Z KNIHOVEN...

HELENA ŠLESINGEROVÁ

Kdybychom prostě oznámili, že ve čtvrtek budou v čítárně dětského oddělení Ústřední knihovny pro děti a mládež Knihovny města Plzně nahlas číst děti dětem, kdo ví, jak by to s návštěvností dopadlo. Ale když řekneme: „Koná se Knihofon!“ je to něco docela jiného. Knihofon? To zní skoro jakozvon, anebo jako slon - cosi velkého, tajemného, co je slyšet široko daleko. A aby nebylo! Jed­ná se totiž o čtení do mikrofonu!

Díky laskavosti sponzora, který si nepřeje být jmenován, jsme na sklon­ku roku 2007 zakoupili základní reprodukční sestavu s jednoduchými parametry - do prostoru, kde ve skutečnosti úplně stačí pouhý lidský hlas. Od té doby tu jednou za měsíc pořádáme veřejné čtení. Děti se přihlašují dopředu a samy vybírají kní­ž­ky, jež chtějí ostatním představit. Pronesou několik slov o spiso­vateli, obsahu a nakonec přečtou krátkou ukázku. Magické kouzlo mikro­fonu způsobilo, že se zhruba za tři a půl roku kolem knihovny spontánně zformoval podivuhodně nesourodý čtenářský kroužek. Na jednom Kni­ho­fonu se sejde žák třetí třídy s deváťákem a nikomu to nečiní pro­blém. Věkové spektrum je dokonce ješ­tě širší - od předškoláka až po studentku bohemistiky…

Není to potom nuda k nepřežití? Mohou se vůbec svým výběrem a často špatným přednesem navzájem zaujmout? A dělají to ze zájmu o literaturu, pro skromné pohoštění nebo pro drobnou věcnou odměnu, kterou si každý čtenář po vystoupení odnáší? Několik děvčat přiznalo, že učitelka češtiny jim pak dá jedničku a započítá účast jako referát. Ostatní hmotné motivace popírají. Sedí okolo stolu, polohlasně mumlají text, ukazují si knížky a špitají. Daniela prý čtení doma nacvičuje. Katka dokonce před zrcadlem. Třináctiletá Anežka prochází barevnou osnovu ke svému povídání, Tereza rychle hledá vhodný odstavec. A pak to začne. Docela obyčejně. Mikrofon slova zvětšuje sotva znatelnou ozvěnou, skoro jako na prk­nech, co znamenají svět.

Snadnou roli tu nemá ani knihovnice - moderátorka. Ačkoliv vystoupení předem nezná, musí na každé reagovat - ocenit výběr, pochválit pro­jev, opravit výslovnost cizích jmen, doplnit informaci o dalších pokračováních. Když to jde, téma rozvine a děti rozpovídá. O anorexii, drogové závislosti, o školní četbě, lásce, životě cizinců ve městě… Dro­gy naštěstí nikdo nebere. V Plzni však žijí národnostní menšiny a jejich děti knihovnu navštěvují. U mikrofonu se střídají pohledné sestry ze Slovenska, žáci původem z Ukrajiny či Vietnamu. V rozhovoru je sko­ro nepoznáte, ale i po několika letech pobytu čtou nahlas velmi špatně, s původním přízvukem a podvědomou tendencí „překládat“ ně­která slova do rodného jazyka. Z toho českého mají často čtyřku. Jazyk tu považují za hlavní, naštěstí často jediný problém. Čtou rádi. A knihovna zase ráda přispívá k jejich integraci.

Ani rodilí Češi nečtou dobře. Zadrhávají, pospíchají a polykají hlás­ky. Mnozí se teprve „Knihofon od Knihofonu“ zlepšují. Učí se vystoupit „tak akorát“ - v detailech úvodního slova, v tempu i v délce úryvku. Většinou vybírají knihy v knihovně. Až na výjimky zásadně volí nové, vydané po roce 2000. Převažují tu přirozeně dívky, a tudíž také dívčí romány od Blytonové, Březinové, Danielsové, Lanczové… Různé díly a celé řady. Dále knihy o koních, o tajemnu, fantasy. Občas se někdo odváží vystoupit s vlastní tvorbou. (K ukázce v rodné slovenštině jsme Simonu museli přemlouvat a knihov­na se zastyděla: nenašla pro ni v dětském fondu nic kromě staré čítankové klasiky.)

Čtení ozvláštňujeme drobnostmi. Jednou dáváme „krabičku s překvapením“ - otázkou. Podruhé ochraptělý průvodce komunikuje mlčky pomocí cedulí Zatleskat! Smát se! Divit se: Ó! Potřetí pozveme školní kapelu nebo měříme čas kuchyňským budíkem. Děti samy však nezůstávají po­zadu. Do mikrofonu se dá číst i z komiksu! Je možné dramatizovat, dokonce i v kostýmech. Zaujmout starým vzácným vydáním knihy s ro­dinnou legendou. Vyvolat bouřlivý smích naučnou literaturou! Taková kapitola o trávicí soustavě, která začíná jídlem v ústní dutině a končí slovy „konečníkem ven“, podaná s kamennou tváří… Možné je se tolik stydět, že necháte všechny odejít domů a teprve pak to v práz­d­né čítárně u mikrofonu rozbalíte… Všechno je možné. A hlavně dobrovolné. Třeba pomocí mikrofonu a kní­žek dokážeme i kousek nemožného?

VERONIKA ČECHUROVÁ, 14 let

Představuje pro vás „referát“ slovo, kterého se bojíte jako čert kříže? Chcete být zpěvačkou, herečkou či komikem, ale máte malé sebevědo­mí? A co je to vlastně kniha? Nyní máme tři otázky, na které se bude­me snažit najít odpovědi.

Co je to kniha? Tato otázka je asi nejtěžší. Co si pod pojmem kniha představíte? Některým se vybaví povinná četba, jiným zbytečně pokácené stromy a zase jiným nuda. Ale opak je pravdou! Knihy jsou pro lidstvo mnohem důležitější než ropa a ostatní nerostné suroviny, je to jediná věc, za kterou se sluší utratit všechny své peníze. Knihy by měly být platidly, neboť jsou dražší než zlato. Knihy jsou nejdůležitější věcí, která nám zbyla po našich předcích.

Kdo by se v dnešní době nechtěl stát hercem nebo modelkou? Je jen ma­lá možnost, že se v tomto oboru opravdu uplatníte, ale nepřestávejte věřit! Musíte se přestat bát mikrofonu a nemít trému. A to vás naučí právě v naší knihovně.

A poslední otázka. Nesnášíte referáty? To je úplně v pořádku. Také nemám ráda ty nudné školní referáty. Stojíte před třídou, nikdo vás neposlouchá, dokonce po vás házejí ku­sy papíru, a ještě vám jde o znám­ku. To v knihovně nikdy nezažijete.

Nyní bych vám ráda představila Knihofon, který pravidelně pořádá dětské oddělení Ústřední knihovny pro děti a mládež Knihovny města Plzně. Je to takové malé posezení chystané našimi milými a laskavými knihovnicemi. Každý vystupující si připraví svoji oblíbenou knížku či časopis. „Připravit“ znamená najít si svůj oblíbený úryvek, představit autora a převyprávět stručně obsah. To vše do mikrofonu. Ale nebojte se - my vás neukousneme. Vždyť jsme v knihovně - místě kli-du a odpočinku od školy, internetu a všedního života.

Foto Hana Větrovská

V sobotu 21. května 2011 uspořádal Klub dětských knihoven při SKIP Karlovarského kraje za účasti Městské knihovny v Chebu pátý ročník akce Hry bez hranic aneb Knihovnice dětem. Hry se tentokrát konaly v rám-­ci oslav 950 let od první zmínky o městě Chebu. Téma tedy bylo jasné - Cheb, starobylá tvář, mladé srdce.

Do Chebu se sjelo celkem 14 dětských knihovnických družstev, která se na den změnila v družiny urozených šlechticů a šlechtičen nebo hordy loupeživých rytířů. V čele kaž­dé skupinky jel vůdce na vlastnoručně vyrobeném a vyzdobeném koni. Na chebském náměstí průvod krojovaných soutěžících uvítal dvor­ní šašek krále Jiřího z Poděbrad Paleček, který také vyvolával jednotlivá družstva, aby představila sebe a knihovnu, ze které přicházejí.

Po rozlosování se družiny rozeběhly na jednotlivá soutěžní stanoviště po celém starém městě. U hra­du se malovala Černá věž, přímo na hradě měly děti vymyslet a dopsat konec chebské pověsti. Jako další disciplíny čekaly soutěžící hod granátovou koulí, běh po Kostelních schodech, šití medvěda v hradním příkopu, otázky týkající se osobnos­tí, historie a současnosti města, turnaj na koních, skládání chebské keramiky, hádání historických předmětů, skládání starých mincí a v are­á­lu Domu dětí a mládeže Sova musely děti v místní minizoo najít páva a určit, k čemu se na královských zámcích používal.

Po ukončení soutěží a obědě si děti šly prohlédnout historické trhy na náměstí a pak je čekala odpolední pohádka O kozičkách, kterou pro ně zahrály herečky Západočeského divadla v Chebu. Nakonec se děti, knihovnice, rodiče, sourozenci a fandící příznivci sešli na zahradě knihovny, kde proběhlo slavnostní vyhodnocení, předání cen, pamětních listů, medailí, putovního talíře a ukončení Her. Na prvním místě se umístili soutěžící z Lomnice, druhý byl Loket a třetí místo obsadily děti z knihovny Nejdek.

Všichni, kteří jsme se na organizaci Her podíleli, věříme, že pro děti to byl krásně strávený den se spou­stou zábavy, že se dozvěděly hodně zajímavostí o dalším městě svého regionu (pro některé to byla první návštěva Chebu), do kterého se snad budou rády vracet.

Hry se konaly za finanční podpory MK ČR a SKIP. Další, již 6. ročník Her se bude konat v Chodově a tématem bude tentokrát olympiáda.

Foto archiv knihovny