PTEJTE SE KNIHOVNY

Dotaz: Zajímalo by mě, jak loutková postavička Hurvínek získala své jméno. Kolem jejího pojmenování panuje totiž řada dohadů… (Kategorie dotazu: Divadlo, film, tanec Datum zadání dotazu: 5. 2. 2012)

Odpověď: Pojmenování obou loutkových postaviček Spejbla a Hurvínka je a pravděpodobně již navždy zůstane obestřeno rouškou tajemství. Pamětníci uvádějí několik teorií a nikdy nebylo s určitostí zjištěno, která tvrzení jsou pravdivá.

Jméno první postavičky, která vznikla někdy mezi lety 1919–1920 na základě náčrtu Josefa Skupy v dílně řezbáře Karla Noska, je Spejbl. Toto neobvyklé jméno bylo vytvořeno buď jazykovou úpravou jména Š. Bejbl, nebo bylo převzato z rodiny blízkého spolupracovníka Josefa Skupy – Karla Kovala, kde jím údajně otec K. Kovala nazval osobu prapodivného vzezření a chování.

Další teorie uvádí, že to byla oblíbená hláška láteřícího čeledína, který sloužil v této rodině.

V knize Spejbl a Hurvínek… na nitkách osudu se o původu jména Spejbl můžete dočíst následující: „Jeden pamětník například uváděl, jak se synem principála Nováka měl – coby děti – ve zvyku zvonit u dveří jistého plzeňského občana Š. Bejbla, aby posléze prchli. Díky spojení iniciály jména s příjmením tak vzniklo jméno Spejbl a díky Novákovu synovi měla loutka získat jméno. Pravdě nejblíže bude tvrzení Skupova spolupracovníka Karla Kovala-Šlaise, které dokumentuje diplom čestného uznání, ve kterém Skupa Kovalovi a jeho otci oficiálně děkuje za autorství jmen Spejbl a Hurvínek.“

• (KIRSCHNEROVÁ, Denisa. Spejbl a Hurvínek: --nitkách osudu. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010. s. 10.)

Koval k původu jména uvádí: „Jednou k nám přišel zčistajasna člověk, který nás rázem zaujal, neboť takového jsme ještě neviděli. Otec se na něho podíval a povídal: To je ale Spejbl! To mu už zůstalo. Byl to stále zadumaný popleta, ale líbil se nám pro svou upřímnost a bodrost a hlavně pro to humorné pojmenování.“

• (KIRSCHNEROVÁ, Denisa. Spejbl a Hurvínek: --na nitkách osudu. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010. s. 10.)

Obdobné nejasnosti jsou i kolem vzniku jména Hurvínek. I v tomto případě existuje několik teorií a rozdílných vyprávění pamětníků. Jediným písemným dokladem v této záležitosti je již zmíněný diplom či čestné uznání, které Josef Skupa udělil Karlu Kovalovi za vymyšlení obou jmen. Kovalova verze vzniku jména Hurvínek je následující: „Vypravoval jsem jednou Josefovi pohádku o podivném dítěti, které mělo ploutvičku na zadečku, a když je sudičky v kolébce spatřily, přivítaly je na svět trojnásobným hurrá. Tu pohádku jsem napsal a Skupa k ní udělal obrázek o Vánocích v r. 1923, byla kratičká a bylo v ní doslovně řečeno: Tož bylo jemu dáno jméno Hurvínek. To proto, že mu sudičky daly do vínku ,hurrá’.“

• (KIRSCHNEROVÁ, Denisa. Spejbl a Hurvínek: --na nitkách osudu. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010. s. 11.)

Jak již bylo zmíněno, Josef Skupa pohádku údajně ilustroval obrázkem chlapečka podivného kapříkovitého vzezření, který seděl na schůdkách u domu s nápisem A Hurvínek, ručně zpracovává rochňátka.

Další vysvětlení původu jména uvedl v jednom rozhovoru sám J. Skupa. Podle tohoto zdroje bylo jméno vybráno ze starého kalendáře. Jméno Hurvín ovšem není v žádném dostupném kalendáři uvedeno.

Existují i další, poněkud pikantnější historky o původu vzniku. Podle těchto vyprávění začínalo původně Hurvínkovo jméno jinými písmeny. Řezbář Hurvínka Gustav Nosek uvedl, že takto hanlivě nazval loutku malíř Doležal, když mu Skupa Hurvínka poprvé ukázal. Frank Wenig (spolupracovník J. Skupy a spoluautor řady dialogů a činoher) ve svém posledním rozhovoru v roce 1973 o Hurvínkovi uvádí následující: „Já osobně si myslím, že Gustav Nosek byl vedle postavy Spejbla do značné míry inspirován Skupovou známou kresbou podivného chlapečka s rybí hlavou z roku 1923, kde se už také – na firmě na domku – vyskytuje jméno Hurvínek. Po letech však snad už mohu přiznat, že jsme mu zpočátku mezi sebou říkali trochu jinak. Na začátku jeho jména bylo jiné písmeno. To asi vyplývalo z toho, že jsme si sami pro sebe vymysleli, jak vlastně chudák Spejbl k Hurvínkovi přišel. Spejbl byl, alespoň zpočátku, náramný seladon. Nenechal si ujít žádnou pěknou sukni. I když na to často doplatil. A tak jsme si říkali, že Hurvínek by mohl být plodem jeho nerozvážnosti.“

• (GRYM, Pavel. Hovory u Spejblů: příběhy z divadla i ze života. 1. vyd. Ústí nad Labem: Západočeské nakladatelství, 1990. s. 37, 38.)

Teorií je tedy celá řada. Dnes již ovšem není možné s určitostí říci, která z nich je skutečně pravdivá.

Použitá literatura:

— GRYM, Pavel. Hovory u Spejblů: příběhy z divadla i ze života. 1. vyd. Ústí nad Labem: Západočeské nakladatelství, 1990.

— GRYM, Pavel. Klauni v dřevácích: nedokončená komedie o jedenácti obrazech. 1. vyd. Praha: Panorama, 1988.

— KIRSCHNEROVÁ, Denisa. Spejbl a Hurvínek: --na nitkách osudu. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010.

— MALÍK, Jan. Národní umělec Josef Skupa: listy z kroniky českého loutkářství. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962.


Diskuze ke článku "PTEJTE SE KNIHOVNY "

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2