ROZHOVOR s ředitelem Nakladatelství Academia JIŘÍM PADEVĚTEM

Knihy jsou mou láskou na celý život

Foto archiv J. PadevětaJiří Padevět (nar. 1966)

absolvoval Střední průmyslovou školu zeměměřičskou, později studoval na Pedagogické fakultě UK, kterou nedokončil. Od roku 1988 pracoval jako knihkupec, od roku 2004 je nakladatelem. Je také autorem knihy Cesty s Karlem Hynkem Máchou, k vydání připravuje knihu o Praze a jejích podobách za protektorátu.

Nakladatelství Academia patří mezi dvacítku nejproduktivnějších vydavatelů knih u nás, v roce 2011 knižní trh obohatilo o 109 nových titulů z různých vědních oborů. Vzniklo v roce 1953 původně jako nakladatelství Československé akademie věd, pod názvem Academia se prezentuje od roku 1966. Dnes je divizí Střediska společenských činností AV ČR, v. v. i. Knihy tohoto nakladatelského domu dlouhodobě získávají významná literární ocenění – nedávno v soutěži Magnesia Litera 2012 dokonce ve třech kategoriích, v Slovníku roku 2012 několik cen poroty, Cenu Josefa Jungmanna ad. I to byl jeden z důvodů, proč jsme zašli do Wiehlova domu na Václavské náměstí, kde nakladatelství sídlí, a požádali o rozhovor jeho ředitele Jiřího Padevěta.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se současná ekonomická situace nijak zásadně na výsledcích vašeho nakladatelství neprojevila. Nebo je to jen dojem zvenčí?

Ekonomická situace se samozřejmě na našich výsledcích projevila, snažili jsme se spořit uvnitř, to znamená snižovat náklady, ať už snížením počtu zaměstnanců, nebo úsporami při výrobě publikací. Ale naše prodejny vydělávají, takže jejich zisk můžeme a vlastně i musíme použít na výrobu knih. Dokud budou knihkupectví vydělávat, tak jediná možnost, jak získané prostředky z prodeje knih použít, je vydávání vědecké a populárně naučné literatury.→

Kolik knihkupectví v současné době máte?

Je jich pět a kulturně literární centrum. Abych to upřesnil: čtyři prodejny jsou v Praze, jedna v Brně a kulturně literární centrum je v Ostravě.→

Knihy, které vydáváte, mají už tradičně kvalitní redakční i grafické zpracování, k tomu je nutno přičíst i zdařilý výběr námětů. Nelze se tedy divit, že dlouhodobě získávají významná literární ocenění. Přitom co do počtu pracovníků patříte spíše k menším podnikům. Můžete prozradit jak „na to jdete“?

Jednak naši zaměstnanci jsou velmi vytížení, jednak práci zadáváme poměrně velké řadě externistů, hlavně co se týče redakční práce, korektur atd.

K těm oceněním bych rád řekl, že mě samozřejmě velmi těší především kvůli autorům, protože hlavně oni si je zaslouží. Ale těší mě i kvůli našim zaměstnancům, kteří se na přípravě těch titulů podílejí. A navíc, každá cena pomáhá tomu, čemu se dnes moderně říká – budovat značku. A Academia je snad dobře vidět a více vidět a buduje tak i značku Akademie věd České republiky. Na druhou stranu ocenění zavazují – kvalita se musí držet dál a dostávat ceny často je taky nebezpečné, protože když vyhrajete jednou, už se od vás očekává výhra vždycky. A samozřejmě není možné získat tři ceny ve Slovníku roku a tři ceny v Magnesii liteře každý rok.

Kdo se u vás zabývá výběrem titulů, kdo je tím, kdo tipuje, co by se mělo vydat?

Zčásti jsou to všichni pracovníci Akademie věd, to znamená kdokoli z těch mnoha ústavů může přijít a říci – na našem pracovišti vzniklo tohle zajímavé dílo. A vlastně by měl přijít prvně k nám, i když to zatím není úplně zvykem. Čili tipy od pracovníků Akademie věd, od ředitelů ústavů po řadové vědecké pracovníky, pak od kolegů nakladatelů, kteří si třeba na velký projekt netroufají, nebo by rádi, ale nemohou si na něj sehnat finance a přiznám se, že výběr titulů je i moje osobní práce. A z mých povinností je to ta část, která mě nejvíc baví. I když před chvílí, když jsem šel na toto setkání s vámi, se mi poštěstilo po několika měsících regulérně v knihkupectví obsloužit zákazníka. A musím říct, že mi to vždy uděl­á velmi dobře na duchu. Je to konkrétní práce s rychlým a jasným výsledkem – vyhovět zákazníkovi, najít mu knihu k tématu jeho zájmu, a když si pak třeba koupí další vybrané tituly, mám z toho velikou radost.

Naše setkání se koná tak trochu symbolicky ve Světový den knihy, který vyhlásilo UNESCO. Zajímalo by nás, jestli jste k tomuto dni připravili nějakou akci.

My sami ne, ale spolupodílíme se na Knihománii, kterou připravila Euromedia. A Knihománie začala v sobotu 21. dubna, kdy vyšly novinky nakladatelů, kteří se akce účastní, další novinky se na pulty dostaly 28. dubna. Akce kolem knih trvají tak tři neděle až měsíc, je to vlastně snaha přilákat lidi do knihkupectví.

Jaký je váš názor na zvyšování DPH na knihy jak z pohledu ředitele nakladatelského domu, tak z pohledu autora knih a propagátora četby? Myslíte si, že toto opatření vlády bude mít zásadní vliv na český knižní trh?

Nesouhlasím s tím, že zvýšení DPH o čtyři či pět procent bude znamenat zánik knižního trhu. V zemi, kde vychází 18 000 titulů ročně, je podle mého názoru nejvyšší čas, aby jich vycházelo trochu méně. Nikomu nepřeji nic zlého, nepřeji krach nakladatelstvím nebo knihkupectvím, ale je nutno si přiznat, že český knižní trh je předimenzován co do počtu vydaných titulů. To množství knih, které vychází, nemůže nikdo učíst.

K DPH obecně: nejde vůbec o DPH na knihy. Jakmile se zvýší tato daň na potraviny, energie, tak je úplně jedno, jaká bude na knihy. Ty se budou prostě obtížněji prodávat. Čili bojovat pouze proti zvýšení DPH na knihy nikam podle mého názoru nevede. Myslím si, že lidé u nás mají asi v tuto chvíli hodně finančních starostí, protože od začátku roku posloucháme v médiích, že ceny potravin rostou a bohužel kniha je zboží, které je zbytné. Kniha je jedna z prvních věcí, na které rodiny začnou šetřit. Uvidíme, co bude za rok za dva, já nerad bývám futurologem, nerad prognózuji dopředu, stát se může cokoli. Ale rozhodně ani snížení DPH, ke kterému samozřejmě těžko dojde, by k většímu prodeji knih nepřispělo.

Je však pravda, že cena knihy je pro mnoho lidí rozhodujícím faktorem, jestli si ji koupí…

To je těžké. My jsme byli velmi dlouho zvyklí na levnou knihu. A velmi levnou knihu. Když srovnáte český knižní trh od 90. let do současnosti, tak ve všech okolních státech včetně Slovenska, kde se DPH zvedla z 10, tuším, na 22 procent, došlo k zvýšení cen. U nás jsou knížky pořád ještě nejlevnější. A já si vždycky říkám, jestli je to dobře, nebo není. Samozřejmě i já jsem rád, když si koupím levnou knihu, ale na druhou stranu něco, na čem autor pracoval pět let, potom redaktor půl roku, do čeho se musely koupit obrázky od pěti světových galerií, prostě nemůže stát 200 korun. To nejde. Pohled, že kniha má stát do tří set, ať to stojí nakladatele a knihkupce, co to stojí, je velmi pokřivený. Kniha má přeci určitou hodnotu, má obrovskou hodnotu, je to dlouhodobá investice. Je zajímavé, že zahraniční zájezdy se nezdají nikomu drahé. Koupíte si zážitek na týden, na deset dní. Knihu si kupujete na celý život, pokud to ovšem není paperback na přečtení do vlaku, který pak necháte na nádraží. Takže pokud chcete investovat do knihy, která vám zůstane na celý život, tak si pořád myslím, že knihy drahé nejsou.

A ještě k té vaší předchozí otázce: všimněte si, že u odborné literatury je drtivá většina titulů vlastně dotována už několik let zpátky. Jsou to výstupy z grantů, je to dotováno různými nadacemi. Takže ano, vydávání odborných knih v malých nákladech je drahé a drahé vždycky bude, a je potřeba prodejní cenu opticky snížit, neboť, a opět se vracím, existuje stále silný pocit, že kniha má být levná. Ale ať si čtenáři porovnají cenu beletrie a vědecké literatury třeba ve Spojených státech. Ty rozdíly jsou v desítkách procent. Zatímco detektivku v paperbacku pořídíte za dolar, možná i méně, tak vědecká kniha stojí 120 dolarů a nikdo se tomu nediví. Protože i kdyby byla levná, stejně bude zajímat jen malou cílovou skupinu.

Zmínil jste velký počet titulů, které u nás vyšly. Je tady ekonomická krize, peněz je stále méně, jak je tedy podle vás možné, že vychází takové množství knih?

Jak je to možné, nevím, říká se už 15 let, že takhle to dál nejde, že to musí někdy prasknout. Myslím, že spousta nakladatelů sice pořád vydává stejný počet titulů, ale v daleko menších nákladech, takže pak nemusí vyprodávat. Ti, co přeženou náklad, okamžitě vyprodávají, čili neděje se to, co v letech 1995 a 1996, kdy se masivně zlevňoval obrovský počet titulů, které končily v Levných knihách. Nakladatelé jsou opatrnější, ale přesto se snaží držet určitý počet vydaných titulů. Zase na druhou stranu, když už jednou vybudujete nakladatelství, pak se vám nechce mít ediční plán, kde je pět knížek na rok, to vypadá velmi smutně.

Co považujete za největší slabinu českého kniž­ního podnikání?

Podle mne už zmiňovanou přehlcenost tituly. Spousta čtenářů nebo známých, kteří knihy čtou, říká, že když přijdou do knihkupectví, tak nevědí, co si mají vybrat, a proto raději odcházejí. „Mám volit špatně, nevolím vůbec a koupím si časopis v trafice.“ To je dost časté zdůvodnění. Ta mnohost sortimentu je v tuto chvíli asi kontraproduktivní.

A nemyslíte si, že komisní prodej má taky na knižní trh devastující vliv?

Komisní prodej teprve devastující vliv mít bude. Je pravda, že v jiné obchodní branži tento způsob prodeje nenajdete. Je atypický a vede k vysokým skladům u distributorů, u knihkupců a pomalejší návratnosti zpátky k nakladateli, a vlast­ně tím pádem i k autorovi, který čeká na honorář. Komise jsou příjemné hlavně pro knih­kup­ce a vlastně jim kompenzují malé marže, které třeba u oblečení nebo vín jsou řádově vyšší, ale vzhledem k tomu, že v komisích běží 90 procent obchodu, tak to asi není úplně optimální stav.

Mezi jednatřiceti edicemi, do kterých je produk­ce vašeho nakladatelství rozdělená, je i edi­ce e-knihy. Kdy jste se vydali touto cestou a jakou budoucnost elektronickým knihám před­poví­dá­te?

Já to řeknu naprosto upřímně: jaká bude jejich budoucnost, nevím a netuším. Nevím, jaká bude budoucnost tištěných knih, natožpak elektronických. Nevím, jestli jejich cesty půjdou souběž­ně, nebo každá půjde jinudy, v každém případě zatím aspoň z toho našeho pohledu je trh v Čes­ké republice pro e-knihy malý a krade se na něm. Papírové knihy se samozřejmě kradou taky a nejen tím, že se kopírují. Dnes si někdo knihu půjčí v knihovně, udělá z ní pdf a to dá zdarma na web. Názor některých lidí, a je to možná generační záležitost, že to, co někdo napsal, je přece jenom myšlenka a ta nemá vydělávat, ta má být pro všechny zadarmo, je naprosto scestný. Tito lidé vůbec nechápou, co to je duševní vlastnictví.

V Academii vydáváme zatím e-knihy omezeně, pokud by však nastal jejich boom, nebojíme se je vyrábět, už jsme si to zkusili na třiceti titulech. Zatím rozhodně asi nebude platit, že cokoli vydáme na papíře, tak to hned vydáme elektronicky. Tipujeme si takové tituly, kde už nejsou autorská práva, nebo naopak, kde autor na souběžném vydání trval. Nedávno jsme vydali me­moárovou knihu Fedora Gála, který si vymínil, že zároveň vyjde jako e-kniha. Na druhou stranu jsou taky autoři, kteří si elektronickou knihu vyloženě nepřejí.

Jak jste u e-knih kalkulovali cenu?

Podle výrobních nákladů. Není to tak, že e-kniha musí být o třetinu levnější než papírová. Jaký je k tomu důvod? Stejná autorská práva, stejné náklady na překlad, na redakci… Ano, chybějí tam náklady na tiskárnu, ale zase je tam náklad na software, který jsme museli velmi draze vyvinout, aby nám e-knihu uměl vyrobit.

Pro jaká zařízení e-knihy připravujete?

Vydáváme e-knihy ve formátu e-pub a v pdf.

Máte už i nějakou statistiku prodeje?

Statistika je velmi jednoduchá, jsou to zatím jednotky, maximálně desítky kusů. Nicméně podotýkám, že my nemáme zcela záměrně e-knihy prakticky nijak chráněny. Myslím si totiž, že tvrdá ochrana je nesmyslná, je to věc vývoje, aby se lidé naučili, že i na síti se knihy nekradou, že se mají koupit. Nejedná se přece o závratné částky. Čili naše knihy nejsou chráněny, představa, že byste v papírové knize, když ji koupíte a pak ji čtete, museli na každou stránku tužkou napsat, ano to čtu já, je odstrašující.

Knihovny vždy patřily k obchodním partnerům nakladatelů, ale také k propagátorům četby jejich knih. Přesto se mezi vydavateli objevuje názor, že jim knihovny odebírají případné kupující, dokonce že jsou zkázou knižního trhu. Jaký by měl být podle vás ideální vztah mezi vydavatelem a knihovnou?

Já se na knihovny jako na zkázu knižního trhu rozhodně nedívám. To je nesmysl. Jednak drtivá většina lidí podle mého názoru kombinuje – něco si půjčí v knihovně, něco si koupí. Samozřejmě jsou lidé, kteří výhradně chodí jenom do knihovny, ale knihovna vždy měla na světě své místo a doufám, že to tak bude. Ano, samozřejmě, knihovna koupí jeden výtisk knihy, nebo 10 výtisků, a nabídne ho stovce zájemců, čili sníží mi u té jedné konkrétní knihy obrat, ale zároveň těch sto lidí naučí číst, vnímat tištěné slovo. A každý z nich dříve či později půjde a nějakou knihu si koupí.

Takže si myslíte, že vztah mezi nakladatelem a knihovnou by měl být přátelský.

Rozhodně ano. Jediné, co mi vadí a co se na českém knižním trhu v poslední době hodně rozmá­há, je vztah mezi distributorem a knihovnou. Protože některé knihovny nakupují od distribuce, jeli­kož tam mají o několik procent vyšší rabat. Ekonomicky je to pochopitelné, ale tady si milí knihovníci a knihovnice uvědomte, že tím likvidujete svého knihkupce. Distributor má distribuo­vat, nikoli prodávat knihovnám. Ano, máme vol­ný trh, nelze to zakázat. Distributor vám asi vždycky nabídne výhodnější finanční podmínky, ale nikdy vám nenabídne takový sortiment jako dobrý knihkupec.

V našich prodejnách děláme například pro knihovny službu předvýběru. Známe zaměření té které knihovny a akvizitérka přijde jednou za týden nebo za měsíc a má připravenou hromádku toho, co si my myslíme, že by ji mohlo zajímat. Takže už to jen probere, ušetříme jí dost hodin času, protože té knihovně se věnujeme.

S kolika knihovnami máte zmíněnou spoluprá­ci?

Asi s třicítkou, většinou jsou to knihovny odbor­né, například knihovna Židovského muzea, knihov­ny jednotlivých ústavů Akademie věd, Slovanská knihovna ad.

Pokud by měly další knihovny zájem s vámi tím­to způsobem spolupracovat, co mají pro to udělat?

Obrátit se přímo na mě. Slevu samozřejmě dáváme taky, i když není tak markantní jako u distributora, ale je tu ta konkrétní práce s každým akvizitérem. Knihy má fyzicky připraveny, může si je v klidu prolistovat, nic ho nezavazuje, že je musí koupit. Podmínky jsou vždy předmětem jednání. Knihovny nemají u nás stejné obchodní podmínky, protože ta, která za rok nakoupí za 3000 Kč, nemůže mít stejné podmínky jako ta, která nakou­pí za 50 000 Kč. Ale minimálně každé knihovně můžeme nabídnout vlídné zacházení, což dneska není úplně samo sebou.

Bude rok 2012 v Nakladatelství Academia stejn­ě úspěšný jako ten loňský, a jaká překvapení pro své čtenáře připravujete?

No, jestli bude úspěšný, uvidíme, už jsem řekl, že ze sebe nerad dělám futurologa, protože budoucnost je nejistá a západní civilizace má takové tendence pořád vycházet z toho, co už se stalo, a domnívat se, že se to stane podobně. Co když se to stane úplně jinak? Čili nebudu vůbec prognózovat: může být krásný, může být naprosto katastrofální, stát se může cokoli, v každém případě se pokusíme vydat opět kolem stovky titulů a podívám se do edičního plánu, co bych doporučil. Určitě bych upozornil na knihy Stanislava Komárka, které začneme vydávat v nové edici vě­nované tomuto známému českému profesorovi biologie a spisovateli v jedné osobě. První v této edici bude kniha Muž jako evoluční inovace? – etologie a životní strategie. A pokud to dobře dopadne, tak vyjde první svazek sebraných spisů Jakuba Demla, které pro nás připravuje doc. Martin C. Putna jako hlavní editor. Myslím si, že více než 20 let po revoluci je konečně čas na jejich vydání a na nic nečekat. V mé oblíbené ediční řadě Paměť bych doporučil nedávno vydané Sešity z podivné války Jean-Paul Sartra, které vyšly česky poprvé. A určitě budou velmi zajímavé také paměti profesora Josefa Forbelského Svět se mnou, svět beze mě.

V dubnovém čísle Čtenáře jsme otiskli rozhovor s prof. Trávníčkem, s nímž jsme hovořili o čtenářských biografiích, které zpracovává. Řekl nám, že vyzpovídal i vás. Mohl byste zmínit i nám některé zásadní okamžiky, které vás přivedly ke čtenářství?

U mě jich bylo několik, zájem narůstal postupně a měnil se jeho obsah. V dětství to začalo dětskými knihami, Karlem Mayem, vědecko-fantastickou literaturou. Ale to hlavní, proč jsem u knih zůstal a proč jsou mou láskou na celý život, je možná období někdy kolem šestnácti sedmnácti let, tedy období, kdy otevřete knihu, začtete se a zjistíte, že skutečně je to jiný svět. Že to, co je okolo, není podstatné. Jste fascinován textem. Člověk si může do čteného příběhu projektovat svůj vlastní příběh, žít tím příběhem. Není to útěk, ale opravdu fascinace tím, co dokáže pár znaků sdělit. Umně poskládaných samozřejmě.

Za rozhovor děkuje

LENKA ŠIMKOVÁ A OLGA VAŠKOVÁ


Diskuze ke článku "ROZHOVOR s ředitelem Nakladatelství Academia JIŘÍM PADEVĚTEM"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2