SYLVA ŠIMSOVÁ ODPOVÍDÁ Z ANGLIE

Dotaz: Máte ráda anglické detektivky?

Odpověď: Protože čtu detektivky pomalu, libuji si v prostředí, do kterého jsou zasazeny a zajímám se o osobnosti detektivů. Jeden z obvyklých vzorců – uzavřená skupina lidí ze střední a vyšší anglické společnosti –, který zavedla Agatha Christie, se stal šablonou pro mnoho dalších spisovatelů. Tento typ detektivky mám ráda proto, že připomíná šachovou hru. Uzavřená skupina poskytuje jistotu, že detektiv i čtenář mají všechny informace na dosah. Jak často jsou však oba nakonec překvapeni!

Jiným vzorcem je široce otevřená venkovská společnost. Taková detektivka se čte jako cestopis – postupně se setkáváme s jednotlivými postavami a situacemi. Venkovský život je obklopen určitou romantikou, to vysvětluje popularitu televizních příběhů „Midsomer Murders“ (Vraždy v Midsomeru běží už několik let v televizi Prima – pozn. red.), které jsem sice nikdy nečetla, ale ráda se na ně dívám v televizi.

Populární jsou detektivky z univerzitního prostředí. O to se zasloužila hlavně Dorothy Sayers, která zaujímá přední místo mezi autory tohoto žánru. Velice ráda mám detektivky antropologické, zasazené do odleh lých míst – třeba do Austrálie, o které píše Arthur Upfield. Jeho knihy jsem přečetla všechny postupně tak, jak vycházely, a po návštěvě Austrálie jsem se k nim znovu vrátila. Nebo detektivky z Botswany od Alexandra McCall Smithe.

Problém etnických menšin ve městech může být zajímavý, ovšem pokud není řešen šablonovitě. Proto mám ráda Sarah Paretsky, jejíž příběhy se odehrávají v dnešním Chicagu.

Čtenáři, kteří čtou pomalu, mají také rádi příběhy zasazené do minulosti, například ty ze staré Číny, které píše Van Gulik, nebo příběhy středověké z autorské dílny Ellis Peters.

Všem detektivům to dobře myslí. Někteří jsou si toho pouze vědomi, jiní se otevřeně vytahují. Lord Peter Wimsey (Dorothy Sayers) je tak vzdělaný, že bych si nikdy netroufla s ním navázat konverzaci. Jen ho sleduji zpovzdáli. Nedivím se, že jeho budoucí žena si ho zprvu odmítala vzít. Život s ním nemohl být snadný.

Nemám ráda Sherlocka Holmese (Arthur Conan Doyle), i když knihy o něm ráda čtu. Je mi trapné, jak zachází se svým spolupracovníkem Dr. Watsonem. Očividně si nepřipouští, že by mu za své úspěchy něco dlužil. Také Poirot (Agatha Christie) je domýšlivý, ale neponižuje druhé. Pouze svou sebechválou zesměšňuje sám sebe. Mám ho docela ráda, ale moc bych se s ním nekamarádila.

Miss Marples (Agatha Christie) je něco úplně jiného. Důvěřuji jí jako své starší přítelkyni a vážím si našeho přátelského vztahu. Má ráda ruční práce a s každým člověkem umí promluvit. Je spolehlivá a zároveň skromná.

Australské příběhy s detektivem jménem Bony (Arthur Upfield) bych možná přečetla i potřetí, protože v nich lze najít stále něco nového. Bony je nepředvídatelný, svou práci opírá o zdravý rozum a životní zkušenosti domorodce z australského buše. Přátelství s ním by asi nebylo snadné – jsme přece jen úplně odlišní. Judge Dee z detektivek Van Gulika je také osoba, na kterou se dívám s odstupem. O to zajímavější jsou jeho příběhy. Cadfael (Ellis Peters) z anglického středověku je zároveň světec i světák. Než vstoupil do kláštera, bojoval v křižáckých válkách. Používá zdravý rozum a životní zkušenosti. Pociťuji k němu úctu. Kdybych byla mužem, asi bych chtěla být jako on.

Hrdinka Chicagských detektivek V. I. Warshawski (Sarah Paretsky) je mi naopak blízká a srozumitelná. Jako dcera italské matky a polského otce narozená v Chicagu je typickou členkou „druhé generace“ přistěhovalců. Život nemá snadný, ale v práci je velice schopná. S elánem typickým pro tuto mladou generaci se pouští do nebezpečných situací. Mám o ni starost, jako by to byla moje dcera.

A poslední z mých oblíbených detektivů je Precious Rabotswe (Alexander McCall Smith) z Botswany. Identifikuji se s ní v sesterském vztahu nejenom proto, že obě máme to, čemu se v Botswaně říká „tradiční“ postava, ale také pro její povahu. Má ke všemu kladný vztah a své případy řeší intuicí, pílí a zdravým rozumem. Na rozdíl ode mne nikdy nespěchá. Když je horko, sedne si do stínu a pije čaj. Její svět je plný jasu. Je schopna pachateli odpustit a neohlásit ho policii, pokud má za to, že „už byl dost potrestán“.

Tak to je můj svět detektivů, detektivek a jejich autorů.


Diskuze ke článku "SYLVA ŠIMSOVÁ ODPOVÍDÁ Z ANGLIE"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2