ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D., ředitelkou ÚISK FF UK v Praze

„Knihovnictví chápu jako vysoce specializovanou službu…“

Barbora DrobíkováÚstav informačních studií a knihovnictví (dále jen ÚISK) je studijním a výzkumným pracovištěm pro informační vědu v České republice. Jako reprezentativní instituce informačního a knihovnického vzdělávání má v naší zemi dlouholetou tradici. Od roku 2000 sídlí v budově Univerzity Karlovy v Jinonicích, kde má k dispozici veškeré moderní ICT vybavení a zázemí. Jak probíhá současné studium na ÚISK, ale také co si myslí jeho stávající ředitelka o vývoji knihovnické profese a o tom, proč je o studentech knihovnictví v Brně více slyšet, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Místo úvodní otázky bych vás poprosila o stručné shrnutí studijního a profesního života, který předcházel vaší současné pozici.

Magisterské studium na Ústavu informačních studií a knihovnictví jsem ukončila v roce 2000, poté jsem v roce 2002 obhájila rigorózní práci a přihlásila jsem se na doktorské studium, které jsem absolvovala v kombinované formě, protože jsem zároveň pracovala v Knihovně Evangelické teologické fakulty UK, což byla v mém profesním životě nejzásadnější zkušenost. Je to největší ekumenicky zaměřená knihovna v České republice, která má přibližně 100 000 svazků. V této knihovně jsem prošla různými pozicemi, chvíli jsem ji vedla jako ředitelka, ale podílela jsem se také na tvorbě tezauru, na správě katalogu, elektronických informačních zdrojů, na službách a působila jsem jako správce vědeckých výstupů teologické fakulty. Činnost v této knihovně postupně ukončuji, pracuji tam pouze na malý úvazek a předpokládám, že letos úplně odejdu. To, že jsem se stala ředitelkou ÚISK, znamená pochopitelně nárůst práce a tyto dvě činnosti už nedokážu skloubit.

Jako vyučující jsem na ÚISK nastoupila už v roce 2001 jako asistentka výuky zaměřené na identifikační popis, nejprve v kombinaci s dr. Stöcklovou, poté jsem předmět sama převzala. Začala jsem se dále zabývat oblastí katalogizace, bibliografie, citací… i služeb knihoven. To je moje pedagogické zaměření, a co se týče výzkumu, který jsem prováděla zejména při doktorském studiu, zabývám se konceptuálními modely, s čímž souvisí i moje publikační činnost a další plány. Na ÚISK to jsou například granty na výzkum bibliometrie a scientometrie, v rámci kterých budu určitě činná.

Když jste zmínila bibliografii, citace… Jak by se podle vás měla vyvíjet článková bibliografie? Na počátku roku 2011 ukončila Národní knihovna tradiční bibliografické zpracování článků z periodických publikací. Předpoklad byl, že v době digitalizace už taková bibliografie není potřeba, což se zatím nepotvrzuje. Uživatelé vyžadují bibliografické rešerše, krajské a odborné knihovny vytvářejí dál bibliografické databáze.

Z nejrůznějších výzkumů u nás i ve světě vyplývá, že uživatelé vyžadují snadný přístup k jakékoli službě. Nemají čas nebo nechtějí z různých důvodů složitě bádat, jak se k informacím dostanou. Musíme předpokládat, že uživateli článkové bibliografie jsou koncoví uživatelé, nejen vyškolení knihovníci jakožto zprostředkovatelé informací. Situace s článkovou bibliografií je dost nepřehledná, a to je velká škoda. Článková bibliografie je obecně významnou přidanou hodnotou bibliografických služeb. V zásadě nezáleží na tom, jak je tvořena, zda ručně nebo nějakým automatizovaným generováním metadat. V době digitalizace a elektronického publikování chápu, že se o metodě automatizovaného generování uvažovalo/uvažuje, nebo že se experimentálně již používá. Spíše je škoda, že se procesy nesladily, že dochází k výpadkům služby, že není ani vyškoleným knihovníkům zcela jasné, jaké informace vlastně kde najdou. Tím se připravujeme o uživatele, protože ti nechtějí čekat a informace hledají jinde.

Vrátíme se tedy zase na ÚISK, kdy a jak jste stanula v jeho vedení?

Ředitelkou ÚISK jsem se stala po interním výběrovém řízení, které proběhlo v září loňského roku. Na FF se vypisuje nejprve interní řízení, a pokud je v něm někdo vybrán, již se externí výběrové řízení nezahajuje. Zvolena jsem na tři roky, tedy do roku 2015.

Jste autorkou koncepce rozvoje ústavu s výhledovou platností do roku 2017, z čeho jste při jejím sestavování vycházela?

Připravila jsem si SWOT (pozn. redakce Strength, Weaknesses, Opportunities, Threats – silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby) analýzu aktuální situace, která na ÚISK je. Nevycházela jsem z předchozích koncepcí. Zvolila jsem popis současného stavu, z něhož potom nová koncepce vznikla. Zmapovala jsem si počet studentů, počet uchazečů, vyučované obory, udělala jsem si srovnání se zahraničím. Podstatná část práce se týkala stabilizace doktorského studia, kterému letos končí akreditace. Bylo tedy nutné připravit reakreditační spis, dohodnout nová pravidla, měnilo se složení oborové rady pro doktorské studium, jejíž skladba má svá pravidla. Ladili jsme kreditní systém, který funguje v rámci FF. Snažím se o vytyčení vědecko-výzkumných aktivit na ÚISK, částečně zde chybělo definování toho, které obory jsou našimi „srdečními“, které výzkumně rozvíjíme. Je to například již zmíněná bibliometrie a scientometrie. Následuje ještě třeba čtenářství v širokém slova smyslu, kde se rýsují výzkumné aktivity a skupina lidí, kteří se tím chtějí zabývat, nebo teoretické aspekty informační vědy. Dílčí výzkumy se vedou i v dalších oblastech, nerada bych někoho opomenula.

Koncepce je tedy určitě stále živá, i když dokument zachycuje určitou realitu…

Ano, popsaný stav je z roku 2012, řešené věci se samozřejmě vyvíjejí. Nyní se snažíme například částečně aktualizovat bakalářské studium. S navazujícím magisterským programem jsem více méně spokojená, jeho akreditace platí do roku 2018.

Můžeme udělat celkový souhrn programů a oborů, které je možné na ÚISK studovat?

ÚISK v současnosti nabízí bakalářský program Informační studia a knihovnictví se stejnojmenným oborem. V navazujícím magisterském studiu je to program Informační studia a knihovnictví, v rámci něhož nabízí dva obory – Informační studia a knihovnictví a Studia nových médií. Informační studia a knihovnictví jako obor potom ještě v navazujícím studiu rozlišují tři zaměření – informační, knihovnické a knihovědné. Studia nových médií jako obor už žádné další specializace nemají. Máme k dispozici rigorózní řízení, které je součástí akreditace navazujícího studia a nabízíme doktorské studium v oboru Informační věda.

Mohla byste více rozvinout náplň Studia nových médií?

Odpověď na tuto otázku formulovala jedna ze zakladatelek oboru Petra Štogrová Jedličková v časopise Ikaros, roč. 11, č. 1 (http://www.ikaros.cz /node/3803). Vymezení oboru vůči podobně nazvaným oborům na jiných fakultách tkví v jeho základní koncepci, která vychází z informační vědy. Novými médii se myslí ta nejnovější, právě vznikající včetně sociálních sítí, ale ne jenom. Pro obor Studia nových médií je proto charakteristický neustálý souboj s časem, permanentní pohyb na kraji. Učebnice v tomto oboru zastarávají neuvěřitelně rychle. Student prochází koncepcemi filozofickými, sociologickými, estetickými, ale i právnickými, politologickými a přitom nesmí ztrácet ze zřetele nová média jako taková. O obor je velký zájem, kupříkladu i ze strany lidí, kteří se věnovali studiu umění a jiným oborům. Máme veliký převis poptávky, což je ale asi správné. Věřím, že Studia nových médií se budou dále úspěšně rozvíjet a vzájemná inspirace mezi nimi a dalšími našimi obory bude fungovat tak, jako je tomu dosud. Příkladem může být mimo jiné zaměření diplomových prací.

Bude se vyjmenované rozdělení oborů nějak měnit do budoucna?

Předpokládám, že toto rozdělení zůstane a nedojde k žádným velkým změnám. Je celkem osvědčené a pokrývá současnou potřebu i naše možnosti. V bakalářském programu se studenti dotýkají všech směrů, kterými se mohou dále v navazujícím studiu zabývat a specializovat se.

Obory se budou ale samozřejmě proměňovat zevnitř, současně s vývojem oblastí, na které jsou zaměřeny. U nových médií je vývoj nejrychlejší, ale také informační studia a knihovnictví se proměňují. Akreditace je sice postavena na základních pilířích a předmětech, jako je tomu i v zahraničí, ale uvnitř každý vyučující jejich náplň aktualizuje podle nových trendů, směrů, vlastního výzkumu a podobně.

Bakalářské studium probíhá v současné době ve spolupráci s Vyšší odbornou školou informačních služeb (VOŠIS). Jak to z praktického hlediska funguje?

Studenti, kteří studují obor s realizací na VOŠIS, jsou studenti FF UK. Aktuálně tam dokončuje studium část studentů prezenčního studia, ale spíše je tam směřováno studium kombinované. Vyučující některých předmětů jsou rozdílní, ale u dalších naši vyučující na VOŠIS docházejí. Studenti mají práva prostupná, mohou navštěvovat zdejší přednášky a naopak. Učitelé z VOŠIS jsou dále například vedoucími našich bakalářských prací. V tomto uspořádání nejsou žádná omezení, nebo dokonce diskriminace. K rozdělení došlo také proto, abychom zvládli počet studentů.

Podle uveřejněných údajů ale počet zájemců o bakalářské studium v loňském roce klesl. I když je to jen velmi krátkodobý údaj k hlubšímu posouzení, čemu to přičítáte?

Já si myslím, že prvotní příčina je známá. Totiž, že demografická křivka potenciálních zájemců o studium právě teď klesá, největší propad se očekává celorepublikově v roce 2014/15. Nejširší skupina k nám přichází ze středních škol, hlásí se sice i lidé, kteří už studovali jinde, nebo z praxe, ale ta hlavní část pochází ze středoškolského studia, kde je právě demografický pokles. Na současnou (žádoucí) úroveň se bude teprve od roku 2015 zase dalších 15 let postupně zvedat. Protože se to obecně ví, také pro letošní rok se z příkazu MŠMT bere na všechny obory o 7 % méně studentů, aby se zachovala kvalita studia. Máme tedy menší poptávku, a tak nabídneme méně míst, aby se opět přijali ti zájemci s nejkvalitnějšími předpoklady. Na náš obor se přesto stále hlásí poměrně hodně lidí, bereme přibližně každého třetího, čtvrtého, ale jsou obory, kde mají převis nabídky nad poptávkou – nabízejí třeba 30 volných míst, na které se hlásí 20 lidí. To u nás pravděpodobně v dohledné době nenastane.

Je to tedy určitá bolest demografického vývoje. Také se k tomu přidává fakt, že vysokých škol je hodně, i těch soukromých. Četla jsem dokonce, že ze všech oborů je v součtu tolik míst, kolik se hlásí k vysokoškolskému studiu středoškoláků. Což znamená, že by každý měl v zásadě právo a možnost se někam dostat. Jak dlouho je to udržitelné, nevím, to je záležitost státu. Některé soukromé školy už různé obory ani neotevírají.

A zatřetí je tady také nabídka studia našeho oboru na dalších školách, v Brně, v Opavě. Lidé z Moravy proto svůj zájem patrně nebudou tolik směřovat k nám, třeba i z finančních důvodů. I proto může být zájemců míň.

Máte statistiky o tom, kolik absolventů ÚISK se uplatňuje v knihovnách?

Přesné údaje nemáme, ale plánujeme na letošní rok „konferenci“ pod názvem Den absolventa. Statistika není tak úplně jednoduchá, víme, že asi 80 % našich studentů pracuje při škole. Při jejich budoucím uplatnění záleží tedy také na tom, kam se během studia dostanou. Nemáme však finální přehled, jestli po ukončení školy odcházejí do knihoven a příbuzných institucí či do komerční sféry. Vidím to tak, že někteří pracují v knihovnách, další v různých firmách jako informační specialisté a podobně, ale během života se to také může měnit a lidé se po několikaleté praxi v komerční sféře mohou dostat do knihoven, kde svoje zaměření využijí a mohou ho například více sladit s rodinným životem.

Víme však, že v podstatě neznáme nezaměstnané absolventy. Téměř všichni, dalo by se říci 99 % z nich, najdou práci. Míra uplatnění je opravdu vysoká, tím se můžeme chlubit. V tomto směru nezaznamenáváme na rozdíl od jiných oborů potíže.

Z knihoven se občas ozývají hlasy, že absolventi knihovnických škol k nim nepřicházejí pro praxi dobře připraveni. Čím to je?

Já si myslím, že s tím bojují všechny obory. Stejně tak se ze školství ozývá, že absolventi pedagogických škol nejsou pro praxi učitelství dobře připraveni. I ze studia lékařství vycházejí lidé s rozsáhlými znalostmi, ale následnou praxi si musejí osvojit. My také připravujeme na celou škálu oblastí, se kterými se mohou absolventi dále v knihovně či dalších institucích potkat. Účelem tedy je získání širokého záběru, teoretických znalostí, na kterých se dá praxe následně postavit. Možná by se mohla očekávat větší míra samostatnosti, těžko říct, ale myslím si, že vysoká škola ani tohle všechno nemůže zvládnout. V kurikulu máme samozřejmě praxi povinnou, ale studium nelze pojmout například tak, že studenti budou někde dva roky pracovat…

A jak dlouhá je ta povinná praxe?

V bakalářském programu to jsou tři týdny, v některých zaměřeních navazujícího magisterského studia dva týdny. Není to mnoho, ale v rámci všech povinností studujících není ani delší dobu možné někam zařadit. Je také otázka, kam se praktikant dostane. Máme smlouvy s řadou institucí, ale ne každá z nich je schopna člověka na praxi dobře zaměstnat. Využije ho třeba na různé pomocné práce, čímž ho rozhodně adekvátním způsobem „nezapracuje“. Pěkný systém pro stážisty má nyní například NTK, která se jim dokáže po celou dobu věnovat, ale ne všechny instituce k tomu mají potřebné pracovní síly, což je na jednu stranu pochopitelné. Pokud tedy student nepracuje, nebo sám nějakým způsobem praxi nezískává, při výuce toho nezvládneme tolik předat. Snažíme se o to v různých projektech, ale nejde to v takové míře, jak by si asi zaměstnavatelé představovali. Vysoká škola má připravit množstvím vědomostí, teoretických znalostí, představit šíři oboru, předávat praxi jako takovou je časově nezvladatelné.

Podílí se ÚISK na projektech Národní soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací, které s předchozí tematikou souvisejí?

Když budu hovořit konkrétně, tak jedna z kolegyň je v pracovním týmu, který se projekty zabývá. Já jsem na toto téma hovořila s Mgr. Houškovou v tom smyslu, že bychom rádi naše kurikulum částečně nechali NSP ovlivnit, aby naši absolventi dokázali pokrýt, co se žádá. Narážíme na určitou disproporci, kdy projekty vycházejí zejména z praxe. Když to uvedu na příkladě, tak v městské knihovně pracuje na pozici akvizitéra středoškolák, který musí mít určité znalosti a dovednosti. My ale připravujeme bakaláře a magistry, takže to musíme obsáhnout, ale i v jistém slova smyslu přesáhnout. Tady se nám to potom rozchází v tom smyslu, že náš absolvent je takříkajíc překvalifikovaný na tuto pozici. Je to ale asi logické, protože projekty vycházejí z toho, jak teď funguje praxe.

Počítáte do budoucna s tím, že budete jedním z akreditačních středisek, která by měla zkoušet a vydávat podle NSK certifikáty?

Já o tom uvažuji, zatím jsme ještě nepodnikli žádné konkrétní kroky. Určitě bychom ale jako zkoušející o některé pozice poté zažádali, byla by to dobrá zkušenost. Odborné pracovníky k tomuto záměru máme k dispozici. Jsou to lidé, kteří byli v praxi a zároveň požadované věci vyučují.

V čem vy sama spatřujete „gró“ knihovnicko--informační profese? Jak se proměňuje a dále bude vyvíjet? A taková podotázka – proč je stále těžké někomu vysvětlit, že člověk studuje „knihovnictví“?

Začnu tím studiem. To, co já vidím jako základ, je studium informační vědy jakožto teoretické platformy, která zkoumá všechny procesy kolem toku informací, což je také hlavní částí výzkumných aktivit. Knihovnictví potom z tohoto zdroje čerpá v aplikační rovině. Chápu jej jako vysoce specializovanou službu. V tomto spatřuji zásadní princip – studovat teoretickou platformu a na ní následně postavit službu, která je díky tomu kvalitnější a více rozmanitá či specializovaná. To, co bych nechtěla, aby se tu studovalo „jenom“ knihovnictví, které by se bez předchozího základu rozpadlo.

A tady už narážíme na to, že když je to služba, tak si mnoho lidí neuvědomuje, jaké množství znalostí a dovedností, které knihovník musí mít, za ní stojí. Navenek je vidět až finální výsledek – dodávka informace, dokumentu apod. S tím souvisí zmíněná zkušenost, že někteří lidé nechápou, co se na knihovnictví studuje. K tomu přispívá také to, že většina zaměstnanců, kteří pracují ve veřejných knihovnách, nejsou knihovníci vystudovaní. Mnoho věcí vstřebávají z praxe, časem se vše doučují, může jim tedy chybět ta šíře, ale zároveň hloubka záběru, nemusejí mít potřebu se dále vzdělávat. Potíží profese pak je, že lidí, kteří mají takovou znalost plnou, je v běžné praxi málo, jsou hned bráni na vyšší nebo manažerské pozice, nejsou tolik vidět – nepracují přímo s uživateli, se čtenáři. Pokud tedy veřejnost vidí knihovnickou službu v člověku, který za pultem přijímá a vydává knížky, nechápe, k čemu jsou potřeba nějaké specializované znalosti, studium. Když však vytvoříme knihovnu, která nebude díky širšímu kontextu a poli působnosti postavena jen na výdeji knih, ale stane se komunitním a informačním centrem a začne nabízet služby, které vycházejí opravdu ze znalostí, pak začne uživatel posuzovat knihovníka/knihovnici jinak. Na kvalitě služeb je opravdu vidět, když v knihovně pracuje někdo, kdo náš obor studoval, dokáže nabídku a službu rozvinout tak, že to lidé pocítí.

Souvisí to samozřejmě i s tím, že my sami musíme být na svoji profesi hrdí, na to, že jsme knihovníci. Stejně tak je tomu se samotným oborem, který je rovnocenný všem ostatním, nabízí studium široké škály oblastí.

Jako absolventka Kabinetu informačních studií a knihovnictví v Brně si nemohu odpustit dotaz, proč je o brněnském studiu knihovnictví přeci jen více slyšet než o ÚISK?

Ano, já to vím, je to tak. Je to dáno určitě entuziasmem vedoucího KISK Petra Škyříka, který dovede studenty nadchnout, stmelit a věnuje tomu velký kus svého života. A také tím, že velká část tamější výuky se soustřeďuje právě na oblast služeb, tedy na výstupy, které jsou vidět. My se více zaměřujeme na teorii, základ oboru, se službami a s tím, co je více na povrchu, se studenti setkávají jen v některý předmětech a méně. Kurikulum je trochu posunuté od toho, co se studuje na KISK, kde studenti hodně pracují na různých projektech, které jsou pak v praxi viditelnější. KISK je více zaměřen na samotné knihovnictví, my zde máme ještě knihovědu, informační specializaci, která může být knihovnám trochu vzdálenější.

Je otázka, jak se bude vše dále vyvíjet, já osobně, protože jsem knihovnice, bych knihovnické jádro na ÚISK ráda upevnila. Je to oblast, která mě baví, a dovoluji si říci, že jí rozumím. Ostatní zaměření jsme také posilovali a je řada i na knihovnictví.

Začínáme teď s KISK spolupracovat na některých projektech, a já doufám, že oba ústavy budou moci více využít potenciálu, který ten druhý nabízí. Inspiraci vidím v tom, jak se KISK prezentuje, to je určitě významné. Určité plány se už rýsují a rozvíjejí a na podzim budou jejich konkrétní výstupy, na které se těším.

A na závěr otázka, kterou zpovídaným osobám často pokládáme. Jaká jste vy sama čtenářka?

Beletrii jsem četla naposledy... no, hodně dávno. Jednoduše ji nestíhám. Čtu tedy spíše odbornou nebo popularizační literaturu. Zaměřuji se samozřejmě na publikace z oboru a ty, pokud je to možné, čtu v elektronické podobě, většinou si nepořizuji tištěnou verzi. Čtu z notebooku, který si s sebou všude vozím, čtečku ani tablet zatím nemám. Čekám, až se jejich vývoj někde zastaví a pak si případně nějaké zařízení pořídím. Ze svého zájmu pak hodně čtu knihy z teologické oblasti – spíše oddechovou literaturu z tohoto žánru. Ale to jen opravdu, když zbude čas.

Děkuji za rozhovor.

Lenka Šimková

Foto archiv B. Drobíkové


Diskuze ke článku "ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D., ředitelkou ÚISK FF UK v Praze"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2