ZE ČTENÁŘOVA DENÍKU… Knihy a jejich lidé: čtenářské životopisy

Knihy a jejich lidéRENÁTA SALÁTOVÁ renata.salatova@nkp.cz

Prof. Jiří Trávníček nám v nové knize jakožto editor předkládá třicet tři čtenářských životopisů. Jsou to původně namluvené biografie růz­ných osobností, které měly/mají co do činění s knižní kulturou v minulé i současné době. Jedná se tedy spíše o biografie čtenářsko-profilové, jak prof. Trávníček podotýká v úvodu. To znamená, že vznikaly podle stejného scénáře, tj. od narození zpovídaného, jeho dětství, studentských let přes první zaměstnání, další profesní kroky až po oblíbené čtenářské dílo, ke kterému se narátoři (jak je nazývá prof. Trávníček) vracejí, když je jim těžko apod. V úvodu je dále uvedeno, že se jedná o osobité životní osudy – ano, to je pravda. Publikace je tímto rozmanitá a zajímavá jako život sám. Při čtení jednotlivých životopisů/osudů budete občas na rozpacích, občas se budete smát, jindy budete dojatí či snad dokonce ukápne slza.

Píšu o této knize jako člověk pracující v obo­ru. Pro mě samotnou zde vyvstaly zajímavé náměty k další četbě a ke studiu. „Jde o sondu do českých kulturních dějin od první republiky až do roku 2013.“ Ano, z jednotlivých příběhů se člověk dozvídá mnoho o našich kulturních dějinách. Pro jedince, který určitou dobu nezažil a navíc se o ní ve škole mnoho nedozvěděl, je to vlastně nenásilná forma dalšího vzdělávání. Je zde také mnoho připomínek událostí z politického života našeho národa.

Dalším důležitým momentem čtenářských životopisů je tzv. čtenářská socializace – jak ve vztahu ke čtení fungovala u jednotlivých osobností rodina a její konkrétní členové (prarodiče, rodiče, sourozenci, strýcové, tety apod.), škola a hlavně učitelé českého jazyka, kamarádi, rodinní přátelé aj. Kdo a co daného člověka nejvíce ovlivnilo při volbě titulů (určitá osobnost, životní událost, prožitá zkušenost, vzdělání [škola], změna profese apod.), kdy a pod tíhou jakých okolností u někoho nastal „čtenářský zlom“. To vše s ohledem na dobu, ve které jednotlivé osobnosti vyrůstaly a co tedy měly z li­teratury na výběr. Také různé náhledy na seznamy povinné literatury jsou určitě přínosné. Někdo ji přečetl celou, někdo jen některé tituly. Někdo ji nenáviděl, jiný miloval.

Rozhovory byly nahrávány a později došlo k přepsání mluveného slova a jeho úpravě (např. k vypuštění nadbytečných, opakujících se vět apod.). Poslední část každého životopisu se věnuje nástinu vize, resp. názorovému vyjádření daného respondenta, jak budou vypadat knihy za padesát let, co se může stát s tištěnými knihami, zda vůbec „přežijí“. Všichni si myslí, že ano – jen třeba v jiné podobě. Nebo že se tištěná kniha stane cenným artefaktem.

Rozhovory, vlastně čtenářské zpovědi, byly nahrávány v letech 2010–2013. Měly vždy závaznou osnovu: dílčí otázky a následující odpovědi. Rozsah prvního nahrávání se pohyboval mezi hodinou až 3,5 hodinami, celkově se nahrálo asi 60 hodin. Každý čtenářský životopis je stejně strukturovaný. Začíná se kde, jak a do jakého rodinného zázemí se narodila daná osobnost. Následuje popis rodinných poměrů. Kdo zpovídaným předčítal, jestli vůbec a jaké tituly? Potom se narátoři vyjadřují k tomu, zda uměli číst před nástupem do školy. Kdo je ve škole (základní, střední) nejvíce ovlivnil z hlediska čtenářského vkusu. Zda, jak a jestli vůbec vzpomínají na své učitele – v dobrém i horším. Jak četli, kolik a čeho? Bavilo je to? Vedli si čtenářský deník a co se s ním později stalo? Jeden z dotazovaných si vede čtenářský deník dodnes a má v něm popsáno několik tisíc titulů.

Poté se dozvídáme, jak se dál vyvíjel jejich život – většina šla studovat vysokou školu, i když ne vždy obor, který chtěli. Popisují také své nové rodinné poměry, zda manžel/ka četl/a, věnují se zvláště tomu, zda čtou jejich děti. Někdo dokonce říká, že jeho děti nečtou, a tudíž „jako rodič v tomto smyslu selhal“. A naopak je zde zjevná radost, když děti či alespoň jedno dítě čte. Popisují období života, kdy přečetli knih nejvíce a kdy nejméně – výsledky překvapivě korespondují s výsledky čtenářského výzkumu. Pokud mají děti, uvádějí, že knihy, které svým dětem předčítali, je nutily zopakovat si tituly dětské literatury. Dojde také na četbu dívek (např. ságy o upírech) a chlapců (detektivky, horory aj.).

Ve všech biografiích narážíme na zmíněnou otázku, zda má dotyčný konkrétní titul, ke kterému se vrací, když je mu těžko, respektive, když se ocitne v těžké životní situaci. Na tuhle otázku byly asi nejzajímavější odpovědi ve škále od „v této situaci jsem v životě nebyl“ po „ano, mám“ či „musel bych si tuto knihu sám napsat“. Podle vlastních slov spíše v knihách něco hledali či je něco zaujalo a potom, když byli v dané těžké situaci (například po tragické smrti syna), si na popis z oné knihy vzpomněli.

Jak jsem zmínila, z nahraných a posléze redigovaných vyprávění se dozvídáme o kulturním dění v naší společnosti a také o každodenním životě obyčejných lidí v této době (a to od první republiky až do roku 2013). Zaujala mne mimo jiné historie nakladatelství Odeon, unde­r­­groun­du, také Noc s Andersenem, vznik nakladatelství vydávajícího cykloknihy a mnohé jiné.

Tyto hodně osobní čtenářské zpovědi jsou velmi hluboké. Každá z nich má co říci a je zajímavá. Nutí nás k zamyšlení. V knize je například i čtenářský životopis tragicky zesnulé spisovatelky Simony Monyové, který byl nahrán v únoru 2011 (spisovatelka byla zavražděna v srpnu téhož roku).

V knize jsem také nalezla několik lidí, které osobně znám. O to více je pro mne zajímavé číst jejich čtenářské biografie. Ve výčtu osobností, které se staly narátory pro tuto kni­hu, jsou spisovatelé (Antonín Bajaja), vysokoškolští pedagogové (Věra Menclová), nakladatelé (Jiří Říha), překladatelé (Helena Sta­chová), knihovníci (Tomáš Řehák), redaktoři (Jaroslav Císař), knihkupci (Jan Kanzelsberger) aj. Je zde obsaženo 23 čtenářských životopisů mužů a 10 čtenářských biografií žen.

Kniha je doplněna poznámkovým aparátem, který mnohé osvětluje, a autorským rejstříkem. U každého čtenářského životopisu je fotografie narátora. Monografie je velmi čtivá. Nabízí nám jiný pohled na literaturu, více osobní a intimní. Z tohoto důvodu lze snad odpustit, že některé čtenářské životopisy jsou napsány nespisovným jazykem. Editor to vysvětluje tím, že chtěl zachovat autentičnost výpovědí. Nespisovnost jazyka ovšem v některých momentech spíše ruší tuto intimní atmosféru. V ediční poznámce je vysvětlen postup při sestavování této knihy.

Co mi kniha dala? Kromě příjemně strávených chvil, kdy jsem při pročítání jednotlivých čtenářských životopisů měla pocit, že s dotyčnou osobou sedím u jednoho stolu a ne vždy a se vším souhlasím, také onen jiný pohled na literaturu. Je obohacující dívat se na svět očima jiného člověka, zvláště pak na jeho čtenářský svět.

Jak jsem již výše uvedla, kniha může také sloužit jako seznam tipů na tituly, které by stály za prolistování a přečtení. Možná se někdo v těchto čtenářských biografiích i najde.

Prof. Jiří Trávníček (1960) je literární vědec a vysokoškolský pedagog. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Vyučuje na filozofických fakultách Univerzity Karlovy v Praze a Masarykovy univerzity v Brně.

TRÁVNÍČEK, Jiří, ed. Knihy a jejich lidé: čtenářské životopisy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 534 s. ISBN 978-80-7294-967-0.


Diskuze ke článku "ZE ČTENÁŘOVA DENÍKU… Knihy a jejich lidé: čtenářské životopisy"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2