
Václav Štech (* 29. 4. 1859 - † 23. 2. 1947) byl vskutku renesančním člověkem. Ve Slaném působil jako učitel a vychovatel. Měl velký podíl na založení budovy slánského divadla, které mimochodem našlo svou předlohu v budově Národního divadla v Praze. „Václav Štech je prvním českým autorem, který vnesl do českého divadla téma politiky. Veřejný život jej bytostně zajímal nejen jako pozorovatele, ale i aktivního účastníka, a jeho divadelní hry, práce beletristická i novinářská byly nelítostně ironickou reflexí doby i osobních zkušeností. Už jako učitel ve Slaném se setkal s prostředím komunálních voleb, když organizoval kampaň jednoho z kandidátů a dostal se tak do soukolí staročeských a mladočeských střetů. Ve Slaném byl také členem řady spolků, organizoval veřejně prospěšné činnosti a především ochotničil. Uvedení aktovky Maloměstské tradice v Národním divadle v roce 1888 mu otevřelo cestu do Prahy, kam se definitivně přestěhoval v roce 1894“ (citace z tiskové zprávy Národního divadla; Ladislav Smoček, divadelní režisér, který inscenoval několik jeho titulů). Jestli vás napadne, proč byl Václav Štech v minulých desetiletích opomíjen, tak třeba proto, že soukromému podnikání nebylo přáno. Jako autor nejvíce proslul divadelními hrami, které i sám režíroval. Z jeho tvorby určitě stojí za zmínku divadelní hra Třetí zvonění, Deskový statek či David a Goliáš aneb Pepička to zařídí, které bylo nedávno možno sledovat na televizních obrazovkách jako záznam představení Národního divadla. Pokud chceme charakterizovat jeho styl psaní, použijme k tomuto účelu např. dvousvazkový román Kovové ruce. V něm se projevuje Štechovo „dušezkumné umění i dramatická stavba jednotlivých scenérií i dialogů a neustálý zřetel k nenadálým zápletkám i shovívavý optimismus a životní moudrost“ (citace z knihy Václav Štech a Slaný; Dr. Bedřich Slavík). Jako autor literárních textů se zabýval beletrií, psal však také odborné populární příručky a brožury (zdrojem informací, zkušeností a námětů mu bylo jeho povolání). Za zmínku určitě stojí uvést namátkou pár zvučných jmen jeho přátel: spisovatel Ignát Herrmann, Antonín Sova, spolupracoval také s Mikulášem Alšem na umělecké obálce pro ročenku Slánský obzor. Sám je také jejím prvním redaktorem. „Čemu má Slánský obzor sloužit, vypravuje dosti jasně jeho obsah. Má být zrcadlem života v městě našem, archivem výzkumů a studií v oboru věd a umění. Příruční knihou, památníkem současných snah, měřítkem pokroku i ukazatelem slabin“ (citace Doslovu ze Slánského obzoruroku 1894). Ročenka se při 117. ročníku těší stále velké pozornosti široké veřejnosti. Při vydávání své literární tvorby spolupracoval Štech také se Svatoplukem Čechem a při uvádění divadelních her s tehdejším ředitelem Národního diva-dla Ladislavem Stroupežnickým. Byl „průvodcem“ slánským krajem ilustrátoru Karlu Liebscherovi, známému autorovi díla Čechy. Mezi žáky Václava Štecha patřil např. univ. prof. dr. Rudolf Urbánek. 