Z KNIHOVEN...

SILVIA MYŠIAKOVÁ

Známá a úspěšná česká spisovatelka Petra Braunová přijala pozvání do Hornonitranské knihovny v Prie­vid­zi a 2. až 4. května okouzlila svojí tvorbou, čtením a vyprávěním všech­ny přítomné - děti, učitelky, knihovnice i návštěvníky ze širokého okolí. Úspěšné byly i dvě besedy v Městské knihovně v Bojnicích a jedna v Městské knihovně v Handlové, kte­rým naše knihovna setkání s Petrou Braunovou zprostředkovala. Příjemným překvapením pro všechny byla skutečnost, že slovenské děti ani na jedné z besed neměly problém s porozuměním českému jazyku, dokon­ce projevily zájem číst knihy i v češtině, protože do slovenštiny byly přeloženy pouze dvě Petřiny knihy - Kubko nechce čítať a Ema a čarovná kniha, která v roce 2010 zvítězila v anketě SUK - Čteme všichni.

Petru Braunovou, s níž se naše kolegyně Silvie Kupcová seznámila na 20. ročníku akce Jičín - město pohádky, jsme přijali „tak po knihovnícku“ - skromně. Ubytování pro ni nám sponzorsky poskytla ve svých prostorách Městská knihovna v Bojnicích - za možnost představit au­tor­­ku i bojnickým dětem. Samozřejmě jsme to uvítali, ovšem úplně nedomysleli. Ubytování jsme si byly s kolegyní Silvií prohlídnout, zdálo se nám fajn, bylo tam teplo, světlo, voda. Ale skutečnost, že Petra bude bydlet sama ve veliké budově knihov-ny v Bojnicích, jsme vůbec neřešily. To, že je spisovatelkou s bohatou fantazií, která by se tam mohla i bát, nás opravdu nenapadlo. První noc však zvládla hrdinsky. Seznámila se se všemi nočními zvuky domu a jest­li je vydávali nějací původní obyvatelé, určitě to byli dobří lidé, vždyť člověk jako Petra ani žádné jiné nedokáže přitáhnout.

Hned v pondělí ráno začal kolotoč besed a pořadů - v devět s dětmi z Piaristické spojené školy Františka Hanáka z Prievidze a před jedenáctou hodinou s dětmi ze ZŠ Mariánská, poté společný oběd a „naše“ spisovatelka si mohla maloučko vydechnout. Okouzlila ji prohlídka Bojnic, možnost relaxovat v bojnických lázních.

Další noc ve „strašidelném“ bývalém Lesnickém domě už zvládla bez problémů - ticho prostor ji uspalo a poskytlo sílu do dalšího náročného dne. Ráno dvě besedy v suterénu knihovny - rovněž nic pro Petru. Otevřené dveře a upřímný, nefalšovaný zájem o její vyprávění dětí, učitelek a knihovnic udělal své. Zapomněla na strach z podzemních prostor. Čas však letěl a besedy podle slov účastníků skončily moc rychle. Krátké rozloučení a odvoz do Handlové, kde byl připravený oběd, primátor a jeho zástupce, kteří Petru oficiálně přijali na půdě města a hned další beseda s dospělými čtenáři a studenty Gymnázia Handlová. Společné fotografie, úsměvy, vděk a obdiv všech účastníků ukončily i besedu v Městské knihovně v Handlové.

Avšak ani tohle nebyl konec „maratonu“, který jsme pro našeho vzácného hosta naplánovali. Rychlý přesun zpátky do Prievidze neohrozila ani pořádná bouřka, která nás prováděla téměř po celé cestě. Nad Prievidzí se však vyjasnilo a z auta do knihovny jsme přeběhli pokrope-ní jen pár kapkami. V knihovně už čeka­ly knihovnice Hornonitranské knihovny, které připravily pro Petru překvapení. Zahrály jsme si trochu i na překladatelky a čarodějky, které v kostýmech přednesly z Petřina textu Prečo ľúbim knihovníčkyve slovenštině. Dokonce i já, známá jako knihovnický „konzervativec“, jsem přežila veliký čarodějnický klobouk na hlavě. A přežila jsem to celkem ráda.

Na toto setkání byli pozváni i zástupci regionálních médií. Zájem však projevila jen regionální televize, která odvysílala rozhovor s autorkou. Den se skončil, Petru čekala poslední noc v bojnické knihovně. Jsem přesvědčená, že už našla společnou řeč se všemi dobrými duchy tohoto domu a budou si vzájemně chybět.

Ve středu se konala ještě jedna beseda v Gymnáziu V. B. Nedožerského v Prievidzi. Tři dny ve společnosti takové osobnosti jako je Petra Braunová, uběhly opravdu jako voda. Věříme, že do naší knihovny ještě zavítá. Při loučení s ní jsme si uvě­do­mili, že něco hezkého skončilo. Něco krásného však začíná, protože naše práce nekončí. Zanedlouho jsme přivítali Gabiku Futovou, Romana Brata a Mira Regitku - vyhráli jsme totiž i druhý ročník celoslovenské soutěže scénářů na křest knihy těch­to známých slovenských tvůrců lite­ratury pro děti. Poté nastoupil projekt Les ukrytý v knize a přišel další významný host Miroslav Saniga. Květen jsme uzavřeli setkáním s kolegyněmi z Městské knihovny ze Šumperka, fotografem Jeseníků Ivem Netopilem, šumperskou poetkou Miluší Šajnohovou a vzpomínkami na družební vztahy s touto knihovnou z doby před dvaceti lety.

Nadšení pro práci s dětmi, snaha zaujmout je čtením, povídáním a dramatizacemi textů, které vyzařuje z mých kolegyň „dětskařek“, je nepřehlédnutelné, inspirativní a musí potěšit každého, nejen mě - ředitel­ku knihovny. V knihovně pracuji už čtyřicet let, zažila jsem dobré, zlé i horší časy. Téměř vždy scházely finance - na platy, na knihy, na vybavení interiérů, na honoráře pro zajímavé osobnosti. V příštím roce si připomeneme 90. let od vzniku první veřejné knihovny na území našeho města. I proto se víc než jindy zamýšlím nad roky strávenými v knihovně. A co jsem zjistila? Na všechno zlé po takovýchto akcích zapomínám, zapadá to prachem. Zů­stává pouze radost z práce a hrdost, že mohu stát v čele tohoto kolektivu.

Text a foto YVONA KOZUBKOVÁ

Knihovna je jistě místem, kam chodí čtenáři pro své oblíbené knihy či poslouchat v přednesu známých osobností ukázky z krásných knih. Pro Knihomolíky z oddělení pro děti a mládež Regionální knihovny Karviná - Nové Město je to ovšem také místo, kde mohou prokázat svou dovednost a představivost a spolu s rodiči mohou vytvořit něco krásného.

Vše odstartovala návštěva známé výtvarnice Kornelie Němečkové, kte­rá předvedla dětem i jejich rodičům, jak lze jednoduše, ale nápaditě ozdobit kraslici či vystřihovat z papíru. Děti, ale hlavně jejich rodiče byli workshopem přímo nadšeni, a tak vlastně vznikl nápad zavést Knihomolické dílničky, na kterých spolu budeme tvořit.

Začala tak historie velice milých setkání šikovných dětí a jejich rodičů. Jednou za měsíc máme díky přejícným sponzorům možnost proniknout do tajů perličkování, techniky decoupage, práce s různými hmotami či materiály.

V dílničkách jsme pokračovali celé loňské prázdniny a každou středu od desíti hodin patřila knihovna všem, kteří zůstali o prázdninách doma a měli zájem se něco nového naučit. A začali jsme malováním sluníček na prázdninová trička, barvili jsme kamínky pomocí speciálních barviček, pletli oblíbené náramky přátelství, zjišťovali, co všechno lze vyrobit z vnitřků kindervajíček. Došlo i na výrobu prázdninových fili­grá­nů s letní tematikou. Vyráběli jsme nápadité spony na záclony z oby­čej­ných prádelních kolíčků a vznikly překrásné berušky se sedmi tečka­mi, ale také motýlci i vosy a můry.

Proto­že máme i šikovné rodiče, sami nabídli svoje umění. Zářijová dílnička proběhla pod taktovkou maminky, která nás přesvědčila, že k ruličkování stačí pouze špejle, papír, nůžky, lepidlo, no a trocha té šikovnosti. Po zdařilém prvním kroku, kdy jsme si vyrobili dostatek ruliček, přišlo na řadu obplétání.

Říjnová dílnička naučila Knihomolíky vyrobit si záložku do knihy. Nejdříve jsme vyráběli základ z tuhého papíru, pokrytého hedvábným nažebrováním s obrázkem a v závěru jsme navlékali korálky.

Poslední Knihomolická dílnička pro­běhla začátkem prosince a byla ve znamení očekávání příchodu Vánoc, kdy jsme si vyrobili adventní věnce, které se pro mnohé staly ozdobou na vánoční stůl. Leden jsme vě­no­va­­li výrobě vatových sněhuláků a v únoru jsme se všichni přesvědčili, že špachtle nepoužívají lékaři jen na vyšetření našich krků.

Nápadů máme dost, a samo­zřejmě máme hlavně dostatek zájemců, kteří přicházejí a přibývají. A když k té práci přidáme ještě i některou z pěkných pohádek z knih fondu naší knihovny, pak je nálada přímo výborná. Těšíme se na další setkávání s našimi šikuly.

Všechny naše akce včetně knihomolických dílen si můžete prohlédnout ve fotogalerii

(http://www.rkka.cz/fotoalbum/index.php?cat=6&page=1).