Kulturní akce knihoven z hlediska autorského zákona

VĚRA JURMANOVÁ VOLEMANOVÁ volemano@phil.muni.cz

Řada českých knihoven pořádá různé kulturní akce. Zatímco iniciativa knihovníků a prostory nebývají komplikací, starosti mohou přinášet záležitosti spjaté s autorskoprávní stránkou věci. Na podnět redakce Čtenáře si dovoluji české knihovnické obci předložit následující příspěvek, zabývající se uvedenými typy akcí z hlediska autorského zákona.

Veřejné čtení

Veřejné čtení je podle autorského zákona1 užitím díla formou živého provozování díla. To je definováno v § 19 autorského zákona: „Živým provozováním díla se rozumí zpřístupňování díla živě prováděného výkonným umělcem, zej­ména živě přednášeného literárního díla, živě prováděného hudebního díla s textem nebo bez textu, anebo živě scénicky předváděného díla dramatického nebo hudebně dramatického, choreografického nebo pantomimického.“ V našem případě se jedná o první zmíněný případ – živě přednášené literární dílo. K takovému způsobu užití díla obecně vzato potřebujeme souhlas autora – licenci. Zároveň je však takovým užitím, ke kterému má kolektivní správce oprávnění uzavírat hromadné licenční smlouvy náhradou za autory (příp. jiné držitele autorských práv). Takovou smlouvu mezi sebou uzav­řely Národní knihovna ČR a Dilia (Divadel-ní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení – kolektivní správce pro literární díla). Důsledek pro knihovny je jednoznačně pozitivní – nemusejí při plánování veřejného čte­ní učinit nic jiného, než vyplnit formulář na http://knihovnam.nkp.cz/sekceno.php3?page=01_Ob/09_Form/FormHlaseniDilia.frm, a to ne­jpozději do 10 dnů po uskutečnění veřejného čtení.

Pokud se čtení koná v rámci činnosti školy – jedná se o školní představení2 nebo součást vyučování3 –, není nutné vyplňovat ani výše odkazovaný formulář. Výjimku v tomto ohledu má i užití díla pro zdravotně postižené (§ 38 autorského zákona).

U veřejného čtení však můžeme narazit na dvě komplikace. První z nich je, že jakýkoli autor může vyloučit své dílo z účinku hromadné licenční smlouvy, a tím pádem bude nezbytné, aby knihovny uzavíraly s autory těchto děl individuální licenční smlouvy. Zatím se takto žádný autor nezachoval, nicméně kdyby přece, zjistí to knihovny na stránkách Dilia http://www.dilia.cz/articles/show/id/694.4

Druhým háčkem je skutečnost, že ten, kdo dílo veřejně čte, se stává (resp. může stát) výkonným umělcem a náležejí mu práva související s právem autorským – práva výkonného uměl­ce k uměleckému výkonu. Majetková prá­va zde trvají 50 let od vytvoření výkonu. Právy výkonného umělce doporučuji se zabývat (a licenční smlouvu uzavírat) v situaci, kdy knihov­-n­a oslovuje pro veřejné čtení profesionála, např. herce.

V případě, že se jedná o autorské čtení (text čte přímo autor), je i přesto nezbytné vyplnit formulář na webu Národní knihovny (viz výše). Nebylo by nutné ho vyplňovat pouze v případě, že by autor vyloučil své dílo z účinků hromadné licenční smlouvy uzavřené mezi kolektivním správcem a Národní knihovnou. (V návaznosti na to by pak musela knihovna uzavřít s autorem smlouvu sama.)

Případ autora jako výkonného umělce ponechám na uvážení a eventuální dohodě mezi konkrétní knihovnou a autorem samotným. Je otázkou, zda uzavírání smlouvy, jejímž předmětem je umělecký výkon, je v této situaci spíše nadbytečnou komplikací, nebo zodpovědným jednáním.

Promítání

Promítáním filmu dochází k užití díla formou provozování díla ze záznamu5. Obecně vzato knihovny potřebují pro tento způsob užití díla licenci.

V autorském zákoně však máme zákonnou licenci, která by mohla být pro promítání využitelná. Podívejme se na ni a prověřme, zda ji skutečně můžeme aplikovat a předejít tak uzavírání licenční smlouvy.

Ustanovení § 31/1c říká: „Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.“ Podmínku absence obchodního prospěchu knihovny bezpochyby splňují. Jak je to však s vyučováním? Telec a Tůma6 uvádějí k tomuto ustanovení mj. následující: „Není rovněž významné, je-li vyučování či vědecký výzkum uskutečňován v rámci školské soustavy či mimo ni.“ Můžeme tedy předpokládat, že pokud by knihovna pořádala např. filmový klub, v rámci kterého by někdo film uvedl odborným komentářem, doporučil, čeho si po­všimnout; a po filmu by např. ještě následoval rozbor a debata – zkrátka by zde byl jednoznačně patrný vzdělávací aspekt a opodstatnění pro užití konkrétního díla, pak by bylo podle mého názoru možné využít zákonnou licenci § 31/1c.7 (Nemusí se nezbytně jednat o filmový klub – důležitá je podmínka, aby promítání bylo součástí vzdělávací akce a mělo v jejím rámci opodstatnění.)

Pokud by se však jednalo o obdobu kina, uvedenou zákonnou licenci využít nelze a knihov­na by se měla pro získání řádné licence obrátit na kolektivního správce, v tomto případě Ochran­ný svaz autorský pro práva k dílům hudebním8 (v kompetenci má však i filmovou projekci).

Besedy

Při pořádání besed by z hlediska autorského práva neměly nastat žádné komplikace. Nevzniká autorské dílo, a pokud by měla být mezi účastníkem besedy a knihovnou uzavřena nějaká smlouva, pak snad o účasti v besedě – tedy, že účastník věnuje svůj čas a znalosti pro danou akci. Pro tento účel by měla postačovat běžná pracovní dohoda.

Jinak by tomu už bylo v případě, že by beseda byla natáčena a vznikl by audiovizuální záznam. Prostý záznam besedy bez dalších úprav zcela jistě není autorským dílem.9 Mezi osobou provádějící natáčení a knihovnou by opět měla postačovat pracovní dohoda. V případě, že by záznam byl dále upravován (střih, hudba, jiné úpravy), o autorské dílo se stále ještě jednat nemusí, ale už může. Pak bude záležet na posouzení každého případu zvlášť. Pokud by se o autorské dílo jednalo, měla by knihovna s autorem/y uzavřít licenční smlouvu. Tu uzavírat nemusí, pokud je jím zaměstnanec knihov­ny a má vytvoření díla (natočení a úpravy) v popisu práce nebo je tímto úkolem pověřen. Pak by se jednalo o zaměstnanecké dílo10 a vůči němu disponuje majetkovými autorskými prá­vy zaměstnavatel.

Vraťme se ale ještě krátce k samotnému natáčení besedy. Natáčené osoby by měly souhlasit s tím, že budou předmětem natáčení.11 Záleží na knihovně, zda zvolí jednodušší formu ústní­ho souhlasu, nebo o něco málo náročnější, ale bezpečnější formu souhlasu písemného.

Závěrem snad jen přání, nechť jsou knihovnami pořádané kulturní akce stále úspěšné a knihovníci se musejí co nejméně potýkat s nezáživnou legislativou ubírající čas a energii pro věc samotnou.

ODKAZY:

1) Zákon č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dále jen jako autorský zákon.

2) Viz § 35/2 autorského zákona.

3) Viz § 31/1c autorského zákona.

4) Autor však může také sdělit svou vůli – vyloučení svého díla z účinku hromadné licenční smlouvy – přímo knihovně. Pak je knihovna povinna do dvou týdnů tuto informaci předat kolektivnímu správci.

5) Viz § 20 autorského zákona.

6) Telec, Ivo; Tůma, Pavel, 2007, str. 361.

7) Přičemž by za dodržení podmínky včlenění do vzdělávací akce nenastal podle mého názoru ani konflikt s § 29 autorského zákona, prostřednictvím kterého je nezbytné všechny zákonné licence prověřovat.

8) http://www.osa.cz/hlavn%C3%AD-menu/licence-k-u%C5%BEit%C3%AD/z%C3%A1bavn%C3%A9-produkce/kina,-filmov%C3%A9-festivaly-a-jin%C3%A9-projekce,-divadla.aspx.

9) Viz § 2 autorského zákona.

10) Viz § 58 autorského zákona.

11) Viz § 12 občanského zákoníku v současnosti účinného (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a/nebo § 84 a následující §§ občanského zákoníku nového, účinného od 1. 1. 2014 (zákon č. 89/2012 Sb.).

POUŽITÉ ZDROJE:

— Česká republika. Autorský zákon. In: Sbírka zákonů č. 121/2000. 2000, 36. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu.

— Česká republika. Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů č. 40/1964. 1964, 19. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu.

— Česká republika. Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů č. 89/2012. 2012, 33. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu.

— Hlášení o uskutečnění veřejného čtení. NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR. Informace pro knihovny [online]. [2011] [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekceno.php3?page=01_Ob/09_Form/FormHlaseniDilia.frm.

— Hlášení o veřejném čtení v knihovně. NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR. Informace pro knihovny [online]. 26. 9. 2011 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=02_Odb/verCteni06.htm.

— Kina, filmové festivaly a jiné projekce, divadla: Licence k užití. OSA [online]. © 2011 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.osa.cz/hlavn%C3%AD-menu/licence-k-u%C5%BEit%C3%AD/z%C3%A1bavn%C3%A9-produkce/kina,-filmov%C3%A9-festivaly-a-jin%C3%A9-projekce,-divadla.aspx.

— TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007. 971 s. ISBN 9788071796084.

— Veřejná čtení (informace pro knihovny). DILIA: Divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení [online]. 2. 12. 2010 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.dilia.cz/articles/show/id/694.


Diskuze ke článku "Kulturní akce knihoven z hlediska autorského zákona "

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2