Základní modely právního ukotvení dobrovolnictví

JAN HLOUŠEK > jan.hlousek@uhk.cz
Přestože má dobrovolnictví v českých zemích velmi dlouhou tradici, v jeho rozvoji dominují především nevládní neziskové organizace. V organizacích zřizovaných veřejnou mocí, mezi které většina knihoven patří, se s dobrovolníky setkáme v daleko menších počtech. Mezi hlavní příčiny tohoto stavu patří relativně dostatečná personální kapacita a také malá informovanost o fenoménu dobrovolnictví a jeho ukotvení v právním řádu ČR. Neznalost pak působí strach a odmítání. Rozšířená je také obava, že pokud dobrovolnictví neupravuje zvláštní právní norma, jedná se o vztahy nelegální. Opak je pravdou, což můžeme dokumentovat na ustanovení čl. 2, odst. 4 Ústavy ČR: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Tento princip vymezuje jak vztah fyzických a právnických osob vůči státu, tak i osob mezi sebou a dává prostor dobrovolníkům na jedné straně a přijímajícím organizacím na straně druhé upravovat vzájemné vztahy bez zásahů veřejné moci či třetích stran.
Oblast dobrovolnictví nemá komplexní právní úpravu a ani knihovní zákon s možností zapojení dobrovolníků nepočítá. Proto budeme muset vycházet z obecnějších právních předpisů. Protože se v dobrovolnictví jedná o rovnoprávný vztah dvou subjektů, patří z hlediska právního zařazení do sféry soukromého práva občanského. Pro toto právní odvětví platí zásada uvedená v § 2, odst. 3 občanského zákoníku: Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.
K tomu je ovšem potřeba vymezit znaky vztahů mezi dobrovolníkem a přijímající organizací a ty porovnat se znaky definovanými v právních normách. Pro zjednodušení použijeme obecně uznávanou definici ze Všeobecné deklarace dobrovolnictví schválené členskou konferencí International association for volunteer effort v lednu 2001. Dobrovolnictví je svobodně zvolená činnost, konaná ve prospěch druhých bez nároku na odměnu. Dobrovolník dává část svého času, energie a schopností ve prospěch činnosti, která je časově i obsahově vymezena. Signifikantním znakem je výkon práce nebo činnosti pro druhého a v jeho prospěch, druhým příznakem je bezplatnost a třetím rysem je samotné vymezení dobrovolnosti.
Z analýzy nám vyplynou dva základní právně vymezené modely. Jednak závazkový vztah upravený občanským zákoníkem a jednak vztah upravený zákonem o dobrovolnické službě.
Dobrovolnická činnost
Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) v § 724 definuje dvoustranný právní vztah založený na typově vázané smlouvě příkazní. Dobrovolník (příkazník) se zavazuje, že pro knihovnu (příkazce) obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Občanský zákoník předvídá, že příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka. Není-li odměna dohodnuta, je vztah bezúplatný. V opačném případě by už smlouva nenaplňovala charakter dobrovolnické činnosti. Zánik smluvního vztahu nastane uplynutím sjednané doby či splněním příkazu, dále pak zánikem jedné ze stran, na základě jednostranného aktu (odvoláním) nebo na základě vzájemné dohody.
Zákon příkazci (knihovně) ukládá povinnost uhradit příkazníkovi (dobrovolníkovi) náklady související s plněním příkazu. To se však vztahuje především na cestovní výdaje, jestliže byl dobrovolník na cestu přímo vyslán. Ostatní náklady, které nejsou nezbytně vynaloženy na obstarání věci či vykonání činnosti (např. stravné, ubytování, pracovní oděv či ochranné pracovní pomůcky), může organizace dobrovolníkovi uhradit jen tehdy, když to bude ve smlouvě výslovně sjednáno.
Smlouva o dobrovolnické činnosti (lze užít i jiné pojmenování, např. Kontrakt dobrovolníka) může být uzavřena jak ústně, tak písemně. Z důvodu poměrně široké smluvní volnosti se má za to, že tento typ smlouvy dobrovolníky nechrání dostatečně, a to ani v rozsahu ochrany pracovníků zabezpečené zákoníkem práce.
Dobrovolnická služba
Dobrovolnickou službu upravuje zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě. Ta je vymezena v § 2 jako činnost, při níž dobrovolník poskytuje:
• pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase,
• pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v předchozí odrážce,
• pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací.
Podle výše uvedeného vymezení je okruh činností dobrovolnické služby v knihovně relativně úzký. Dobrovolnická služba představuje trojstranný vztah upravený dvojicí smluv. Uzavírá se jednak smlouva mezi vysílající organizací (dobrovolnickým centrem) a dobrovolníkem a jednak mezi vysílající organizací a přijímající organizací (knihovnou).
Dobrovolník musí být fyzická osoba starší 15 let. Smlouvy musí být uzavřeny vždy písemně a jejich náležitosti nalezneme v § 5 výše uvedeného zákona.
Podle § 4 může být vysílající organizací jen právnická osoba se sídlem v České republice, která má udělenu akreditaci od Ministerstva vnitra ČR. Vysílající organizace dobrovolníky vybírá, evidu­je, připravuje pro výkon dobrovolnické služby a uzavírá s nimi smlouvy o jejím výkonu. V případě krátkodobé dobrovolnické služby musí být mezi dobrovolníkem a vysílající organizací sjednáno alespoň místo, předmět a doba výkonu dobrovolnické služby, a podle její povahy též po­skytnutí pracovních prostředků a ochranných pracovních prostředků dobrovolníkovi, popřípadě předložení výpisu z evidence Rejstříku trestů ne staršího než tři měsíce a potvrzení o zdravotním stavu dobrovolníka opět ne starší než tři měsíce.
Odpovědnost za výběr přijímající organizace má vysílající organizace. Ta nesmí uzavřít smlou­vu s přijímající organizací, jejímž předmětem činnosti je podnikání, anebo na výkon takové dobrovolnické služby, jejímž účelem by bylo nahradit činnosti vykonávané jinak u přijímající organizace osobami v pracovněprávním vztahu, služebním nebo členském poměru, anebo zajišťované pro přijímající organizaci jinými osobami v rámci jejich podnikání. Toto ustanovení brání, aby dobrovolníci vykonávali činnosti placených pracovníků knihovny vykonávajících činnosti vymezené § 4 zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Dobrovolníci tak mohou v knihovně vykonávat činnost zaměřenou na pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase. Konkrétně mohou předčítat dětem či seniorům, pomáhat při pořádání akcí pro veřejnost apod.
Smlouva mezi vysílající organizací (dobrovolnickým centrem) a přijímající organizací (knihovnou) musí být vždy písemná a vysílající organizace v ní s ohledem na povahu určitého programu nebo projektu dobrovolnické služby navzájem dohodnutého s přijímající organizací sjedná ze­jména:
• podmínky výkonu dobrovolnické služby,
• předmět a dobu výkonu dobrovolnické služby,
• způsob ubytování a stravování dobrovolníků,
• jejich vybavení pracovními prostředky a osobními ochrannými pracovními prostředky,
• způsob ověřování průběhu dobrovolnické služby vysílající organizací za účelem kontroly dodržování smlouvy a hodnocení práce dobrovolníků.
Součástí smlouvy musí být rovněž ujednání o povinnosti přijímající organizace informovat vysílající organizaci o rizicích, která mohou ohrozit život nebo zdraví dobrovolníka, vzniklých v průběhu výkonu dobrovolnické služby, a přijmout neprodleně opatření, která tato rizika vyloučí, a v případě neodstranitelných rizik omezí.
Z hlediska rozsahu pracovní doby, přestávek v práci a ochrany zdraví při práci chrání zákon dobrovolníky minimálně ve stejném rozsahu jako zákoník práce zaměstnance (viz § 5, odst. 5 zákona o dobrovolnické službě). Za velký přínos lze považovat zákonnou povinnost vysílající organizace uzavřít před vysláním dobrovolníka k výkonu dobrovolnické služby pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou dobrovolník při výkonu do­brovolnické služby způsobí sám nebo mu bude způsobena. Dobrovolník odpovídá pouze za škodu způsobenou úmyslně.
Pro knihovnu je model dobrovolnické činnosti vhodný právě pro možnost upravit vztahy flexibilně podle potřeb knihovny či možností dobrovolníka, a to zejména v případech, kdy se jedná o menší knihovnu a počty dobrovolníků ještě dovolují rozvíjet neformální individualizované vztahy.
Model dobrovolnické služby je vhodný využít v případě většího počtu dobrovolníků, který vyžaduje vytvoření formalizovaného systému. Podstatnou podmínkou je existence vysílající organizace (dobrovolnického centra), která by měla akreditovaný dobrovolnický program pro výkon dobrovolnické služby v knihovně.
Oba dva popsané modely jsou rovnocenné a dávají oběma stranám (dobrovolníkovi i knihovně) dostatečný základ pro zabezpečení vzájemných vztahů (práv a povinností) při minimalizaci rizik a vymezení odpovědností.
O autorovi…
Mgr. Jan Hloušek vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. Od roku 1995 pracoval jako právní expert v několika neziskových organizacích. V současné době působí v Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové. Ve své publikační činnosti se zaměřuje zejména na právní a ekonomické aspekty fungování organizací založených za jiným účelem než podnikání.
POUŽITÁ LITERATURA:
• FRIČ, P. a kol. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice. Praha: AGNES a NROS, 2001. 115 s. ISBN 80-902633-7-2
• FRIČ P., POSPÍŠILOVÁ T. a kol. Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století. Praha: AGNES, 2010. 264 s. ISBN 978-80-903696-8-9
• MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2
• STACHOVÁ, J. Občanská společnost v regionech České republiky. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2005. 51 s. ISBN 80-7330-080-X
• ŠORMOVÁ, L.; KLÉGROVÁ, A. Dobrovolnictví. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 24 s. ISBN 80-86991-68-7
• TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002. 192 s. ISBN 80-7178-514-8

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2