odpovědět kladně, ale není to tak jednoduché jako v případě dokumentů fixovaných na pevném nosiči. Zásadní rozdíl tkví především v legislativní oblasti6. U slovesných autorských děl distribuovaných na hmotném nosiči definuje pravidla jejich rozšiřování autorský zákon a k vyčerpání autorských práv k rozmnoženině díla dochází prvním prodejem7. Pravidla půjčování těchto děl v knihovnách pak ošetřuje tzv. knihovní licence8. E-knihy však do této kategorie nespadají a pravidla jejich zpřístupnění, rozšiřování a užívání musí být stanovena licenčním ujednáním s jejich poskytovatelem.
Jak to může v praxi fungovat lze ukázat na příkladech ze zahraničí. Poskytovatelé obsahu (nejen e-knih, e-časopisů, ale také audioknih, hudby a filmů) řeší licenční vztahy s nakladateli, kteří si určují, jak se smí s jejich dokumenty nakládat (např. zda se mohou tisknout či kopírovat) a knihovnám pak poskytují kompletní technologické zázemí pro elektronické půjčování. Z hlediska registrovaného uživatele vypadá služba tak, že nalezne příslušnou e-knihu, ke které má knihovna zakoupenou licenci, v knihovním katalogu, klikne na odkaz „Půjčit“, identifikuje se přihlašovacími údaji ke svému čtenářskému kontu a následně si e-knihu stáhne do svého zařízení (čtečky, telefonu, počítače apod.), ve kterém musí mít instalovaný příslušný čtecí software9. Po předem stanovenou dobu (většinou 14 dnů) může e-knihu v daném zařízení číst a po tuto dobu je v knihovním katalogu označena jako vypůjčená (jiní čtenáři si ji mohou rezervovat). Po uplynutí výpůjční lhůty možnost zobrazení a čtení e-knihy u uživatele skončí, dokument je pro něj nadále nedostupný a v systému dojde k jeho automatickému „vrácení“ (není tedy možné překročit výpůjční lhůtu a odpadá režim upomínek a zpozdného). Práva k vypůjčené knize, (ne)možnost jejího kopírování, tisku a hlídání výpůjční lhůty technicky řeší systém ochrany DRM (Digital Rights Management), který je nedělitelně spjat se samotným dokumentem10.
V USA (a v rostoucí míře i ve Velké Británii a některých dalších zemích) je největším hráčem na trhu poskytování elektronického obsahu pro půjčování v knihovnách společnost OverDrive11. Podle údajů na svém webu poskytuje služby knihovnám od roku 2002, nabízí půl milionu titulů od více než tisíce nakladatelů a jejími zákazníky je na 13 000 kniho-ven. V Německu a dalších německy mluvících zemích provozuje podobnou službu pro zhruba 70 knihoven pod označením Onleihe12 (On-půjčování, on-line půjčování) společnost DiViBib13 od roku 2007. Příkladem propojení otevřených globálních projektů se službami knihoven pak může být iniciativa Open Library14 (součást projektu Internet Archive15), která v únoru 2011 vyhlásila uzavření partnerství se 150 knihovnami, jejichž prostřednictvím si uživatelé mohou půjčit na 80 tisíc e-knih (kromě více než jednoho milionu těch volných)16.
Zdálo by se tedy, že principy půjčování e-knih a dalšího obsahu v knihovnách jsou vyřešeny, ale i zde jsou problémy. Ze strany uživatelů spočívají zejména v oblasti systému ochrany DRM - podpora nejrůznějších čtecích zařízení a softwarových platforem není úplná17 a zprovoznění čtecího softwaru nemusí být snadné pro všechny uživatele, včetně zdravotně znevýhodněných, kteří by z e-knih měli mít největší užitek. Ze strany autorů a potažmo nakladatelů zase existují obavy ohledně možnosti neoprávněného odstranění DRM ochrany a následného neomezeného šíření obsahu. Britská asociace nakladatelů The Publishers Association vydala v říjnu 2010 prohlášení18, ve kterém požaduje striktní omezení dostupnosti e-knih pouze na registrované uživatele knihoven z daného regionu a možnost stažení obsahu do zařízení pouze při fyzické návštěvě knihovny. Prosazuje také přístup k e-knihám na základě předplatného pro knihovny, s možností prohlížení, ale nikoli stahování do zařízení uživatelů.
Trh s českými či do češtiny přeloženými e-knihami sice existuje, ale je zatím ve svých počátcích a výše popsané možnosti knihovnám dosud nenabízí. Doufejme, že se tak v budoucnu stane a že budou nastavena taková legislativní a technická pravidla, která povedou ku prospěchu všech: autorů, nakladatelů, distributorů a v neposlední řadě čtenářů. A buďme připraveni na nová řešení, pomáhejme je spoluvytvářet - elektronický obsah postupně mění celé paradigma knihovnických služeb a model jeho „půjčování“ může být nahrazen modelem zcela jiným…
ODKAZY:
1 Kromě encyklopedických hesel na Wikipedii či v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy obsahuje zajímavou typologii e-knih např. článek Zdeňka Matušíka Elektronické knihy v knihovnách z pohledu autorského práva(Bulletin SKIP, č. 1, 2010, http://bit.ly/h1zz7f).
2 S půjčováním čteček e-knih se v rostoucí míře setkáváme v některých českých knihovnách a i tato služba si zaslouží zvláštní analýzu, zejména z pohledu autorskoprávního a licenčního (pro zajímavost viz např. články Is it OK to lend a Kindle?, Library Journal, 1. 5. 2009, č. 8, s. 14 nebo At Two Libraries, Kindle Programs Diverge, Library Journal, 1. 7. 2009, č. 12, s. 12).
4 Vedle volných děl v pravém slova smyslu dle autorského práva je třeba zmínit také díla s otevřeným přístupem (open access)a díla s licencí creative commons („některá práva vyhrazena“), nemáme však na mysli nelegální, volně dostupné pirátské kopie chráněných děl.
5 O problematice nákladů na výrobu knih a e-knih viz např. rozhovor s nakladatelem Tomášem Baránkem Ebooky v Česku: proč se nakladatelé bojí(Živě.cz, 3. 12. 2010, http://bit.ly/fsl1kT).
6 Kromě dříve citovaného článku Zdeňka Matušíka se této problematice velmi přehledně věnuje Josef Aujezdský v článku Elektronické knihy z pohledu právního (Lupa.cz, 10. 2. 2011, http://bit.ly/gr77s9).
7 Zákon č. 121/2000 Sb. - autorský zákon, § 14, odst. 2.
8 Zákon č. 121/2000 Sb. - autorský zákon, § 37, odst. 2.
9 Nejčastěji Adobe Digital Editions.
10 Je zřejmé, že půjčovat e-knihy tímto způsobem mohou i samotní distributoři bez nutnosti zapojení knihoven (viz např. článek Jiřího Poláčka Cesta k elektronickým knihám povede přes jejich půjčování, Lupa.cz, 27. 1. 2011, http://bit.ly/g95iVi). V takovém případě jdou ovšem náklady na každou jednotlivou výpůjčku na vrub koncového uživatele, nikoli knihovny, která je za své uživatele běžně platí.
16 Internet Archive and Library Partners Develop Joint Collection of 80,000+ eBooks To Extend Traditional In Library Lending Model, Internet Archive, 22. 2. 2011, http://bit.ly/fB1Yvt.
17 Např. jedna z nejrozšířenějších čteček - Kindle od společnosti Amazon - nepodporuje nejpoužívanější formát půjčovaných e-knih Adobe ePub DRM.


Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2