Za pultem aneb Věková, vzdělanostní a mzdová struktura pracovníků knihoven ČR v roce 2011

ZLATA HOUŠKOVÁ zlata.houskova@gmail.com

Počátkem roku zveřejnila Národní knihovna ČR na webu Knihovnického institutu výsledky průzkumu věkové, vzdělanostní a mzdové situace v knihovnách České republiky. Národní knihovna sleduje vývoj personální situace v knihovnách v ČR dlouhodobě a v nepravidelných intervalech realizuje obdobné průzkumy, které umožňují srovnávání v této oblasti v delších časových řadách. Průzkumy proběhly již v 80. letech, bohužel s jinou metodikou a sledovanými parametry; vzhledem k tomu i k odlišné společenské, technologické, ekonomické a další si­tua­ci porovnání s nimi možné není. Průzkumy z 90. let a počátku století však umožňují nejen toto porovnání, ale dávají i možnost sledovat některé trendy v personální oblasti. Jde o průzkumy z roku 1999 (sběr dat za rok 1998), z ro­ku 2004 (sběr údajů za rok 2003/2004) a 2012 (údaje za rok 2011).

Dlužno podotknout, že význam těchto průzkumů je širší než pouze analýza personální situace a sledování vývoje. První výzkum napomohl formulovat principy mimoškolního vzdělávání pracovníků knihoven v oblasti informačních technologií (IT), které bylo/je naplňováno zejména v rámci programu Ministerstva kultu­ry ČR VISK 2 – Mimoškolní vzdělávání knihovníků a Programu podpory výkonu regionálních funkcí knihoven; dále k přípravě nového katalogu prací, konkrétně knihovnických profesí. Druhý průzkum monitoroval výsledky zařazování pracovníků rozpočtových a příspěvkových organizací do nových platových tříd podle nového katalogu prací a jeho důsledky a byl výcho­zím bodem k mnoha dalším aktivitám v personální oblasti, v koncepční práci, při formulování některých programů celoživotního vzdělávání (například projekt Unie zaměstnavatelských svazů Zvýšení adaptability zaměstnanců podniků v profesních oborových a odvětvových sdruženích) atp. Třetí průzkum by měl být pře­devším datovým základem pro další kroky a naplňování priority 20 (Lidské zdroje) Koncepce rozvoje knihoven v ČR na léta 2011–2015.

Zkoumány jsou stejné oblasti, postupně ovšem dochází k dílčím aktualizacím sledovaných problematik, aby bylo umožněno srovnání získaných dat a současně byly reflektovány nové trendy a skutečnosti. Shromažďovány jsou základní statistické údaje o knihovním fondu, počtu výpůjček, registrovaných čtenářů a návš­těvníků, informace o počtu pracovníků a jejich strukturálním rozložení, údaje o věkové a vzdělanostní skladbě knihovníků, jejich stabilitě v instituci (setrvání déle než 10 let) a genderovém složení. Dále o počítačové gramotnosti a nejčastějších zdrojích jejího získávání, o jazykové vybavenosti, formách podpory zvyšování a rozšiřování kvalifikace zaměstnanců ze stra­ny zaměstnavatele v profesním vzdělání, jazykových kompetencích a práci s informačními technologiemi, o upřednostňovaných tématech vzdělávání a také o platových podmínkách; v posledním průzkumu byla otevřena rovněž problematika využívání e-learningu a rozsahu mimoškolního vzdělávání. Využívána je meto­da dotazníkového šetření (formalizovaný do­taz­ník), v němž se od papírové formy postupně přechází k elektronické.

Sledovanou skupinou jsou především knihov­ny vedené profesionálním pracovníkem/pracovníky; údaje však zejména v posledních dvou průzkumech poskytly i knihovny vedené „dobrovolnými“ knihovníky (úvazek knihovníka do 15 hodin týdně). Vzhledem k rostoucímu počtu jejich odpovědí a zároveň k poklesu počtu odpovědí z některých typů specializovaných knihoven v posledním průzkumu je třeba obe­zřetnosti při formulování trendů a při poten­ciálním předvídání vývoje. Objektem průzku­mů totiž nejsou vždy počtem a složením identické skupiny knihoven a velké rozdíly (mnohem více i mnohem méně odpovědí ve skupině) někdy reálné porovnání znemožňují.

Všechny průzkumy jsou však velmi reprezentativní a poskytují reálný přehled o situaci, zejména pokud jde o knihovny měst, obcí a krajů, respektive instituce zřizované státem. Například v posledním průzkumu dodalo odpověď 862 knihoven, z toho 676 veřejných a 186 specializovaných. Z evidovaných profesionálních veřejných knihoven v ČR se tedy průzkumu zúčastnilo 59 %, přičemž s jedinou výjimkou jsou to všichni větší zaměstnavatelé; chybí především zaměstnavatelé malí, pro obraz celkové situace méně podstatní; údaje byly po­­sky­t­­nuty celkem za 6455 pracovníků knihoven v ČR, resp. za 5060 knihovnic/knihovníků. ­ Nižší počet odpovědí bohužel dodaly v posledním průzkumu specializované knihovny (s výjimkou největších zaměstnavatelů, tedy ústředních specializovaných knihoven, které od­pověděly všech­ny stejně jako v předchozím průzkumu). Liknavý či odmítavý postoj k průzkumu, nízké počty odpovědí – to vše samozřejmě snižuje hodnotu výsledků v konkrétních kategoriích a svým způsobem znehodnocuje i snahu těch, kteří dotazník pečlivě vyplnili, a vypovídá koneckonců i o postoji k odborné komunitě jako celku. Za organizátory průzku­mu musím říci, že nás takový postoj vždy hodně mrzí. Pro úplnost je třeba také říci, že některé odpovědi nebylo možné akceptovat pro zřejmě špatné pochopení otázky, a tudíž neadekvátní údaje.

Jak se tedy vyvíjí personální situace v našich knihovnách v posledních dvaceti letech?

Jsme ženské povolání…

V knihovnách pracují desítky let především že­ny, na odborných knihovnických místech pře­važují dramaticky. Lze však sledovat řadu let trvající, byť velmi mírný, nárůst počtu knihovníků – mužů, zejména v některých typech knihoven; z knihoven měst, obcí a krajů je trvale nejnižší feminizace v krajských knihovnách a v současné době v knihovnách v nejmenších městech do 5000 obyvatel; ve specializovaných knihovnách je feminizace trvale nižší, nejvíce mužů zaměstnávají ústřední specializované knihovny (22,2 %, tedy téměř jedna čtvrtina) a vysokoškolské knihovny. Ostatní specializované knihovny vykázaly v posledním průzkumu zastoupení mužů mezi 10,1–15,2 %.

Nakolik je klesající feminizace jev setrvalý, či jde-li pouze o reakci na míru nezaměstnanosti ve společnosti v posledních krizových letech, mohou ukázat výsledky budoucích průzkumů.

Stárneme…

Knihovnická obec stárne, jak ukazuje níže přiložený graf. Roste skupina knihovníků nad 50 let a ještě výrazněji skupina nad 60 let (!); souběžně bohužel podle posledního průzkumu výrazně klesla skupina nejmladších knihovníků (do 30 let). V posledním průzkumu tvořili dominantní věkovou skupinu ve veřejných knihov­nách pracovníci ve věku 41–60 let (v předchozím průzkumu 30–50 let), kterých bylo celkem 56,45 %, přičemž převažuje skupina 51–60 let (29,4 %) a téměř 10 % tvoří zaměstnanci nad 60 let, tedy v těsně předdůchodovém nebo již důchodovém věku. Knihovníci ve věku 18–30 let tvoří necelých 12 %.

I ve skupině specializovaných knihoven byla dominantní složkou pracovníků věková skupina 41–60 let (52 %), knihovníků starších 60 let je ještě více (10,3 %); nejmladších ve věku 18–30 let je pak trochu více – 14,3 %. Ve specializovaných knihovnách není ovšem věkový posun tak výrazný.

„Nejstarší“ jsou obecní knihovny (50,9 % knihovníků nad 50 let a pouze 8,8 % mladých do 30 let), knihovny lékařské (48,7 % pracovníků nad 50 let a 10,3 % do 30 let) a ostatní specializované knihovny (49,1 % pracovníků nad 50 let). Naopak „nejmladší“ jsou městské knihovny ve městech nad 100 000 obyvatel (15,1 % pracovníků do 30 let a jen 34,3 % pracovníků nad 50 let!) a knihovny vysokoškolské (16,1 % pracovníků do 30 let a 40,5 % nad 50 let).

Věková skladba zaměstnanců knihoven není tedy právě příznivá, zejména pak poměr mezi zaměstnanci v nejmladší skupině a skupině blížící se věku odchodu do důchodu, resp. v dů­cho­dovém věku. A tato situace se bohužel zhoršuje.

Jak jsme na tom se vzděláním

V oblasti kvalifikace knihovníků dochází k posunům, které můžeme považovat částečně za pozitivní (růst vysokoškolského vzdělání), částečně za negativní – velké množství knihovníků (zhruba polovina) nemá odborné knihovnické vzdělání. Zejména pokles středoškoláků s odborným knihovnickým vzděláním je trvalý. Vzhledem k situaci v odborném středním školství bude pravděpodobně tento trend pokračovat.

Ve veřejných knihovnách mělo v posledním průzkumu největší procento odborných pracovníků – knihovníků středoškolské, resp. vyš­ší vzdělání neknihovnického typu, druhou nejčastěji zastoupenou skupinou byli pracovníci se středním, resp. vyšším vzděláním knihovnickým. U specializovaných knihoven byla kvalifikační skladba poněkud jiná. Převažovalo rovněž středoškolské, resp. vyšší odborné vzdě­lání, avšak knihovnické.

Velmi pozitivním jevem a výraznějším trendem je trvalý nárůst vysokoškolsky vzdělaných knihovníků. Ve veřejných knihovnách se tento počet blíží jedné třetině, ještě lepší situace je v knihovnách specializovaných, kde jde téměř o polovinu všech knihovníků. Pozitivním jevem je také trvalý pokles pracovníků na odborných knihovnických místech se základním vzděláním či středoškolským vzděláním bez maturity. Ale pouze v lékařských knihovnách a největších městských knihovnách (sídla nad 100 000 obyvatel) nepracuje na pozici odborného knihovníka žádný takový pracovník. Ve všech ostatních typech knihoven takoví pracovníci jsou, nejčastěji v knihovnách obecních (5 %). Právě v těchto knihovnách je to však často jediný zaměstnanec, tudíž pak jde o velmi nepříznivý kvalifikační ukazatel.

Z veřejných knihoven jsou „nejvzdělanější“ krajské knihovny (44 % pracovníků s vyšším vzděláním); naopak nejnižší vzdělání mají pracovníci knihoven ve městech do 5000 obyvatel (jen 17 % knihovnic/knihovníků má vyšší než středoškolské vzdělání) a v knihovnách obecních (22 % pracovníků s vyšším vzděláním). Ze specializovaných knihoven jsou „nejvzdělanější“ knihovny AV ČR (60 % pracovníků s vyšším než středoškolským vzděláním), ústřední specializované knihovny (56 % pracovníků s vyš­ším než středoškolským vzděláním), knihovny vysokoškolské a muzejní (52 % s vyšším než středoškolským vzděláním). Knihovnickou profesi ovšem vykonává vysoké procento pracovníků bez odborného knihovnického vzdělání a zvláš­tě ve veřejných knihovnách počet těchto pracovníků s jinou kvalifikací roste. To bude klást velké nároky na koncepci a rozvoj mimoškolní­ho vzdělávání, zejména pak rekvalifikace v obo­ru. Je to pro knihovny negativní zpráva v tom smyslu, že nelze spoléhat na školský systém; absolventi oborových škol nastupují spíše do jiných oblastí.

Jsme svým institucím věrní

Pracovníci knihoven vykazují dlouhodobě velkou zaměstnaneckou stabilitu; déle než 10 let setrvává v instituci více než 50 % pracovníků. Stoupající tendence je patrná v posledních letech zvláště ve specializovaných knihovnách. „Věrnost“ je jistě ještě zvyšována rostoucí nezaměstnaností ve společnosti a nejistotou na trhu práce. Rozdíly mezi jednotlivými typy knihoven, které byly výrazné v předchozích průzkumech, se stírají a věrnost instituci osciluje všude kolem 50 %; v roce 2011 se dvěma výkyvy – více než 60 % je to u knihoven lékařských a ostatních specializovaných, a naopak jen 26,8 % u malých městských knihoven (sídla do 5000 obyvatel). Zejména tento výkyv „směrem dolů“ je překvapivý a anomální vzhledem k ostatním typům knihoven i k výsledkům z předchozích let, kdy tato skupina byla „nejvěrnější“; vykazovala hodnotu asi 60 % (v roce 1998 pak ještě více).

Ve veřejných knihovnách setrvávají déle než 10 let zejména ženy; nejvíce „věrných“ knihovnic je v knihovnách ve městech s 20 000–100 000 obyvateli (61,2 %). Naopak muži setrvávají ve veřejných knihovnách méně často, s výjimkou obecních knihoven, kde zůstává v knihovnách dlouhodobě více než 62 % mužů.

Ve skupině specializovaných knihoven mají nejvyšší podíl „věrných“ knihovnic lékařské (72,2 %) a ostatní specializované knihovny (68,1 %). Pokud jde o muže, nejvíce setrvávají v institucích knihovníci „ostatních“ specializovaných knihoven (50 %) a knihoven AV ČR (47,1 %), nejméně pak muzejní knihovníci (23 %).

My a počítače

V průzkumu je pravidelně zjišťováno, jaké procento knihovníků v knihovně je schopno rutinně pracovat s jednotlivými typy počítačového softwaru, resp. IT. Právě v této oblasti je třeba průzkum od průzkumu nejvíce upravovat, lépe řečeno měnit otázky, aby respektovaly vývoj technologií, ale i vývoj kvalifikace, resp. kompetencí v knihovnách. Oproti předchozím průzkumům byly proto například vypuštěny dotazy týkající se některých segmentů počítačové gramotnosti, které jsou již běžnou součástí obecných kompetencí odborných pracovníků knihoven (elektronická pošta, využívání internetu ad.).

V této oblasti je také možno velmi dobře sledovat poměrně pozitivní vývoj. Následující graf ukazuje, jak roste využívání jednotlivých typů softwaru v knihovnách.

Využívání automatizovaných knihovních systémů a textového editoru je již samozřejmostí pro většinu pracovníků knihoven. Pouze malá část nejmenších obecních knihoven a několik málo knihoven specializovaných dosud AKS nevyužívá.

Využívání tabulkového editoru se ve všech sledovaných knihovnách pohybuje v rozmezí od 80 do 100 % kromě nejmenších obecních knihoven, kde je nižší (65 %); ve všech typech knihoven však trvale roste, nejdynamičtěji v menších městských knihovnách (města do 5000 obyvatel) a v knihovnách muzejních.

Využívání grafického editoru je ve veřejných i specializovaných knihovnách v průměru 50 %. Jde spíše o výběrovou kompetenci, která se týká omezeného počtu pracovníků. Ve veřejných knihovnách všech typů i v knihovnách specializovaných však stále roste, nejdynamičtěji trvale v malých městských knihovnách (obce do 5000 obyvatel).

Využívání prezentačních programů je na dobré úrovni ve velkých knihovnách a velmi dynamicky se zlepšuje v menších veřejných a specializovaných knihovnách.

Využívání programů pro tvorbu databází je ve většině sledovaných knihoven výrazně nižší a mezi jednotlivými typy knihoven jsou poměr­ně velké rozdíly (od 14 % do 100 %). Lépe se rozvíjí v knihovnách specializovaných, přesto i tam, stejně jako ve veřejných knihovnách, patří tato kompetence k nejméně rozvinutým a je to nepochybně jeden z tipů na širší vzdělávání pracovníků knihoven.

Tvorba webových stránek je kompetence, kte­rá výrazně roste ve veřejných knihovnách včet­ně nejmenších, byť schopnost pracovat s webovým editorem je z hlediska potřeb knihovny omezena na užší okruh pracovníků. Ovšem vytvoření webové stránky patří dnes k základním dovednostem v oblasti IT, a vzdělávání v této oblasti je proto velmi žádoucí.

Rešeršní činnost a kvalifikace pro ni je v knihovnách zpravidla omezena na užší okruh pracovníků. Nejrychleji se situace zlepšuje v nejmenších městských knihovnách. Jde o kompetenci, která je součástí odborné knihovnické kvalifika­ce a patří k základům kvalitních služeb knihov­ny, proto by jí měla být věnována mnohem větší pozornost v oblasti vzdělávání.

Následující přehled ukazuje, kde knihovníci v současné době nejčastěji své kompetence v práci s IT získávají.

Veřejné knihovny uvádějí stále tři nejčastější zdroje získávání počítačové gramotnosti: zaškolení v knihovně (23,9 %), samostudium (22,2 %) a vzdělávací centra knihoven (21,2 %); s velkým odstupem následují dodavatelé systému (15,8 %) a škola (10,7 %); okrajový význam mají školicí agentury (4,3 %) a jiné cesty (2 %).

Význam samostudia mírně klesá, přestože jeho role v získávání kompetencí v oblasti IT je stále velmi důležitá; naopak výrazně vzrostl význam zaškolení v knihovně a také podíl dodavatele systému.

U specializovaných knihoven jsou nejčastějším zdrojem vzdělání v oblasti počítačové gramotnosti samostudium (26,4 %), zaškolení v knihovně (22,9 %) a s odstupem dodavatel systému (17,5 %); následují vzdělávací centra knihoven (14,7 %) a škola (11,8 %). Zanedbatelnou roli hrají vzdělávací agentury (3,6 %) a jiné zdroje (3,1 %).

Problémy se vzděláváním

Jak se vyvíjí pohled knihoven jako celku na problémy se vzděláváním, ukazuje další uvede­ný graf. Veřejné a specializované knihovny se v názorech mírně liší, celkově je však spokojenost s nabídkou vzdělávacích aktivit stále větší. Jistě to odráží současnou situaci; po mém soudu je nabídka vzdělávacích aktivit více než bohatá (což samozřejmě nevypovídá nic o jejich kvalitě); neuplyne téměř den, kdy by se nekonal nějaký seminář, workshop či přednáška pro knihovnickou obec.

Za hlavní problém v nabídce vzdělávacích aktivit považují veřejné knihovny ovšem opět časovou náročnost, s odstupem následuje nedostatečná nabídka (přímo) v místě a s ještě větším odstupem finanční náročnost akcí. Tyto tři parametry, byť v různých pořadích a hodnotách, jsou pro veřejné knihovny trvale problémy hlavními; ostatní se vyskytují s menší naléhavostí. Všechny problémy s výjimkou časové náročnosti mají sestupnou tendenci.

Finanční problémy a problémy s časovou náročností vzdělávacích akcí pociťují především městské knihovny v největších městech. Paradoxně menší problémy pociťují jako celek knihovny malé. Například nedostatečnou nabídku v místě vidí jako problém jen 20 % obecních (= nejmenších) knihoven, finanční problémy jen 16 % a časovou náročnost 30 % těchto knihoven, a to i přesto, že většinou v knihovně pracuje jeden, maximálně dva lidé. Nároky na množství/rozsah vzdělávacích aktivit jsou v těch­to knihovnách pravděpodobně menší, a proto je jejich spokojenost vyšší.

U specializovaných knihoven je hlavním problémem nedostatečná nabídka v místě, následuje časová náročnost a absence systematické nabídky. Významným problémem je také absence specifické nabídky a finanční náročnost.

Jak jsme na tom s jazyky

Trvale jsou sledovány také jazykové kompetence knihovníků (angličtina, němčina, francouzština, ruština a „jiné“); hodnotí se úroveň na škále: optimální, dobrá, dostatečná a nevyhovující. Že se situace postupně výrazně mění, ukazuje následující graf.

Rozhodující změnou je nárůst jazykových kompetencí knihovníků v angličtině (43 % pracovníků ve veřejných, 55 % ve specializovaných knihovnách) a naopak pokles kompetencí v ruštině (28 % pracovníků ve veřejných, 20 % ve specializovaných knihovnách). Jak je z grafu patrno, jde o trvalý trend; v předchozích průzkumech ještě jednoznačně převažovala znalost jazyka ruského. Ten je dnes dominantním cizím jazykem už jen v obecních a nejmenších městských knihovnách. Úpadek znalosti ruštiny v knihovnách ve velkých městech, kde lze předpokládat značné počty imigrantů z rusky mluvících oblastí, nelze samozřejmě považovat za pozitivní jev, zvláště když je provázen u nejmladší generace i neznalostí písma – azbuky, což působí v mnoha knihovnách problémy i v oblasti katalogizace. To platí také pro některé sítě knihoven specializovaných.

Úroveň jazykových kompetencí roste s velikostí sídla; řada knihovníků zejména z velkých veřejných a také specializovaných knihoven ovládá více jazyků.

Také spokojenost managementu knihoven s jazykovým vybavením knihovníků roste, je však opět větší v knihovnách v malých sídlech; za nedostatečnou považuje jazykovou výbavu pracovníků jen čtvrtina veřejných a 11 % spe­cializovaných knihoven.

I když spokojenost s jazykovým vybavením v knihovnách stoupá, vnímá management zejména větších knihoven nutnost dalšího růstu jazykových kompetencí.

Jak zaměstnavatelé podporují vzdělávání knihovníků

Je třeba říci, že motivace a podpora vzdělávání pracovníků ze strany zřizovatelů je obecně stále nedostatečná. Vzdělávání věnují knihovníci ročně v průměru 34 hodin ve veřejných (od 46 hodin v krajských po 25 hodin v městských knihovnách v největších městech) a 40 hodin ve spe­cializovaných knihovnách (od 63 hodin v knihovnách Akademie věd po 26 hodin v knihovnách lékařských); standardu veřejných knihovnických a informačních služeb (VKIS), tj. 48 hodin, dosahují pracovníci knihoven výjimečně.

Kvalifikace knihovníků zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu služeb, které knihovna poskytuje. Mělo by tedy být zájmem knihovny, resp. zřizovatele, aby se kvalifikace pracovníků trvale zvyšovala. Nejvíce je podporováno profesní vzdělávání, a to poskytováním volna, finanční podporou i motivací zaměstnanců, dále vzdělávání v oblasti využívání IT (zejména poskytováním volna); na posledním místě, nikoli však s nevýznamnými hodnotami a s rostoucí tendencí, je podpora jazykového vzdělávání. Obdobné závěry měly i předchozí průzkumy, jde tedy o trvalý trend.

S klesající velikostí obce klesá i podpora profesního vzdělávání všemi třemi formami; u obecních knihoven se podpora snižuje velmi výraz­ně. V celku specializovaných knihoven je pod­pora zvyšování kvalifikace vyšší.

Velkým problémem je nedostatečná podpora vzdělávání knihovníků v oblasti IT, ačkoli kvalifikace knihovníků v této oblasti zejména (ale ne­jen) v malých knihovnách rozhodně není dostatečná. Kompetence knihovníků v oblasti IT budou stále více ovlivňovat kvalitu služeb knihovny, sdílení a využívání společných zdro­jů apod. Rozdíl v úrovni poskytování služeb může být zdrojem zvětšující se propasti mezi uživateli ve velkých a menších sídlech, a ná­sled­ně logicky důvodem k postupnému rušení těch nezajímavých služeb (=knihoven). Zvyšovat podporu vzdělání v oblasti IT je proto nejen úkolem vedení knihoven, zřizovatelů, ale také knihoven pověřených výkonem regionálních funkcí.

Jazykové vzdělávání má v knihovnách nej­niž­ší podporu, zvláště pak v malých sídlech. Lze jen doufat, že zvyšování kompetencí v této oblasti poroste nadále v celé společnosti, a tudíž i v menších aglomeracích. Nejde totiž jen o množství cizinců v konkrétní lokalitě, ale například o pohyb a orientaci knihovníka ve virtuálním prostoru (cizojazyčné zdroje, komunikace se vzdálenými uživateli v cizích jazycích atd.).

Přes všechno negativní, co bylo výše řečeno, celkově v knihovnách podpora zvyšování/rozšiřování kvalifikace velmi mírně roste.

V čem se chceme vzdělávat

V průzkumech se pravidelně zjišťují také tematické priority vzdělávání knihovníků, a to ve třech oblastech: základní knihovnické činnosti, management a práce s IT. Posuny zájmu a potřeb jsou základní informací pro ty, kteří organizují vzdělávání pro knihovníky.

V profesním vzdělávání jsou ve veřejných knihovnách preferována tato témata: podpora čtenářské gramotnosti a čtenářství, vzdělávací funkce knihoven, výpůjční služby a systémy, elektronické zdroje a služby, informační výcho­va uživatelů včetně práce s IT; ve specializovaných knihovnách: práce s databázemi – vyhledává­ní, rešerše, elektronické zdroje a služby, katalogizace speciálních dokumentů včetně elektronických, autorské právo, referenční a informační služby.

Priority se příliš neliší od těch, jež byly deklarovány v předchozím průzkumu. Novým hitem se stává vzdělávání v oblasti podpory čtenářské gramotnosti, což zřejmě vyplývá z obecného pocitu ohrožení čtenářství v populaci. Elektronické zdroje a služby v předchozím průzkumu v nabídce nebyly. Vzhledem k rozdílům v požadavcích veřejných a specializovaných knihoven, mnohem výraznějším než v předchozím průzkumu, by bylo vhodné koncipovat další vzdělávání knihovníků pro každou skupinu zvlášť.

V oblasti managementu jsou preferována tato témata: právní minimum pro knihovníky, projektový management, příprava projektů a žádostí o dotace, ekonomické minimum pro knihovníky; panuje na nich shoda v obou typech knihoven. Projektový management je předmětem zájmu knihovníků trvale, svědčí o tom i výsledky předchozích průzkumů. Dvě další priority v nabídce předchozích průzkumů nebyly, jejich aktuálnost je okamžitě vynesla na přední místa. Pořadí na dalších příčkách se oproti předchozím průzkumům významně nemění, snad s výjimkou fundraisingu, který se v obou skupinách dostal na poslední místo.

V případě vzdělávání v oblasti IT veřejné knihovny preferují tato témata: tvorba a správa webových stránek, vyhledávací nástroje a informační zdroje na internetu a automatizovaný knihovní systém. Priority se shodují s předchozím průzkumem, liší se pouze jejich pořadí. U specializovaných knihoven se k druhým dvěma z uvedené trojice přidává aktuální problematika digitalizace, která je pro veřejné knihovny zatím méně zajímavá. Ani v této skupině nedošlo ke změně od předchozího průzkumu. Všechna uvedená témata by měla za­řadit do programů celoživotního vzdělávání krajská vzdělávací centra i další poskytovatelé vzdělávání knihovníkům, aby jejich aktivity reagovaly na aktuální potřeby praxe.

E-learning a my…

Vzdělávání formou e-learningu je v knihovnách relativně novým fenoménem, proto se toto té­ma v předchozích průzkumech nevyskytovalo. Otázku na zkušenost s touto formou vzdělávání zodpověděla přibližně třetina veřejných knihoven, z toho pouze asi čtvrtina pozitivně. S e-learningem jako formou vzdělávání se tedy setkalo zatím velmi málo knihovníků, nejčastěji pracovníci krajských a největších městských knihoven. Zkušenost s e-learningem klesá úměrně s velikostí obce, nejmenší je v knihovnách obecních (16,6 % knihoven). Právě pro malé knihovny, vzdálené od center vzdělávání, s malým počtem zaměstnanců, kteří musí zajistit provoz, je však e-learning výhodnou formou studia a měl by být využíván co nejvíce. Opět je to obrovské pole pro knihovny pověřené regionálními funkcemi.

Ze specializovaných knihoven odpověděla asi třetina a téměř všechny pozitivně. Nejvíce zkušeností s e-learningem mají ústřední spe­cializované knihovny (83,3 %) a knihovny vyso­koškolské (64,3 %), nejméně muzejní knihovny (6,3 %).

Význam e-learningu si však knihovníci uvědomují, je formou vzdělávání očekávanou a vítanou. Těší se na něj a využívat by ho chtělo 91 % veřejných a 96 % specializovaných knihoven. Další důležitý podnět pro všechny, kdo se vzděláváním knihovníků zabývají. Je velmi pravděpodobné, že kvalitní oborový e-learning bude také podporován například v podprogramu VISK 2.

Co za to?

Odpověď na otázku, která pravděpodobně zajímá knihovníky z celého průzkumu nejvíce, by se dala shrnout do lakonického souvětí: pracovníci veřejných knihoven jsou nejčastěji zařazeni v platové třídě deváté (32,5 %); jejich platy jsou nadále hluboko pod celostátním průměrem. To by však bylo přece jen poněkud málo. I zde lze totiž sledovat určité posuny. Tak tedy několik zajímavých skutečností.

Ve veřejných knihovnách bylo v roce 2011 nejvíce knihovníků zařazeno ve třídě deváté, což je posun proti předchozímu šetření, kdy byla dominantní třída osmá. V té bylo v roce 2011 zařazeno 31,2 % odborných knihovníků; ve třídě 10. celkem 11 %, ve třídě 11. to bylo 9,6 %, ve třídě sedmé pak 7 %, ve třídě 12. jen 3,7 % a ve třídě šesté pouhá 2,5 % odborných knihovníků. Pokud jde o četnost, stojí za zmín­ku ještě třída 13. (1,2 % odborných knihovníků). Ta se ovšem už téměř výlučně týká – stej­ně jako v předchozím průzkumu – krajských knihoven a jen několika knihoven městských.

Lze tedy konstatovat pozitivní posun v zařazení knihovníků oproti předchozímu průzku­mu, jak ukazuje porovnání pořadí tříd podle četnosti v roce 2004: 8., 9., 7., 10., 11., 6., 12., 13. a v roce 2011: 9., 8., 10., 11., 7., 12., 6., 13. Ostatní třídy jsou zastoupeny ojediněle.

Negativním signálem ovšem je, že přibližně 40 odborných knihovníků bylo zařazeno ve třídách nižších, a to již od třídy první, přestože pro odborné knihovnické profese je katalog prací stanoven až od třídy šesté. To se týká obecních knihoven a městských knihoven ve všech velikostních kategoriích měst s výjimkou největších (města nad 100 000 obyvatel). Jde o stejnou, tj. stejně špatnou, situaci jako v době předchozího průzkumu. Tato zařazení nejsou v souladu s katalogem prací.

U specializovaných knihoven jsou výsledky mnohem méně reprezentativní, přesto pro základní informaci uveďme, že nejčetnější je třída 11., následují třídy 10., 9., 12. a 8.; od třídy sedmé a šesté je počet knihovníků zcela zanedbatelný. Také ve specializovaných knihovnách byli čtyři odborní knihovníci zařazeni ve třídách prvních až pátých (všichni v muzejních knihovnách), tedy v rozporu s katalogem prací.

Ve veřejných knihovnách mají ve třídách 4., 5., 6., 7., 13. vyšší průměrné platy ostatní (neknihovničtí) pracovníci; ve třídě 12. a 14. je průměrný plat téměř stejný. Ve třídách 1., 2., 3., 8., 9., 10. a 11. (tedy i v nejčastějších „knihovnických“ třídách) mají vyšší průměrné platy knihovníci.

Ve specializovaných knihovnách mají neknihovničtí pracovníci vyšší průměrné měsíční platy ve třídách 6., 7., 8., 11., 12., 14.; knihovníci mají vyšší platy ve třídách 1., 2., 3., 9., 13.; ve třídě 10. je plat pro obě skupiny srovnatelný.

Tradičně nedobrou platovou situaci v knihov­nách potvrdil i tento průzkum. Průměrná mzda v České republice v roce 2011 byla 24 319 Kč (údaj Českého statistického úřadu), zatímco průměrný plat knihovníka v tomto období dosáhl částky 19 679 Kč, tj. byl o 19 % (4640 Kč) pod celostátním průměrem. Ve třídě deváté, která vyžaduje odborné středoškolské vzdělání a je nejpoužívanější třídou pro profesi knihovníka, kterou vykonávají i lidé s vyšším vzděláním, činil průměrný plat 19 946 Kč, byl tedy o 18 % pod průměrnou mzdou. Je proto možné konstatovat, že naprostá většina zaměstnanců knihoven v České republice je hluboko pod tímto republikovým průměrem.

Z celkového počtu odborných knihovníků, za něž byly údaje vyplněny, se nad celostátní průměr dostalo pouze 9 %. Jedná se především o ty pracovníky, kteří jsou zařazeni ve třídě 11. a výše, ovšem také v průměru, neboť i ve třídě 11. a dokonce i 12. jsou vykazovány nižší průměrné platy, než je zmíněný celorepublikový průměr. Uvědomíme-li si, že od třídy 12. se v případě veřejných knihoven jedná již téměř výhradně o krajské knihovny, že v uvedené třídě 11. a výše se již obvykle nacházejí vedoucí a ředitelé knihoven – tedy lidé s velkou zodpovědností za chod instituce, veřejný majetek a mnohdy desítky či stovky pracovníků a svým způsobem i tisíce uživatelů –, jejichž platy ovšem díky nadtarifním složkám (například příplatky za vedení, odměny apod.) tento průměr­ný plat jistě výrazně zvyšují, je celkový obraz platové situace českého knihovnictví opravdu deprimující.

Platí-li teze, že přibližně 75 % obyvatel nikdy nedosáhne na průměrnou mzdu, v knihovnách podle našeho průzkumu na průměrnou mzdu nedosáhne celých 91 % knihovníků! Celkově nízké platové ohodnocení knihovníků jednoznačně nejvíce ovlivňuje vzdělanostní a věkovou strukturu pracovníků knihoven. Ti, kdo zajišťují kvalitu poskytovaných služeb, tedy knihovníci, totiž logicky jaksi postrádají cosi podstatného pro zvyšování kvalifikace a zlepšování osobnostních charakteristik – materiální motivaci. Změnit tuto situaci není jednoduché a je to dlouhodobý společný úkol pro mnoho subjektů – zřizovatele, odbory, politickou reprezentaci, pracovníky samotné, ale také pro management knihoven, jehož zodpovědností je kvalitní personální řízení. Zdá se, že tento úkol je zatím nad naše síly. Jenže bez jeho splnění nelze předpokládat rozvoj hlavní devizy a limitního faktoru veřejných knihovnických a informačních služeb – lidských zdrojů. I proto považuji práci na jednotlivých kapitolách priority 20 (Lidské zdroje) Koncepce rozvoje knihoven v ČR na léta 2011–2015 za tak důležitou.

Podrobné výsledky průzkumu jsou k dispozici na adrese http://knihovnam.nkp.cz/docs/ZpravaAnalyzaPracovniku2011.pdf.

Grafy: Vladana Pillerová, Vít Richter

LITERATURA:

—   ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNICKÁ RADA. Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011 až 2015 [online]. Praha, 2012. Dostupné z: http://www.ukr.knihovna.cz/koncepce-rozvoje-knihoven-cr-na-leta-2011-2015-/.

— HOUŠKOVÁ, Zlata a Vladana PILLEROVÁ. Analýza věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven v ČR v roce 2011: Zpráva z průzkumu. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2013, 103 s. ISBN 978-80-7050-624-0. Dostupné z http://knihovnam.nkp.cz/docs/ZpravaAnalyzaPracovniku2011.pdf.


Diskuze ke článku "Za pultem aneb Věková, vzdělanostní a mzdová struktura pracovníků knihoven ČR v roce 2011"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2