Prezentace osobních knihoven v prostředí internetu

BLANKA VORLÍČKOVÁ bvorlickova@gmail.com

O fondech osobních knihoven a projektu Informační systémy zpřístupňující knihov­ní celky osobností kultury jako součást národního kulturního dědictví, který se tím­to segmentem historického kulturního dědictví zabývá, byl ve Čtenáři uveřejněn článek před třemi lety. Během nich byl projekt realizován a oficiálně ukončen, problematika zkoumání osobních kniho­ven je však na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze rozvíjena i nadá­le, výsledky projektu jsou stále využívány a rozšiřovány. V návaznosti na uveřejnění publikace Osobní knihovna Karla Čapka bude v následujícím článku představen projekt samotný a jeho hlavní výstupy.

Pozůstalostní sbírky osobností, které pro kulturu, vědu či další oblasti lidské činnosti něco znamenaly, obsahují památky dokládající události, vývoj života a díla těchto osob, měly by proto zůstat uchovány jako součást kulturního dědictví každého národa. Mezi tyto sbírky patří vedle osobních předmětů a písemných pozůstalostí také knihovní fondy – osobní knihov­ny, jejichž studiem je možno získat nové informace o životě vlastníka (čtenáře), jeho citovém, intelektuálním a profesním zrání, kontextu geneze jeho díla, vztahu ke knize a krom toho i soudobé literární produkci ve smyslu knižní kultury.

Na Ústavu informačních studií a knihovnictví je problematika zkoumání osobních knihoven zastoupena ve výběrovém praktickém se­­mi­náři, v němž je vytvářen prostor pro samo­s­tatnou badatelskou činnost posluchačů, která ústí často v absolventské práce.

Z důvodu nedostatečné informovanosti odborné a laické veřejnosti o tomto výjimečném segmentu kulturního dědictví se v roce 2006 oblast zkoumání osobních knihoven spojila s dalším tématem zastoupeným ve výzkumném a pedagogickém profilu ústavu – problematikou širokého zpřístupňování kulturního dědictví v prostředí internetu. Po schválení posky­tovatelem grantové dotace – Ministerstvem kul­tury ČR – byla započata realizace výše zmí­něného projektu zaměřeného na široké zpří­stupnění výsledků zkoumání sbírek osobních knihoven (novodobých fondů 19. a 20. stol.), a to prostřednictvím internetu, tj. způsobem korespondujícím s nároky dnešních uživatelů a začleňujícím tento segment kulturního dědictví mezi ostatní.

Hlavním výstupem projektu byl prototyp obsahově specializované digitální knihovny. Primárním důvodem a základním východiskem k vytvoření této webové aplikace byla naprostá absence podobného zdroje a právě zmíněný fakt, že paměťové instituce téměř nezveřejňují data o knižních osobních fondech ve svých sbírkách.

Přesto, že je tematika osobních knihoven zastoupena v poměrně hojné míře v literatuře v podobě soupisů a statí o jednotlivých sbírkách, možnostem zpřístupňování informací o fondech knihoven osobností v prostředí internetu byla v době předkládání projektu i po jeho skončení věnována minimální pozornost (v ČR i v zahraničí).

V zahraničí existuje několik webových informačních zdrojů věnujících se tomuto tématu, jedná se však spíše o prosté webové stránky s lépe či hůře strukturovanými seznamy dokumentů a méně či více detailním popisem indi­vidualizujících prvků, jakými jsou dedikace, rukopisné poznámky, vlastnické podpisy atp.

V této formě je prezentován katalog osobní knihovny Williama Faulknera1 (elektronická ver­ze katalogu vydaného roku 1964). Jedná se o seznam svazků osobní knihovny a v nich obsažených individualizujících prvků, avšak bez možnosti interaktivního vyhledávání v sezna­mu a obrazové informace o těchto nalezených významných elementech.

Podobně je zpřístupněn katalog knih z pozůstalosti amerického básníka Robinsona Jefferse2 doplněný informacemi o rukopisných vpiscích. O stupeň lepší jsou webové stránky Washington State University v americkém Pullmanu věnované osobní knihovně Virginie Woolfové a jejího manžela Leonarda Woolfa3, na nichž jsou vedle katalogu (vydaného taktéž knižně) s uvedenými a přepsanými individualizujícími prvky zveřejněny obrazové ukázky některých z nich.

Fond osobní knihovny Alfreda Nobela je na stránkách věnovaných jeho osobě4 roztříděn podle oborů a doplněn abecedním seznamem všech svazků, ovšem bez jakýchkoli bližších informací o individualizovaných svazcích.

Propracovanější jsou stránky muzea věnovaného nizozemskému spisovateli Jamesi Multatulimu – Multatuli Museum5. Sekce zaměře-ná na informace o jeho knihovně obsahovala (dnes již na stránkách není k dispozici) katalog knihovny strukturovaný do stránek řazených podle prvního jména příjmení autora publikace. Nezahrnovala však údaje o individualizovaných svazcích a obrazové informace.

Obr. č. 1:  Katalog osobní knihovny Jamese Multatuliho

V České republice paměťové instituce až na výjimky (Památník národního písemnictví v Pra­ze, Národní archiv v Praze, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje) nezveřejňují v prostředí internetu informace o osobních knihovních fondech, které uchovávají.

Hlavními programovými cíli projektu proto bylo:

• zpřístupnit za použití webové aplikace moderním způsobem odborné i široké laické veřejnosti informace o fondech osobních knihoven význačných osobností české ná­rod­ní kultur­ní historie převážně 19. a 20. stol., uchovávané ve fondech paměťových institucí na území ČR;

• prohloubit a obohatit stávající poznání o osobnostech vědy, techniky, kultury a umění o no­vé poznatky vyplývající ze studia dosud neprobádané oblasti, a tím přispět i oborům, v nichž dané osoby působily;

• přispět digitalizací dokumentů z těchto celků k ochraně často již velmi ohrožených originálních pramenů a zabránit jejich dalšímu poškozování při fyzickém kontaktu s badate­li.

Na počátku tvorby projektu (2006) byly stanoveny výstupy, jejichž existenci řešitelé považovali za zásadní pro propagaci a využití potenciálu fondů osobních knihoven. V přihlášce vytýčená náplň projektu byla však během práce na jeho řešení ve výsledku v mnohém překročena.

Stalo se tak především díky časové změně v harmonogramu, jejímž následkem bylo zpracováno více materiálu, než bylo původně plá­nováno. Z důvodu stěhování fondu osobní knihovny Mikoláše Alše z depozitáře PNP ve Starých Hradech do nově rekonstruovaného depozitáře umístěného v tzv. „Hájence“ u letohrádku Hvězda bylo zmapování této sbírky, původně plánované jako první a hlavní, přesunuto na další roky realizace projektu a přišla na řadu prakticky jako poslední. Tato obsahová změ-na byla přispěvatelem akceptována a díky ní a rychlému postupu prací bylo namísto slíbených sond do osobních knihoven zpracováno před Alšovou sbírkou dalších pět knihoven (nebo jejich fragmentů). To zároveň umožnilo postupně vyvíjenou metodiku dovést do koneč­né fáze pro zpracování právě tohoto fondu.

Obsah digitální knihovny

Zpracování osobní knihovny Jaroslava Ježka

Prvním zpracovávaným byl fond knihovny Jaroslava Ježka (1906–1942) umístěný v původním interiéru „Modrého pokoje Jaroslava Ježka“6. Z fondu byly na místě vybírány individualizované svazky podle podrobného soupisu knihovny, který vypracoval dr. Richard Khel, jeden z řešitelů projektu. Poté byly „de visu“ prohlédnuty ostatní svazky knihovny (obsahuje 694 svazků knih a časopisů a 152 hudebnin). Bylo lokalizováno 198 svazků, z nichž byly pořízeny digitální kopie Ježkových autografů, dedikací J. Ježkovi, jeho rukopisných poznámek a dalších individualizujících prvků (zatrhávání v textu a do knih vložené předměty).

Během zpracování tohoto fondu se ukázalo jako vhodné začlenění do skenování (kromě individualizujících prvků) také titulní strany a obálky individualizovaných knih, čímž sice na jedné straně vzrostlo množství práce, ve výsled­ku však nejsou dané prvky vytrženy z kontextu, uživatel má možnost nahlédnout do­kument jako artefakt, obálka a typografická úpra­va navíc často prezentuje soudobou knižní kulturu.

Zpracování osobní knihovny Zdeňka Fibicha

Jediná dochovaná část osobní knihovny Zdeň­ka Fibicha (1850–1900), kterou tvoří sbírka hudebnin a hudebně-vědní literatury, je dnes uchovávána jako samostatný fond knihovny Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Individualizované svazky byly vyhledávány podle seznamu knihovny zpracovaného v minu­losti pro hudebně-historické účely PhDr. Vlastou Reittererovou, která dala řešitelům tento soupis, indikující individualizující prvky, k dispozici. Bylo lokalizováno 68 z více než 800 svaz­­ků hudební části knihovny, z nichž byly pořízeny kopie stránek s Fibichovými rukopisnými poznámkami, otisky jeho vlastnického razítka (z mnoha výskytů bylo obrazově zachyceno několik příkladů, všechny jsou uvedeny v přiloženém celkovém seznamu fondu), autografy a dedikacemi.

Rekonstrukce osobní knihovny K. H. Borovského

Svazky z fragmentu původně rozsáhlé knihov­ny Karla Havlíčka Borovského (1821–1856)7 byly dohledávány podle katalogu knihovny, který v 50. letech 20. stol. sestavil podle původních rukopisných Havlíčkových soupisů Pravoslav Kneidl a publikoval jej ve Sborníku Národního muzea8 (původní Havlíčkovy seznamy jsou dnes nezvěstné). Bylo nalezeno 19 svazků ve fondu Literárního archivu Památníku národ­ního písemnictví, v Muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě, v Knihovně a v Archivu Národního muzea v Praze a v Městské knihovně v Pra­ze. Všechny nesou Havlíčkův podpis, v jednom svazku byly nalezeny (pravděpodobně) Havlíčkovy kresby a přípisky.

Rekonstrukce osobní knihovny Boženy Němcové

Při dohledávání svazků knihovny Boženy Němcové bylo postupováno obdobně. Dohledáno bylo 11 svazků, které byly se vší pravděpodobností v pozůstalosti po B. Němcové předány do Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze a do Muzea Boženy Němcové v České Skalici (kde by se mělo nacházet více svazků předaných muzeu Dorou Němcovou).  V těchto svazcích bylo nalezeno pouze několik individualizujících prvků, z nichž přesvědčivé jsou pouze dva – věnování Němcové a poznámka ukazující na vlastnický zápis. Pro dokreslení obrazu knihovny byl použit rukopisný seznam Němcové, který publikoval v roce 1950 Miloslav Novotný a který je dnes nezvěstný.

Zpracování osobní knihovny Karla Čapka

Řešitelům projektu se naskytla výjimečná příležitost ke zpracování a zpřístupnění pravděpodobně v původní podobě dochované osobní knihovny Karla Čapka uložené v soukromých rukou jeho potomků. Byl zpracován soupis této knihovny (2000 svazků), z níž bylo vybráno 503 svazků s Čapkovými podpisy, jemu určenými dedikacemi, jeho rukopisnými poznámkami, vloženými výpisky a korespondencí. Toto zpracování dalo vzniknout v roce 2011 samostatné monografii.

Zpracování osobní knihovny Mikoláše Alše

Jako poslední byla zpracována osobní knihov­na Mikoláše Alše umístěná ve fondech knihov­ny Památníku národního písemnictví v Praze. Původní osobní knihovnu věnovanou v padesátých letech PNP bylo třeba extrahovat z fondu (2700 sv.), který je budován z publikací týkajících se osobnosti M. Alše a jeho díla. Z výsledného tisíce knih bylo vybráno 165 svazků s Alšovými kresbami, dedikacemi, podpisy, vpisky a exlibris a byly pořízeny jejich digitální kopie.

V rámci aplikace byl formou encyklope­dic­kých hesel vytvořen seznam Dalších docho­vaných knihoven, který by měl sloužit jako centralizovaný zdroj informací o sbírkách osob­ních knihoven (především v ČR). Tento průběžně rozšiřovaný soupis (dnes 200 hesel) je hypertextově propojen se seznamem reprezentujícím geografické rozmístění fondů. V ro­ce 2011 byla aplikace doplněna o externí interaktivní mapu vytvořenou na základě Google Maps.

Protože vytvoření této báze informací bylo pouze přidanou hodnotou projektu, byl výskyt fondů mapován podle literatury a povědomí řešitelů. V budoucnu se plánuje provedení systematického kvalitativního průzkumu v oblasti fondů českých paměťových institucí.

Textové i obrazové informace o výše zmíněných sbírkách jsou přístupny přes uživatelské rozhraní s názvem Knihovny významných českých osobností na adrese http://www.osobniknihovny.cz/. Zde jsou uživatelům spolu se seznamy a s kontextovými informacemi prezentovány individualizované svazky každé z knihoven.

Obr. č. 2:  Hlavní stránka uživatelského rozhraní webové aplikace

Technické řešení projektu – metadatové formáty a zapojení protokolu OAI-PMH

Původní řešení bylo na základě doporučení oponentů při schvalování realizace projektu doplněno o implementaci metadatových formátů a zapojení protokolu OAI-PMH.

Vybraná data byla v redakčním systému Hyperion zapisována v první fázi podle polí prvků formátu Dublin Core, později bylo přistoupeno k implementaci formátu MODS (Metadata Object Description Schema), který, jak se ukáza­lo, má dostatečnou granularitu pro zachycení všech potřebných dat.

Z běžného identifikačního popisu klasických dokumentů byly vybrány tyto základní:

• název a podnázev díla,

• název části a číslo části,

• příjmení a jméno autora,

• místo a rok vydání,

• vydavatel,

• počet stran,

• název edice,

• u časopisů byla přidána data týkající se ročníku a čísla.

V případě, kdy individualizující prvky pocházejí od dalších původců podílejících se na tvor­bě svazku (objevují se např. dedikace překladatele, editora, vydavatele či ilustrátora) a pro zaznamenání významných spolutvůrců výtvar­né stránky knihy, jejichž práce dokresluje kniž­ní kulturu a estetické trendy v době života maji­te­le knihovny, byla vytvořena pro zápis také dal­ší autorská pole: překladatel, ilustrátor, typograf, tvůrce návrhu obálky a vazby, grafické úpravy a tiskař.

Pro představu fyzického rozměru původ-ní­ho dokumentu byl po vzoru digitálních knihoven věnovaných zpřístupňování vzácných knižních dokumentů (např. Manuscriptorium) při­dán jeho rozměr v centimetrech.

Vedle toho je významnou částí popisu každého svazku lokace jeho současného uchová­ní ve formě zápisu: instituce, město, název sbír­ky. Signatura identifikující lokaci svazku v rám­ci fondu uchovávající instituce není pro uživatele na webovém rozhraní přístupna.

Důležitou částí popisu je název individualizujícího prvku, který je ve svazku obsažen (ve formě zápisu: exlibris, podpis, věnování, vpis­ky, zatržení, vložené). V případě delších rukopisných věnování a poznámek byl vytvořen textový přepis, příp. poznámka o kontextu prvku ve fondu, života majitele či jeho díla, který byl vložen do názvu přiloženého obrazového souboru a do poznámky k němu.

Do formuláře byla doplňována vedle výše zmíněných a potřebných dat v rámci redak­čního systému dále:

• data identifikující formát popisované digitální kopie,

• jazyk dokumentu,

• volně tvořená klíčová slova charakterizující popisovanou digitální kopii (nejdůležitějším údajem jsou klíčová slova: osobní knihovna, jméno majitele, popř. další osoby v popisku zmiňované a název individualizovaného prv­ku),

• další technická metadata: název skeneru a typ dokumentu (podle typologie MIME).

Na úrovni digitální kopie byl zapisován:

• název obrazové přílohy (obálka, vpisky, věnování aj.),

• typ objektu (popsán jako „still image“),

• identifikátor souboru v rámci systému (local identificator),

• poznámka na úrovni vloženého obrazového objektu – realizována prvkem (mods/note).

Obr. č. 3:  Ukázka zápisu popisných metadat

Při tvorbě prvků administrativních, resp. technických metadat využili řešitelé spolupráce s  Mgr. Janem Hutařem (v té době vedoucím Odboru digitální ochrany Národní knihov­ny ČR), který jim poskytl jako inspiraci pro tvor­bu souboru povinných prvků nutných k technickému popisu doporučení Plnění administrativních metadat: určeno spolupracujícím knihovnám a institucím ze srpna 2008, které vytvořil pro potřeby partnerů participujících na plnění digitální knihovny Kramerius. To bylo dále porovnáváno s dalšími prvky PREMISU, z něhož také samo vychází. Mezi výsledně stanovené prvky technických metadat byly „zapouzdřeny“ také prvky ze schématu MIX (NISO Metadata for Images in XML Sché­ma/Technical Metadata for Digital Still Images Standard), týkající se hardwaru, na němž byly digitální kopie vytvořeny, a rozměrů digitální kopie.

Pro prvky z oblasti právních informací bylo použito schématu METS Rights a navíc i licen­ce Creative Commons.

Pro komunikaci strukturovaných metadat společně s digitálním obsahem byl implementován kontejnerový formát METS (Metadata Encoding and Transmission Standard).

Při aplikaci formátu MODS, METS a použití dalších schémat a formátů řešitelé postupovali podle pravidel, manuálů a příkladů implementací formátu METS na webových stránkách Library of Congress.

Dlouhodobá archivace digitálních dat a jejich komunikace přes protokol OAI-PMH je zajištěna díky spolupráci s Univerzitním digitálním repozitářem UK pro kvalifikační práce, který používá nástroj Digitool firmy ExLibris. Sklizeň dat metadatových záznamů exportovaných prostřednictvím protokolu OAI-PHM z webové aplikace osobních knihoven ve formátech METS/MODS proběhla úspěšně na jaře 2010. V případě doplnění většího množství dat do digitální knihovny osobních knihoven proběhne další export.

Díky umístění v repozitáři Univerzity Karlo­vy je zajištěna dlouhodobá ochrana a uchování vytvořených digitálních kopií i jejich popisu, a tedy dat týkajících se individualizovaných svazků pro případ, že by původní dokumenty byly zničeny. Jako silný institucionální repozitář je úložiště UK schopno zajistit vývoj a využití nových technologií pro uchovávání digitálního obsahu i do budoucna.

V rámci tematiky osobních knihoven byla navázána aktivní spolupráce s významnými českými paměťovými institucemi, postupně vzni­kaly teoretické i praktické výstupy z projektu i výuky. Zatím posledním je kniha Osobní knihovna Karla Čapka vydaná v roce 2011 vydavatelstvím VŠCHT v Praze v klasické podobě a ve formě elektronické knihy.

Tato publikace předkládá uživatelům po­drob­ný soupis osobní knihovny spisovatele, noviná­ře a dramatika Karla Čapka v podobě katalogu s ilustracemi významných prvků nale­zených v knihách a se 16 stranami barevných příloh zachycujících ty nejdůležitější z nich. Soupis je doplněn textem charakterizujícím obsah a uložení knihovny a statí prezentující Karla Čapka coby čtenáře i všeobecně uznávanou osobnost.

Sbírka knihovny čítá téměř 2000 svazků tištěných v češtině, francouzštině, němčině, anglič­tině, španělštině, polštině, ruštině a esperantu. Obsahuje beletrii a drama, literaturu z oblasti filozofie, sociologie, estetiky, psychologie, literatury a historie, spolu se svazky věnovanými přírodním vědám, aktuálním soudobým otázkám, politice, náboženství a dalším tématům, o něž se Čapek ve svém pracovním i soukromém životě zajímal. Tato díla doplňu-jí encyklopedie, cestovní průvodce, literatura se zahradnickou tematikou, ceníky pražských i za­hraničních zahradnictví, jazykové slovníky a několik periodik.

Téměř třetina sbírky obsahuje rukou psaná věnování autora či překladatele Karlu Čapkovi, dokumentující vztahy českých a zahraničních autorů a čtenářů k němu i jeho práci. Několik desítek svazků nese vlastnický podpis Karla Čapka, některé z knih pak jeho poznámky podél textu, podtrhávání, zatrhávání a rukopisné výpisky na listech papíru, dokládající Čapkův způsob práce s knihou.

Cílem publikace není interpretovat obsah sbírky Čapkovy knihovny, ale předložit ji jako komentovaný, netradičně pojatý soupis sloužící jako pramenné východisko dalšímu badatelskému zkoumání v oblasti novodobých dějin české literatury, který však zároveň bude také schopen vzbudit pozornost širší kulturní veřejnosti.

Publikace je prvním svazkem plánované volné ediční řady Osobní knihovny, následující by měly být věnovány osobní knihovně Jaroslava Ježka, Mikoláše Alše, Jaroslava Heyrovského a dalších českých osobností.

Závěr

Výzkum osobních knihoven a zpřístupňování informací z něho vycházejících, jak bylo řečeno v úvodu článku, stále pokračuje. V současnosti řešitelé projektu pracují na tvorbě soupisu osobní knihovny držitele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského, v rámci webové aplikace osobních knihoven by v blízké budoucnosti měla být zveřejněna data o osobních knižních fondech knihovny Národního archivu, s níž byla v loňském roce navázána spolupráce. I ta napomáhá k dosažení jednoho z cílů projektu, kterým je zveřejňování informací o jedinečných fondech, jimiž osobní knihovny bez nadsázky jsou.

ODKAZY:

1) Na adrese http://www2.lib.virginia.edu/small/collections/faulkner/faulklib.html.

2) Na adrese http://www.torhouse.org/lastworddoc.htm.

3) Na adrese http://www.wsulibs.wsu.edu/masc/onlinebooks/woolflibrary/woolflibraryonline.htm.

4) Na adrese http://www.nobelprize.org/alfred_nobel/biographical/library/index-hum.html.

5) Multatuli Museum. Library – http://www.multatuli-museum.nl/en/multatuli/library.html. V současné době již nedostupné.

6) Památník J. Ježka je samostatnou sbírkou Národního muzea/Českého muzea hudby.

7) Podle P. Kneidla měla knihovna více než 1200 svazků.

8) KNEIDL, P. Havlíčkova knihovna. Sborník Národního muzea, řada C, sv. II, 1957, č. 1–2, s. 53–98.

 


Diskuze ke článku "Prezentace osobních knihoven v prostředí internetu"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2