Vybrané překlady ze španělské a hispanoamerické literatury za rok 2013

HELENA ZBUDILOVÁ hzbudilova@tf.jcu.cz

Přehled vybraných překladů ze španělsky psaných literatur za uplynulý rok začneme dílem jednoho z nejznámějších španělských básníků FEDERICA GARCÍI LORKY (1898–1936), které vzhledem k intimnímu obsahu Lorkova rodina téměř půl století tajila před veřejností. Teprve v roce 1984 se sbírka Sonety temné lásky (Sonetos del amor oscuro) dočkala ve Španělsku posmrtného vydá­ní. Jednotlivě se sonety objevovaly již od r. 1941 ve španělském tisku. Sbírka není rozsáhlá, obsahuje jedenáct sonetů, které básník napsal během posledních dvou let života – od listopadu 1935 do léta roku 1936 (zmiňme např. Sonet o věnci z růží; Básník mluví pravdu; Ach, hlase tajem­ný lásky mé temné!). Dílo Sonety temné lásky, vydané v pražském nakladatelství Sanch, představuje otevřenou intimní zpověď muže, v jehož milostných verších je obsaženo několik mož­ných podob lásky najednou. Láska homose­xuální je zde chápána jako láska temná.

Lorca, ovlivněný andaluským folklórem a sur­realismem, zvolil klasickou básnickou formu sonetů, kterou ve Španělsku úspěšně pěstovali Garcilaso de la Vega a Luis de Góngora. Ve 20. století se sonety dostávají opět do popředí zájmu. García Lorca, autor známý už za svého života, avšak málo publikovaný, se jim věnoval od 20. let minulého století. Inspiroval se pravděpodobně sonety Shakespeara, Quevedovou tvorbou a dílem sv. Jana od Kříže. Básně z této sbírky jsou literární kritikou považovány za nejlepší v jeho tvorbě, neboť v sobě snoubí „nesmrtelnou krá­su, působivost, výjimečnost, dokonalost, čistotu a zápal lásky“. Ozdobou sbírky je deset unikátních grafických listů malíře a sochaře Jana Řeřichy, který využil vlastní techniku kamenotisku do hloubky. Součástí díla je předmluva překladatelek Marcely a Barbory Procházkových.

Moderní poezie je zastoupena sbírkou Taxus Baccata (2001) básnířky a prozaič­ky baskického původu JULIE OTXOA(OVÉ) (nar. 1953). Autorka dosud vydala 14 básnických sbírek, pěstuje také esejistický žánr a tvor­bu pro děti a mládež. Ve Španělsku ji proslavila především její poe­zie, za niž obdržela řadu literárních cen, a umělecká tvorba realizovaná v oblasti výtvarné-ho umění (jedná se hlavně o koláže a fotomontáže). Spojovacím prvkem jejích děl je rodné Baskicko a s ním spojené tradice, legendy a lidová poezie, a také snahy o experimenty. Pražské nakladatelství Runa přineslo v roce 2013 zmíněný překlad z pera Jana Macheje (64 s.). Název sbírky odkazuje na prudce jedovatou jehličnatou dřevinu tis červený, který je považován na symbol nesmrtelnosti a regenerace.

Katalánský spisovatel CARLOS RUIZ ZAFÓN (nar. 1964) patří u nás me­zi hojně překládané španělské prozaiky posledních let. Připomeňme např. české překlady série romá­nů Pohřebiště zapomenutých knih (Stín větru, 2006, 2007, 2008 a 2013; Andělská hra, 2010 a Marina, 2012). Do této románové řady náleží také dílo Nebeský vězeň (El prisionero del cielo, 2011), které v překladu Atheny Alchazidu vydalo loni nakladatelství Euromedia Group – Knižní klub (288 s.). V románu s otevřeným koncem, který se odehrává v Barceloně, se objevují již známé postavy – Daniel Sempere a je­ho přítel Fermín. Děj se odvíjí od příchodu podivného muže do antikvariátu, kde Daniel a Fer­mín pracují. Setkání, které proběhlo o Vánocích 1957, odstartovalo napínavé vyprávění „mistra evokace“, plné překvapivých zvratů, v němž klíčovou roli sehraje životní příběh Fermína, který je zachráněn svým věrným přítelem Danielem. Kniha stojí za přečtení, nečekejte pouze dobrodružné, ale i poučné vyprávění z historie Španělska.

Dalším dílem tohoto autora vydaným v českém překladu je debut z roku 1993 určený dětem a mládeži. Vyšel pod názvem Kníže z mlhy (El principe de la niebla), autor za něj obdržel cenu Edebé a úspěšně se prosadil na knižním trhu. Děj nás zavede do poklidné vesničky na pobřeží Atlantického oceán­u, kam se ve 40. letech 20. století odstěhuje rodina Carverových, hledající útočiště před válečnou vřavou. Příběh vypráví chlapec Max. Postupně odhaluje tajemství záhadného domu se zvláštní zahradou se sochami, láká ho potápění k vraku lodi. Vystupuje zde ďábelská postava knížete, který přichází z minulosti… Dílo lze žánrově zařadit jako dobrodružný román-horor pro mládež, je prvním dílem trilogie a zaujme i dospělého čtenáře. Obsahuje 18 kapitol, epilog a poznámky autora z roku 2006. Literární kritika dílo chválí pro jeho působivost, poetičnost a vyzdvihuje jeho stylistickou stránku, negativně však hodnotí jeho příliš rychlý závěr. V překladu Romany Boříkové vydalo nakladatelství CooBoo (192 s.).

Španělský právník a autor historických románů ILDEFONSO FALCONES (nar. 1959) patří mezi nejpřekládanější španělsky píšící spisovatele. Českému čtenáři je znám dvěma historickými romány Katedrá­la moře (2008) a Ruka Fátimy (2010). Historickému námětu zůstal věrný i v dalším díle na-­ zvaném Bosá královna (La reina descalza, 2013), který v překladu Jany Novotné vydalo nakladatelství Argo (557 s.). Román se odehrává ve španělské Seville a v Madridu v polovině 18. století. Líčí komplikované životní osudy dvou žen – černošky Caridad, otrokyně z Kuby, a cikánky Milagros z Triany. Obě pojí příběh přátelství, osudové lásky a pomsty. Dílo bylo vydáno také v elektronické verzi.

Španělská prozaička, esejistka a editorka ESTHER TUSQUETS(ová) (1936 až 2012), známá zakladatelka vydavatelství Lumen, začala tvořit ve zralém věku. Psala romány, povídky, eseje a autobiografie. Tematicky se za­bývala propojením minulosti se současností, cíleně volila ženské protagonistky a používala novátorský styl vyprávění. Českému čtenáři se dostává do rukou překlad jejího prvního románu Stejné moře jako každé léto (El mismo mar de todos los veranos, 1978), který je v zahraničí považován za nejzdařilejší. Jedná se o částečně autobiografický text, ve kterém se autorka opět zabývá světem žen. Protagonistkou je úspěšná žena středního věku, která si vybudovala kariéru jako vysokoškolská profesorka. Protože v osobním životě dojde ke ztrátě iluzí, navrací se do rodného domu, který dosud chápala jako svůj „dětský ráj“. Někteří kritici označují román za amorální dílo, v němž vypravěčka odhaluje, že její realita je pouhou redukcí života a láska je nerealizovatelným snem. Novátorské prvky této prózy spočívají nejen v tematické originalitě (erotismus, lesbické vztahy), ale i v neobvyklé kompozici, jež souvisí s několika vypravěčskými liniemi, s reflexivním proudem myšlenek a se zcela otevřenou formou výpovědi. Dílo lze chápat jako zamyšlení nad plynutím lidského života i za komentář k poválečné španělské společnosti za období Frankovy diktatury. Překlad Markéty Hofmeisterové vydalo nakladatelství Dybbuk (224 s.). Zároveň byla vydána i elektronická verze díla.

Detektivní žánr, který patří v posledních desetiletích mezi oblíbené překladové žánry, je zastoupen galicijským spisovatelem DOMINGEM VILLAREM (nar. 1971). Tento zkušený autor několika kriminálních či černých romá­nů, tvůrce scénářů a gastronomický kritik, uvádí do prostředí českých překladů posta-vu inspektora Lea Caldase. Nakladatelství Host vydalo v roce 2013 překlad druhého Villarova románu Pláž utonulých (Las playas de los ahogados, 2009) od Simonety Dembické (392 s.). Děj se odehrává v malé rybářské vesnici na jihu Galicie, kde je jednoho podzimního dne objeveno tělo mrtvého námořníka s rukama spoutanýma páskem. Inspektor Caldas se společně s pomocníkem Rafaelem pouští do vyšetřování, které se komplikuje odhalováním tajemství z minulosti (záhadné ztroskotání lodi, zmizení jedné ženy). Postupně se klube napínavý příběh o pomstě… Španělská média vyzdvihují především mistrně propracovaný děj díla, jeho hořkou poetičnost a věrné zachycení života námořníků v osobitém malém světě, který Galicie představuje. Ta je zde líčena jako plná tajemství, zahalená do mlhy a deště. Téměř neustálý déšť dodává prostředí na tajuplnosti. Za zmínku stojí, že každá kapitola je uvedena slovníkovým vysvětlením pojmů, celkem se jedná o 383 hesel (např. utopit, stín vidění, sfouknout, vědomí, o svobodě). Román byl vydán také v elektronické verzi.

Románové propojení historických faktů a fantazie v podobě napínavého čtení nabízí dílo Mapa času (El mapa del tiempo, 2008) španělského spisovatele, novináře a literárního kritika FÉLIXE J. PALMY (nar. 1968). Děj se odehrává v Londýně v roce 1896, kde vznikne společnost zprostředkovávající zákazníkům cesty časem do minulosti i do budoucnosti. Strojem času tak do budoucnosti cestuje mladá zámožná dívka Claire, ce­st­u do minulosti za milovanou ženou zrealizuje Andrew a cestování v čase se účastní také spisovatel H. G. Wells. Na dílo, přesahující hranice žánru steampunk, navazuje volné pokračování Mapa nebe (El mapa del cielo, 2012). Román Mapa času přeložila Iveta Gonzálezová a vydalo ho nakladatelství Host (528 s.). Průnikem fantastična do každodenního románu připomíná prózu argentinského prozaika Julia Cortázara.

Španělský spisovatel a kulturní publicista ANTONIO G. ITURBE (nar. 1967) je autorem významného díla, které v současnosti patří k nejčtenějším španělským románům a bylo přeloženo do řady jazyků. Jedná se o knihu Osvětimská knihovnice (La bibliotecara de Auschwitz, 2012), které v překladu Štěpána Zajace vydalo nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis (452 s.). Dílo je věnováno Ditě Krausové, získalo cenu Troa udělenou španělským svazem knihkupců. Děj se odehrává ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka, v bloku 31, kde je uvězněno na pět set dětí. Zde byla vybudována tajná knihovnička, která obsahovala osm knih. Děj románu, rozděleného do 32 kapitol, začíná v lednu 1944. Autor se inspiroval Ditou Polachovou, která se stala předlohou pro postavu čtrnáctileté knihovnice. Osobně se s Ditou Polachovou Krausovou setkal, navštívil také Osvětim a seznámil se s knihou, kterou napsal její manžel.

Iturbe napsal několik románů a detektivních příběhů pro děti a mládež, působí také jako šéf­redaktor časopisu Co číst (Qué leer). Doporučujeme rozhovor s autorem, který vedla Anežka Charvátová pro Literární noviny pod názvem Malé světélko v temnotě barbarství. Osvětimská knihovnice (roč. XXIV, č. 40/2013, s. 13–14).

Madridský rodák JUAN GÓMEZ JURADO (nar. 1977) vystudoval informatiku, poté začal pracovat v různých redakcích. V roce 2013 vydalo Domino jeho detektivní thriller Vykonavatel (Espía de Dios, 2006). Děj románu nás zavede do Říma roku 2005. Ve Vatikánu dochází k sériovým vraždám, vyšetřování se ujímá Paola Dicanti… Literární kritika řadí toto dílo, jehož se ve Španělsku prodalo na milion výtisků, mezi romány tzv. únikové literatury a jeho autora označuje jako „španělského spisovatele Kena Folleta“.

Baskická spisovatelka DOLORES REDONDO(vá) (nar. 1969) vystudovala práva. Svou spisovatelskou dráhu začala psaním krátkých příběhů pro dospělé i dětské čtenáře. Její tvorba byla nyní do češtiny přeložena poprvé. Jedná se o thriller Neviditelný strážce (El guardián invisible, 2011), který tvoří první díl trilogie, jejíž děj je umístěn do prostředí řeky Baztánu. Dílo zaznamenalo výrazný mezinárodní úspěch a dočkalo se také filmové verze. Pojednává o nálezu nahého těla dospívající dívky na břehu řeky Baztán v údolí Navarry. Avšak nezůstává u nálezu jedné oběti... Vyšetřování vede žena Amaia Salazarová. Audio­knihu vydal Panteon (404 s.).

Současný barcelonský scénárista, herec a režisér ALBERT ESPINOSA (nar. 1973), původním povoláním inženýr, zpracoval osobní zkušenost boje s rakovinou, která se u něj objevila ve věku čtrnácti let. Více než desetiletý boj s touto závažnou chorobou ho vedl k vytvoření díla Žlutý svět. Jak vyhrát zápas se smrtí (El mundo amarillo, 2011). Kniha vyšla v překladu Ilony Staňkové v pražském nakladatelství Euromedia Group – Ikar (184 s.). Samotná obálka netradičního díla nás uvádí do autorova žlutého světa plného rad, postřehů a osobních doporučení, kterými vede čtenáře k tomu, aby si uvědomil, že člověk je schopen přijímat životní údery proto, aby mohl boj vyhrát. Autor používá prvky černého humoru. Jeho žlutý svět je dostupný všem, neboť se jedná o pokojné místo, kde není prostor pro strach a obavy ze smrti. Dílo ukazuje, že „žlutí lidé jsou mezi přáteli a partnery“. Espinosova autobiografická fikce je členěna vedle úvodu a epilogu do čtyř kapitol, které obsahují celkem 23 rad. Klíčovým mottem díla je myšlenka, že pokud budeme věřit ve své sny, ty se nám splní.

V dvojjazyčné verzi byl v roce 2013 vydán filmový scénář dramatu Hable con ella = Mluv s ní (2002), jehož autorem je španělský režisér a scénárista PEDRO ALMODÓVAR (nar. 1949). Drama pojednává o věčném tématu lásky a lidských vztahů, o samotě a nekomu-nikativnosti, o přátelství a iracionální vášni. Vypráví příběh dvou mužů a dvou žen. Almodóvar není u nás neznámým autorem. Připomeňme bilingvní scénář Todo sobre mi madre = Vše o mé matce (č. 2005) a erotický román Patty Diphusa. Venuše záchodků (č. 2004).

Argentinský spisovatel, dramaturg a novinář ERNESTO MALLO (nar. 1948) dává ve své tvorbě přednost detektivnímu žánru. Jeho romány podávají věrný dobový obraz, protože se Mallo soustřeďuje na historicky ukotvené zachycení časoprostoru. Jedním z prvních románů s kriminální zápletkou, který vznikl v roce 2006 a získal řadu ocenění, je Jehla v kupce sena (La aguja en el pajar; ze špan. originálu Crimen en el Barrio del Once). Byl vydán v nakladatelství Host v překladu Simonety Dembické (189 s.). Podtitul díla Zločin ve čtvrti Once. První případ komisaře Lascana uvádí po­stavu sympatického, schopného, nedávno ovdovělého komisaře, přezdívaného Perro (Pes). Ten postupně odhaluje spletitý příběh trojnásobné vraždy lidí, u nichž se liší motivy zabití i pachatelé, přestože jsou nalezeni na jednom místě. Pevné ukotvení děje v dobových reáliích přináší popis doby a zločinů diktatury 70. let 20. století v Argentině. Nahlédneme do atmosféry strachu, napětí, bezohlednosti a zbabělosti za vlády vojenské junty generála Jorgeho Videly.

Český čtenář má k dispozici svižně napsané dílo ve stylu noir, jehož 30 kapitol přečte se zaujetím (vyšlo i v elektronické verzi). Do knihy jsou na závěr vloženy poznámky vysvětlující reálie. Jedná se o první český překlad Mallova díla, přestože za posledních sedm let jich vydal celkem 11. Pokračováním Jehly v kupce sena je román Argentinský zločinec (Delicuente argentino, 2007). Některá Mallova díla byla také zfilmována.

Také tvorba předního argentinského spisovatele JORGE LUISE BORGESE (1899–1986) figuruje na listině překladů za uplynulý rok. Jedná se o reedice dvou titulů Fantastická zoologie Obecné dějiny hanebnosti. Dílo Fantastická zoologie (El libro de los seres imaginarios, původně pod názvem Manual de zoología fantástica, 1957) vyšlo již potřetí (248 s.). První vydání v Argu zahrnuje knižní i elektronickou verzi novodobého bestiáře, v němž nalezneme zvláštní bytosti, imaginární či mytologická stvoření, postavy ze snů, ale i běžná zvířata. Reedice druhého díla nazvaného Obecné dějiny hanebnosti (Historia universal de la infamia, 1935) vyšla v překladu Víta Urbana v Argu poprvé (123 s.). Jedná se o čtvrtou reedici v pořadí, která odhaluje příklady mnoha hanebných činů, které byly inspirovány skutečnými událostmi…

Brněnské nakladatelství B4U Publishing přineslo v uplynulém roce překlady dvou děl argentinského spisovatele, novináře, překladatele a intelektuála JULIA CORTÁZARA (1914–1984). Jeho tvorba je v českém literárním prostředí již dobře známa. Prvním překladem je rozsáhlá povídka Pronásledovatel (El Perseguidor), kte­rá se poprvé objevila v roce 1959 v knize Tajné zbraně (Las armas secretas). Na 85 stranách textu je barvitě líčen tragický závěr života slavného saxofonisty Johnyho Cartera. Autor se inspiroval reálnou postavou Charlieho Parkera. V díle zachytil jeho problémy s drogami, obsese apod. Působivou součástí překladu z pera Jana Macheje je 21 ilustrací, jejichž autorem je Argentinec José Muñoz. Jeho černobílé kresby plné ostrých linií a groteskních postav mistrně dotvářejí osobitý charakter díla.

Druhou povídkou, která vychází samostatně v češtině poprvé, je příběh nazvaný Shledání (Reunión). Ta pochází ze sbírky Všechny ohně oheň (Todos los fuegos el fuego, 1966). Pouhých 37 stran textu přináší klíčové dílo Cortázarovy politické tvorby. Vypravěč zachycuje průběh vylodění na Kubě. Také toto vydání provázejí působivé černobílé ilustrace uznávaného argentinského autora komiksů Enriqueho Breccia, který je považován za jednoho v nejvýznamnějších umělců Latinské Ameriky.

Rok 2013 přinesl elektronickou verzi románu Pastorek (El Entenado, 1985), který vyšel knižně o rok dříve v překladu Jana Macheje v nakladatelství Runa (200 s.). Autorem je argentinský spisovatel, esejista a romanopisec syrsko-libanonského původu JUAN JOSÉ SAER (1937–2005), jehož tři ze dvanácti románů figurují na Seznamu sta nejlepších španělsky psaných děl posledních dvaceti pěti let. Tento totální román byl inspirován skutečným příběhem plavčíka z výpravy Juana Solíse, která mířila do oblasti Río de la Plata. Román-fiktivní cestopis s pikareskními rysy popisuje objevné putování mladého sirotka se španělskými námořníky, téměř deset let strávených mezi kanibalskými indiány Colastiné a osudové setkání s duchovním Quesadou. Dílo pojednává o tématu ztráty lidské identity a pocitu vykořeněnosti.

Argentinský novinář a spisovatel italského původu ANTONIO DI BENEDETTO (1922 až 1986) je autorem děl psaných v duchu F. Dostojevského a L. Pirandella. V padesátých letech 20. století napsal existenciálně laděný román Zama (1956), který je označován za jedno z vrcholných děl španělsky psané literatury. Zachycuje příběh životního ztroskotání Diega de Zamy, královského úředníka španělské koloniální říše. Klíčovými slovy díla jsou identita, kreol a kolonialismus. Kritik N. Jitrik označuje román jako atypické dílo latinsko­americké literatury. Překlad Jana Hlouš­ka vydalo pražské nakladatelství Rubato (302 s.).

Argentinská literatura je ještě zastoupena vědecko-fantastickým románem Ankor, poslední princ z Atlantidy (Ankor, el último príncipe de la Atlantida), jehož autorem je JORGE A. LIVRAGA RIZZI (1930–1991). Dílo vyšlo v nakladatelství Nová Akropolis (229 s.). Nakladatelství Meander přineslo dvě pokračování série komiksů z pera RICARDA SIRIHO alias LINIERSE (nar. 1973), nazvaná Macanudo 3 a Macanudo 4. Překladu se ujala Markéta Pilátová (95 + 96 s.).

Latinskoamerická literární kritika oceňuje tvorbu kolumbijského spisovatele, novináře a autora scénářů SERGIA ÁLVAREZE GUARÍNA (nar. 1965), který žije střídavě v Barceloně a Bogotě. Označuje ho za „přirozeného vypravěče“ (narrador natural). Během více než deseti uplynulých let vydal tři výrazné romány: prvním dílem vkročil do prostředí kolumbijské narkomafie; druhé umístil do prostředí Amazonky se záměrem upozornit na tíhu ekologické-ho poselství; a ve třetím románu, který je označován jako opus (čítá 400 stran), se soustřeďuje na hlubokou reflexi Kolumbie od 60. do 90. let minulého století. Barvitě líčí vliv drogového terorismu (polovojenské režimy, guerillu, válku kartelů…) na příbězích vybraných postav, o nichž začal psát po mnohaletém výzkumu. Román 35 mrtvých (35 muertos, 2011) líčí bez příkras kruté osudy lidí. Álvarez Guarín píše výstižným přesným jazykem a ve svém posledním díle umně promísil prvky několika žánrů – vychází např. z historického románu, thrilleru, autofikce. Motto díla je uvedeno na jeho prvních stranách: „Kdo v téhle zemi nezabil, nemá žádnou budoucnost.“ Překlad Lady Hazaiové vydalo brněnské nakladatelství Host (464 s.).

Chilský spisovatel ROBERTO BOLAÑO (1953–2003) je v českém kontextu literárních překladů známou osobností: připomeňme např. dílo Chilské nocturno (2005), Divocí detektivové (2008), Nacistická literatura v Americe (2011) a 2666 (2012). Za tato díla získal řadu literárních cen a kladné literární kritiky. Bolaño, považovaný za jednoho z významných hispanoamerických autorů 20. století, založil spolu s dalšími básníky hnutí Infrarealismus (Infrarrealismo).

Rok 2013 přinesl český překlad jeho románu Třetí říše (El Tercer Reich), který byl napsán již v roce 1989 během první tvůrčí fáze autorovy tvorby, avšak vydán byl až posmrtně v roce 2010 v Barceloně, ve městě, kde chilský spisovatel ve věku padesáti let zemřel. Bolañova jedenáctá novela v řadě zachycuje formou deníku příběh německého mladíka Uda Bergera, který se společně se svou dívkou Ingeborg vydá strávit prázdniny na katalánské pobřeží Costa Brava. Udo se vrací po deseti letech do hotelu Del Mar, kam dříve jezdil s rodiči. Téměř celý děj se odehrává během tří měsíců v hotelu, v němž se Udo, hráč a tvůrce válečných deskových her, snaží vymyslet taktiku hry, podle níž je román pojmenován. Autorova hra s dějem na pomezí reality a fikce, do níž vstupuje řada podivných vedlejších postav (Hanna, Charly, Škvarek, Vlk, Beránek, Frau Else…), tak umožňuje rozvíjet témata vztahující se k nacismu a zneužívání moci a možnostem kultury a literatury. Literární kritik F. Rodríguez Mansilla charakterizoval Bolañův přístup k tvorbě mezi „lenivým Onettim“ a „disciplinovaným Vargasem Llosou“. Kritika se shoduje na vysoké úrovni vypravěčského umění tohoto chilského autora, který zanechal více než dvě desítky děl. Román Třetí říše se svou strukturou liší od ostatní Bolañovy tvorby. Český překlad Anežky Charvátové vydalo nakladatelství Argo (336 s.).

Českému čtenáři není neznámé ani jméno mexického antropologa a historika MIGUELA LEÓN-PORTILLY (nar. 1926), který se zabývá výzkumem filozofie a jazyka náhuatl.

Nositel titulu Doctor Honoris Causa, jejž mu udělila v roce 2000 Univerzita Karlova v Praze, a laureát řady mezinárodních ocenění se dočkal českého vydání díla Conquista pohledem poražených. Vy­prá­vění indiánů o dobytí Mexika (Visión de los vencidos. Relaciones indígenas de la conquista, 1959). Překladu se zhostila Ludmila Hojková, knihu vydalo nakladatelství Pavel Mervart v Červeném Kostelci (245 s., ilustrace a mapy).

Současnou hispanoamerickou literaturu pro děti a mládež v žánru sci-fi zastupuje tvorba chilsko-venezuelského spisovatele ENRIQUE­HO BARRIOSE (nar. 1945), který žije již několik let v Brazílii. Působil jako vedoucí institutu AMI-OPHIR. Tento autor více než jedné desítky knih projevuje hluboký zájem o spiritualitu. V roce 2012 vyšel překlad jeho díla Ami, chlapec z hvězd (Ami, el niño de las estrellas, 1986), které tvoří první díl Barriosovy trilogie o malém jihoamerickém chlapci Pedritovi, jenž se setká s mimozemským chlapcem Amim a díky němu podniká dobrodružství při poznání Země a Vesmíru. První díl trilogie se stal bestsellerem v Jižní Americe. V roce 2013 vyšlo volné pokračování v překladu Moniky Winklerové v nakladatelství Anch Books (229 s.), nazvané Ami se vrací (Ami regresa, 1987). Dílo evokuje odkaz Malého prince. Trilogie o Amim, bělovlasém chlap­ci z jiné civilizace, byla přeložena do více než dvanácti jazyků a používá se v latinskoamerických školách jako výukový materiál.

Z časopiseckých překladů uveďme např. Carlos Fuentes – Iberoamerika (Literární noviny, roč. XXIV, č. 20/2013, s. 20–21). Text vyšel u příležitosti výročí úmrtí mexického spisovatele CARLOSE FUENTESE (1928–2012), jednoho z představitelů nové hispanoamerické prózy. Autorovým hlavním tématem, které je pro jeho tvorbu typické, je Mexiko a jeho kulturní identita. Překladatelka Anna Tkáčová vybrala ukázku z Fuentesovy esejistické tvorby z knihy V to věřím (En esto creo, 2002): „Věřím v Iberoameriku. Atlantský oceán pro mě není příkopem, ale mostem. Vody Středozemního mo­ře plynou od Bosporu a Andalusie k Antilám a Mexickému zálivu. Je to moře setkávání…“ (s. 20). Připomeňme některá z Fuentesových děl vydaných v češtině: Orlí křeslo (2009), Pohřbené zrcadlo (2003), Starý gringo (2005).


Diskuze ke článku "Vybrané překlady ze španělské a hispanoamerické literatury za rok 2013"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2