ZE ČTENÁŘOVA DENÍKU… Velmi poučný příběh o tom, jak jsem si zkazila oči

MARIE DUFKOVÁ MarieDufkova@seznam.cz

Popel z kamen je vyhrabaný, oheň polyká dřevěné třísky, uhlí čeká v uhláku, až bude zkrmeno, já v pyžamu si u kamen nahřívám záda a sbírám odvahu. Ještě zbývá udělat pár kroků a skočit do ledových peřin. Konečně, pod dekou se pomalu rozlévá příjemné teplo. (Pozn. autora: Tento příběh, milý čtenáři, se NEODEHRÁVÁ před naším letopočtem!)

A to je ta chvíle.

Sahám pod polštář, vytahuju knihu, utěsňuju všechny průduchy, kterými by na mě mohl zaútočit studený vzduch, a propadám se na…

…opuštěný ostrov. Vím, že moc důležité je sledovat plynutí času a dát dnům řád, a tak se pokouším pochopit, jak sestrojit sluneční hodiny. Nádoby z hlíny propouštějí vodu – nejlepší glazura je ta ze slané vody a nejlepší úkryt před nepřízní počasí není jeskyně, ale chatrč. Po dlouhém dni plném namáhavé práce na políčku se ukládám na tvrdé lůžko, propadnu se do spánku a najednou na okně bují ledový prales. Prohlížím si jeho liány a šlahouny a prodírám se větvemi, dýchám na sklo, dělám si hranou pěstí kukátko…

…a zničehonic je mi dvanáct třináct. Hltám Hraběte Monte Crista, po desáté, a přece stále znovu podléhám kouzlu moudrého abbého Farii, ruce rozdrásané do krve od vylamování kousků kamene ze zdí pevnosti If. A pak jako krásný, zádumčivý a produchovnělý hrabě zpovzdálí vykonávám pomstu na těch, kdo nastražili past, aby mě zničili, až konečně v okamžiku smíření stojím v nádherném sále po boku Haydée, pozoruji se v zrcadle a pečlivě zkoumám…

…barvu svých očí. Jak moc bych chtěla, aby byly zelené jako oči Scarlett O’Harové! Silná Scarlett – vypočítavá mrcha, která si umí vždycky poradit, pod tvrdou slupkou laskavé srdce, do kterého se vejdou všichni potřební – Ashley, velká a nikdy neopětovaná láska, Melanie, zničený otec. A někde blízko mě by byl Rhett Butler, něžný, laskavý i silný a mužný, v jeho blízkosti by se mi nemohlo stát nic zlého (Pozn. autora: Ještě mě, shovívavý čtenáři, nezatracuj a dopřej mi čas prozřít!)…

…a pak jsem jednoho dne pohlédla do očí Pravdě. A to, co jsem v nich viděla, mnou otřáslo: dosud jsem znala jen brak a škvár. Umění je jinde. Holan, Bergman, Proust, Marquez, Kafka, Plathová, Ginsberg, Woolfová, Grass, Celine, svět náznaků, skrytých významů, složitě zašifrovaných myšlenek, překračování hranic svazujících člověka od věků, knihy syrové, nekompromisní, novátorské…

…mě dovedly k tomu, že se k autorům svého dětství a mládí vracím s pokorou, zmoudřelá o poznání, jak snadné je lidi rozplakat, ale těžké potěšit a rozesmát, a stále více přesvědčená o tom, že člověk se ve své ctižádosti pochopit a změnit svět už tisíciletí pohybuje v bludném kruhu. Naše Suma má stále stejný obsah, to jen forma je proměnlivá. Ano, vím: Robinson v Plevově úpravě je pro mnohé pod vši kritiku, Jih proti Severu nenabízí nic lepšího než provařený milostný příběh. O té přemíře ušlechtilosti, sentimentu a vznešených slov o lásce, cti, dobru a zlu u Dumase raději ani nemluvme! A přece: alespoň na chvíli se s nimi ocitneme ve světě, v němž Zlo netriumfuje a ve kterém nevládne nuda, z níž se tak snadno rodí neřest. V němž stále ještě platí, že umění má lidem dávat naději, krásné emoce a věci. Protože…

…na tomto světě neexistuje štěstí ani neštěstí, existuje jedině srovnání jednoho s druhým, nic víc. Jedině ten, kdo poznal největší neštěstí, dovede prožít nejvyšší štěstí. Celá lidská moudrost je obsažena ve dvou prostých slovech: Čekat a doufat! (Hrabě Monte Cristo)

Vlastně! Teď jsem si vzpomněla: vy jste chtěli vědět, jak to bylo s těma očima! Když maminka večer zhasla, abychom šli konečně spát, čekala jsem trpělivě, až všechno ztichne. Pozorovala jsem mihotavé, ohnivě rudé světlo průduchů ve dvířkách kamen, tanec bludiček a víl uprostřed sametové tmy. Ještě chvilku a přišel čas…

…znovu šátrat pod polštářem, protože tam někde prostě MUSÍ být,…

…a velice velice pomalu, aby si toho nikdo nevšiml, přetáhnout přes hlavu peřinu, pokrčit kolena, opatrně ji jimi nadzvednout (Pozn. autora: Tvé očekávání, laskavý čtenáři, bude zklamáno, tohle NENÍ Padesát odstínů šedi!)…

…konečně tu baterku rozsvítit a začít…

…ČÍST.


Diskuze ke článku "ZE ČTENÁŘOVA DENÍKU… Velmi poučný příběh o tom, jak jsem si zkazila oči"

Zatím nebyly vloženy žádné příspěvky. Diskutovat může pouze přihlášený uživatel.

Vyhledávání

Přihlášení

Jméno
Heslo
  • Pokud ještě nemáte své přihlašovací jméno a heslo, a jste předplatitelem tištěné verze Čtenáře, zaregistrujte se.
  • Zapomněl jsem své přihlašovací údaje, co mám dělat? Více informací.

Aktuální číslo

foto_tydne
Středočeský kraj

Copyright © 2007 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Realizace: BestSite s.r.o., redakční systém CMS K2