Po knihovnách Jižního Tyrolska

Naším cílem byly samozřejmě tamní knihovny.

První zastávka po našem odjezdu se uskutečnila v benediktinském klášteře Admont (http://stiftadmont.at), kde jsme prošli muzeum i klášterní pozdně barokní knihovnu. Knihov­na soustřeďuje celkem 200 000 knih, z toho cca 1400 drahocenných rukopisů, z nichž asi polovina pochází ze středověku. Inkunábulí, prvotisků do roku 1500, je v knihovně 530. Z období mezi lety 1501 až 1520 pochází asi 400 tištěných knih. Klášterní knihovna je impo­zant­ní nejen díky vzácným publikacím, které obsahuje i v galeriích za skrytými tajnými dveřmi, ale také výzdobou, hlavně díky freskám Bartolomea Altomonte, který je tvořil ve vysokém věku. Bylo mu již 80 let, když spolu s pomocníky během letních měsíců v letech 1775-76 vyzdobil knihovnu freskami zobrazujícími jednotlivá odvětví vědy. Obdivuhodné jsou také sochy Josefa Stammela plné symbolů odkazujících na biblické výjevy, pomíjivost života, blízkost smrti i na lidské neřesti a ctnosti. Po cestě do Sterzingu, historického městečka nedaleko Brennerského průsmyku, jsme se zastavili v nejmenším městě Rakouska, malebném Rattenbergu na řece Inn, známém též pod názvem město skla (http://www.rattenberg.at). A opravdu, obchůdků se skleněnými výrobky tam bylo nespočetně.

Po dobré snídani jsme společně odjeli do Bolzana (hlavní město autonomní provincie má okolo 103 000 obyvatel, kteří na rozdíl od obyvatel ostatních měst hovoří převážně italsky). Tam nás dopoledne čekala první z plánovaných knihoven - knihovna Svobodné univerzity Bol­zano (http://www.unibz.it/en/library/welcome/default.html). Univerzita financova­ná z roz­počtu města byla založena v roce 1997, pro 6120 studentů z 58 zemí probíhá výuka ve třech jazycích - německy, italsky a anglicky. Univerzita sídlí ve třech městech a spolu s ní i knihovny: v Bolzanu, Brunecku a Brixenu.

Podle vedoucího knihovny Paola Buosa je krédem univerzitní knihovny v Bolzanu dodávat informace „just in time“. V roce 1998 začali netradičně bez vlastního fondu, a to tak, že dodávali potřebné publikace studentům prostřednictvím MVS, a zároveň začali budovat fond. Chtějí být především poskytovateli služeb, ne shromažďovateli knih. Knihovna slouží nejen studentům, ale i veřejnosti, je informačním centrem pro město i region. Funguje jako multimediální centrum, pyšní se rychlým dodáním jakékoli informace. Neobvyklou otevírací dobu knihovny od 8.00 do 24.00 hodin nám P. Buosa vysvětlil. Od 19.00 hodin už ne­jsou v knihovně knihovníci, službu mají pouze studenti, je možné využívat služeb omezeně a půjčovat a vracet publikace pouze prostřednictvím selfchecku. Uživatel má možnost vy­užít i kurýrní službu, která dodá vyžádané publikace zdarma do knihoven v Brixenu či Brunecku, kde si je může vyzvednout. Knihovna deklaruje přístup 24/7, tedy 24 hodin denně sedm dní v týdnu - to platí zejména v elektronických službách, které uživatelé mohou využívat díky vzdálenému přístupu. V roce 2010 měla knihov-na 197 000 monografií, 14 000 e-knih, 1200 předplacených časopisů, 86 aktivních databází (46 000 přístupů ročně). Knihovnu využívá celkem 6061 aktivních uživatelů, z to­ho 4104 interních (studentů) a 2057 externích. Za rok knihovna vykazuje 191 843 výpůjček, 6412 MVS a 524 708 návštěvníků.

V knihovně pracuje 22 knihovníků a osm externistů, většinou studentů (dobrovolníky nezaměstnávají vzhledem k odbornosti práce). Zaměstnanci se pravidelně (cca 2-3x týdně) střídají na „Reference Desk“. Pracovníci absolvují pravidelná školení vyhledávání v databázích (jednou měsíčně). Akvizici provádějí v souladu s požadavky fakult, ale využívají pro ni dodavatelské firmy (outsourcing), včetně vytvoření MARC záznamu. Pracují v integrovaném knihovním systému BOND, chystá se přechod na systém firmy ExLibris (Aleph). V katalogu je možné zadávat dotaz v několika jazycích, na formulaci v italštině vyhledává systém i německý a anglický ekvivalent slova (je zapojen on-line slovník). Výsledek hledání (záznam) je ale zatím pouze v italštině. Elektronické knihy lze vyhledávat zvlášť i v katalogu, v plánu je zakoupení služby půjčování e-knih na sedm dní od německé firmy DiViBib.

Knihovna si velmi často nechává zpracovat statistiku všech činností italskou firmou, velký důraz kladou na zpětnou vazbu, úspěšnost jednotlivých činností a kvalitu služeb, uživatel je vždy na prvním místě. Knihovna byla v minulých letech vysoko hodnocena v mezinárodním žebříčku kvality univerzitních knihoven BIX (Bibliotheksindex - http://bix-bibliotheksindex.de/index.php?id=146), zamýšlena je dokonce ISO certifikace kvality. Součástí knihovny je také univerzitní nakladatelství.

Univerzitní knihovna v Bolzanu je moderní budova s otevřeným atriem, uspořádáním trochu připomíná menší NTK v Praze, její stavba je ovšem klasicky hranatá.

Dobu určenou jako polední přestávku strávili někteří z nás v Archeologickém muzeu, kde jsme navštívili výstavu věnovanou muži z doby bronzové, „ledovému muži“, známému pod jménem Ötzi. Tento muž, jehož stáří se odhaduje na 5300 let, byl nalezen turisty před 20 lety v údolí Ötztal. Jeho zachovalá mumie spolu s předměty, které měl tehdy u sebe (oděv, boty, bronzová sekyra, luk, šípy…), jsou vystaveny právě v muzeu v Bolzanu. Celá expozice je velmi zajímavá a poučná, interaktivně a za pomoci moderních prostředků přibližuje návštěvníkům dobu bronzovou, rostliny, zvířata, ale i každodenní život tehdejších lidí.

Odpoledne jsme se všichni dostavili do Landesbibliothek Dr. Friedrich Tessmann (http://www.tessmann.it). Ujala se nás tam Evelin Moschèn, která nám spolu se svou kolegyní knihovnu ukázala.Ta byla založena v roce 1958 z daru jihotyrolského právníka, politika a místního vědce Dr. Tessmanna - tehdy šlo o 12 000 regionálních publikací z oblasti Tyrol a 1800 grafik. Knihovna shromáždila od té doby cca 430 000 médií, každý rok je doplňována o přírůstek ve výši 12 000 knihovních jednotek. Slouží jako regionální vědecká, konzervační knihovna, literaturu pro děti a mládež nenakupují. Knihovna poskytuje služby celkem 34 035 registrovaným čtenářům. Zajímavostí je, že webové stránky si zájemce může přečíst nejen v italštině a angličtině, ale i v místní ladinštině.

Knihovna má fond uložen ve skladu, odkud se zpřístupňuje na základě tištěné i elektronické žádanky. Menší část fondu, cca 8000 referenčních příruček, je umístěna ve studovně, kde je ale většina publikací pouze k prezenční výpůjčce. Studovna byla renovována v roce 2008, má 40 studijních míst, 23 ke čtení a studiu časopisů a osm pracovních míst s PC.

Od roku 2010 slouží veřejnosti jako knihovna, která je 24 hodin on-line, poskytuje digitální dokumenty prostřednictvím zakoupené služby Biblio24 od společnosti DiViBib. Registrovaný uživatel si může vybrat v on-line katalogu kni­hy, časopisy nebo nahrávky v elektronické podobě a zdarma si je na sedm dní „stáhne“ do svého počítače. V informacích knihovny stojí: Nemusíte si dělat starosti s vracením elektronických médií, jejich výpůjčka „vyprší“ po sedmi dnech automaticky. Knihovna nabízí výběr ze 7000 médií v „digitálním skladu“ - http://www.biblio24.it.

Záměrem knihovny Dr. Tessmanna je přestěhovat se v příštích letech do nových prostor, do „centra knihoven“ (bude se teprve stavět) společně s italskou regionální knihovnou Claudia Augusta a městskou knihovnou Cesare Battisti v Bolzanu.

Následující den jsme navzdory proměnlivému počasí vyrazili ze Sterzingu údolím řeky Eisack do nedalekého augustiniánského kláštera Neus­tift, který byl založen roku 1142 biskupem Hartmannem z Brixenu, pocházejícím z Klosterneuburgu u Vídně. Tento klášter je proslulý nejen svou krásnou polohou uprostřed svahů a pěstováním vína, ale i vzdělávacími aktivitami a obsáhlou rokokovou knihovnou. Dvoupatrový sál se štukovanými stropy skrývá pozoruhodnou sbírku více než 95 000 knih, rukopisů a map. Velkou část fondu knihovny tvoří středověké misály, které sloužily při mších mnichům, kancionály - zpěvníky všech velikostí. Knihy mají různá témata - od pravidel řádu Augustiniánů přes učebnice pro klášterní školu až po množství již zmíněných zpěvníků, z nichž je jako zajímavost vystaven čtyřřádkový zpěvník užívaný při slavnostech spojených s církevním rokem a vážící celých 35 kg. V současnosti žije v klášteře 25 mnichů.

Další část dne jsme již věnovali Brixenu (http://www.brixen.org), městu uprostřed hor s 20 000 obyvateli. Jedním z nich se nedobrovolně v letech 1851 až 1856 stal Karel Havlíček Borovský, český spisovatel a básník, proslulý svou kritikou tehdejšího Rakouska, které tepal ve svých epigramech. Překvapením bylo, že do Brixenu s námi jela i Havlíčkova příbuzná, jejíž příspěvek si rovněž můžete přečíst v tomto čísle Čtenáře.

Po dlouhá staletí byl Brixen daleko za zemskými hranicemi Tyrol vlivným sídlem kní­žecího biskupa. V historickém centru se nachází brixenský dóm a k němu přiléhající ambit (křížová chodba), dvorní hrad (někdejší sídlo říšských biskupů), kněžský seminář, dvě uličky s podloubím, klášter klarisek, Kapucínský klášter a farní kostel. Vzniklé náměstí působí uklidňujícím dojmem, snad i proto, že do historického jádra města nesmějí žádná auta.

Zpět k Havlíčkovi: snad každý Čech, který navštíví Brixen, jde po jeho stopách. I my jsme viděli okna jeho prvního bytu, knihkupectví, kde si kupoval knihy, slavný hotel Elephant, kde také bydlel a stravoval se. Ale důležitý je domek na okraji města, kde Havlíček pobýval nejdéle, i se svou ženou a dcerkou - zdobí jej dvě pamětní desky, italská a česká. A taky košík na basketbal - dům je nyní v soukromých rukou a majitel jen trpně sleduje zájem Čechů fotících dům přes plot.

Poslední knihovnou, kterou jsme navštívili, byla „pobočka“ Svobodné univerzity v Bolza­nu (http://www.unibz.it/en/library/welcome/default.html). V Brixenu je totiž fakulta vzdělávání (zahrnuje hlavně obory jako sociální práce, speciální pedagogika atd.) a Univerzit­ní knihovna v Brixenu slouží hlavně posluchačům této fakulty. Má 1718 studentů, pro které je knihovna otevřena podobně jako v Bolzanu, ovšem jen do 19.00 hodin. Celkově je knihovna v Brixenu méně využívaná než v Bolzanu. Eva Moser, která nás provázela, to přičítá i celkové neútulnosti novostavby knihovny. Prostory zaplněné regály a stoly jen v řadě pod okny zrovna nelákají k dlouhému vysedávání. Mnoho žádaných publikací také putuje kurýrní službou z Bolzana do Brixenu, kde si je studen­ti pouze vypůjčí, většinou je nestudují v knihov­ně.

Na univerzitě v Brixenu se ale vyučuje i v ladinštině, v knihovně mají dobře vypracovaný systém pro podporu informační gramotnosti včetně nabídky pro střední školy (komentovaná prohlídka knihovny, základy vyhledávání a další nabídky na vyžádání). Mají zde zkušenost, že je vždy nutné služby knihovny nabízet a oslovovat lektory a učitele SŠ.

V Brixenu naše cesta končila, tedy vlastně ve Sterzingu, kde jsme byli ubytováni, a kde jsme učinili zlatou tečku za naším studijním zájezdem, když jsme poslední večer nejenom objevili lanovku a sjezdovku hned na okraji města, ale vyslechli i pravé rakousko-italské(?) jódlování.

Zpáteční cesta čtvrtý den proběhla příjemně s malou zastávkou u jezera Mondsee, a díky bezchybné organizaci ze stran pořadatelů z Jihočeské vědecké knihovny a SDRUK jsme se v pořádku vrátili do svých domovů.

Foto archiv autorky